Pomník císaře Barbarossy na hoře Kyffhäuser etc.
19.03.2011 16:36(německé monumentální pomníky 19. století / 2. část)
V předchozí části článku jsem vedle Walhally, pomníku německých géniů, pomníku, který se v němčině nazývá Herrmannsdenkmal a je památníkem vítězství Germánů nad římskými vojsky pod vedením Herrmanna/Arminia či Památníku u „Dolního Lesa“ na svahu nad ohbím Rýna u Rüdesheimu zmiňoval další stavby, které dnes, v době optických vláken a mikročipů působí monstrózně pateticky, tedy tak, jakým bylo celé devatenácté století.
Kyffhäuser-Denkmal
V pohoří Kyffhäuser se nachází jeden z největších pomníků, který co do velikosti vlastně patří k těm největším na světě vůbec. V prostoru starobylého hradu, jednoho z největších v Německu, z něhož nicméně zůstalo jen několik zbytků, byl vybudován grandiózní monument, který má v Evropě jen málokteré srovnání. V areálu hradu z 11. století (Kyffhausen) o rozměrech šest set metrů krát šedesát metrů se tyčí věž vysoká 81 metrů s jezdeckou sochou císaře Viléma I. na boku věže a figurou císaře Barbarossy / Rudovouse, vytesanou do kamene. Po 247 schodech vystoupíte do kupole věže a můžete si užít rozhledu na všechny strany až ke Zlaté nivě v Duryňsku na jedné straně a k pohoří Harc na straně druhé.
Přes tyto rozměry to není největší z památníků, o nichž se zde bavíme, nýbrž je až třetí po Památníku bitvy národů v Lipsku a památníku císaře Viléma u Porty Westfalicy. Po smrti císaře Viléma v roce 1888 se po celém Německu začaly budovat reprezentativní památky k uctění zemřelého státníka. Památník na hoře Kyffhäuser je jeden z těch největších a nejznámějších.
Autorem pomníku je architekt Bruno Schmitz, impuls ke stavbě dal Německý válečný spolek, který se po roce 1900 (stavba byla započata v roce 1896) ujal i jeho správy.
Od roku 2008 patří památník k Cestě monumentů, síti německých pomníků a vzpomínkových míst, jejíž založení iniciovalo lipské městské muzeum.
https://www.kyffhaeuser-tourismus.de/de/sagen/kyffhaeuser_denkmal.asp
https://de.wikipedia.org/wiki/Kyffh%C3%A4userdenkmal
Deutsches Eck / Německý roh
Německý roh je umělý násep u ústí řeky Mosely do Rýna u města Koblenz. Co do symbolického významu bych ono místo přirovnal soutoku Labe a Vltavy u Mělníka – každý si jistě vzpomene na ten pohled z terasy mělnického zámku, kam jsme jezdívali už kdysi na školní výlety. Rovněž Němci vnímali v době národnostní horlivosti řeky takřka jako bytosti – v odkazu na germánskou mytologii, a Rýn je pro ně, ačkoli v Německu ani nepramení, ani neústí do moře (opouští je směrem do Holandska) řekou, na jejímž dně je možná dodnes ukryt nádherný prsten Nibelungů a nad níž skála Loreley láká plavce k milostným hrátkám.
Na soutoku Rýna a Mosely, na který se lze podívat rovněž jako u nás shora ze silnice (jen si myslím, že ten náš pohled je prostě hezčí) byla v roce 1897 zřízena monumentální jezdecká socha německého císaře Viléma I., která byla koncipována jako pomník založení německé říše v roce 1871. Objekt zadaný Rýnskou provincií (Rheinprovinz, Rheinpreußen) je v souladu v tradici podobných pomníků zřízených v letech mezi 1888 a 1918: Pruský institut pro památníky má zdokumentováno 63 podobných jezdeckých soch, 231 ostatních soch, 5 soch sedícího státníka a 126 bust tohoto panovníka.
Podstavec pomníku, za druhé světové války těžce poškozeného, sloužil v letech 1953-1990 jako pomník německého sjednocení (Mahnmal, tj. „varovný pomník“). Jako demonstrace této kýžené jednoty zde byly připevněny znaky bývalých německých zemí jako Východní Prusko, Pomořany a Slezsko (Ostpreußen, Pommern, Schlesien, to byly země, které Německo ztratilo v průběhu historie, a které nepřipadly Německu ani po sjednocení, např. Východní Prusko, to je Královec-Kaliningrag-Königsberg, Slezsko bylo zaručeno smlouvou ponechat Polsku atd.). Francouzská válečná vláda předtím chtěla vybudovat zde nový pomník – Pomník míru a porozumění národů. Po pádu Berlínské zdi zde byly umístěny tři betonové bloky a o Dni německého sjednocení (Tag der Deutschen Einheit) byly doplněný znaky „nových“ zemí (z oblasti bývalé NDR). Konečně v roce 1993 byla rekonstruována původní jezdecká socha a umístěna tam, kde dříve bývala. V tomto roce (2011) se má – vedle řady dalších míst ve městě – Německý roh – stát dějištěm velké Spolkové zahradní výstavy (Bundesgartenschau).
Na stránkách německé Wikipedie je kriticky posuzována i ideová poloha celé problematiky. Císař Vilém a jeho říše byla vnímána po jejím konci jako militaristický stát a tento aspekt zůstává samozřejmě platný i v dnešním demokratickém Německu. Na druhou stranu se historie stává tématem otevřených diskusí a vyrovnání s její problematikou (jsou i jiné stinné stránky, daleko problematičtější) je u Němců nepřehlédnutelná skutečnost.
https://de.wikipedia.org/wiki/Deutsches_Eck
https://www.koblenz-touristik.de/sehenswertes/bauwerke-plaetze/deutsches-eck.html
Památník bitvy národů v Lipsku
Památník bitvy národů v Lipsku (Völkerschlachtdenkmal) byl vybudován při příležitosti stého výročí bitvy, jejíž bojiště bylo právě Lipsko v roce 1813. V sérii bitev v napoleonských válkách představuje největší a rozhodující střetnutí, kde se proti francouzskému císaři postavily armády Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska (proto bitva „národů“). Napoleon prohrál a následovala jeho deportace na ostrov Elba. Bitva, která trvala tři dny, představovala jedno z největších krveprolití ve starších evropských dějinách. Účastnilo se v ní kolem šesti set tisíc vojáků, devadesát tisíc jich bylo zabito nebo zraněno (na jiném místě se uvádí 120 000 mrtvých).
Památník bitvy, který byl na někdejším bojišti zřízen, je největší stavbou svého druhu v Evropě. Je devadesát jeden metr vysoký. Autorem návrhu je berlínský architekt Bruno Schmitz (1858–1916), plastické práce vytvořili sochaři Christian Behrens (1852–1905) a Franz Metzner (1870–1919). V roce 1896 byla vypsána soutěž, jíž se zúčastnilo 72 německých umělců. Rada města uvolnila k tomu účel 20 000 marek. První cenu obdržel za „Walküru“ Wilhelm Kreis, protože ale tento, ani žádný z dalších návrhů neodpovídal představám předsedy Německého spolku patriotů, který stál v pozadí celého projektu, byl nakonec osloven architekt Bruno Schmitz, který mimo jiné předtím vypracoval návrh pomníku na hoře Kyffhäuser. Stavitelem byl Clemens Thieme, mistr lipské zednářské lóže Apollo. Jeho zásluhou je rovněž vybudování krypty s postavami strážců mrtvých. Financován byl pomník ze speciálně pro tento účel vypsané loterie a z darů.
Technický stav památníku prozrazuje, že je třeba jej sanovat. Práce skutečně 2003 započaly tak, aby při dvoustém výročí v roce 2013 byl pomník zrekonstruován. Financování je vícezdrojové, patří k nim nadace Památník bitvy národů, Svobodný stát Sasko, Město Lipsko a dary.
Pokud bychom se chtěli věnovat podrobnějšímu popisu, pak je tu řada zajímavých údajů. Od úpatí soklu až na vyhlídkovou plošinu vede 500 schodů, před krátkou dobou byly zřízeny dva výtahy, které vedou k prostřední vyhlídkové plošině ve výši 57 metrů. Na stropě kupole se nachází 324 rytířů takřka v životní velikosti, strážci mrtvých jsou 9,5 metrů velcí. Představují ctnosti válečníků – odvahu, sílu víry, sílu národa, ochotu k oběti. Výrazná je postava archanděla Michaela, který je ochráncem vojáků, nad gigantickou skulpturou je nápis „Bůh s námi“, po stranách jsou dva reliéfy, 19 metrů dlouhé a 30 metrů široké. Pro stavbu bylo zpracováno 26 500 kamenů, stála 6 miliónů zlatých marek, tj. v přepočtu 31 milionů euro.
Pomník patří k nově zřízené Cestě monumentů, která je iniciativou Městského muzea v Lipsku. Tato autoturistická trasa, součást sítě německých silničních turistických tras (o nich zde https://jan-k-celis.webnode.cz/news/ferienstrassen-turisticke-autotrasy/ ), vznikla v roce 2008.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Lipska
https://de.wikipedia.org/wiki/V%C3%B6lkerschlachtdenkmal
https://www.1813voelkerschlacht.eu/
https://www.stadtgeschichtliches-museum-leipzig.de/site_deutsch/voelkerschlachtdenkmal/index.php
Bismarckův pomník v Hamburku
Článek by se spíš měl jmenovat „Bismarckovy pomníky“, respektive „Bismarckovy pomníky a věže“ a měla by to spíš být samostatná kapitola či série článků, protože v těchto několika řádcích stěží můžeme zachytit alespoň rozsah staveb, které od založení německé říše v roce 1871, ale zvláště v letech 1871-1898, byly vztyčeny. Pro tzv. Bismarckovy věže je na německé Wikipedii zřízena samostatná kapitola, která obsahuje 91 článků, rovněž v dalším souhrnném článku o pomnících je uvedeno možná sto (nepočítal jsem to) míst, kde jsou nejrůznější podoby pomníku tomuto státníkovi. Další velkou řadu představují pomníky, které jsou nedochované.
Z velkých projektů lze zaznamenat např. jezdeckou sochu vedle dómu v Brémách či v Norimberku, sochy v Goslaru, Heilbronnu, Lübecku, Bad Kissingen, Kielu, Bad Urachu, v Berlíně u Velké hvězdy (původně byl u budovy Říšského sněmu), ostatně jen v hlavním městě je jich několik, sochy v Düsseldorfu, Dürenu, Duisburku, Efruftu, Essenu atd., dále zmíněné sochy, které jsou součástí velkých pomníků - ve Walhalle nebo pomníku Arminia/Herrmanna, z ostatních podob lze třeba zmínit Bismarckovu studnu v Darmstadtu. Podobně to je s Bismarckovými věžemi, bylo by možné jim věnovat samostatnou kapitolu.
V Hamburku, k němuž směřujeme tento článek, jsou Bismarckovy pomníky čtyři! Na Novém Městě, v Altoně, v parku Bergedorfského zámku a konečně na Starém Městě. Největším z nich je první, 34,3 metrů vysoký pomník na Novém Městě, tedy v samém středu města. Je to zároveň nejvyšší Bismarckův pomník na světě. Postaven byl v letech 1901-1906 a jeho autory jsou architekt Johann Emil Schaudt, berlínský sochař a secesní umělec Hugo Lederer.
Krátce po Bismarckově smrti v roce 1898 bylo sestaveno komité, které mělo v plánu zřízení pomníku k poctě zakladatele říše, říšského kancléře Otto von Bismarcka. Předsedou byl tehdejší hamburský starosta. Komise se dohodla, že uvolní na zbudování pomníku v podobě obrovské sochy Rolanda 500 000 zlatých marek. Rozměry jsou dodnes udivující. Jen uvnitř se nachází prostor, v němž by se mohlo ochránit 650 osob – právě to bylo jednou z funkcí za druhé světové války, kdy byl pomník použit i jako kryt. Kolem pomníku jsou vybudovány rozsáhlé katakomby. Proto i dnes, kdy se hovoří o sanaci, jsou ve hře velké peníze, hovoří se o dvou milionech euro.
Bismarckův pomník v Hamburku je monumentem své doby, a byť není dosud vnitřní prostor veřejnosti přístupný (z bezpečnostních důvodů), je i tak místem, který bychom neměli při návštěvě Hamburku vynechat.
https://de.wikipedia.org/wiki/Bismarckdenkmal_Hamburg
https://de.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Bismarckturm
https://de.wikipedia.org/wiki/Bismarck-Denkmal
Bavaria v Mnichově
Monumentální socha Bavaria (v latině označení Bavorska) na Tereziině louce v Mnichově je personifikovaná alegorie – symbolická ženská postava je světskou patronkou Bavorska. Kolosální bronzová socha je jejím nejmonumentálnějším zpodobněním. Celý objekt, ve kterém se nachází, byl zbudován na objednávku krále Ludvíka I. Bavorského (1786–1868). Ten se, ještě jako korunní princ, 12. října 1810 oženil s princeznou Socha Bavaria je 18,52 cm vysoká, váží 156 tun, autorem jejího návrhu je Ludwig Schwanthaler a Ferdinand von Miller ji odlil. Postava je socha v antickém stylu a s germánskými rysy, se zdviženou paží s dubovým věncem slávy, oblečená v jednoduchém šatu a medvědí kůži, po boku jí stojí lev. V hlavě sochy je vyhlídková plošina dostupná vnitřkem sochy po točitých schodech. Socha se na antiku neodvolává jen sochařsky, tvarově, ale i ideově. Antika, totiž římská mytologie znala postavu Terra Mater (Matka Země), která odpovídá řecké Gaie. Postava Bavarie má pak v Mnichově svou starší tradici – kopule centrálního Dianina chrámu mnichovské Dvorní zahrady (Hofgarten) byla již kdysi korunována bronzovou sochou Diany Huberta Gerharda, kterou pozdějiv roce 1623 Hans Krumpper přepracoval na sochu Bavarie.
Síň slávy navrhl Leo von Klenze, kterého už z těchto webových stránek známe. Smyslem bylo uctít významné osobnosti, které se zasloužily o zemi, ať už to bylo v oblasti vědy či umění. Typově se stavba odvolává na antické kolosální oltáře. 74 bust osobností bylo umístěno uvnitř haly, od roku 1966 jsou doplňovány další z prostředků nadace, která byla k tomuto účelu založena.
https://de.wikipedia.org/wiki/Bavaria
https://www.virtualtourist.com/travel/Europe/Germany/Bavaria/Munich-36623/Things_To_Do-Munich-Ruhmeshalle_and_Bavaria-BR-1.html
https://www.hippodrom-oktoberfest.de/de/bayern/reisen/reisefuehrer-muenchen/bavaria-und-ruhmeshalle/
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bavaria_and_Ruhmeshalle_during_the_Oktoberfest_2009.JPG
https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Bavaria_Dianatempel_Hofgarten_Muenchen.jpg&filetimestamp=20060715175324
Herkules / Kassel
Posledním zastavením v tomto článku bude socha Herkula v hřebenu Wilhelmshöhe nad městem Kassel v Hessensku. Kassel je – kromě Herkula – už tak pozoruhodným místem nejméně ze třech důvodů. Prvním je skutečnost, že zde pobývali bratři Grimmové a tento kraj byl zdrojem jejich sbírky pohádek, která patří k světovému pokladu tohoto žánru. Druhým je mezinárodní výstava umění documenta, která se zde koná pravidelně každé čtyři roky a která je nejvýznamnější prezentací současného umění na světě (to je na jiný, samostatný článek). Třetím důvodem je zámek Wilhelmshöhe, narvaný v pěti patrech nádhernými obrazy starých mistrů. A s tímto zámkem souvisí (a souvisí to jaksi i s tím moderním uměním) i „Herkules“, respektive umělá manýristická krajina, jejímž je Herkules vyvrcholením. Od sochy na vrcholku návrší se totiž promítá osa protínající celé město v délce několika kilometrů – zprvu z kopce dolů v monumentálních kaskádách, vodopádech kanálu tekoucího úbočím (pouští se v určitých intervalech většinou každý den, německy Wasserspiele), posléze – právě za zámkem Wilhelmshöhe – dále do středu města jakožto ulice s linkou tramvaje. V parku se spletí cest pod „Herkulem“ se nachází rovněž umělá zřícenina Löwenburg, jezírka atd.
Samotný „Herkules“ je rovněž manýristickou stavbou napodobující přírodní materiály (skálu) s jeskyní, v níž stříká voda. V uvozovkách uvádím toto jméno proto, že takto „v ústech lidu“ pojmenovaná stavba je vlastně poměrně složitý komplex, přístupný buď procházkou od zmíněného zámku nebo shora z parkoviště nad parkem. Stavba je 70,5 metrů vysoká, z toho přes 32 metrů připadá na oktogon, nejnižší část stavby, 29,6 metrů na pyramidu, která tvoří další část stavby nad oktogonem, vlastní socha znázorňující antického hrdinu Herakla, která vznikla v letech 1701-1717 podle návrhů Itala Giovanni Francesco Guerniera, má 8, 25 metrů.
Celý přírodní park, který tato kulturní krajina představuje mne osobně zajímá z řady důvodů, především právě z hlediska transformace přírodní podoby části země v cosi jiného, vnášení určitých idejí i projekce lidského bytí do prostoru, v němž se můžeme pohybovat. Podobně jako ve Versailles, Valticko-lednickém areálu, zámecký park Nymphenburg v Mnichově, Schönbrunn ve Vídni či barokní komponovaná krajina v Jičíně. V tomto článku nicméně je „nejdůležitější“ ona dominanta, k níž se celá organizace krajiny (a vlastně i města) upíná a na niž „rozšiřuje svoje působení“ právě on – Herkules.
https://de.wikipedia.org/wiki/Herkules_%28Kassel%29
https://www.nemecko.travel/CSY/kultura_a_zabava/pamatky_tlsight-id1116-fstadt_sight_allgemein.htm
Další stránky
https://www.deutsche-museen.de/raus-in-museen.php?thema=NATIONALDENKMAELER
———
Zpět