Pecka 2018

Pecka 2018
půl dne na festivalu

Takovéhle festivaly mám rád. Žádné monstrprojekty, zaparkujete přímo pod hradem, nahoru je to pár kroků. Magické místo v krajině viditelné zdaleka – a rovněž z podesty nad nádvořím je úžasný výhled do krajiny (těch míst je ostatně více, za kamenným mostem k hradu je lavička, odtud je rovněž výhled, vedle vždy řada stanů, jak se patří v „podhradí“). A kromě toho je to z Jičína přes Novou Paku (lze jet též přes Lázně Bělohrad) kousek. Tentokrát jsem z jednoho sobotního pořadu ze začátku Šrámkovy Sobotky (vlastně ještě před zahájením) rovnou přejel sem, tzn. festival byl už od pátka v plném proudu. Neplánoval jsem nijak dobu, po kterou tu zůstanu, ale nakonec jsem pobyl déle, než jsem si původně představoval.

Jak to na těchto podnicích bývá, program měl zpoždění (docela mi to vadí, poslední kapela nastoupila, i když nikoli vlastní vinou, o plnou hodinu později), když jsem přijel, na jevišti začínala hrát divadelní trojice třech mužů, tedy Divadlo Tří, hrála jakýsi morytát, v němž se objevilo jméno Madame Tussaud. Ano, té Madame Tussaud, s níž je spojeno světoznámé muzeum (dnes už vlastně řetěz muzeí) voskových figurín, což bylo nakonec explicitně demonstrováno, když se pánové pokapávali voskem ze svíček na jevišti. Na něm také byla mrtvola, tedy figurína, s níž bylo během představení manipulováno, pěknou dekoraci s dvěma svítilnami rušila jen modrá plachta po pravé straně. Jinak samozřejmě kulisy historické zříceniny jsou úplně ideální nejen pro toto divadlo. Nedokážu bezpečně říci, kteří pánové (měli také různé paruky) byli na jevišti, když nahlížím do webových stránek pardubického divadelního souboru, kde jsou uvedeni (a jsou tu též dvě dámy) Tomáš Novotný, Lukáš Udržal, Láďa Marek, Petra Tenorová, Kateřina Sedláková, Ondra Novák, ale předpokládám, že to jsou ta první tři jména.

V anotaci na webových stránkách je ke hře Queensland s názvem uvedeno následující: „Zavedeme Vás do země s dlouhou historií – staré Anglie a do doby plné intrik a záhadných událostí. Konkrétně do starodávného sídla s názvem Queensland, kde se odehrála vražda pokrytá rouškou tajemství. Vyšetřováním je pověřen detektiv, který byl sám přítomen vraždě. Okruh podezřelých se uzavírá a i samotnému detektivovi hrozí, že uvízne v síti mezi podezřelými, kterých záhadně ubylo…čeká nás neobyčejný večer plný zvratů a proměn s nádechem hororu, který Vám nedovolí se nadechnout.“

V mezičase před dalším souborem jsem se zastavil na jednom ze tří míst, kde se, nabízely knihy. Ke svému překvapení to byl majitel a provozovatel antikvariátu Abnormalizace Mgr. Michal Trousil, Ph.D., na něhož jsem už jednou narazil ve Valdštejnské loggii. Měl tam tenkrát úžasný výběr (koupil jsem si tam od něj Lévi-Straussovy Smutné tropy), říkal jsem mu teď, že se chystám za ním do Hořic, kde měl svůj obchod, ale sdělil mi smutnou zprávu, že kamenný obchod musel zavřít a jeho podnik už funguje pouze internetově. Dívám se na adresu na upoutávce, Třebovětice, odtamtud pocházel můj spolužák ze střední školy, Němec původem. Na nedávném srazu nebyl, prý tam žije. Tentokrát jsem si odnesl knihu Symboly obludností. Mýty jazyk a tabu české postavantgardy 40. – 60. let (Malvern 2009), kterou jsem už prolistovával na některé z minulých Ars poetik a tady ji nyní dostal za slušnou antikvární cenu.

Stánky s nejrůznějším občerstvením, smažený sýr či maso a další pod nápisy Peklo a Nebe na zemi, čajovna, kde se dává čaj do zavařovacích sklenic či jinde veganské chlebíčky naznačují alternativní atmosféru, dotvrzují ji i batikované šaty, které prodávala nahoře na podestě ze stojanů zřejmě jejich tvůrkyně, pak další různé korálky, dětská dílna s možností namalovat si kamínek, a nejvýrazněji účastníci festivalu, postarší vousáči či ženy s miminy v šátcích tančící bosky. A pak filmy, které dole za (a pod) čajovnou (tentokrát se nacházela ve zdech hradu, na místě, kde byla minule se p(r)odávala káva a staropacká ručně dělaná čokoláda) promítala moje někdejší studentka z gymnázia Monika Crhová – z filmů Můj soukromý měsíc, Co se nenosí, Viva Cuba Libre – rapová vzpoura, Život začíná po stovce či Na sever od slunce jsem viděl poslední tři.

První z nich, dokumentární film režiséra Jesse Aceveda, je oslavou rapu na Kubě, kde je tato hudba zakázána a pronásledována – s energií a bojovností „odhaluje divákům odvrácenou stránku života na »ostrově svobody«, kterou v katalozích cestovních kanceláří nenalezneme. S myšlenkou hrozby vězení sleduje raperskou partu Los Aldeanos, která propůjčuje svůj hlas všem státem šikanovaným, neprávem stíhaným a týraným Kubáncům. Jejich hudbu vláda zakazuje, jejich koncerty se konají tajně v odlehlých částech země, sami rapeři čas od času končí ve vězení. Ideu svobody, kterou hudebníci šíří, však represe zastavit nedokáže“ (www.csfd.cz, Jeden svět). Někteří hudebníci, kteří hovořili na kameru, se vydávali nebezpečí tvrdého postihu.

Druhý, švédský film (2015, režie Asa Blanck) je film o ženě, která si na závěr filmu odnáší balónek ve tvaru srdíčka s číslem 102. „Švédka Dagny má svůj vlastní blog, kam denně přispívá. Píše o všedních věcech, dopisuje si se svými přáteli a sem tam projede seznamky. Večer nezřídka vyráží na párty, kde nepohrdne sklenkou šampaňského. Je hostem televizních pořadů, lidé ji poznávají na ulici. Fakt, že se blogerka Dagny narodila v roce 1912, se zdá nepodstatný. Jak sama říká, být aktivní a mít vůli učit se stále novým věcem není otázkou věku. A přestože k ní osud nebyl vždy vstřícný, neutápí se v minulosti, ale těší se na vše, co přijde. Skrze svůj příběh vzkazuje, že je třeba odhodit stud a strach – na to je život příliš krátký.“ (ze stránek Promítej i ty, text též na www.csfd.cz)

A konečně projekt dvou mladých mužů, kteří se vydali do nehostinných míst a prožívají tam pozoruhodné chvíle, ve filmu s názvem Na sever od Slunce je norský doku film z roku 2012. „Inge a Jørn nejsou běžní surfaři. Spojení s vodou a přírodou se rozhodli prožít si až na dřeň. Na devět měsíců se usadili na opuštěné pláži ostrova u břehů Norska daleko za polárním kruhem, kde našli nejen perfektní vlny, ale také spousty naplavených odpadků. Na pláži chtějí zůstat, dokud neposbírají alespoň tunu toho, co sem dennodenně přináší moře ze vzdálených míst. Svůj životní styl odpovědných surfařů dotahují k dokonalosti i tím, že se živí levným prošlým jídlem a jejich dodávka jezdí na přepálený olej. Fantastické záběry přírody, dobrodružného surfování za polární noci i „běžného“ pobývání na pláži spojuje čirá radost ze života mimo civilizaci. Hrdinové filmu si však zároveň musí zajistit základní podmínky k přežití.“ (www.csfd.cz, text Jeden svět) Pro mě zajímavé momenty prožívání extrémních tepelných podmínek, vzpomněl jsem si, jak jsem sám kdysi experimentoval s pobytem ve studené vodě, ale „tohle bych nedal“.

Během pár chvil jsem zjistil, že zde je skoro celé osazenstvo jičínské „Valdštejnské lodžie“ a jejího „kulturního imaginária“, počínaje samotným kastelánem přes všechna ta především děvčata, z nichž jsem mnohé rovněž kdysi učil – stačí nahlédnout na FB profil Moniky a v „přátelích“ najdete mnohá jména (vzhledem k pomíjivosti FB profilů přece jen zaznamenávám jména Vojtěch Drahoňovský a jeho žena, tedy dnes Markéta Drahoňovská, Bára Mlejnková, dnes už maminka, jak připomíná fotka, Michaela Rejlková atd., někteří z jmenovaných na Pecce nebyli, řada dalších ano). Vyptával jsem se a Monika mě upozornila na promítání v Židovské 100 (Jičín), které najdu na FB profilu „Dokumen&ty“. Bude se pořádat (17. – 18. 8. 2018) Dokufest na dvorku, teď jsem si dohledal a potvrdil, jak ono promítání organizačně souvisí s dalšími subjekty, tj. ProVize z. s., Baševi o.p.s.  či Kinedock.

Tak a teď už k dalšímu hudebnímu programu na jevišti Za zkratkou DS3F se skrývá jméno kytaristy Davida Smrže, trojka je za trio a poslední písmeno za „flamenco fusion“. Čímž jsou dány hrubé obrysy souboru, k němuž patří kromě Smrže ještě perkusionista, Slovák původem z Nitry Juraj Garaj a houslistka Anna Štěpánová. Uvědomil jsem si, že je znám již z jednoho z minulých jičínských Svátků hudby, hráli v Café café, Anně jsem posílal tenkrát nějaké fotky. Vysvětlila mi, že titul AN-NA patří rovněž k ní v jejím sólovém projektu, „houslový impresionismus mladé nahněvané ženy“ z dopoledního programu (viz příloha) jsem ovšem slyšet nemohl, protože jsem ještě v pořadu mé dnešní anabáze nebyl ani v Sobotce. Je zřejmé, že všichni tři muzikanti (a zároveň zpěváci) vědí, co dělají, což poznám, byť jsem o tenhle druh hudby „zavadil“ blíže jen ve zcela jiné, totiž symfonické podobě (v letošním projektu PSO, kde byla ale více latinsko-americká hudba, k níž je ta španělská pouze jedním ze zdrojů). Skvělá technika i styl, jednotlivé skladby pak ještě věcně komentovali.

Další dvě hudební skupiny se vrátili k tomu u nás častějšímu anglofonnímu (a elektrifikovanému či přímo elektronickému) okruhu muziky, byť každá svým osobitým způsobem. První z nich, Molotow Moloch Quartet, žánrově označovaný za groove jazz či artificial music a experiment (jejich webové stránky), je zhruba tři čtyři roky (koncerty od r. 2016) stará pražská skupina v obsazení

Šimon Herrmann – tenor sax
Vojtěch Výravský - guitar
Klára Pudláková - bass
Filip Tománek – drums
přičemž Klára střídala kontrabas s elektrickou baskytarou.

Nevím, zda jsem nebyl dostatečně pozorný, ale víc než Holotow Moloch Quartet mě zaujalo seskupení Hard to Frame z Lysé nad Labem, označené na Bandzone jako drum'n'bass-electronica. Dost na tom může mít podíl působivý hlas Karolíny Veselé, zvané Lola (studuje jazzový zpěv na Ježkárně, v kapele je od r. 2017), i u ostatních hudebníků je zřejmá technická vybavenost (teď nahlížím na stránky a dívám se, že řada z nich študuje muziku na konzervatořích či dokonce na HAMU), tak velmi dobrý bubeník Matt (Matouš Bureš), Ocze (Ondřej Černohorský) je zase vědeckým pracovníkem (podle webu), studuje na FAMU etc. Poslouchal jsem zaujatě nápaditou muziku s nadšeným zaujetím pro elektroniku (místy, ale nepříliš často, pro mě až příliš překombinovanou), teď si to znovu pouštím z nahrávek. Ano, je to pěkné.

Nu a původně jsem si myslel, že – po dobrém chlebu se škvarky a cibulí a žejdlíku nealkoholického piva na závěr – vyrazím zpátky do Jičína, ježto nejsem sto ještě někdy po půlnoci cosi ještě poslouchat (to bych se byl musel lépe zorientovat a vybavit se dekou či nočním zařízením), nicméně, koho před kapelou, již jsem právě krátce popsal, potkám – „Šťuldu“, tak mu ovšem říkají přátelé, já si to nedovolím, tedy Michala Šťulíka (toto jméno má v občance, proto jsem ho pro vysvětlení uvedl, používá nicméně jméno Mihok, přičemž to není umělecký pseudonym, nýbrž jeho skutečné druhé jméno), skvělého akordeonistu, kterého znám (pod jménem Pan Klaun) z kapely První hoře, hraje ale v řadě dalších seskupení, např. ve  Vrgha Powu  Orchestra (s nimi album opoPOP), a v kapele, s níž, jak jsem se dozvěděl, přijel na Pecku. Jak jsem mohl tušit, že pod titulem Voila!, prozrazujícím už volbou jazyka svůj žánr, je rovněž právě tento hudebník?

No tak to musím samozřejmě zůstat, to si poslechnu. Na internetu jsem našel interview se zpěvačkou Zdenkou Trvalcovou (z roku 2011), v němž v odpovědích na otázky po vzniku kapely hovoří o akordeonistově vkladu, když říká: „Vzniku kapely předcházela spolupráce s vynikajícím akordeonistou Michalem Mihokem, jehož nadšení bylo od počátku hybným motorem vytvořit kapelu a skládat nové písně nebo reharmonizovať staré šansony.“ Soubor dnes vystupuje ovšem v jiném složení než v tehdejším (kontrabasista Vlado Micenko a pianistka Ester Godovská), současná webová prezentace představuje složení souboru takto:

zpěv: Zdenka Trvalcová
akordeon a klávesy: Michal Mihok
kytara: Antonín Dlapa
baskytara, kontrabas: Miloš Klápště
bicí: Jan Chalupa

Také žánrově se kapela posunula, i když onen základ „Edith Piaf“ tu stále je výrazně patrný, alespoň podle toho, co hrála na Pecce. Voilá to v současnosti formuluje následovně: „Swing, twist a chanson s občasnou příměsí hip-hopu nebo reggae… Je těžké tuto kapelu zařadit do nějaké škatulky.“ Na Bandzone je možné si pustit slušnou řádku songů, zvláště z alba Décollage, které rovněž zazněly na festivalu na starobylém hradu ve středním Podkrkonoší. Dokonalá sehranost, již si člověk může užívat nejen na nahrávce, ale i při živém vystoupení, a zároveň jistá emotivní vrstva, spojená s tímto žánrem, „divadelní“ prvky, které k šansonu patří a které na jeviště vnášel právě akordeonista, zkrátka vrcholná spokojenost.

A pak pocit okolní krajiny, již ztemnělé, známou cestou zpět.

***

Program dle webových stránek

PECKA 2018
16. ročník benefičního festivalu hudby a divadla na hradě Pecka

PÁTEK 29. ČERVNA 2018
18:30 - Two Eggs, One bigger - soft cock-rock (jičín)
19:30 - Žiwa - artrock (jilemnice)
20:30 - Peckórum - smíšený sbor (pecka)
21:00 - Corpulent Provocateur - rock (pardubice)
23:00 - Baro Chandel - stoner rock-rock'n'roll (praha)
00:30 - DTTD - Boyband from the hell (nová paka)

SOBOTA 30. ČERVNA 2018
10:00 - Dora Bouzková - Příběhy malé Lupitiny Gonzáles
11:00 - AN-NA - houslový impresionismus mladé nahněvané ženy
12:00 - Bars Brothers
13:00 - Divadlolo - Proces - loutkové zpracování Kafkova románu
14:00 - Zu Šebková – violoncello
15:00 - Kedlubny - alternativní duo
15:20 - Divadlo tří – Queensland
16:00 - DS3F - flamenco fusión
17:30 - Molotov Moloch Quartet - groove jazz
19:00 - Hard to Frame - drum and bass live
20:30 - Voilá! - out of gerne
22:00 - Please the Trees - indie rock
23:30 - Oswaldovi - psychedelic rock/tuareg blues/european folklore/spaghetti western
00:30 – DJ

Na papírovém programu, vypsaném na zdi paláce hradu, byla škrtnutá položka 14:00 - Zu Šebková – violoncello (nemoc)

Odkazy

Festival
https://www.bezdruzic.cz/festival/
https://bandzone.cz/koncert/460198-pecka-hrad-pecka-festival-pecka-2018

Divadlo Tří
https://divadlotri.cz/

Abnormalizace
https://www.abnormalizace.cz/index.php
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10211319867648723&set=a.10211319887889229&type=3&theater

DSW3F a AN-NA
https://www.facebook.com/AN-NA-343675752796989/
https://www.ds3f.cz/DS3F_flamenco_fusion/uvod.html

Molotow Moloch Quartet
https://www.molotowmoloch.cz/
https://www.facebook.com/molotowmolochquartet/
https://bandzone.cz/molotowmolochquartet

Hard to Frame
https://bandzone.cz/hardtoframe

filmy a Monika Crhová
https://www.csfd.cz/film/365982-viva-cuba-libre-rapova-vzpoura/prehled/
https://promitejity.cz/detail-filmu/58-zivot-zacina-po-stovce
https://www.csfd.cz/film/335671-na-sever-od-slunce/prehled/
https://www.facebook.com/monika.crhova
https://www.facebook.com/JicinDokumenty/

Voilá!
https://www.voila-music.com/
https://www.poslouchej.net/16878-Voila-se-vraci-do-Prahy.html