Podivuhodný případ jedné události

Podivuhodný případ jedné události
(Miroslav Matouš a text o knize Jaume Cabrého)

Dne 13. srpna 2019 se mi přihodilo cosi, co je třeba zaznamenat. Pracoval jsem už několik dní na komentáři ke knize Jaume Cabrého Přiznávám, že…, v textu, v němž se mi podařilo po určitém úsilí pojmenovat některé dost podstatné rysy poetiky katalánského autora, už zachycoval více než polovinu onoho více než osmisetstránkového svazku. Ještě předchozí den jsem měl svrbění už napsaný text zkopírovat ještě do jednoho dalšího souboru, abych měl dosavadní práci bezpečně uloženu, nicméně neudělal jsem to, mimo jiné také proto, že v minulém měsíci v jeden okamžik došlo ve zlomku sekundy k jakési poruše, ale Word textový soubor opravil, kromě toho existuje nástroj, který jsem pro opravu souboru vždy úspěšně využil, pokud se s ním něco výjimečně stalo. V jedné větě textu jsem přičinil osobní poznámku, že Zlem, což je ústřední téma knihy, se před léty zabýval také Miroslav Matouš, evangelický kněz, básník a překladatel (například Angela Silesia), kdysi rodinný přítel, tedy přítel mých rodičů, s nímž jsem ale byl, byť v nepříliš četném, ale pro mě důležitém kontaktu od dob mých studií.

V jeden okamžik jsem učinil operaci, jíž jsem chtěl cosi zkopírovat do textu, v tu chvíli ale soubor přestal komunikovat, a to tak, že ukazoval pouze ikonu provádění operace, která ale nebyla ukončena, a textový procesor odmítal jakýkoli další krok. Jediné, co šlo udělat, bylo soubor zavřít. Při pokusu o znovuotevření nicméně ohlásil příslušným okénkem, že jej otevřít nelze, protože je buď poškozený nebo zničený. Zkusil jsem, poté co jsem v nápovědě připomněl postup, soubor „otevřít a opravit“, nicméně zbytečně. V tu chvíli se ozval telefon a na druhé straně se k mému překvapení ozval Miroslav Matouš. Dlouho jsme se neslyšeli, jeho syn, u něhož dnes muž, narozený ve stejném roce jako můj otec a matka (1921), tedy osmadevadesátiletý, bydlí, jel na čtrnáct dní na dovolenou, a on se na tu dobu přestěhoval do opatrovnického domu, kde má přátele, a odtud mi zavolal. Po chvíli se nicméně omluvil, že mu přišla návštěva a že zavolá večer.

Byl jsem docela nervní z té shody událostí, totiž aktuálního problému s textem, v němž byly hodiny práce, ale především vložená energie, jejíž potřebné množství se, jak vím, pro zopakování formulací předchozích interpretačních nápadů velmi obtížně daří znovu vyvinout. Jediná věc, která mě napadla, že jsem soubor zkopíroval na flešku a dojel jsem do počítačové firmy, kam se vždy s úspěchem obracím, když potřebuju něco vytisknout či cokoli z oprav či příslušenství k počítači. Popsal jsem problém s prosbou, ať se pokusí soubor obnovit, jsou moje poslední šance. S napětím jsem pozoroval pracovníka firmy a v okamžiku, kdy jsem viděl text souboru na druhém monitoru počítače, vydechl jsem. Radostí jsem skákal a s díky jsem odjel domů, kde jsem kopii souboru uložil do svého notebooku.

Zazvonil telefon, Mirek Matouš. Návštěva odešla, pěkně jsme si popovídali, připravuje novou knihu básní, pak mi vypravoval to, co už jsem nahoře popsal, vzpomněl si na mé údajné zásluhy, když jsem ho kdysi pozval, to bylo v době, kdy jsem ještě učil, na gymnáziu na besedu se studenty a poté zprostředkoval kontakt do Knihovny Václava Čtvrtka, kde se rovněž několikrát prezentoval svými zajímavými názory (vypravoval například o svém setkání s Petrem Bezručem). Nu a jen díky tomu, že ten první telefonát přerušil, jsem mohl, když se podařilo rozpracovaný text o knize Jaume Cabréa zachránit, všechno vylíčit. Jsou to věci mezi nebem a zemí. Napadlo mě, že ten můj starý přítel (jakkoli ví, že nejsem věřící, ale přesto mě všechny tyhle věci hluboce zajímají už proto, že jsem lidská bytost) sehrál jakousi úlohu anděla. Alespoň pokud vezmu v potaz jeho tvrzení, že nic není náhoda. V každém případě je to pozoruhodná příhoda, která jakoby nahrávala mé vzpouře proti světu kauzality, která je na nás hozena jako síť (když to říkám, myslím na onu paralelu Petra Chelčického, autora Sietě viery pravé), a která nás neskutečně ubíjí. Dvě soumeznosti (poznámka o Matoušovi v textu a telefonát s ním týž den a opozice ve výsledku dvou pokusů, mého neúspěšného a ve firmě k mé spokojenosti dokonaného k úspěchu oné práce), zakleslé navíc do sebe ve sledu samotného dění, se vymykají běžné každodennosti. Ale také někdy může být svátek, či ne?