Pocta Antonínu Dvořákovi

Pocta Antonínu Dvořákovi
Městské divadlo v Turnově / 23. června 2013
Pěvecký sbor Antonín Dvořák, Turnovské orchestrální sdružení
Ondřej Útrata – dirigent
Bohuslav Lédl – dirigent, klavír
Martin Hybler – dirigent, klavír
Michyio Keiko – soprán, Eva Lédlová – alt
Jaroslava Petrásková – housle
Dvořákův festival / 58. ročník / 1. – 23. 6. 2013

V pořádání závěrečného koncertu Dvořákova festivalu se střídají města, která stála u jeho zrodu, v letošním roce je to Turnov, místo, v němž Dvořákův festival před takřka šedesáti lety vznikl, v příštích letech to bude Mladá Boleslav a Jičín. Jana Zajícová, organizátorka hudebního života v Turnově, v úvodním slově na pódiu Městského divadla zdůraznila, že Antonín Dvořák spolupracoval v Turnově výhradně s amatéry a od toho se také odvíjí i dramaturgie Pocty Antonínu Dvořákovi. Vystoupila tedy hudební tělesa, která představují přímou návaznost na tuto dvořákovskou tradici (Pěvecký sbor Antonín Dvořák, v době života skladatele Zpěvácký spolek) a zároveň i její současnost (Turnovské orchestrální sdružení). Hudební život v kraji si vytváří podhoubí, z něhož vyrůstá pozoruhodná spolupráce, a tak jsme ve večeru, který akcentoval působení Mistra ve zdejším kraji (tyto souvislosti jsem rovněž znovu připomněl v prologu festivalového katalogu), mohli vnímat výsledky spolupráce řady osobnostní místní kultury, které v průběhu koncertu vystoupily v různých úlohách.

Bohuslav Lédl, ředitel zdejší ZUŠ, se nejen postavil před Pěvecký sbor Antonín Dvořák, jehož je sbormistrem, ale sedl si i ke klavíru při doprovodu sborových skladeb, a nejen to. Společně s Martinem Hyblerem zahráli čtyřručně tři Dvořákovy Slovanské tance, op. 46 (číslo 4, 6 a 8). Mimochodem Lédlův záběr sahá i k jazzu, je rovněž zdatným improvizátorem, ale v kontextu turnovského koncertu nezapomeňme, že je rovněž autorem skladby, podle níž byl celý večer pojmenován – Pocta Antonínu Dvořákovi pro komorní orchestr. Podobně Martin Hybler, turnovský rodák, nevystoupil pouze v jedné úloze, ale – kromě zmíněného – rovněž jako dirigent Turnovského orchestrálního sdružení, které řídil spolu s Ondřejem Útratou, a také jako autor. Připomeňme, že Hybler píše skladby nejrůznějšího nástrojového seskupení určené jak pro koncertní pódia, tak i hudbu scénickou a filmovou, a že pro svou stylovou všestrannost a melodický cit je vyhledávaným aranžérem, upravuje a instrumentuje skladby starých mistrů i populární hudbu a jazz. V dnešním večeru to byla úprava skladby v poslední době značně populárního autora (díky Pavlu Šporclovi či filmu Schindlerův seznam) George Boulangera Georgette in D. Sólo na housle ve skladbě působivě zahrála Jaroslava Petrásková, se kterou se rovněž setkáváme na pódiích ve zdejším kraji. Je koncertním mistrem v semilském Podkrkonošském symfonickém orchestru, který vystoupil letos na Dvořákově festivalu ve dvou večerech, v Lomnici n. Pop. a v Jilemnici. Na pódiu nebyla Jaroslava Petrásková jedinou muzikantkou ze zmíněného semilského orchestru, to je podstata a dřeň amatérského hudebního života nejen v Podkrkonoší, amatérští hudebníci muzicírují mnohdy od vážné hudby přes komořinu a vánoční koncerty po taneční kapely. V pěvecké části vystoupily dvě zpěvačky, Eva Lédlová, žena Bohuslava Lédla, a japonská sopranistka Michyio Keiko, která má hluboký vztah k české hudbě, a Dvořákovi zvláště. Tak jako v předchozích případech, i zde je třeba uvést, že Keiko nevystoupila pouze na závěrečném koncertu, nýbrž dlouhodobě spolupracuje s Turnovem v interpretačních dílnách, které probíhají paralelně s vlastním festivalem a jehož výstupem je několik koncertů.

Závěrečný koncert je událostí nejen hudební, ale i společenskou. S tím souvisí i řada okolností, např. dramaturgických, snaha ukázat v nejlepším světle regionální kulturní scénu, což může na druhé straně vést i (setkáváme se s tím častěji) k naddimenzování programu. Došlo i ke komunikačním šumům a je škoda, že si tedy například čtenáři nemohli v katalogu přečíst jméno instrumentalistky, všech dirigentů a další informace, protože nebyly dodány (pokusil jsem se to napravit alespoň v tomto komentáři).

Na druhé straně je třeba ocenit samotnou podstatu kulturního úsilí v místě, které má takovouto tradici, mnohé vynikající výkony během večera i řadu dalších věcí. Na pódiu promluvila mladá muzikoložka Eva Myslivcová, která se zabývá dílem Antonína Dvořáka, a poděkovala z vstřícnost správcům archivu někdejšího Zpěváckého spolku, kteří jí zprostředkovali veškeré informace.

Miroslav Matějka, ředitel společnosti České doteky hudby, ocenil na samém úvodu koncertu finanční a organizační participaci třiadvaceti měst, v nichž by se Dvořákův festival jinak nemohl konat, a skutečnost, že přestože je s tímto jménem jeden ze čtyř festivalů tohoto jména u nás, zaznamenává zájem kulturní veřejnost, byť při současné ekonomické situaci musí rezignovat na pozoruhodné velké projekty, jaké byly v minulosti. Nechyběla ani Hana Majerová, donedávna ještě starostka Turnova, nyní zástupce hejtmana Libereckého kraje, a spolu s turnovským starostou Ing. Tomášem Hockem krátce vystoupila. Oba popřáli posluchačům pěkný kulturní zážitek a svou přítomností potvrdili význam Dvořákova festivalu pro město Turnov i pro kulturu nejen Libereckého kraje.

Širší hodnocení celého festivalu si musí najít jiný prostor, zde se ale patří alespoň říci, byť to může působit poněkud formálně, že Dvořákovský festival má své nezastupitelné místo v kultuře širokého kraje a že se budeme všichni těšit na jeho příští, již padesátý devátý ročník.

Jan K. Čeliš
Recenze pro České doteky hudby, červen 2013