Polednice / Pocta učitelům

Polednice  / Pocta učitelům
Z došlých mejlů

Co do veršotepeckého řemesla to občas trochu drhne. Ale tak to u lidové tvořivosti bývá. Nicméně vypovídá to něco o skutečnosti, a není to ani příliš nadnesené.

Polednice

U tabule dítě stálo,
šklebilo se náramně.
Čímpak asi učitelka
ukáznit si troufá mě?

Řehoní se děcko drze
učitelce v bledou líc,
ať se jenom úča vzteká,
ví, že vlastně nesmí nic!

Učitelce v hlavě hučí,
chvějí se jí kolena,
když tu v umučené lebce
bleskne veršík Erbena:

"Pojď si proň, ty Polednice!
Pojď, vem si ho, upíra!"
Když tu dveře ztichlé třídy
kostlivý hnát otvírá.

Pod plachetkou - vždyť to známe -
příšera se zjeví tu,
dříve rozjívená třída
náhle stojí v zákrytu.

"Dej sem dítě!" zaburácí,
"Volala jsi? Tady jsem!"
"Volala jsem. Pročpak dítě?
Víš co? Raděj mě si vem!

Ty si sbalíš děsné dítko -
horší přijdou do školy!
A mne za zmizení žáka
odbor školství osolí.

Mě si vezmi, Polednice,
konečně tak najdu klid!
Kolegyně potvrdí ti,
jak je těžké takhle žít!

Ať se kde chce, co chce, šustne,
kdo je vinen ze všech zel?
Kdo je volán jako pucflek?
Zcela jistě - UČITEL!

Když si páťák místo džusu
dá pořádný rumu lok,
na koho se ukazuje?
Zanedbal to PEDAGOG!

Když vojáci na cvičišti
nezvládají vlevo v bok,
kdo podlomil branné síly?
Samozřejmě PEDAGOG!

Když se dívka zfetovaná
vrhá z okna jako cvok,
v ruce láhev od čikuli...
Kdo je vinen? PEDAGOG!

Když mládenci skotačiví
vhodí chodce v říční tok,
kdopak za to zvěrstvo může?
Jen a pouze PEDAGOG!

Když robátku v hloubi jícnu
usídlí se streptokok,
kdopak může za absenci?
Kdo je kárán? PEDAGOG!

Že děťátko v třetí třídě
pohačá si druhý rok,
kdopak mu měl IQ zvýšit?
Kdo to nezvlád? PEDAGOG!

Tak to vidíš, Polednice,
škoda mluvit, hanba klít.
Proto radši mne si vezmi,
ať mám jednou provždy klid!"

Polednice hlavu skloní,
slza z oka skane jí.
Šeptá: "Nejsem kompetentní,
zanech marných nadějí!"

Na pozdrav svým strašným hnátem
učitelce zakývá,
chápe už, proč pro tu ženu,
není příliš děsivá...