Průmysl jako kulturní dědictví

Myslím si, že už si to – v poslední době – dost dobře uvědomujeme. I staré průmyslové objekty mají nejen své romantické kouzlo opuštěných míst, ale i svou, a to dost podstatnou kulturní hodnotu. V minulém století, zvláště v jeho druhé polovině, se svět proměnil s takovou razancí, že přestala platit všemožná kritéria pro jeho vnímání. Materiály, technologie, zvláště „plasty“, ale pak i všemožná optická vlákna a já nevím, co všechno, a informační či komunikační technologie, proměnily tvářnost země, životního stylu člověka, jeho práci, skladbu času, stravování, bydlení, státní rozpočet, dopravu a výrobu, vlastně úplně všechno. Továrny, ve své době – vlastně ještě před nedávnem – výkvět architektury a inženýrského ducha, jsou náhle těžkopádnými kolosy, a po hospodářských či politických otřesech (třeba i v Evropě na přelomu osmdesátých a devadesátých let, u nás po Listopadu) hromadně opouštěné. Zprvu vnímané jako přítěž, později coby brownfields s průvodními negativními jevy (znečištění či kontaminace, bezdomovci atd.), které je třeba nahradit novou architekturou,  v lepším případě v nich vybudovat loftové byty, postupně dostávají ve vědomí jiný rozměr a – konečně – se stávají předmětem památkové ochrany.

Před deseti lety jsem obdivoval, jak se podařilo v Porúří revitalizovat celý region, ze starých hald vytvořit vycházkové parky se světelnými plastikami, ze starých továren muzea jednotlivých průmyslových oborů atd. U nás chodil po starých opuštěných místech Václav Cílek, který dávno pochopil, že i podzemí je kulturní dědictví (vzpomínám na jeho komentáře v době velkých povodní v Praze). Dnes jsme se posunuli a i díky evropským fondům se slůvko revitalizace dostalo do běžného slovníku, který takřka denně používáme.

V souvislosti s tématem „prázdninové autotrasy“ v projektu „Německo na internetu“ jsem narazil na zajímavou adresu v angličtině, kvůli níž vlastně stálo za to napsat tento článek.

Tady je: Zachycuje průmyslové objekty, které jsou součástí kulturního dědictví, podle jednotlivých zemí a oborů. Z Čech jsou na této adrese uvedeny například Plzeňský prazdroj, Adamovské strojírny, několik položek v Ostravě, kutnohorské Muzeum stříbra, Muzeum obuvi ve Zlíně a jiné.

https://www.erih.net/index.php?id=9&user_erihobjects_pi1[mode]=1&L=0&user_erihobjects_pi1[country]=9
Jednotlivá místa
https://www.technicalmuseum.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=37&Itemid=154〈=eng
https://www.cms-kh.cz/
https://new.skoda-auto.com/COM/about/tradition/museum/Pages/Museum.aspx
https://www.muzeum-pribram.cz/
https://www.teplice.cz/en/tourist-information/places-of-tourists-interest/the-spas/
https://www.muzeum-zlin.cz/
další adresy
https://vcpd.cvut.cz/23-235-knihy-kniha-prumyslove-dedictvi-industrial-heritage.aspx?culture=en
(„co jsme si zbořili“ atd.)
https://en.wikipedia.org/wiki/European_Route_of_Industrial_Heritage

Některé pojmy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Brownfields
https://cs.wikipedia.org/wiki/Loft