Pipa

Pipa
podivuhodné hudební nástroje

Nikoli „pípa“, jak vám vyskočí, zadáte-li slovo do vyhledávače, ale „pipa“.  Čínsky (znak zde uvádět nebudu), ale pipa je nástroj klasické čínské hudby. Druh drnkacího nástroje podobný západní loutně. Jí podobný je oválný korpus hruškovitého tvaru, který je ovšem o mnoho plošší než je tomu u západní loutny. Zpravidla je vytvořena z vzácného dřeva, především ze santalového či mahagonového. Jsou ale používány i levnější materiály. Obvykle má čtyři struny v ladění A-E-D-A, hmatník mívá 24-30 pražců.

Dvě rozdílné tradiční nástrojové techniky, staré dva tisíce let – „pi“ a „pa“ – daly také nástroji název. Při první se hraje ukazováčkem přes struny zprava doleva (tj. „k sobě“), při druhé opačně – palcem „dolů od sebe“. Hraje se přirozenými nebo umělými nehty, trsátkem (plektrem) zřídka.

Za dynastie Čchin a Chan, tedy před oněma dvěma tisíci léty, kdy nástroj vznikl, bylo tělo pipy ještě kulaté. Teprve později se pod vlivem nástrojů importovaných z Persie prosadil hruškovitý tvar, který zůstal dodnes. Dříve měla pipa pět strun, naopak pražců měla méně, zprvu pět nebo šest, pak jejich počet postupně narůstal, na 14, 16, 17 atd., ve dvacátých létech minulého století se pod vlivem chromatické dvanáctitónové stupnice rozšířil na dvacetčtyři, přičemž nyní už – oproti minulému stavu – zůstaly jen půltóny. Tradiční šestnáctipražcová pipa upadá postupně do zapomnění, udržuje se už jen ve stylu okresu Nanguan.

Největšího rozkvětu dosáhl tento čínský nástroj v období  dynastie Tchang, kdy byl ohromně populární na císařském dvoře. Své oblibě mohl děkovat mimo jiné také velkému počtu Peršanů, kteří v té době působili jako učitelé hudby. V té době byly vytvořeny nádherné nástroje s bohatě vyřezávanými vykládáními. V Jeskyních tisíce buddhů (Tunchuangských jeskyních), rozsáhlém komplexu jeskynních staveb v provincii Kan-su jsou na jeskynních obrazech vidět buddhistická polobožstva hrající na pipu. Na rubu rolí, objevených v jeskyních na přelomu devatenáctého a dvacátého století se našly notové záznamy, které pocházejí zcela jistě z období dynastie Tchang a hudba, kterou zachycovaly, byla zcela jistě populární ještě v období Pěti dynastií v desátém století. Pravděpodobně zachycují notaci pro čtyřstrunnou pipu s čtyřmi pražci.

V období Tchang byl nástroj oblíbený pro svůj vznešený a jemný zvuk. Ve známém textu o pipě líčí  básník jménem Po Ťü-i (čínským pchin-jinem Bái Jūyì) náhodné setkání s hráčkou na pipu na řece Jang-c'-ťiang (Modré řece, nejdelším toku Číny): Silné struny praskají jako kapky za přeháňky / tenké struny vzlykají jako milostný šepot / praskání a pleskání, pleskání a praskání / jako perly, velké a malé, které spadnou na talíř z bederního kamene jade. Poznámka: kámen takto pojmenovaný (popř. jako jadeit), příbuzný nefritu, „kámen moudrých“, symbolizoval při rituálech a ceremoniích po staletí léčivé síly, byl později vzýván komunitou hippies.

Repertoár skladeb, které se hrály na pipu, zahrnuje několik výrazných oblastí: Jsou rozčleněny do čtyřech stylů, Wen (civilní), Wu (válečnický), Da (suita) a Xiao (sólo). K nejznámějších tradičním skladbám patří  Shimian Maifu (obestřen deseti strunami), Xiyang Xiaogu (flétna a buben za setmění), Yangchun Baixue (bílý sníh za jarního slunce) či Long Chuan (dračí člun). Na konci dvacátého století byl vliv skladatelů, jako jsou Wu Man, Min Xiao-Fen a dalších na oživení tohoto nástroje, pro nějž byly napsány nové skladby. Pipa se také používala v rockové hudbě.

K nejvýznamnějším hudebníkům, kteří hráli na pipu ve 20. století, patří Sun Yude, Li Tingsong. Oba jsou žáky Wang Yutinga. Sun vystupoval ve Spojených státech, v Asii a Evropě a stal se v roce 1956 ředitelem Shanghai minzu yuetuan, Šanghajského lidového orchestru. Li měl celou řadu akademických hodností a zabýval se nástrojem teoreticky. Wei Zhongle hrál kromě pipy na řadu dalších hudebních nástrojů a na šanghajské konzervatoři vytvořil oddělení tradičních hudebních nástrojů. Mezi dalšími světovými hudebníky můžeme uvést Min Xiao-Fena, Tang Liangxinga Jiang Tinga, Gao Honga, Qiu Xia Hea, Liu Fanga, Yang Jinga, Ting Tinga (Zong Tingting), Zhang Jingyua a Zhou Yia. V Číně dále působí Yu Jia, Yang Wei a Fan Wei.

Informace o hudebním nástroji jsem získal především na stránce
https://de.wikipedia.org/wiki/Pipa
https://www.youtube.com/watch?v=-ZmAgFyVo48&feature=related
https://www.youtube.com/watch?v=b3aNiwCm7Ic&feature=watch_response
https://www.youtube.com/watch?v=c77cDikycO4

Informace o hudebním nástroji jsem získal především na stránce
https://de.wikipedia.org/wiki/Pipa
česká stránka Wikipedie ale rovněž podává základní informace.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pipa

O čínských strunných nástrojích pojednává (anglicky) vynikající stránka
https://www.philmultic.com/home/instruments/
Zde se lze proklikat ke zvukovým ukázkám jednotlivých nástrojů a interpretů.
Jiné stránky (nejen o čínské hudbě)
https://www.paulnoll.com/China/Music/China-musical-instruments.html
https://www.foreigners-in-china.com/chinese-musical-instrument.html
https://www.topchinatravel.com/china-guide/pipa.htm