Richard Wagner / Tristan a Isolda

Richard Wagner / Tristan a Isolda
Daniel Barenboim a berlínská Staatskapelle / Staatsoper Berlin
18. 3. 2020

Tahle dvě jména jsem poprvé slyšel v době, kdy jsem o Richardu Wagnerovi pravděpodobně neměl ani ponětí (a když, tak malé). Četl jsem si tenkrát převod staročeského textu známého jako Tristam a Izalda do češtiny a vnímal jsem ho jako naši a zároveň evropskou slovesnou kulturní památku, jíž také tento tragický milostný příběh je. Pak už nevím, zda jsem viděl dříve nějaký film či slyšel nějakou muziku, matně si vzpomínám na působivý obraz, motiv lodě a onu záměnu s barvou vlajek, a také na to, jak jsem si dával do souvislosti motiv nešťastné lásky, procházející celou evropskou kulturou, porovnával příběh této dvojice s Romeem a Julií atd.

To ale opravdu jen na úvod. Jsou to vlastně možná dva týdny, co mi jeden známý poslal linky na různá streamovaná díla, a poslechl jsem si jako jedno z prvních Soumrak bohů z nočního vysílání Metropolitní opery. Ty ostatní zpřístupněné Wagnerovy opery vlastně v průběhu jednoho týdne jsem už nezvládl, přece jen nechci „jen“ poslouchat jednu věc za druhou, ale takřečeno aspoň se trochu revanšovat, že si mohu tímto způsobem poslechnout něco, co stojí řadu lidí obrovské úsilí, takže píšu alespoň stručné komentáře. Pár dnů nato jsem ale poslouchal berlínskou operu (Unter den Linden), tentokrát dvě poslední Brahmsovy symfonie, a říkal jsem si, že se na tuhle adresu vrátím. Nu a vida, mohu na poslední díl tetralogie Prsten Nibelungův navázat.

Zajímavé je, že také v tomto příběhu hraje svou důležitou roli prsten, a pak je možné ještě uvést, že za vznikem opery je také tak trochu osobní Wagnerův vztah k ženě, Mathilde Wesendonckové, německé spisovatelce, která byla Wagnerovou múzou, přičemž její manžel, Otto Wesendonck, podporoval politického utečence Wagnera, jenž se podílel na povstáních v Drážďanech 1848, a umožnil mu žít a pracovat v Curychu (Wagner byl velkou část svého života zadlužen, nicméně nechtěl se vzdát svého nákladného životního stylu). Ovšemže to nebyly jen osobní vztahy, ale také inspirace literární, tedy Gottfried von Straßburg, středověký autor Tristana, filozofické, z nichž jsou nejdůležitější myšlenky Schopenhauerovy a jejich příbuznost s buddhismem. Některé předstupně vzniku opery lze sledovat už od padesátých let předminulého století, práce na vlastní partituře je datována v letech 11857 – 1859, premiéry se dílo dočkalo ale až v roce 1865 v Mnichově (původně mělo být uvedeno v Rio de Janeiru, Karlsruhe, Paříži, Vídni, teprve velkorysá podpora bavorského krále Ludvíka II. umožnila realizaci náročného díla). Dirigoval Hans von Bülow, s jehož ženou Cosimou udržoval skladatel od léta 1865 intimní vztah (později se stala jeho druhou ženou, více na německé Wikipedii).

Srovnávat staročeskou památku, dílo německého středověkého básníka a operu Richarda Wagnera by určitě bylo nesmírně zajímavé, nicméně těžko je možné to očekávat od tohoto stručného příspěvku, jenž by měl mít za úkol především, pokud by vůbec měl něco porovnávat, říci něco o Wagnerově díle a jeho aktuálním provedení v Berlínské opeře. Není ovšem jednoduchý už první předpoklad, totiž odkázat na nějakou jednoduchou synopsi opery, když se tři (resp. čtyři), které mám k dispozici, od sebe liší nikoli snad vlastním obsahem, ale časovým uspořádáním (zhruba řečeno tím, co literární věda nazývá fabule a syžet). Zatímco Průvodce operní tvorbou Anny Hostomské vychází z logicky uspořádaného souhrnu děje, česká Wikipedie sleduje to, co se postupně odehrává na scéně (ale ztrácí tím trochu celkovou souvislost) a německá verze na Wikipedii řeší tento problém tím, že odlišuje Vorgeschichte, tedy to, co vlastnímu ději předchází, a obsah jednotlivých dějství. Podobně pak zachází s deskripcí děje švýcarský operní průvodce, jenž mi kromě toho připadá čtenářsky nejpřístupnější, kromě toho pak, stejně jako u synopse, nabízí samotné libreto v tomto případě ve třech jazycích (synopse německy, anglicky a francouzsky, libreto jako třetí jazyk v italštině). Tak to zkusíme převést ještě do české podoby:

Předchozí děj
Rytíř Tristan kdysi přistál těžce nemocen ve člunu pod jménem Tantris v Irsku, kde ho Isolda a její matka znalá kouzel a stejného jména vyléčila. Tristan byl v souboji těžce zraněn irským hrdinou a někdejším ženichem Isoldy na tažení Cornwallu proti Irsku Moroldem, ještě než jej sám zabil. V Tristanově ráně našla Isolda úlomek meče, jenž prokazatelně patřil k Moroldově zbrani, takže identifikovala Tantrise jako Tristana, největšího nepřítele Irska. Přesto se Isolda a její matka nemocnému nepomstily, protože královská dcera už tenkrát začala Tristana milovat.

První dějství  
Tristan, věrný služebník krále Marka, jenž se nechce doznat k lásce k Isoldě, je vyslán do Irska, aby přivedl Isoldu do Cornwallu, kde si ji Marke má vzít za ženu. Isolda a její služebná a důvěrnice Brangäne, poznají, o koho jde, a skutečnost, že Tristan má být námluvčí nevěsty, považují za hanebnost. Isolda se nyní chce pomstít a nařídí Brangäne, aby připravila Tristanovi smrtící nápoj. Ten se nezdráhá a nápoj vypije. Je to ale nápoj, který byl určen jako nápoj lásky pro Isoldu a Marka. Místo aby oba zemřeli, zahoří k sobě vášnivou láskou. Loď přistává v Cornwallu. Když Brangäne přizná svůj omyl, klesne Isolda bez vlády do Tristanova náručí.

Druhé dějství
Marke přičítá bezvládí své nevěsty vyčerpání z cesty, Brangäne nicméně postřhne, že Melot, Tristanův přítel, pochopil situace správně. Varuje proto svou paní, že Melot, věrný svému pánovi Isolde zradí. Ta ale varování bere na lehkou váhu a domluví si s Tristanem schůzku o půlnoci v parku, zatímco Marke a jeho družina údajně budou na lovu. Brangäne drží na stráži v ruce pochodeň, než lovecké trubky utichnou v dáli. Isolda přichází z hradu, uhasí pochodeň a tím dá Tristanovi domluvené znamení. Milenci se vrhnou sobě do náruče, nechtějí se už nikdy od sebe oddělit, ve vytržení neslyší křik Brangäne, přejí si věčnou noc, naplnění lásky ve smrti. Král přichází se svými služebníky, veden Melotem, otřeseně se dívá na zradu svého oddaného služebníka, jenž se nechce hájit. Když se Tristan táže Isoldy, zda s ním půjde na smrt, vrhne se Melot na něj. Tristan vytáhne svůj meč, jako by se chtěl bránit, nechá na sebe nicméně dopadnout meč svého protivníka. Isolda se vrhá ke svému těžce zraněnému milenci, kterého zachycuje Kurwenal, jenž oba varoval příliš pozdě.

Třetí dějství
Kurwenal odvezl Tristana do polorozbořeného hradu svých otců, Kareol, v Bretani, kde se o těžce zraněného stará. Rána se nicméně nehojí, zachránit jej by mohla jen Isolda. Kurwenal pro ni poslal, Tristan ji v šílených horečkách a bezvědomí toužebně očekává. Ohlásit její příchod by měl starý pastýř melodií hranou na šalmaj. Tristan se nyní potácí s posledními silami vstříc své milé. Isolda jej objímá, Tristan klesá k zemi a umírá se jménem své milované na rtech. Pastýř ohlašuje příjezd druhé lodi, Kurwenal očekává nepřátele a uzavírá bránu. Marke se svou družinou se dožaduje vstupu, Kurwenal padne v boji s vetřelci. Marke, jenž se dozvěděl příliš pozdě o osudovém nápoji a chtěl nyní spojit milence, stojí otřesen před mrtvými. Isolda umírá na Tristanově těle, puká jí srdce.

Recenze berlínské inscenace z pera Václava Bečváře na stránkách Operaplus.cz posuzují kriticky pojetí Dmitrije Tscherniakova, jenž přesadil Wagnerovu operu do dnešních poměrů a tím ji připravil o její vnitřní dramatickou hloubku, kterou jí dodávalo podání v tradičních kulisách. Titulek recenze říká, že Tristan a Isolda svou lásku neprožívají, vyprávějí si o ní. Porovnáme-li si komentáře v tisku, jak o nich informují stránky Berlínské opery, nalezneme tam jinou interpretaci téhož faktu, totiž že toto pojetí vsadilo na psychoanalytický rozbor milostného vztahu.

V každém případě se tu setkáváme s oním fenoménem, jenž je předmětem diskusí zvláště v posledních letech. Já sám si myslím, že jakákoli apriorní teze nic neřeší, obě možnosti mohou přinést něco zajímavého a obě mohou mnohé zkazit – ať už to je muzeální strnulost uvedení v historických kulisách nebo vykloubení smyslu v režisérské sebestřednosti, která může poselství díla zcela zničit. Mně samotnému se třeba líbila transpozice Mozartovy opery Cosi van tutte do amerického zábavního parku 50. let s labutěmi z kolotočů, velkým ruským kolem v pozadí atd., která zachovala svěžest originálu, nešla proti jeho smyslu a byla veskrze zábavná. Stejně tak si pamatuju (už matně, je to před půlstoletím) Shakespeara v texaskách v jičínském přírodním divadle na Čeřovce (později městem zanedbaném a zničeném, dnes nadšenci znovu alespoň částečně upraveném pro alternativní festivaly), které mi připadlo rovněž zajímavé.

Vlastní výkony sólistů, sboru i hudebníků recenzent na Operaplus.cz pochválil. Já se hodnocení zdržím, čímž nechci říci, že bych pochyboval o kvalitě toho, co jsem slyšel. Naopak, jen si myslím, že smysl tohoto komentáře je trochu jinde. A budu se těšit na další denní přenosy, možná si poslechnu něco z rozsáhlého seriálu Beethovenových klavírních sonát, rovněž v podání Daniela Barenboima.

Odkazy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tristan_a_Isolda_(opera)
https://opera-guide.ch/operas/tristan+und+isolde/synopsis/de/

Kritika na Operaplus.cz
https://operaplus.cz/tristan-isolda-svoji-lasku-neprozivaji-vypraveji-si-ni-premiera-berlinske-staatsoper/

Záznam opery
https://player.vimeo.com/video/398189269  (chtějí ale heslo)
Krátké ukázky na Amazonu
https://www.amazon.com/Wagner-Tristan-Isolde-Highlights-Richard/dp/B00027LD9S
Krátká ukázka na YouTube
https://www.youtube.com/watch?v=uYLQFxWTaCI
Informace na stránkách Berlínské opery (mj. i ohlas tisku)
https://www.staatsoper-berlin.de/de/veranstaltungen/tristan-und-isolde.95/