Půlstoletí Shinkanzenu

Vzpomínám si (příšerné, neměl bych takhle začínat), že to bylo velké téma. Nevím, jestli byly bezprostřední zprávy v tisku, tenkrát byly vlastně takřka jediné "centrální" (pak byla krajské a okresní) noviny Rudé právo, ale určitě tehdy nebo později se hovořilo ve 100+1, revui, kde byly publikovány nejrůznější novinky (a teď si uvědomuju, ještě Technický magazín, měsíčník Socialistické akademie, určitě existoval už v roce 1960), kde by mohla zpráva o úžasném rychlovlaku být publikována. Jen dávám do souvislosti, že to byla také doba prvních kosmických letů (Jurij Gagarin 1961), tranzistorových rádií a magnetofonů (Sonet duo) atd.

U nás se dodnes nedá příliš o rychlovlacích hovořit, pendolíno může jezdit maximální rychlostí 250 km/hod., a ačkoli se tyto soupravy vyráběly už od sedmdesátých let, u nás byly uvedeny do provozu po neskutečných průtazích (mám na mysli od roku 1989) až v roce 2003. Shinkanzen (mám zafixováno anglické psaní názvu, v novinách, které mě na výročí upozornily, bylo rovněž takto použito, jinak na Wikipedii i jinde je česká transkripce Šinkanzen) vyjel poprvé . na trati Tókaidó, tzn. mezi Tókiem a Ósakou, 1. 10. 1964. Tenkrát také ještě rychlostí něco přes 200 km/hod., dnes ovšem, to je i běžný parametr vysokorychlostních vlaků kolem 300 km/hod.

Jméno označuje "novou hlavní trať" a v Japonsku byla vybudována především samostatná železnice pouze pro tyto vlaky, což byla pochopitelně obrovská investice. Požadavek na rychlejší vlakové spojení mezi Tókiem a Ósakou, po Tókiu a Jokohamě, která se také nachází na trati, třetím největším městem Japonsku, narůstal postupně už od čtyřicátých let minulého století a v době razantního poválečného ekonomického vývoje vedl k rozhodnutí vybudovat samostatnou, tj. na ostatním železničním provozu nezávisloslou "východní mořskou cestu", tj. trať na jižním pobřeží (velmi zhruba řečeno) největšího japonského ostrova Honšú. Na ní se - pro úplnost - nacházelo ještě město Kjóto, dříve hlavní město celé země.

Dnešní podoba shikanzenu je - po padesáti letech rozvoje - pochopitelně jiná. Trať pokračuje za Ósakou dále na západ i v dalších částech (viz mapa dole v odkazu), ale také opačným směrem, celkem je vybudováno osm tratí, neuvěřitelné je také množství spojů (jen během jedné hodiny) a přepravovaných osob, které se jen na té původní trati blíží milionu denně. Na videích je dobře vidět i organizace nastupování, kterou zmiňují i některé novinové články a kterou si takřka nedovedu představit. Cestující má přesně určeno a označeno místo nástupu, tj. příslušné dveře, na celou záležitost má vlastně jen několik desítek sekund, protože vzápětí přijíždí další vlaková souprava.

V odkazech si člověk pročítá i rozšiřování vysokorychlostních vlaků v Evropě. Když jsem začal "vzpomínkou", mohu jí i skončit - hodně se psalo o francouzském TGV, ale zajímavé je, že technicky zdatné Německo rychlovlaky zavedlo až na začátku devadesátých let (po sjednocení), v novinách se hodně psalo o vlaku nazvaném podle hudebního skladatele "J. S. Bach".

https://www.vysokorychlostni-zeleznice.cz/rychlovlaky-sinkansen/
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0inkansen

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vysokorychlostn%C3%AD_vlak
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pendolino
mapa dnešní podoby tratí japonských vysokorychlostních vlaků
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d4/Shinkansen_map_201208_en.png

https://www.youtube.com/watch?v=r6INKyyavGw
https://www.youtube.com/watch?v=Accp8ToUtN8

https://cestovani.idnes.cz/sinkanzen-fastech-3-x-rychlejsi-nez-pendolino-fai-/kolem-sveta.aspx?c=A060317_141635_igcechy_tom