Pouť krkonošská ve Valdštejnské loggii
25.08.2020 14:51Promítání dokumentárního filmu Karla Čtveráčka Pouť krkonošská ve Valdštejnské loggii v neděli 23. srpna 2020 bylo pozoruhodným souběhem událostí. Podobně jako v předchozí prezentaci filmu na hradě Pecka, kdy jsem sledoval zdvojení viděné nejvyšší české hory z terasy hradu a ve filmu či „opačnosti“ Jaromíra Typlta, jednoho z průvodců ve filmu a zároveň jedním z těch, kdo film na hradu uvedli, i zde byli na večer na místo, kterým český básník v roce 1833 prošel cestou z Prahy na Sněžku, přizváni dva z těch, které jsme mohli ve filmu vidět v rolích, z nichž jeden pak byl zároveň účastníkem letošní Krkonošské pouti, která se v těchto dnech právě konala.
Byl to tedy večer nabitý významy. Když jsem, ještě před samotným zahájením večera přišel do čestného dvora loggie, kde je dnes mimo jiné v provozu skvělá kavárna, rozpoznal jsem okamžitě u stolku s kávou na nádvoří osobu Vladimíra Drábka, sběratele máchovských listů, nepřehlédnutelnou postavu (ve filmu je tím druhým v ústřední dvojici s iniciátorem těchto putování Jiřím Zemánkem), kterého jsem předtím neznal. Tím, co je v tomto případě na řečeném dvojení „navíc“, je skutečnost, že Vladimír Drábek v loggii byl přítomen jako host večera, ale také jako účastník letošního putování na Sněžku (jak už vlastně řečeno), přičemž součástí jejího letošního konceptu bylo, že druhá skupina putujících se ke společnému cíli vydala („z druhé strany“) z Jeseníků. To byl také důvod, proč režisér filmu nebyl přítomen (projekt jej strhl do té míry, že se stal od natáčení filmu jedním z účastníků).
I vzhledem k těmto okolnostem se dramaturgie večera ujal Adam Hošek (vedoucí průvodců v loggii), jenž představil přítomné, tedy Miloše Šejna, vizuálního umělce a performera, žijícího v Jičíně, ve filmu průvodce v této části putování, a již uvedeného Vladimíra Drábka, a v první části přečetl několik textů, vztahujících se jednak k samotnému místu konání, jednak k tématu večera, tedy máchovskému putování. Albrechtu z Valdštejna je věnována báseň Antonína Marka, „libuňského jemnostpána“ a člena obrozenecké družiny Josefa Jungmanna, příslušného do této krajiny (psal také ódy Na Trosky a Na Veliš), dalším z textů pak byly Máchův prozaický fragment Valdice, tedy text vztahující se přímo k místu, kde byl čten.
Na obzoru rozlehlé roviny, poslední za Jičínem před horami Krkonošskými, vylézal pod Kumberkem nevelký vojenský zástup bojovníků rozličného druhu, jakýchžto se v poslední polovici třicetileté války nemalé množství – jak císařských tak švédských – po Čechách toulalo a původem bylo nesčíslných menších šarvátek. U vycházejícím slunci se lesknoucí zbraň vystupovala buď na pahorky zástup obkličující, buď se skrývala za nimi, jakž buď po kopci neb dolinou se blížil. Posléze dostoupil roviny; byl to zástup císařských….
Miloše Šejna vidíme ve filmu, jak se setkává a vítá s Jiřím Zemánkem, s nímž se zná ještě z doby, kdy působil jako odborný pracovník Krajské galerie v Hradci Králové a Jiří Zemánek pracoval v Národní galerii. Poté, jak kreslí do bloku tužkou a přírodninami, obklopen skalními stěnami, tedy při charakteristickém projevu, jenž představuje trs multimediálního výkonu, neboť kromě vlastní kresby je prostřednictvím čelové kamery vytvářen videozáznam a hlasová složka, která komentuje kresbu a je svého druhu jejím přepisem, je pak ještě transkribována do písemného (verbálního) textu. Umělec ve filmu celou akci komentuje slovy o „hledání jazyka“.
Jeden z těchto textů Šejn přečetl na pódiu ještě před promítáním filmu, tzn. došlo k další transformaci, tedy jakési divadelní prezentaci svého druhu. Zajímavé bylo zrcadlení významů a intenzity zvuku, kdy totiž zprvu primárně artikulované hlásky zazněly plným hlasem, zatímco se poté hlas ztišil a posluchači slyšeli šepotem pronášené fragmenty slovních významů textu (šepot a syčení sykavek jsou v těchto projevech, jak jsem si všiml již dříve, akcentovány, odkazují totiž k proudu vzduchu/větru), a nakonec hlas performera opět nabyl plné síly a vrátil se k elementárním zvukům, odkazujícím k samotnému tvoření (hlasu, kresby, krajiny/přírody).
Zebín
kameny v očích // kameny / a / a / M / Í / C / kameny // nitkami / tečkami / křížením // stěnami / ostře / křížením / šedou žasnu / vlevo / vlevo / šedomodře / o / o / o / í // o / o / ó // o // o / o / o / o // ó / . / .
opřen kmenem / kůrou ohnutím / zelenošedám / drobně // viděn do krajiním // tělně druhým horizontem / hukotem krajinou / v předu / v dáli // P // okrově // prorážením // bledě letěn / vlevo zas // a růžicí zelením
bílo bíle / zas // O // a zelení / modrotemnou / bl // mlékem / pijíce // á // I //
- // M / U / n // ohněm / čicháním / blesknu // ohybem / komářího / letu // sklesáván / žlutě // O
// a
korunou // O // S // O // zelením // Í // hebce
soumrakem // pruhy / šeď // odlesky list // i // u
diviznou vertikál // I // tělo v oku // nejníž který / bíle
plně // rozevřeně / obloukem bílým / vzadu
a // mnohozvučně / hleděn // teple / škvírám / hlavorukou / bod / bělán
stěnu / opřen // krajinou okem / zírán // sítí mrakně / suut
orly / vítán // věky a // čekán
větrem / rukama / tiše / … / hlava / ostře tiše // O // lesy // krajinou
v úsměvu / zlato // hrdlalí // šrámem v oku / mírně vlevo / ptákem / a pak větry / vlním jasně / U
jasné slunce / hlavy / okem kamenem / a větví / ve větvích // se opřen
šikmo // tvary mocně / klesám
v trhlinách / se třpytím
hlubokým / stínem / i
místem / ohně
touze ryby
a // o
trojhrudím
o
o
hlem
zmrsklan / trigram
hratu
o
obry
o // o
o
o // n // o
v // a // a // i
a // í / o
a // a
a // a
a // a
(Cestou za měsíční noci z 31. července na 1. srpna 2004, několik fragmentů textu, spolu s celkem 327 listy kreseb)
Film, který jsem viděl podruhé, jsem komentoval již v předchozím příspěvku, takže jsem už s očekáváním příštích okamžiků sledoval některé momenty, které vyvolávaly reakci diváků (pasáž, kde účastníci hovoří o tom, že to je docela hezké, a následuje záběr stožáru vysokého vedení v perspektivě zdola), humor patří do panoramatu nálad, v nichž pro mě dominuje pocit štěstí Jiřího Zemánka, výrazně gestikulujícího v doprovodu svých glos k tomu, co vlastně pro něj toto putování krajinou a poezií znamená; na druhé straně jsou to ty okamžiky, kdy si zalepuje chůzí rozedřené nohy, a viditelné s cestou narůstající únavy, jakkoli si při každé příležitostí fotí kdejaké broučky.
Ocenil jsem, že právě tyto aspekty se velice citlivě promítly do filmového jazyka. Makro záběry drobného hmyzu, jednu chvíli nehybného a vzápětí odskočivšího, posuny ve zlomcích sekundy (filmaři na to mají jistě nějaký přesnější termín) postavy odcházející do tmy, zdůrazňující motiv samotné chůze, spolusledování některých pohledů účastníků, například západů či východů slunce, kamerou (svou poetičností možná překračující to, co bychom si striktně představili pod pojmem dokument) či naopak věcné zachycení jednotlivých momentů setkání, opakované záběry hvězdného nebe pohybujícího se nad reliéfem/horizontem krajiny, tematizující tok času a zároveň jedny z momentů sjednocující celé téma.
Následovala beseda (jakkoli se mi to slovo vlastně nelíbí pro podivnou pachuť, kterou získalo na různých kulturních akcích, zde je zcela přesné, jednak odkazem na obrození, kdy mělo ty příjemné konotace „družného rozhovoru“, jednak proto, že dotazovaný, zmožen putováním, opravdu seděl na okraji pódia) s Vladimírem Drábkem, z níž vybírám jednu příznačnou situaci, k níž komentář zazněl už na Pecce: Drábek se pod hradem Kumburk onen večer potkal s protijdoucím Typltem, aniž se vzájemně znali (důvodem protichůdného směru byly různé představy o nocování), a ráno se pak s překvapením seznámili na vrcholu hradu.
Nechci za každou cenu (násilně a svévolně) vtipkovat (a musím přiznat, že mě to napadlo opravdu teprve v tomto okamžiku uzavírání mého komentáře), ale je v tom cosi podobného s tím mým setkáním/poznáním Vladimíra Drábka na nádvoří valdštejnského letohrádku ve Valdicích. V každém případě to byl večer, kdy veselá nálada se vůbec nevylučovala (jak to žel dnes mnohdy při různých plytkých příležitostech bývá) s významy propalujícími se až kamsi k jádru našeho pobytu tady a teď. A to je dobře.
Odkazy
Pilgrim / Pouť krkonošská: putování z Prahy na Sněžku
https://potulnauniverzita.cz/aktivity/pout-krkonosska-putovani-z-prahy-na-snezku/
Antonín Marek
https://www.badatelna.eu/fond/2357/uvod/5340
K. H. Mácha: Valdice
file:///C:/Documents%20and%20Settings/u%C5%BEivatel/Dokumenty/Downloads/valdice.html
„beseda“
https://www.zakulisislov.cz/besidka/
https://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7981
Promítání filmu ve Valdštejnské loggii
https://www.facebook.com/events/vald%C5%A1tejnsk%C3%A1-lod%C5%BEie-kulturn%C3%AD-imagin%C3%A1rium/projekce-filmu-pou%C5%A5-krkono%C5%A1sk%C3%A1/912235309262821/
„Když jsme uvažovali o tom založit poutnickou cestu, tak to bylo skutečně zamýšleno jako protiváha té stavbě dálnic. Jako oni mají D1 nebo D8 nebo D3, tak my máme KHM1 – čistě poutnickou cestu, kde se nepřeváží žádné zboží, ale jenom sny, modlitby a básně. Cestu duše.“ - Jiří Zemánek
Recenze (Mirka Spáčilová)
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/recenze-pout-krkokonosska.A200611_150210_filmvideo_spm (pěkné je, že jako úvodní fotka je vybráno místo na Bradech, resp. záběr tohoto místa s Jiřím Zemánkem mezi křížem a pískovcovými plastikami).
———
Zpět