Prachovské skály

Prachovské skály
výlety natřikrát

I
Psát o Prachovských skalách je pro mě o to obtížnější, že je to lokalita, kterou znám od dětství a která je spojena s celou řadou zážitků, příhod, událostí, svým způsobem životních, v řadě vrstev paměti, podobných těm geologickým, to znamená v různých posunech, zlomech, vzpomínkách naléhavých i neostrých. V celém tom prostoru jsem vlastně chodil vždy intuitivně, s vědomím přírodní architektury celé oblasti, i protože jsem vlastně málokdy byl omezován časem a místem, kdy a kudy vyjdu ven, přestože se svým způsobem jedná o labyrint, v němž můžete, když budete chtít, chodit donekonečna. Nebo, když si odmyslíte turistické značky, to alespoň budí takové zdání.

A nyní jsem měl striktní zadání. Byť jsem si vlastní trasu mohl víceméně definovat, jak jsem chtěl, musel jsem ji určit přesně tak, abych ji v oné zřejmosti mohl prezentovat dalším lidem. To znamená především sladit procházku se systémem značených cest, tedy zaujmout postoj, který mi právě zde je naprosto cizí. Věděl jsem ovšem, že existují jako základní způsob pohybu v terénu nějaké okruhy, které si může návštěvník zvolit (zvl. ony „točenice“), které se případně určitým způsobem kříží a lze je kombinovat, že existuje několik přístupových cest a nějaká základní pěšinka „nahoře“ s vyhlídkami, z nichž se otevírá pohled do skal (tím se v principu liší Prachovské skály třeba od Adršpachu, kde je základní trasa „dole“ a díváte se nahoru), okrajové, neméně zajímavé oblasti (Babinec), ale v tomto případě nepoužitelné atd..

Ve chvíli, kdy jsem se rozhodoval, které cesty tedy vyberu, jsem ke svému překvapení zjistil, že ony systémy jsou vlastně dva. Ten, který znám od dětství a je značen určitým způsobem (jednotlivými barvami okruhů, např. okruh po zelené), a nový, prezentovaný na stránkách Prachovských skal, který s tím prvním není příliš kompatibilní (liší se názvy okruhů, zavádí se „bezbariérová cesta“, což byla původně hospodářská neznačená cesta, kudy jsme chodili jen ti, co jsme to znali atd.). Nebudu to tady příliš vysvětlovat, musí to napadnout každého, kdo porovná starší mapu a nový popis na webových stránkách, musel jsem nicméně být schopen přijít s nějakou pojmenovatelnou představou (vlastně nemusel, mohl jsem ty lidi vodit jako ovce, to jsem ale nechtěl).

V jednoduchosti je kouzlo, a tak jsem vyšel z výše naznačeného, že někudy musíme vylézt nahoru na plateau a někudy slézt zase dolů. K oné cestě nahoře (nebo naopak dolů, v každém případě po zelené) vedou v zásadě tři možnosti – po červené Císařskou chodbou, po žluté, kde je značené rozcestí U buku a Zelenou roklí, kde je nahoře rozcestí Nad Fortnou. A tak jsme to také udělali, a je možné se na to podívat i ve sledu snímků, které jsem nafotil, když jsem si pak v klidu udělal ještě jednou („výlety na třikrát“) procházku sám.

II
K fotkám jen ještě poznamenám, že vznikly (na rozdíl od přípravné cesty ještě po jarním sněhu a cesty se skupinou na začátku června) až v pozdním podzimu, navíc jsem je, vzhledem k tomu, že přišly „další úkoly“, už nedal na Rajče, a k celému projektu se vracím teprve nyní.

Parkoviště u Turistické chaty – slunce v podzimních stromech přístupovou cestou (přímo po červené, vlevo po modré bych obcházel skály vně směrem k silnici a k hotelu Skalní město) k amfiteátru skal, kolem rozcestí k Zadní točenici (zelený okruh) dále ke schodům Císařskou chodbou, slavná Modlitba skal, rozcestí Nad Císařskou chodbou, pohled na Vyskeř, Vyhlídka míru (na rozcestnících je patrné jiné značení než stránkách na odkazech dole, totiž I. okruh zeleně, II. okruh žlutě), zde rozcestí U buku, křížení „zelené“ s „červenou“ (hlavní trasa, vede až do Holína a do Jičína), Nad Fortnou (odtud možno jít do jižní části skal, k hotelu Pod Šikmou věží ad.), Pechova vyhlídka, a po schodech dolů, Zelená rokle, Turistická chata – historické fotografie. Od Turistické chaty ještě malá procházka k Pelíškovi. Dnes jsou Pelíšci ve skalách tři. Dva dole u někdejšího koupaliště, které je dnes bohužel neudržované, což je celá historie, a třetí pak za vstupem do skal, který je spíš autorskou realizací Jana Rampase (na snímku na začátku alba za Benešovou borovicí). 

https://www.skalnimesta.cz/cz/prachovske-skaly-skalni-mesto.html
https://prachovske-skaly.ceskehory.cz/
https://www.treking.cz/regiony/cesky-raj-mapa.htm
https://www.prachovskeskaly.com/ (oficiální stránky)
https://itras.cz/prachovske-skaly/ (nové, resp. rozšířené stránky s přesnými trasami, to zde snad ještě vloni ani nebylo)

Moje fotoalbum z „výletu na třikrát“
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Prachovske_skaly/#

III
Excerpta pro německé turisty

1) Prachover Felsen

- Tor in das Böhmische Paradies - sind die bekannteste Felsenstadt in den Quadersandsteinen der Böhmischen Tafel, liegen zwischen 350 und 450 Meter über dem M. Als ein typisches Beispiel einer Sandsteinfelsenstadt wurden sie bereits 1933 zu einem staatlichen Naturschutzgebiet erklärt. Außer den Sehenswürdigkeiten der Natur verfügen sie auch über zahlreiche (prä)historische Denkmäler, z.B. Ausgrabungen, Funde von Brand- und Skelettgräbern, Reste der Schutzwälle ursprünglicher Befestigung, Grabhügel usw.

Der Sandsteinmassiv entstand auf dem Grund des Kreidemeeres in Mesozoikum. Nach der Regression wurden die angeschwemmten Sandsteine durch die Basaltkuppen Svincice, Velka Hura und Privysiny vor dem Wasser geschützt. Die Wirkung von Regen, Temperaturschwankungen und Wind bildete in dem weichen Sandstein die verschiedensten Formationen und Gestalten.

Dank dem einfachen Zugang ist das Gebiet der Prachover Felsen zum gefragten touristischen Ziel und einem Luftkurort geworden, auch Bergsteiger finden hier manches Übungsterrain.                              

Hinsichtlich der Schäden und Devastierungen, die in diesem bekannten Naturreservat unter dem Einfluss zu starken touristischen und sportiven Verkehrs während der letzten Jahre entstanden waren, ist das Verlassen der markierten Wege streng verboten worden.

Touristische Ausnutzung der Prachover Felsen beginnt 1879, als Vojta Naprstek mit seinen Freunden eine Wanderfahrt aus Prag in die Prachover Felsen organisiert. Bergklettern betreibt man hier seit 1904, im Jahre 1924 wird in Jicin der Klub der tschechischen Alpinisten gegründet.

In den Prachover Felsen führen auf 217 Felsentürme Kletterwege verschiedener Schwierigkeitsstufen (I. die einfachsten bis X. die schwierigsten).

2)
Die Prachovské skály (deutsch: Prachauer Felsen) liegen im äußersten Osten des Böhmischen Paradieses (Český ráj), südlich der Straße Turnov-Jičín und nördlich der Straße Mladá Boleslav-Jičín.

Durch die talseitige Lage der Felsen sind diese landschaftlich nicht so dominant wie z. B. in der Hrubá skála. Die Felsen des Gebietes bestehen durchweg aus mittelfesten bis weichen Sandstein und weisen eine hohe vertikale Gliederung auf. Der Mittelpunkt des Gebietes ist die Turisticka Chata, die sich in einem Tal etwas westlich des Hotels Skalni Mesto befindet.

Im 8. Jahrhundert befand sich hier ein slawischer Bergwall, der die natürlichen Bedingungen des Felsens zur Verbesserung der Verteidigungskraft ausnutzte.

Das gesamte Gebiet steht unter Naturschutz. Die Felsenstadt selbst ist nur gegen Eintritt zu betreten. Es ist ein beliebtes Erholungsgebiet bei Klettern und Wanderern. Bekannteste Felsgebilde sind die Rabenfelsen und die Prachauer Nadel und Mütze. Geklettert wird hier seit 1908. Die touristische Erschließung des Gebietes begann aber schon im 19. Jahrhundert.

3)

Nordwestlich der Prachauer Felsen liegt die Burg Pařez.

další:
https://prachovske-felsen.tschechische-gebirge.de/
https://www.ubytovani-cesky-raj.cz/de/sehenswurdigkeiten/ - další, Hruboskalsko, pěkně popsané

Geschichte
Heute verstehen wir die Prachover Felsen vor allem als Wander- und Klettergebiet, d. h. verbinden sie vor allem mit Natur. Das stimmt aber so ganz nicht. Wir können hier die Spuren der  Siedlungen, die hier schon in der Vorgeschichtszeit,  d. h. in der Steinzeit und später in der Bronzezeit waren, z. B. Haarspangen aus Bronze – in dieser Zeit war eine Siedlung auf dem Starý hrádek –, später waren hier die Kelten und die Slawen, das ganze Gebiet wurde mi teinem Wallsystem umgeben, die Reste kann man auf dem Relief der Territoriums (útvary - Gestaltung) noch heute finden. In der neueren Geschichte gehören PF zu der Burg Veliš, einer der mächtigsten Burgen Tschechiens. Die Herren hier waren verschidene  Adelsfamilien, auch Könige, im 17. Jahrhundert bekommt das Gut Albrecht von Wallenstein und nach seinem Tod die Schlicks. Diese sind Eigentümer auch heute. PF wurden auch Schauplatz des Schlachtes bei Jičín im Preußisch-Österreichischen Kriege 1866. Auf mehreren Plätzen finden wir hier die Denkmäler der gefallenen Soldaten und Offiziere.