Philip Roth / Nemesis

Nevím, jestli to je jakési řízení vyšších sil či pouhá náhoda, skutečnost, že knihy Philipa Rotha mě vždy bavily a tedy jsem jim čas od času věnoval větší pozornost než jiným, v každém případě není ale úplně samozřejmé, že v okamžiku, kdy jsem se rozepsal na základě četby jedné z nich, románu Profesor touhy, o jejich autorovi, dočetl jsem se na jednom odkazu, že spisovatel se rozhodl skončit se psaním. Je jasné, že dílo svým způsobem nikdy není zcela uzavřeno, protože se například postupně mohou vydávat věci z pozůstalosti, a v delším odstupu získává celý jeho komplex opět jiné kontury, nicméně ono rozhodnutí, které přece jen uzavírá tu základní skutečnost, že nevzniknou žádné další autorovy texty, jakási „tlustá čára“, kterou Philip Roth podtrhuje ohlášením, že chce nevydanou pozůstalost zničit, jako to měl v úmyslu kdysi Franz Kafka, má svou váhu. A ovšemže v žádném případě nepřikládám té shodě věcí kdovíjaký význam už vzhledem k tomu, že nehodlám zbytek života věnovat Rothovu literárnímu světu, přesto mě to tak trochu zarazilo.

Rothovým literárním epilogem je podle autora jeho třicátá první kniha Nemesis (2010, česky), v českém překladu má vyjít v příštím roce v nakladatelství Mladá fronta (uvedený článek tvrdí, že letos, tedy 2012, diskuse tvrzení koriguje). Vzhledem k tomu ještě nemáme recenzi, informaci o knize musíme čerpat jinde, totiž v německé Wikipedii (v odkazech pak uvádím rovněž recenze ve významných anglických periodikách).

Román vychází z fikce, která líčí epidemii dětské obrny v roce 1944 v Newarku, rodném městě autora ve státě New Jersey a reakcích obyvatelstva. Při vypuknutí této polioepidemie se stará třiadvacetiletý učitel tělocviku Eugen „Bucky“ Cantor, hlavní hrdina románu, na sportovišti školy v parném létě o žáky, kteří zůstali o prázdninách v Newarku. Bucky Cantor je vylíčen jako člověk s pocitem odpovědnosti. Tomu odpovídá, že vnímá s hořkostí skutečnost, že pro silnou krátkozrakost nebyl jako většina jeho současníků přijat do armády, aby mohl v Pacifiku nebo v Evropě bojovat ve druhé světové válce.

Jeho snaze dostát své povinnosti a ochránit své svěřence před hrozbou nákazy stojí v cestě bezbrannost jediného člověka cokoli podniknout vůči rozmáhající se epidemii. Zvládne je uchránit před útokem skupinky italských grázlů. Dbá na to, aby nebyli žáci nadměrně namáháni, aby měli dostatek tekutin, aby si mohli odpočinout ve stínu. Přesto někteří z nich onemocní a dva zemřou. Na síle nabývají emotivní vyjádření plná strachu, utrpení a zloby. Rodiče vznášejí nesmyslná obvinění učitele, napadají jej, že nechává děti sportovat v horku, napadají zdravotní úřad, napadají domnělé zdroje nákazy. Stále méně rodičů nechá své děti jít na sportoviště.

Při smrti prvního z žáků se otřesený učitel pod tlakem skutečnosti i sílících negativních reakcích rodičů obrací v zuřivé teodicei proti Bohu (teodicea, základem pojmu je otázka po přítomnosti zla ve světě, resp. otázka, proč Bůh, je-li všemocný, dopouští zlo) i proti své vlastní neschopnosti zabránit dalším úmrtím. Vyhrocená situace vyústí v neplánovaný rozhovor s otcem Cantorovy přítelkyně Marcii Steinberg a žádosti o její ruku, útěk z místa, kde má oprávněný pocit, že zde není nic platný, do prázdninového tábora Apalačských horách, kde nicméně po několika šťastných a bezstarostných dnech onemocní nejdříve přítelkyně, a poté on sám.

Po skoku do sedmdesátých let je další vývoj Bucky Cantora konfrontováno s jeho bývalým žákem jménem Arnie Mesnikoff. Oba doplatili na nemoc těžkým ochromením, jako tělesně postižení nicméně přežívají. Cantor si předhazuje, že nákazu zavlekl do prázdninového tábora a je vinen dalšími úmrtími. Není to prokázáno, nicméně Cantor to vnímá jako osudovou ránu. Ruší zasnoubení a protlouká se příležitostnými zaměstnáními, proklíná Boha i sama sebe. Arnie Mesnikoff zato, životními názory ateista, vnímá své postižení prostě jako náhodu a naopak se mu daří založit prosperující podnik, který přestavuje běžné byty na byty pro tělesně postižené.

Článek na německé Wikipedii dále rozebírá vypravěčskou strukturu, kompozici do tří částí, pozitivní i negativní reakce kritiky, na závěr pod odstavcem, označeným jako obvykle na těchto stránkách „trivia“, prozrazuje, že k námětu Philip Roth přišel od přítelkyně herečky Mii Farrow, která v dětství trpěla touto nemocí a musela dlouhý čas žít izolovaně.

Odkazy
anglické recenze knihy Nemesis
https://www.guardian.co.uk/books/2011/sep/27/nemesis-philip-roth-review
https://www.telegraph.co.uk/culture/books/bookreviews/8034348/Nemesis-by-Philip-Roth-review.html#
https://www.nytimes.com/2010/10/10/books/review/Cohen-t.html?_r=0
český článek
https://art.ihned.cz/c1-58399750-philip-roth-oznamil-ze-konci-s-psanim-chce-znicit-svoji-pozustalost-jako-kafka
stránka na německé Wikipedii o knize
https://www.nytimes.com/2010/10/10/books/review/Cohen-t.html?_r=0