Pochod Českým rájem / Putování za Rumcajsem

 45. ročník / v sobotu 26. března 2011

Tuto sobotu se konalo jubilejní turistické putování, které je spojeno po více než čtyři desetiletí s Jičínem, Pochod Českým rájem / Putování za Rumcajsem. Pořadatelem akce je Klub českých turistů v Jičíně, na realizaci se různým způsobem podílí i Město Jičín a místní organizace skautů. Nejen proto, že se jedná o ročník s půlkulatým číslem, bych se rád námětu, který je zdejším fenoménem, trochu věnoval, přestože jsem se studenty, které jsem cestou na náměstí potkal, jejich třicet sedm kilometrů nešel.

Essay

Turistika je ušlechtilá aktivita, která má v sobě něco sportu, hodně kultury a rovněž vztah k přírodě, krajině. Právě to je na ní zajímavé, není to totiž aktivita jednostranně zaměřená k jednomu cíli – i když i na výletě předpokládáme, že někam dojdeme a pak se ve zdraví vrátíme domů –, nýbrž je jaksi mnohovrstevná. Ne nadarmo v Českém ráji byli těmi iniciátory rozhledu po krajině při výletech, což byl onen předstupeň vlastní turistiky, vzdělanci, kteří sem přijeli z české metropole, vlastenci s romantickým pohledem na svět.

Odehrálo se to už na začátku devatenáctého století. Následovalo vlastní úsilí zpřístupnění zdejší krajiny a počátek organizované turistiky v spolku, který romantické ideje uvedl o zhruba půlstoletí později do praxe. Český ráj, tedy Prachovské skály, Hruboskalsko a další místa se staly místem aktivit návštěvníků, které dnes nazýváme volnočasové, místem výletů, a dlužno poznamenat, také zároveň se rozvíjejícího horolezectví. Jedním z prvních míst, a v mnohém ohledu místem prvním. Záhy se totiž přišlo na to, že je třeba krajinu nejen zpřístupnit lidem, ale zároveň chránit. A Český ráj se stal první oblastí, kde tato ochrana přírody byla konkrétním způsobem určena.

A tato ochrana je vlastně jakési logické uzavření kruhu, v němž představuje člověk vstup do krajiny, kultivuje ji, ale zároveň ji může i ohrožovat. A ochrana je projevem kulturnosti. Tedy krajina, a právě na Českém ráji je to více než patrné, to je příroda a kultura. Kultivovaná příroda. Kulturní krajina.

Pokusil jsem se pojmenovat mnohovrstevnost vztahu, která je charakteristická ve vztahu člověka ke kulturní krajině, tím ale stále ještě není vyčerpán nejhlubší smysl chození, který je onou vlastní fyzickou aktivitou, vlastním jádrem turistiky. Chození je něco trochu víc než všechno to, co bylo řečeno, víc než vztah k přírodě, případně vlasti, sportovní výkon či společenská zábava, dokonce víc než jenom „koníček“ a skutečnost, že člověk dělá „něco pro zdraví“.  Ovšemže turistika je onou formou naplnění, nicméně chození „o sobě“ je spojeno nějak velmi hluboce spojeno s vlastní lidskou existencí. Je spojeno – a lze to prokazatelně a mnohdy zcela konkrétně ukázat – s myšlením, vnímáním okolního světa, ale i sebe sama vůbec. Něco o tom vím, protože jsem celý život „chodil“ s touto intencí.

Říká se, že člověk je člověkem, protože umí mluvit a protože pracuje. Umí artikulovat a domlouvat se jazykovým projevem s ostatními jedinci ve společenství a umí uchopit a modelovat realitu, vytvářet produkty… Tedy má hlas/jazyk a ruce. Ale má také nohy. A když se člověk postaví na nohy a dá se do pohybu, vznikne další rozměr jeho existence, jeho lidství. Nastane totiž další, jiná, zcela specifická interakce s okolním světem. Ve srovnání s rukou, která si, jak řečeno, věci ve světě může ohmatat a případně je přetvářet či vytvářet nové předměty z hmoty tohoto světa, nohy přemisťují nás samotné a umožňují nám orientovat se ve světě a poznávat jej tím, že v průběhu cesty mění náš zorný úhel, z něhož vidíme naše okolí. Je to jen zdánlivá banalita, tak jako ty nejpravdivější pravdy bývají velmi jednoduché. Musím říci, že mi trvalo léta, než jsem našel metodu fenomenologického myšlení a naučil se ji používat k závěrům takto zdánlivě triviálním. Jak toto skutečně „funguje“, dokládá prostý příklad takřka anekdotický:

Vzpomínám si, že jsem se jednou v Holandsku ptal mého hostitele, jak daleko to je na místo, kde bydleli další účastníci našeho zájezdu a on mi řekl, že to je asi dva kilometry. Chtěl jsem tam dojít a domluvit se s ostatními na nějakých věcech, abych nemusel složitě telefonovat či naše hostitelské rodiny obtěžovat s dovozem autem, ačkoli by nám jistě rádi naše přání splnili, a přitom se trochu projít. Jaké zděšení (a následně pak radost) bylo, když ta vzdálenost byla třikrát delší. Uvědomil jsem si celý kontext věci: Oni jezdí jenom autem, takže vlastně nemají – přestože na tom místě celý život bydlí – reálnou představu o vzdálenostech, kterou má člověk, který chodí pěšky.

A toto je zjevný, byť elementární úkaz a doklad toho, jak je něco jiného přímá bezprostřední zkušenost a něco jiného jen v myšlence předpokládaná realita. Na jiném místě jsem – několikrát – rozepsal myšlenku filozofa Merleau-Pontyho, který se touto věcí zabývá v dalších vrstvách. Našla by se celá řada okamžiků v kulturní historii, které mají takovou váhu – právě v této souvislosti -, že zůstává až rozum stát. Napadá mě v tuto chvíli jeden příklad, byť bych mohl uvést několik dalších, totiž okamžik, kdy Mojžíš stanul na hoře Sinaj a spatřil zemi zaslíbenou. Máte dvě možnosti, buď ten příběh interpretovat v biblickém stylu, nebo onu „náboženskou“ složku významu, který je poselstvím příběhu, odfiltrovat a přečíst jako osudový okamžik, mezní situaci, k níž směřoval smysl celoživotního putování tohoto člověka.

(Zkusme to teď ale docela obyčejněJ:)

Pochod za Rumcajsem
Když jsem se blížil před osmou hodinou k jičínskému náměstí, nebyl jsem si úplně jistý, kdy byl vlastně první ročník „Rumcajse“. Muselo to být v době, kdy jsem byl středoškolským studentem, na Letné byl na jednom domě připevněn poutač (tenkrát jsme neznali slovo billboard, nebyly) s Pilařovým obrázkem známého loupežníka, který byl zároveň známý z Večerníčků, rovněž nového pořadu televize, jehož znělka je rovněž dílem Radka Pilaře.
Nicméně rýsoval se mi kontext toho, proč se stal samotný pochod na dlouhá léta tím, čemu dnes říká módně „ikona“ města, kultury, společnosti atd. A nádvoří zámeckého nádvoří, kde byl start pochodu, mi to při jeho zahájení (a vlastně i zahájení turistické sezóny, kterou Rumcajs otevírá)  potvrdil předseda jičínského Klubu českých turistů Jan Simeon Kaizr. Jedním prvkem je fenomén „dálkových pochodů“, který se zrodil v šedesátých létech minulého století a který dosáhl i v následujících dvou desetiletích značné obliby, druhým prvkem byla stoupající demografická křivka od počátku 70. let (Husákovy děti, jak to zpívá Michal Malátný z Chinaski, mimochodem Jičíňák), to znamená velké množství dětí, které se narodily a mohly vyrazit za Rumcajsem. Tady je vrcholem rok 1982. A tak zatímco v 50. a 60. letech patřily k sezónnímu turistickému atraktivnímu lákadlu Jičína cyklistické závody Prachovského okruhu (ještě na přelomu 80 a 90. let chátrala na kraji města směrem na Prahu už nepoužívaná startovní věž), byla tady nalezena nová forma „výletu“, která navíc nabízela určité zázemí a společenskou zajímavost.

Počty účastníků v jednotlivých ročnících skládají křivku účasti na dálkových pochodech. Záznamy spolku, vedené od roku 1973, ukazují postupný nárůst s přirozeným mírným kolísáním, nejvíce nejspíš v souvislosti s počasím v tom či onom roce, v průběhu sedmdesátých a začátku osmdesátých let (od r. 1973: 1258, 2900, 3573, 4735,7550, 6574, 8317, 6605, 9303, k rekordním 10831 v roce 1982), postupný úbytek v osmdesátých letech (2385 v roce 1989), skokově pak takřka likvidaci v první a ještě i druhé polovině devadesátých let (kdy se všichni vrhli na cesty do Evropy) a postupný návrat a stabilizaci ke konci devadesátých let a v prvním desetiletí nového tisíciletí, kdy se pozornost obrátila zpět k místům v naší vlasti a kdy Pochod za Rumcajsem, byť ne v takové míře jako předtím, našel své místo v široké nabídce možností oddychu a zábavy pro turisty, rodiny, mladé lidi, a zvláště pak děti a, v souvislosti s dalším fenoménem doby, cyklisty.

Nejspíš se ještě k tomuto tématu v nějaké podobě vrátíme, v tuto chvíli bych článek rád, vzhledem k tomu, že je tak trochu vázán i časovou aktuálností, umístil na stránky.

KČT Jičín
https://www.kctjicin.cz/

Klub českých turistů / KČT
https://www.klubturistu.cz/

https://www.interregion.cz/

Rumcajs, Manka a Cipísek
https://www.detskepohadky.cz/pohadky/o-loupezniku-rumcajsovi/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1087448558-o-loupezniku-rumcajsovi/
https://www.ct24.cz/regionalni/100639-rumcajs-je-opet-panem-jicinskeho-namesti/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rumcajs
https://knihy.heureka.cz/rumcajsova-loupeznicka-knizka-vaclav-ctvrtek-radek-pilar/galerie/

Dálkové pochody
https://www.dalkovepochody.cz/

Příloha / Popis tras letošního Pochod Českým rájem, Putování za Rumcajsem, opsáno z textu v letáku, který dostali účastníci pochodu na startu
Trasa 13 km
Vychází po modré značce podél rybníku Kníže do obce Kbelnice. Opatrně přejděte hlavní silnici a po téže značce pokračujte na Rybníček, Bradačku, Brada až na Prachov – kiosky (7 km K) červená Vás doprovodí přes Holín do Jičína.

Trasa 21 km
Začátek je stejný jako u trasy 13 km až na Bradačku. Odtud pokračujte po vlastním značení a bílé cyklotrase přes Horní Podůlší, Jinolice, kolem Jinolických rybníků do Pařezské Lhoty. Zelená značka Vás zavede ke skalnímu hrádku Pařez (11 km K), Dále trasa vede po červené, zelené a žluté k obci Prachov – kiosky (14,5 km K). Závěr je stejný jako u trasy 13 km.

Trasa 37 km

Začínáme po červené značce, podél rybníku Kníže, obcí Holín na Prachov (6 km K). Dále prochází kolem skalních útvarů po žluté, zelené, červené ke sklanímu hrádku Paařez (9 km K), červená pokračuje do Mladějova a Dolního Mlýna. Přechod na zelenou, ke zřícenině hradu Trosky (19 km K). Poté se trasa vrací na Dolní Mlýn, Mladějov, Pařez (27 km K) po červené. Zde přejdeme na vlastní značení, přes Blata do Maršova. Po zelené pokračujeme do Horního Lochova. Z dolní části obce půjdete vlastním značením do Holína. Jičín je již na dohled a tak červená značka Vás doprovodí k cíli.

Trasa 50 km
Vede společně s trasou 37 km až k Dolnímu Mlýnu. Pokračujeme po červené podél rybníku Nebák k rozcestí U Přibyla. Přechod na žlutou Věžickým údolím, kolem rybníku Věžák, za nímž odbočte doleva na červenou, která Vás dovede k Hrubé Skále (SK 25 km). Po silici a červené cyklotrase se dostanete na Vidlák. Dále stoupejte s červenou značkou na Trosky (K 31 km), následuje sestup. Závěr je stejný jako u trasy 37 km.

Dětské trasy
Začátek pro všechny tři trasy je společný. Z Valdštejnova náměstí vyjdeme po červené značce a za Valdickou branou od tras 5 a 8 km odbočí doprava trasa 3 km k Cipískovu Řáholečku. Trasy 5 a 8 km jdou vlevo do Havlíčkovy ulice, opatrně přejdeme kolem kruhového objezdu do lipového stromořadí. Na jeho konci dáme VELKÝ POZOR při přechodu frekventované silnice a přijdeme do Libosadu ke Grotě k poustevníkovi, kde je kontrol a soutěže pro děti. Tady se trasy děli.
Trasa 8 kilometrů (Rumcajs):
Vyjdeme z Libosadu a po červené značce pokračujeme do obce Valdice až na odbočku s modrou, po které se dáme vlevo k Zebínu (kontrola) a pokračujeme k B9lému mlýnu a na Čeřovku (kontrola) a stále po modré dojdeme do cíle.
Trasa 5 kilometrů (Manka):
Od kontroly v Libosadu u poustevníka se vrátíme k lipovému stromořadí a velmi pozorně přejdeme sinici a pokračujeme po žluté značce pod Zebín (kontrola) a po panelové cestě dojdeme ke skautskému srubu, kde je kontrola a soutěže pro děti, dále pokračujeme na Čeřovku po vlastním značení k bývalému přírodnímu divadlu (kontrola) a dále po modré značce dojdeme do cíle.
Trasa 3 kilometry (Cipísek):
Trasa vychází od Jičínské brány, okolo dětského hřiště ulicí Pod Koštofrankem k Rumcajsově ševcovně Ulicí Šafaříkovou se vrací na pěší zónu Husovy ulice a touto pokračuje až k železničnímu přejezdu. Za ním odbočje vlevo parkem přes lávku ke hrázi rybníka Šibeňák. Od ní vpravo po silnici cca 200 m k CIpískovu Řáholečku (kontrola). Zpět se vrací po břehu rybníka na hráz, po ní k zahrádkářské kolonii, kde přechází železniční trať a dále ulicí U Trati a ulicí U stadionu okolo Aqua centra do lipové aleje, kde se napojí na značení KČT (červená značka). Po ní zpět do města do cíle nebo lipovou alejí do Libosadu a některou trasou zpět do cíle pochodu.

(Vysvětlivka pro „neturisty“: K znamená kotrola, SK samokontrola, tentokrát to byla otázka po jménu hotelu u zámku na Hrubé Skále)

Součástí nabídky jsou rovněž cyklotrasy, které jsou vypsány v délkách 19, 38, 67 (přes Vyskeř a Libošovice) a 87 (Příhrazy, Zásadka, Podkost) km.

Komentář k letošnímu ročníku pochodu / Naše televize
https://www.nasetelevize.cz/view.php?nazevclanku=jicin-%96-45-rocnik-pochodu-ceskym-rajem&cisloclanku=2011030011

Pokračování v článku Dálkové pochody
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/cesty-chozeni-vylety-mista/