Písničkáři na Jičínsku v létě 2019

Je to neuvěřitelné, jak jsem to tuhle někomu říkal, ale celá ta „klasická“ generace písničkářů se v průběhu několika letních týdnů objevila v pořadech produkovaných různými kulturními subjekty na takřka témže místě či na vlastně velmi malé ploše, tedy místech od sebe nepatrně vzdálených. Promítám si v té souvislosti, jak jsem je poslouchal či jak jsem se s nimi setkával, vlastně v několika konkrétních časových údobích, vlnách. Vynechám v tomto příspěvku Palečka a Janíka a Karla Kryla, protože to je doba studentských let a studentských stávek po „osmašedesátém“, kdy jsem tyto osobnosti zažil ve velké aule Filozofické fakulty. Chtěl jsem původně napsat, že tito jmenovaní zde nebyli, ale vzápětí si uvědomuji, že právě Miroslav Paleček ano, totiž v programu Železnického kulturního léta, 15. 6. 2019. A právě Železnické kulturní léto s letošním řekl bych fenomenálním programem, řekl bych, na to, že je to věcí bohulibého impulsu jednoho člověka (jakkoli má spolupracovníky) je tím projektem, bez něhož bych tento příspěvek nemohl napsat.

Nejdřív ale dokončím, stručně, hrubý obraz této oblasti hudby pro mě a určitý jičínský okruh zájemců o něj. Ta první doba byla v osmdesátých letech, před listopadovým převratem, kdy jsme poslouchali nové nahrávky Plíhala a Nohavicy na (někdy kopírovaných) magnetofonových kazetách, mně je půjčovala kolegyně Soňa Machová, která později pozvala některé osobnosti českého folku na jičínské gymnázium, a kdy jsme měli možnost uslyšet některé písničkáře či folkaře na různých místech „naživo“. Některé z nich pozval Slávek Veselý (Petr Lutka v restauraci na Táboře, přijel napůl inkognito také Jiří Černý a pouštěl desky v hospodě na Jívě), jiní vystoupili ve vesnických sálech v okolí (Pavel Dobeš v nedaleké vesnici Vitiněves). Ovšemže tady byla celá ta plejáda jmen, Merta, Třešňák, z druhé strany Jura Pavlica a Hradišťan a folklór vůbec, někteří jen v povědomí z legálních i ilegálních časopisů, jiní konkrétněji, nemohu je zde všechny vyjmenovávat.

Druhé období bylo po Listopadu, kdy, jak jsem zmínil, se objevili na pódiu zrekonstruované auly gymnázia Jan Burian, Jiří Dědeček (každý zvlášť), Petr Váša, Jiří Černý (ten dokonce dvakrát, jednou společně s Karlem Hvížďalou). Bezprostředně po převratu vystoupil (s Radimem Hladíkem) ve velkém sále Kulturního domu Jaroslav Hutka, v tehdejším místě K-klubu (Studentském domě, dnes Knihovna Václava Čtvrtka) jsem se v šatně srazil s Plíhalem, který čekal na začátek času svého vystoupení. A zčásti by patřila už do předchozího odstavce určitě třeba jména jako Pepa Nos, Zuzana Navarová, Jan a František Nedvědovi, byť každé z nich je spojeno s hodně odlišnými kontexty toho, proč jsem si pouštěl jejich nahrávky.

Nečiním si, prosím, nárok na úplnost v přehledu těch zpěváků a kapel, které vystoupily v Jičíně (na Jičínsku), jistě by někdo možná mnohé doplnil. V každém případě pak třetím obdobím, s tím předchozím se tak trochu překrývajícím, byla doba, kdy jsem začal sám vyhledávat některé nové podoby této hudební oblasti. Byly spojeny, v největší stručnosti řečeno, s kapelami, v nichž působil Vlasta Redl a jeho zásadní osobní inspirací pro mě.

Vlastu Redla jsem slyšel s jeho kapelou a Hradišťanem na loňském koncertu v Sedmihorkách, kde se úspěšně již deset let (tedy v podobném časovém horizontu jako v Železnici, byť na jejich stránkách je festival uváděn jako třetí ročník) rozvíjí festival. Letos tedy – konečně se dostávám k tomu, proč jsem se do krátkého komentáře vlastně pustil – vystoupil Vláďa Merta s houslistou Janem Hrubým a o generaci mladším klávesistou a kytaristou Ondřejem Fenclem v úvodu Železnického hudebního léta na Trianglfestu 15. 6.. Odpoledne téhož dne pak, jak zmíněno, zahrál Miroslav Paleček, tentokrát s programem, rozšířeným o písně Osvobozeného divadla (Voskovec, Werich, Ježek), 20. 7. navázal Jiří Dědeček a na 17. 8. je ohlášen na tomtéž pódiu Jaroslav Hutka. Jiřího Dědečka jsem viděl na jednom pořadu, kde byla hlavní protagonistkou jeho dcera a pěvecký sbor, který řídí, ve Valdštejnské loggii, kromě oné hudební složky („už jde rudoch od válu,“ to byl jeho aktuální song a vlastně i název alba v roce 1990) je dnes vlastně možná výrazněji autorem literárním, básníkem, romanopiscem, fejetonistou, byť tato dvojdomost je pro něj příznačná po celý život, už třeba i v souvislosti s jeho předsednictvím PEN klubu. Jméno Karla Plíhala nalezneme na programu Sedmihorského hudebního léta s datem 8. srpna. Nu a teď v neděli (4. 8.) vystoupí v jičínské Zámecké zahradě v rámci Prodloužených víkendů v Jičíně Jan Burian. Na jedno malé území v Českém ráji je to docela bohatá žeň, jak zní ona otřepaná fráze. Myslím, že u mnohých z jmenovaných se právě o nic otřepaného nejedná, přestože už na (nejen českých) pódiích jsou hodně dlouho.

Odkazy

https://vikend.jicin.cz/
https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/prodlouzene-vikendy-ve-meste-pohadek-zacinaji-20190614.html
https://www.jicin.org/dr-cs/26554-.html
https://www.cafeterasy.cz/zeleznicke-hudeni-leto/
https://www.sedmihorskeleto.cz/sedmihorske-leto-2019