Pouť krkonošská na Pecce

Dívám se ze západní plošiny vedle Harantovského paláce na hradu Pecka do Krkonoš, na Sněžku, která je odtud krásně viditelná. Mám rád tyhle magické situace, kdy se dívám na něco, co vzápětí uvidím v nějakém jiném módu vědomí: tentokrát je to promítání dokumentárního filmu Karla Čtveráčka Pouť krkonošská, kde je Sněžka posledním místem a cílem cesty takto označené. Jaromír Typlt specifikuje v pozvánce: „Film je zprávou z devítidenního pěšího putování z Prahy na nejvyšší horu Čech Sněžku, které pravidelně každým rokem podniká se svými přáteli teoretik umění Jiří Zemánek. Inspiroval se básníkem K. H. Máchou, který tuto cestu vykonal roku 1833. 
Filmu bude předcházet beseda s režisérem filmu Karlem Čtveráčkem a Jaromírem Typltem, který ve filmu provádí v části cesty mezi Kumburkem a Peckou“.

Jakoby se to téma otisklo do tématu, jímž se aktuálně zabývám. Vedle zdvojení Sněžky jako zdáli viděné masy hory na obzoru a jejího obrazu, k jejímuž spatření a fyzickému dosažení směřuje cesta ve filmu je tu dvojí význam slov Pouť krkonošská, totiž imaginativního textu českého básníka, a vedle toho a proti tomu filmového projektu, zachycující zmíněné Zemánkovo putování (Pouť krkonošská – Velké máchovské putování, Film & sociologie, Česká televize, 2020). A ještě dále: i u Máchy máme vlastně dva texty, jednak onen zmíněný, jednak pak text vztahující se k samotné cestě, na kterou se Mácha vydal 19. srpna 1833. Takže je to v něčem podobné filmu, kde je jednak skutečně, byť jen ve dvou, ve třech, oproti obvyklé praxi, realizovaná cesta, jednak její zachycení ve filmu, jenž ovšem k sobě stahuje ještě další významy.

Ještě se k tomu dostaneme, měl bych ale ještě říci, že tuto aktivitu Jiřího Zemánka znám jednak z dřívějška, jednak pak z bezprostřednějšího náhledu na setkání s ním na jednom ročníku společenství Ars poetica (kam Jaromír Typlt rovněž pravidelně jezdí), kde iniciátor celého projektu, tj. jednak sdružení Pilgrim, jednak cest z Prahy na Sněžku (letos podvanácté 15. – 26. srpna 2020), prezentoval průběh cesty čtením textů i obrazovou dokumentací. Jaromír Typlt na filmu participoval jako průvodce na jednom z úseků devítidenní cesty a hrad Pecka představoval závěr tohoto úseku, který vycházel z jiné zříceniny, totiž Kumburku.

Celý večer byl komponován právě v těchto aspektech. První část bylo Typltovo autorské čtení, které po seznámení s rozvrhem večera, vztáhl právě k hradu Pecka a k onomu zdejšímu zasvěcení v rozhovorech s kastelánem Jiřím Červenkou, i „packému“ kontextu (záměrně říkám packému, nikoli novopackému, aby vynikla sémantika „opačnosti“, kterou Jaromír akcentuje vedle přináležitosti ke svému rodnému městu a bohatým aktivitám vyvíjeným v této souvislosti). Četl pak z hromádky knih, zčásti těch, jejichž texty tvořil v patnácti šestnácti letech (knížka básní Koncerto grosso vyšlo v roce 1990), fenomén opačnosti i Typltovu expresívní poetiku demonstruje už název dnes již rovněž obtížně dostupné knihy Opakem o překot, kde vystupuje vedle „básníka Sorgeho“ jako literární postava Jaromír Typlt (další zdvojení). Nebylo to ale jen jeho vlastní texty, zazněl také jeden od Josefa Kocourka, jenž je pohřben nad Novou Pakou na Brdu, kde je také jedno ze zastavení ve filmu, padla i zmínka o Ladislavu Zívrovi, s nímž a jeho básnivým portrétem Karla Hynka Máchy v novopackém muzeu se setkali poutníci na úseku Typltova průvodcovství, stejně jako se smírčím křížem v Přibyslavi.

A zde je text básně Úzkostea z doby, kterou autor v souboru Procitající teurgos označil podzim 1989–jaro 1990 a nyní okomentoval shlédnutím se v Schopenhauerovi, jehož jméno zazní na začátku a na konci básně.

Nad lesem se zatím zvedly páry
(proč jen nestihnu chtít když už jsem vyslovil)
na zemi vítr kniha a Schopenhauer
„život je něco co by nemělo být“
(jak širokoúhle večer setřením okamžiku
odkrývá strnulost Nedýchej
a oba budeme prohlášeni za nezvěstné
toužil jsem zmapovat tvé provincie
a vysvětlit zašifrované ornamenty
tragicky táhlé
Kolik posvátna do tebe zaselo
zmatečné setkávání tvých předků!)
Přišli vesničané že byli ve stínech stromů
s mystickým vytržením kořenů
přepadeni houfcem černých rytířů
Cesty se dnes tolik klikatí
a k smrti stačí předýchání časem
(nad letním kinem bezčasí
v panství dechu tíseň
chuchvalce tvých zámlk a dostředivostí
nelži já vím žes už předtím byla mrtvá!)
Nepříčetná hrůza z nátlaku řinčení
bezoké škvíry v hledích přilbic
sevřené jílce dvousečných mečů Záblesky
napjaté frkání koní a dunění kopyt
(chodili přeci po kopcích modrostínání
zasívali tě do mých duhovek a tvrzí
proč bych teď prchal vynořila ses ze mne
Tolik času v každém tvém pohybu
jako bys stírala mučidla na nichž tě tvarovali)
Přišli vesničané že byli do jednoho pobiti
přisáti zemí potom naslouchali
vzdalujícímu se dunění kopyt
divná krajina Těžká jako dech
Jejich slova dokreslená akustikou amfiteátru
a dokreslená stříbřitými pohyby postav
Odrazy světla na okolních stromech
pěkné počasí a vstupné
přijatelné podnapilí diváci Legenda může spát
(Choulíš se ke mně důvěřivě
jako bych ti nečelil ostřím mrazivé sentence
světlo se míhá na tvé tváři
a vydává tě napospas lapkům
Už zítra dočtu Schopenhauera)

Jsou i knihy které odhazuje úzkost

Zatímco čtení se realizovalo v působivých kulisách někdejšího monumentálního gotického hradu a renesančního zámku, samotný film byl promítnut – z kastelánovy obavy, ale bývá to i praxe v jiných případech – v přízemní místnosti Harantova paláce. Na úvod promluvila producentka filmu Jarmila Poláková, Jaromír Typlt doplnil souvislosti Krkonošské cesty, jak jsem je zprvu i sám částečně zmínil, poté byl promítnut samotný film. Doprovodná propagační mapa, vytvořená jedním z poutníků sdružení Pilgrim, zachycuje jednotlivá místa putování zhruba v délce kolem 230 kilometrů (každý rok se to trochu liší, tentokrát je ve filmu uveden údaj 234 km): Neratovice, Mělník, Housku, Bezděz, Zvířetice, Valečov, Vyskeř, Trosky, Jičín, Radim, Novou Paku, Studenec, Horní Brannou, Žalý, Špindlerův Mlýn, Luční boudu. A samotný film, jenž začíná pohledem do místnosti archivu, kde sběratel máchovských tisků Vladimír Drábek listuje vzácným rukopisem, a pokračuje dlouhou poutí krajinou se záběry jednotlivých míst, ale i atmosféry rána a noci, čtení básnických textů (nejen Máchových, ale i třeba Kamila Bednáře, Robinsona Jefferse, Gary Snydera a dalších), zjevováním jednotlivých účastníků, ale i prostřihy do jiných rovin (například se tu objeví záznam výstupu skupiny disidentů na hrad Bezděz v roce 1986).

Ovšemže jsem vnímal film rovněž z mé osobní perspektivy, jak se poutníci postupně přibližovali přes místa, která jsou pro mě rovněž „hrady spatřenými“, jako jsou Zvířetice, až k místům, k nimž dohlédnu z místa, kde bydlím, jako jsou Trosky, a po zastávce na Zebíně, se vzdalujícím zase až k horizontu Sněžky, k němuž, abych jej mohl spatřit, musím vystoupat sám na nějaké vyšší místo, třeba právě na Zebín. V onom jičínském prostoru, předcházejícím tomu novopackému, je Zemánkovi průvodcem Miloš Šejn, umělec žijící v Jičíně. Jednou z rovin filmu byl právě střih do světa jeho tvorby, záznam zrodu jedné kresby (třetím, ve filmu vlastně prvním průvodcem, je někdejší šéfredaktor časopisu Vokno S. M. Blumfeld). A tak, jak jsou pro tato setkání důležité i osobní kontexty, je dlužno poznamenat, že ti dva se znají dlouhá desetiletí ještě z doby, kdy Miloš Šejn pracoval v Krajské galerii v Hradci Králové.

Jak po skončení projekce uvedla Jarmila Poláková, právě takto si představovala prezentaci filmu (ostatně další zastávkou bude zmíněná Valdštejnská loggie 22. srpna 2020 právě s účastí Miloše Šejna). Padla řada dotazů, ale to už snad nebudu probírat. Snad jen překvapivou poznámku, že na svých zahraničních cestách Jaromír Typlt zjišťuje, že na rozdíl od jiných evropských romantiků našeho Máchu, jenž je nejen naším jediným básníkem té doby, kterého můžeme umístit do této galerie, ale i tím, na koho se odvolávají všechny další generace naší literární kultury, v cizině „nikdo nezná“. A Typlt si bere za svůj osobní úkol něco v tom ohledu učinit. A pak ještě alespoň zmínka o tvůrci hudby Ivanu Acherovi, která dokonale podtrhuje celou atmosféru mimořádného filmového počinu.

Krkonošská pouť (film)
https://www.youtube.com/watch?v=0qU6O_stnJM
https://poutkrkonosska.cz/

Jiří Zemánek
https://frontiers-of-solitude.org/cs/jiri-zemanek
Pouť krkonošská (Jiří Zemánek)
https://potulnauniverzita.cz/aktivity/pout-krkonosska-putovani-z-prahy-na-snezku/
Pouť krkonošská (K. H. Mácha)
https://www.databazeknih.cz/knihy/pout-krkonosska-36799
Jaromír Typlt (Úzkostea)
https://old.typlt.cz/media/file/Typlt_Teurgos_1990.pdf
Krkonošská pouť ve Valdštejnské loggii
https://www.facebook.com/events/912235309262821/