Pohádky Boženy Němcové

Pohádky Boženy Němcové
knihy z půdy / dětské knížky

Tak tohle nebyla moje knížka. Byla to knížka mých dětí a zdá se, že to bude knížka vnoučat. Svědčí o tom i utržený poslední list s čertem Karla Svolinského. Já jsem měl nějakou pohádkovou knížku, už si na ni příliš nevzpomínám, kde byly pohádky Boženy Němcové, byl se mnou dokonce učiněn neúspěšný pokus na recitační soutěži, ale byl jsem větší čtenář než performer, a když jsem dostal dvoudílné vydání Národních báchorek a pověstí, což jsou tedy zjednodušeně řečeno „pohádky Boženy Němcové“, tak jsem se pustil do čtení, přestože to bylo kritické vydání v tzv. Národní knihovně (vydal R. Havel a Zd. Havránková), bez jakýchkoli obrázků. Takže tyhle texty jsem měl kupodivu poměrně brzy zmáknuté.

Teprve za studií (bohemistiky) jsem si zjistil, že Národní báchorky a pověsti jsou vůbec první knížka Boženy Němcové, vyšla v sedmi svazcích (sešitech) v letech 1845-1847, tzn. ve stejné době, jako vycházely její Obrazy z okolí domažlického, uváděné – vedle ještě několika básní – jako debut české spisovatelky. Jazykovědec Bohuslav Havránek (autor české mluvnice, několik generací používané i ve školách, pamatuju ho už jako hodně starého, noblesního pána) zdůrazňuje, že tento sběr lidové slovesnosti byl pro Boženu Němcovou důležitý pro utváření jejího vlastního literárního stylu.

Nicméně ke knížce, kterou mám před sebou. Je to mohutný svazek, který vyšel v Albatrosu na konci sedmdesátých let v Klubu mladých čtenářů při příležitosti 30. výročí založení nakladatelství a Mezinárodního roku dítěte, výtvarně jej doprovodil jej Karel Svolinský. Je třeba ovšem říci, že krásných celostránkových ilustrací není mnoho. Ani v tak rozměrném nakladatelském počinu nejsou v knize samozřejmě pohádky všechny. Po úvodní Povídce bez názvu následují Sedlák milostpánem, Řemeslo má zlaté dno, Zlaté hvězdičky, O neposlušných kozlatech, Kmotr Matěj, Královna hadů, Strejček Příhoda, O Smolíčkovi, Kdo je hloupější, Pohádka o Palečkovi, Jak se učil Honzík latinsky, Pohádka o kohoutkovi a slepičce, Pohádka o perníkové chaloupce, O hloupém Honzovi, O kocouru, kohoutu a kose, Lesní ženka, Chytrá horákyně, O labuti, Čert a Káča, Moudrý zlatník, O chytré princezně, O bílém hadu, O třech bratřích, O Nesytovi, O Jozovi a Jankovi, Potrestaná pýcha, O černé princezně, Princ Bajaja, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Sedmero krkavců, Neohrožený Mikeš, Ptačí hlava a srdce, O zlatém kolovrátku, Čertův švagr, Divotvorný meč, O mluvícím ptáku, živé vodě a třech zlatých jabloních, Zlatý vrch, Šternberk, O Popelce, Vodní paní, Jak Jaromil k štěstí přišel, Pohádka bez konce.

U mnohých bych se mohl zmínit o nějakém osobním kontextu, vzpomínce a podobně, leckterá z nich by mě dokázala vyprovokovat k různým literárním/kulturním úvahám, řeknu jen dva příklady: Už v době, kdy jsem pohádky četl, se mi líbila ta, která se jmenuje Jak se učil Honzík latinsky. Fascinovalo mě, který byl tenkrát spíš „na moderní umění“ než na tradici, že v klasické literatuře je něco, co je hravé jako poetismus či dada. Pohádka o perníkové chaloupce pak byla součástí mého pozdějšího projektu, v němž jsem pojednal svou vlastní autorskou knihu, jejíž součástí bylo kromě typografické poezie také přepis několika verzí pohádky a „literárněvědný“ rozbor rozdílů v nich.

Pohádky Boženy Němcové jsou námět, který si umím představit z několika různých pohledů, které zahrnuje třeba jejich zfilmovanou podobu či sledování jejich vydání v nejrůznějších podobách, s nejrůznějšími ilustracemi, případně i bibliofilská či jinak zajímavá. Je zajímavé, že – podobně jako u Erbena – na Wikizdrojích najdeme všemožné literární texty nejvýznamnější české spisovatelky 19. století, po větším souboru českých pohádek ale ani vidu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_b%C3%A1chorky_a_pov%C4%9Bsti (tady jsou ovšem uvedeny jen ty nejznámější pohádky)

https://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4352

Pohádky Boženy Němcové, Albatros Praha 1979, il. Karel Svolinský, ed. Věra Formánková a Jarmila Servítová