První symfonie Dmitrije Šostakoviče

První symfonie Dmitrije Šostakoviče
díla ruské moderní hudby

První symfonii (op. 10) napsal Dmitrij Šostakovič v letech 1924 -1925 a poprvé byla provedena ve Velkém sále Leningradské filharmonie, sídle tělesa, které je, původně ještě s názvem Petrohradský filharmonický orchestr, nejstarším ruským symfonickým orchestrem, pod vedením Nikolaje Malka, dirigenta rusko-ukrajinského původu, absolventa historie a filologie na Petrohradské univerzitě a zdejší konzervatoře, který působil jako dirigent, o několik let později jako šéfdirigent v Mariinském divadle, jedné z největších hudebních divadelních scén carského Ruska s tradicí premiér děl Petra Iljiče Čajkovského, Rimského-Korsakova či Modesta Petroviče Musorgského. Tedy tak řečeno v nejlepších možných podmínkách v celé zemi. Přitom toto dílo, napsané jako závěrečná práce studenta konzervatoře, bylo započato v jeho pouhých sedmnácti a dokončeno v devatenácti letech.
Symfonie je živé a vtipné dílo o trvání zhruba třiceti minut a připomíná styl ruských skladatelů klasické moderny Igora Stravinského a Sergeje Prokovjeva. Tehdejším ředitelem konzervatoře byl známý hudební skladatel Alexandr Glazunov, Šostakovičovu skladbu přehlédl jeho učitel skladby Maxmilian Steinberg a doporučil mu nepoužít jako druhou větu Scherzo (zkomponované v letech 1923-1924, je označené jako op. 7) a složit na toto místo jinou hudbu.

Skladba v první větě Allegretto – Allegro non troppo začíná duetem mezi sólovou trubkou se sordinkou a fagotem, melodii ovšem ihned přebírají jiné nástroje. Živý pochod připomíná estrádu a divadelní hudbu, s jakou se Šostakovič setkal jako pianista v kině. Druhé téma je melodie valčíku doprovázená pizzicatem. Skladba se vyvíjí v rychlých dynamických a tempových změnách s charakterem grotesky, a ačkoli struktura věty je víceméně konvenční, posluchače zaujme pestrou mozaikou nápadů.

Druhá věta Allegro - Meno mosso - Allegro - Meno mosso začíná „falešným začátkem“ violoncell a kontrabasů, uplatní se melodie dechových nástrojů, fléten, klarinetů, hobojů, ale i strunných nástrojů, zatímco triangl hraje v pozadí. Fagot nás vrací k úvodnímu tématu. K vyvrcholení dospěje skladba užitím předchozích dvou melodií a následuje coda širokých akordů klavíru a houslí.

Třetí a čtvrtá věta se hraje atacca, tedy třetí Lento - Largo - Lento a čtvrtá s udáním celé řady temp Allegro molto - Lento - Allegro molto - Meno mosso - Allegro molto - Molto meno mosso – Adagio. Sólo temného hoboje přechází v sólo violoncellové a rozvíjí do crescenda s prezentací motivu Wagnerova Siegfrieda. Následuje pianissimo anticipující passacagliu z Osmé symfonie.

Po vyvrcholení furioso, dynamika poklidně ustupuje zaslechneme znovu wagnerovský motiv. Následující rychlá část vrcholí v sólových tympánech, je to rytmický motiv, který vystupoval v třetí větě. Pasáž sólového violoncella a tlumených strunných nástroje obratně používá tento motiv spolu s několika dalšími prvky, vedoucí až k závěrečné codě, která končí burcující fanfárou.

Na to, že skladba je Šostakovičova prvotina, měla První symfonie šťastný rozlet. K evropskému úspěchu jí dopomohl Bruno Walter, německo-rakouský klavírista, dirigent a skladatel, pozdější kapelník lipského Gewandhausorchestru, šéfdirigent Newyorských filharmoniků a stálý hostující dirigent Vídeňské filharmonie, když mu mladý skladatel přehrál v Leningradě svou kompozici a ten se okamžitě rozhodl k jejímu uvedení v Berlíně. Symfonie je dodnes považována za jednu z nejlepších Šostakovičových prací.

Dílo je pro naše účely popsáno na anglické Wikipedii (stránku jsem použil jako jeden ze zdrojů), v komentáři k nalezenému videu na YouTube či v článku na stránkách Českého rozhlasu, kde je kompozice skladby popsána podrobněji.

https://www.rozhlas.cz/socr/skladby/_zprava/559539
https://en.wikipedia.org/wiki/Symphony_No._1_%28Shostakovich%29
https://www.youtube.com/watch?v=H3ECnJDghfQ