Petr Turoň / Pražská konspirace

Motiv trpaslíka je v české kultuře posledních třiceti let nepřehlédnutelnou záležitostí. Filmová groteska Skřítek Tomáše Vorla z roku 2005, navazující na film Pražská pětka z roku 1989, v němž se skřítek objevil ve skeči Výlet na Karlštejn, či Trpaslík, „původní komediální minisérie z prostředí maloměsta, které náhle ovládne znovuobjevená nadpřirozená síla“ Jana Prušinovského a Petra Kolečka, promítaná v České televizi v loňském roce (2017), ale také třeba výstava „Trpaslík a jeho svět“, v jičínském Regionálním muzeu a galerii (23.5.2013 až 15.9.2013), reagující na novou vlnu zájmu o tento fenomén, kdy na nádvoří jičínského zámku vedle vstupu do galerie dominoval objekt Kurta Gebauera, to je jen několik příkladů, vztahujících se k figuře, která není jen někdejší vysmívanou gypsovou osůbkou v českých zahrádkách, nýbrž má zároveň hluboké kořeny v české kultuře. Ostatně to ukazuje složka na internetové prezentaci zmíněné komedie s titulem „Trpaslíkologie“, na jejímž začátku je vypodobněn Mgr. Václav Houfek, absolvent historie na pražské FFUK, správce muzejních sbírek v Muzeu města Ústí nad Labem, jenž se zabývá trpaslíky v evropských kulturních dějinách, jejíž shrnutí je na stránkách stručně reprodukováno (a doporučuju ke čtení). Médii ostatně proběhla zpráva o obřím trpaslíkovi (hezký paradox) v městě, které je Houfkovým působištěm. Stál tam před divadlem a poté byl přemístěn do zoologické zahrady. Odtud ostatně na čas odcestoval právě do Jičína na zmíněnou výstavu.

Také kniha Petra Turoně Pražská konspirace začíná „trpaslíkem“, který se podvakráte objeví před kanceláří ministra Stuhlého na Ministerstvu obrany České republiky, který v tu chvíli získá pocit, že jeho kariéra je ohrožena konspirací vztahující se k jeho někdejší účasti v tajném, jak se později ukáže, víceméně recestickém a obskurním studentském spolku v době studií na právnické fakultě, totiž, že mu snad někdo ze spolku, jenž má v názvu právě slovo „trpaslík“, tímto způsobem vyhrožuje. „Všechno, co souvisí s trpaslíky, mu nahání husí kůži,“ dozví se čtenář hned na druhé straně textu, v němž se posléze rozvine pátrání právě po možných hrozivých souvislostech, totiž odhalení něčeho, na co ministr, jak se až ke konci knihy dozvíme, není právě pyšný.

Také Petr Turoň, autor knihy, je takřečeno z oboru, totiž právník, absolvent pražské právnické fakulty. Porozhlédneme-li se po internetu, nalezneme na jeho osobních stránkách jeho prezentaci coby lektora a kouče, nabízejícího pomoc například v oblasti „řešení konfliktů, asertivity zaměstnanců, empatie v zaměstnaneckých vztazích, konstruktivní kritiky, přijímání kritiky, teamové spolupráce, komunikace“ atd., v menu na těchto stránkách uvádí svůj debut (CPress Brno, 2017) otázkou „Co má společného kariérní poradce se spisovatelem? Jestli jsou jeho námětem konspirační teorie, tak opravdu mnoho ne.“ a pokračuje představením svého záměru těmito slovy:

„Dělá-li si z nich ovšem legraci, je to jinak. Kariérní poradce se snaží lidi přivést k vlastní zodpovědnosti za svoji budoucnost a život. Konspirační teoretik hledá za svými (i světovými) problémy vždycky nějakého viníka. Například za migrační vlnu (která postihla západ) viní západ, za svůj špatný zdravotní stav viní bílou mafii (lékaře) atd. Proč jsem se rozhodl napsat humornou knihu a ne seriózní pojednání? Chci změnit myšlení lidí, a k tomu je cestou právě humor. Nejrůznější konspirační teorie (od politických až po esoterické a zdravotní) jsem vetkal do tajemných ulic Prahy, dal jsem je do vínku lidem, jejichž příběhy se navzájem prolínají, a to kvůli Vám. Většinu z Vás tedy Pražská konspirace určitě pobaví, a těm ostatním snad otevře oči.“

Knihu jsem v nevědomosti o její skutečné povaze přidal k vypůjčené hromádce v Knihovně Václava Čtvrtka v domnění, že se v ní dočtu něco o skutečných spiknutích, respektive mediálních posunech skutečnosti, které mě v souvislosti s turbulentnější společenskou a politickou skutečností posledních let zajímá (a mezi těmi ostatními vypůjčenými knihami jsem si opravdu některé takové odnesl), Ponoukl mě samozřejmě podtitul „Jedni nenávidí lékaře, jiní Židy, většina Václava Havla a všichni pohrdají USA“ a nikoli humoristickou literaturu, takže jsem v jistém smyslu „naletěl“ autorově „konspiraci“ (ovšemže jen kontextuálně žertuju) a když už jsem ji měl na stole, neodložil jsem ji a přečetl jsem si ji.

Škoda, že autor nepojal knihu v onom „severštějším“ duchu, v jakém jsou třeba detektivky (i filmové) z onoho regionu, přičemž vůbec nemusel opustit onu humoristickou polohu. Poněkud „mrazivější“ styl by naopak přinesl větší „uvolnění“ (katarzi) při závěrečném zjištění, jak to všechno bylo, tedy byla by to větší satira, výsměch spikleneckým teoriím, o který mu vlastně šlo – tedy ve prospěch zdravého rozumu. Možná, že by tím předešel kritickým vyjádřením v několika komentářích, označujících knihu za nedotaženou, vtipy za příliš prvoplánové atd. (podobné názory jsou např. na www.lui.cz). Já si přitom nemyslím, že je kniha nedotažená, alespoň ne, co se týče syžetu. V tomto smyslu je naopak velice promyšlená, jak se pokusím zachytit.

V konstrukci děje se proti sobě staví dvě skupiny, každá ve své bublině a předpojatosti buď konspirace nebo esoterismu: Ta první, která sama sebe nazývá B33, tedy Žorž (přezdívka za Jiří), Pepa alias Pumpička se svým psem Kurtem, který měl vzbuzovat hrůzu, ale vyrostl z něj pudl, a šéf bandy, respektive pobočky, trestaný Richard (celostátní centrále velel nedostudovaný právník Karel čili Profesor, duchovní otec celé skupiny, který její ideologii vyhrabal někde v dějinách nacismu, konkrétně u jakéhosi Güntera Brohma, jenž exportoval ideje nacismu do Afriky a pomáhal tam jednomu králi jménem Bugaba Donabe III). Druhou, mystickou a esoterickou skupinu představoval Němec Hans Weber, který našel svého guru v muži jménem Alamandin.

Řečené dvě skupiny představují, řekněme část konstrukce syžetu na ose X, zatímco na ose Y, s osou X se protínající, se odehrává vlákno hlavní děje, totiž vyšetřování celého případu s trpaslíky, které provádí olomoucký vyšetřovatel, specialista na konspirační teorie Milan Mahula pro ministra obrany Jaromíra Stuhlého. Takže zatímco se při honbě za pergamenem z židovského hřbitova, na němž mají být důležité informace k odhalení údajného spiknutí, se dostanou do konfliktu obě první řečené skupiny, vyšetřovatel se pak snaží rozmotat nit, která by vedla k někomu, kdo pravděpodobně chce vydírat ministra, a proto mu před jeho kanceláří umisťuje trpaslíky jako symbol někdejšího studentského spolku, který byl vytvořen „těsně po revoluci“ mezi studenty pražské právnické fakulty podle zahraničního vzoru Skull and Bones (Lebka a kosti) a jmenoval se Společenství sedmi trpaslíků („celé to vzniklo v alkoholovém opojení“, možná někteří chtěli, jako Skull and Bones ovlivňovat politiku, ale „spíš lačnili po tajemství“ (s. 129).

Do tohoto základního náčrtu můžeme vepsat další osy, z jejichž protínání vyvstávají jednotlivá setkání a epizody: Tak hned takřka na začátku (s. 26) se Emil Šťastný, kterého má na konci celé story vyšetřovatel Mahula najít, protože právě on je tím osmým trpaslíkem a vysvětlí povahu někdejšího spolku (řešení celého příběhu, které ovšem neprozradím, je však jinde), setká na Václavském náměstí s Karlem a dostane od něj dvakrát „přes držku“, Jana Bláhová, kterou Mahula znal z dřívějška a která nyní pracovala v jiném oboru, totiž jako kurátorka umění v Drážďanech, je (respektive byla, protože se s ním rozešla) partnerkou (esoterika) Hanse Webera a společná cesta Mahuly a Jany pak (na další ose příběhů) vyústí na poslední stránce v milostný happy end. A další takovou mimoběžnou osou je příběh vědce Jiřího Koutného, který se v průběhu knížky vyklube z bači Jury, pasoucího ovce ve vesnici Hrčavě na česko-polském pomezí, jemuž právě ministr Stuhlý zkazil kdysi kariéru, a který se na konci knihy setká se zoufalým Hansem, který „poznal magickou Prahu“ úplně jinak, než si původně představoval. Příběh nynějšího bači, který Hansovi vykládá o té skutečné magii a moudrosti života, směřuje, jak zjistíme, když si trochu zagooglujeme, mimo samotnou knihu, neboť z Mostů u Jablunkova, které v jeho příběhu figurují, pochází právě autor knihy (já jsem zbystřil pozornost vzhledem k tomu, že v tomto regionu žije jedna větev mých příbuzných, potomků těch, kteří patří k mým rodovým legendám).

Podobně, jako je syžet výsledkem promyšlené autorovy hry s jeho konstrukcí, je čtenáři servírována posloupnost příběhu, když se Milan Mahula postupně, jako to ostatně bývá v dobrodružných románech podobného žánru, přesouvá (jistou část příběhu s Janou, tady už cítíme jakousi vzdálenou narážku na agenta 007) z jednoho místa nejen v Praze (dostane se na Starý židovský hřbitov, Karlův most, jde po Královské cestě atd.), ale i po celé Evropě (Drážďany jsou jen prvním místem v evropské anabázi), na místa spojená s dvěma protichůdnými „světonázory“, tedy „esoteriků“ i „skeptiků“. Tento rozměr „postupného uvolňování informací“ je podpořen rozčleněním příběhu na sedm kapitol, označených kalendářními časovými údaji, v prvním případě měsícem („Začátek září 2015“) ve všech ostatních pak po sobě následujícími od pátku 25. 9. 2015 do středy 30. 9. 2015. Rozřešení celého případu je pak skryto v názvu podkapitoly „Osmý muž“ v poslední kapitole, řekl jsem už, že řešení neprozradím – možná je ale nasnadě, když budeme trochu přemýšlet.

Vzpomněl jsem si na úvahy Umberta Eca, který, když v eseji Abdukce v Uqbaru (v knize O zrcadle a jiné eseje, Mladá fronta, 2002) hovoří o možnostech vypracovaných detektivních situací, jak je vypracovala Ouvroir de Littérature Potentielle, a uvádí jako možnosti, že vrah je majordom, vrah je vypravěč, vrah je detektiv, a konstatuje, že zbývá ještě napsat knihu, v níž by byl vrahem čtenář. Chci říci, kromě toho, že je také možné, že od doby, kdy byla tato esej uveřejněna, nějaká taková kniha byla napsána, že takto složité to u Petra Turoně není. Přece jen to není génius formátu Sira Arthura Connana Doyla (respektive jeho slavné postavy), ani Gilberta Chestertona, který jej parodoval, nicméně „pravidel“ žánru, který si zvolil, se drží, jakkoli je to také parodie (a satira na některé jevy ve společnosti nejen „těsně po revoluci“), a jeho příběh o Pražské konspiraci stojí za to si přečíst. A když jsem zmiňoval sémiotické osy, na nichž se román pohybuje, zmíním nakonec ještě jednu poslední. Svou povahou je Turoňova Pražská konspirace úplně jiná než konspirace brněnská v knize Václava Kahudy (Petra Kratochvíla) Vítr, tma přítomnost. A také mě na ní baví něco, co jsem si „zaškrtl“ třeba na stránce 132:

Milan chvíli přemýšlel a nakonec souhlasil. Před tím si ale musí dát někde černý čaj, protože ho z těch nesmyslů začíná bolet hlava. […]
Za další krabici vína mohli s bezdomovcem strávit dvě hodiny a čekat, zdali onu zásilkovou službu neuvidí. Čekání nebyla zrovna plodná činnost, ale Milan s Janou slavili úspěch. Po dvou hodinách dodávka přijela a vystoupil z ní poslíček, který začal cosi vykládat. Vyšetřovatelé k němu zamířili.
»Ano, na trpaslíky si vzpomínám. Byly to tři takové zajímavé objednávky. Jedna paní na ministerstvu obrany, jmenovala se Soňa Veselý Kloudná, si u nás objednala trpaslíka.«
»Jednoho?« dotázal se Milan.
»Ne, druhého dne si Veselý objednala dalšího.«
»Jaký Veselý?«
»Kloudná,« doplnil poslíček.
»Prosím vás,« řekl Milan nervózně. »Objednal si ho muž, nebo žena?«
»Žena: Veselý Kloudná.
»Je tady té republice někdo normální?« Jana měla po několika dnech vyšetřování také všeho dost.
»Ty se taky jmenuješ Weber,« usmál se Milan.
»Jo, ale to je v Německu.«

Tak si tak trochu uvědomuju, že jsem touto ukázkou s řešením napověděl víc než Umberto Eco.

Odkazy

Trpaslík
https://www.ceskatelevize.cz/porady/11263972409-trpaslik/
https://www.csfd.cz/film/154052-skritek/prehled/
https://www.jicin.org/redakce/index.php?lanG=cs&detail=10435&subakce=events&xuser=

https://zpravy.idnes.cz/foto.aspx?r=domaci&c=A130228_125856_usti-zpravy_alh

https://www.kosmas.cz/knihy/237090/prazska-konspirace/
https://www.facebook.com/petr.turon.54?hc_ref=ARRXflK_42blC-Iy0qB3tkuqoi43ygnUtKlzBLKFDMi0JuPJTBJg2CLjCXYzl5UwnHw&fref=nf

https://petrturon.com/sample-page/

recenze
https://www.lui.cz/co-se-deje/item/12426-recenze-kdo-prekazil-prazskou-konspiraci-iluminati-nebo-trpaslici
https://www.databazeknih.cz/knihy/prazska-konspirace-358582

Václav Kahuda
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/vaclav-kahuda-vitr-tma-pritomnost/