Patrik Hartl / Nejlepší víkend

Název nejnovějšího románu (2018) autora dnes značně populárního (při nedávném otevření knihkupectví Kanzelsberger v Jičíně byl ve výloze nejvýraznějším lákadlem v trojici spolu s jeho dalšími dvěma knihami, Malým pražským erotikonem, který autorovi přinesl širší pozornost a dvojrománem Okamžiky štěstí, 2014 a 2016, všechny v nakl. Bourdon) vychází – byť možná ne tak prvoplánově zjevně jako u románu předchozího, kde hned na prvních stránkách mají hrdinové příběhu ve škole napsat slohovou práci na téma „štěstí“ a všichni protagonisté se k této otázce v průběhu knihy vyjádří –  tentokrát z jazykové formulace, reprezentující výstižně téma příběhu a prostředí, v němž se odehrává.

Internetový slogan „Lepší víkend než s námi nezažijete!“, marketingový prostředek zážitkové kanceláře, který se objeví někde uprostřed románu (s. 236), je zhuštěnou formou, reprezentující nejen produkt a vize firmy, ale i jádro tématu a prostředí, z něhož se rozvíjejí i ty složky příběhu, které jsou překážkami či představují komplikace a nástrahy pro naplnění štěstí – a ony představují i základní významovou a dějovou antitezi celé knihy. K tomuto mottu se bezprostředně vztahuje i  nový projekt, jakýsi „Teen Age Club nabízející náctiletejm v Praze různý možnosti využití volnýho času bez rodičů“ (s. 457), který vymýšlí na konci knihy Markéta poté, co svou zážitkovou agenturu prodala, zatímco ostatní tam vyhodnocují minulý rok soutěží „o fotku z nejlepšího víkendu strávenýho s naším zážitkem“ (s. 273) a přemýšlejí o tom, který víkend byl nejlepší. Obojí představuje vlastně vždy nějaké „řešení“, tedy způsob myšlení, charakteristický pro životní postoj převážné části postav knihy, usilujících touto formou dobrat se štěstí.

Komentář na tomto a jiných místech románů hovoří o tom, že zatímco dříve lidé museli tvrdě pracovat a na zábavu nebyl čas, dnes nevědí, co s ním, a právě proto takovéto agentury prosperují (dokladem je skutečnost, že novým vlastníkem agentury se po jejím prodeji stala nadnárodní korporace). A představa o cestě, jak štěstí nalézt, je takřka vždy spojena s nějakou změnou, ať už je to taková banalita jako je komické přestavování nábytku nebo vážné úsilí buď v podnikání (Markéta se svými spolupracovníky vybuduje prosperující firmu) či v osobním životě (tím je pro Andreu s Jirkou vyřešení bydlení), spojené ovšem mnohdy i s řadou obětí či paradoxně rovněž tvrdou prací.

Jejím protipólem je pak vysoký životní standard či bezstarostná zábava a jedním z opakovaných motivů (děj většinou nijak neposunují, přesto jsou příznačné) jsou četné zahraniční cesty jednotlivých postav do nejatraktivnějších destinací – Jaňule posílá Bertovi pozdrav z Jeruzaléma, kde je s otcem, Pavlův syn Lukáš jezdí na Maledivách  na vodních lyžích, Dáša s kamarádkami Johanou a Ester jedou autem do Španělska do chatky od kamaráda, Karin pozve Berta na dovolenou na Bali, ajťačka Malina „se rozhodla do Indie hledat samu sebe“,  Žaneta letí do Kostariky s novým přítelem lovit brouky, ke konci Pavel s novou rodinou jede před Vánocemi do Zell am See – a lze tedy říci, že v Nejlepším víkendu je vlastně položena tatáž otázka jako v předchozí knize, kdo slovo štěstí je obsaženo přímo v titulu.

Jak se postupně dozvídáme, v řečené zážitkové kanceláři pracuje několik hlavních hrdinů (byť jsou někteří výraznější, nemá román jednoho ústředního hrdinu), jejichž osudy představují podstatnou část rozvrhu, konstruovaného autorem fabule jako jakýsi herní plán, v němž se rozehrávají na některých místech se pak v ději křížící jednotlivá vlákna příběhu. Osvědčený postup, jenž vytváří kompaktní a dramatický prostor pro nejrůznější peripetie vztahů a dějů a pro čtenáře, spolu s Hartlovým srozumitelným podáním, navíc plným výstižně pojmenovaných postřehů z aktuálního světa, čtivou atmosféru (necelých pět set stran textu lze zhltnout, když člověk příliš neodbíhá během jednoho dne), přináší autorovi a režisérovi pražského divadla DVA (na zadní záložce jsou čtenáři zváni na jeho představení) další beststeller.

V expozici (část označená římskou „I“, z celkových šesti) se poslední den roku seznamujeme se všemi nejdůležitějšími postavami, jejichž osud budeme sledovat. Všechny jsou označeny pouze křestními jmény, což jednak akcentuje „modelovost“ situací, jejichž reprezentanty se tak prostřednictvím a vedle samotného probíhajícího děje stávají, jednak se takto poukazuje na vratkost některých vztahů – partnerské konstelace se poměrně častěji proměňují, přičemž je zásadní věcí, že se dramaticky rozpadají rodinné vztahy.

Andrea a Jirka si koupili byt na hypotéku, ale aby zvládli finanční situaci, bydlí stísněně v bytě u Jirkovy matky Květy, kterou opustil pro její nesnesitelnou povahu její manžel Rudolf, a nyní všichni jedou s malým Boříkem k Andreiným rodičům Nadě a Emilovi na chatu do Jizerských hor.  V druhé kapitole se Bert (Hubert, celé jméno ovšem zazní dvakrát až před koncem knihy, jednou z toho dokonce se slovní hříčkou), lyžařský instruktor ve Svatém Petru, probudí mezi polosvlečenými dívkami Hanou a Viou, během dne se na malou chvilku zastaví luxusně oblečená Karin, vdaná žena, s nímž má Bert poměr (nazývá ho Dudlíku) vedle Jaňule, ke které ovšem žel už nic necítí, z dětského domova mu posílá jeho nejbližší opatrovatelka Raduna esemesku. V kapitole třetí pak Dáša jede pro svého opilého otce Borise, divadelníka k Medvídkům, a veze ho k jeho milence, jeho žákyni. S Dášinou matkou se Boris již před dvěma roky rozvedl, Markéta nyní žije s majetným Pavlem a dalšími dvěma dětmi, Rebekou a Lukášem, v luxusní vile, tuší nicméně (a správně), že Pavel, vystudovaný sinolog, který vydělává „velké peníze“ v Číně, má milenku (je jí sekretářka Yan, Markéta o tom hovoří s tetou Žanetou). To se dozvídáme v poslední, čtvrté kapitole první části, a to už se dala dohromady i skládačka, v níž je Markéta ředitelkou zmíněné zážitkové kanceláře, kde pracuje též její dcera Dáša, Bert, Andrea a také ajťák Dominik. Kapitola zahrnuje i první z turbulentních situací, kdy se v koupelně najde použitá dámská vložka (není to omyl, Yan ji tam v zoufalství dá, aby se na to přišlo a byl odhalen její vztah k Pavlovi, Rebeka nyní kryje otce za slib, že se s milenkou rozejde).

V části „II“ řada problémových situací, vedle těch drobných (na Ladronce, kde bydlí Jirka s Andreu, v mrazech praskne vodovodní potrubí, Bořík si splete nádoby a v pitné vodě si umyje mýdlem ruce) některé eskalujících do „megaprůserů“ (jak se tuším v jiné knize Hartl o podobných situacích vyjadřuje), byť některé také narůstají takřka nepozorovaně – například neustálá Jirkova nepřítomnost doma a neplnění slibů Boříkovi, vzhledem k tomu, že s parťákem Krakenem montuje jednu kuchyň za druhou, aby co nejvíce zmenšil rodinný dluh (hypotéka a „novej byt“), tentokrát ještě ustojí situaci potenciálního maléru (dárek prostitutky od kamarádů, s níž si nakonec užijí jen oni sami), Andrea v časovém tlaku udělá chybu, když nezkontroluje Dominikovu grafiku inzerátu do Blesku, v němž se vytratily dvě nuly, a skydiving, nový zážitkový produkt, je nabízen místo za pět tisíc na padesátikorunu (oba viníci přijdou o čtvrtletní prémie). Komická je vlastně nevinná příhoda, kdy se v dílně nečekaně Jirka miluje s Andreou, omylem shodí z ponku ředidlo a tu se ve dveřích objeví synek, protože babička špatně slyšela volání Andrey, aby Boříka vykoupala, a naopak jej za nimi poslala, a nabírá k pláči se slovy „Vy se pejete?“, zatímco Andreu, která to kvůli zápachu z ředidla „nestihla“, škrábou na intimních místech piliny. (s. 86–87)

Příběhy se rozvíjejí podobně neuspokojivým způsobem, tak Bertova cesta na Bali, kam přiletí na pozvání Karin, se pro neshody obou nevydaří, on navíc myslí na Jaňuli a dokonce se, protože podcenil nebezpečí vln, málem utopí. Po návratu se přestěhuje k Dominikovi do paneláku na Červeném Vrchu, aby nemusel bydlet v garsonce, která patřila Karin. Zařizují prázdný byt, který se uvolnil po předchozí spolubydlící ajťačce Malině, a do Ikey vezmou Viu s Hanou, návštěvu „přepadovku“, a přespí tam po zavírací době (adrenalinový zážitek). Do toho přišla ještě příhoda Berta a Markéty, dezinterpretovaná Pavlem jako její nevěra, nicméně nevinný Bert ustojí i návštěvu Pavla.

Dominik jede s Johanou a Ester a Dášou na Šumavu, při srážce se srnou trochu potlučou auto, ale dojedou. Dominikovi se Dáša líbí, problém pro něj nicméně je, že je dcera Markéty, přitom Dáša, která celé dny leží u počítače (zvláště u seriálů), najde Dominikovu fotku na seznamce. Dáša jede za Dášou, stejnojmennou studentkou, která miluje Borise, ten je ovšem nezvěstný. Pavlova milenka je těhotná („čtyřmilimetrový veleprůser“), z toho rozhozený Pavel (nechce opustit rodinu) se v Číně ožere a probudí se bez oblečení a dokladů potlučený na ulici. Vše se tedy postupně hrotí. A coby symbol můžeme vnímat i chování Lukáše, na něhož přijde ze školy stížnost, že bodl spolužáka kružítkem do stehna. „Žralok, který si nedá nic líbit,“ je po Pavlovi.  Za to, že mu kluk vysypal tašku z okna a za všechno, co mu „udělal předtím,“ na něj před celou třídou řval, že příště mu kružítko „bodne do ksichtu“.

V části „III“ události dále eskalují, nyní v rodině Andrey a Jirky, který vůbec nemá čas na rodinu, v podstatě (jak to bývá) na základě drobné epizody, jíž přeteče kotel. Květa je „nervózní a popudivá“, když si umanula, že se vydá na Slovensko do hor za Rudolfem, kam ale pro srdeční problémy na Chatu na Grúni nedojede (také Rudolf se ještě jednou spálil s „jihočeskou cukrářkou“ a klid najde teprve ve fatranské přírodě). Nyní ale koupí Boříkovi potkana, který uteče a běhá po bytě (Andrea šílí: buď potkan nebo já), a cestou v nákupním centru Boříka ztratí. To už Andrea nerozdejchá, sbalí si věci a odstěhuje se k Nadě a Emilovi. Odmítá se vrátit, přestože Květa je v nemocnici poté, co u ní nastane zdravotní kolaps, protože už to „nedává“ a nechce ten barák vidět (drsná je situace, kdy Jirka přemýšlí, zda ji na té pohovce neměl nechat ležet, zatímco nakonec „vyměkl“ a zavolal sanitku). Parťák Kraken, poklidný pivař, to vyhodnotil: „Myslím, že je úplně normální, že tě to napadlo. A taky je normální, žes to neudělal.“ Jirka se na cestě z chorvatské montáže staví na Slovensku u Rudolfa, byť od něj nečekal výchovnou lekci, návštěva představuje impuls harmonie.

Bertovi se otevřel výhled, možnost cesty na Havaj, musí ale šetřit na cestu, a tedy se všemožně omezovat. Mezitím nicméně ještě jede do Krkonoš, kde mu Karin prozradí, že potratila jeho dítě z Bali (nevěděl o tom) a další mít nemůže, a na lekci fitnes se seznámil s Emou a její malou dcerou Kačenkou (Gaga). Zatímco Ema je (jak se ukáže, po zkušenostech z předchozího vztahu) rezervovaná, holčičku fascinuje, časem pak Bert začne jezdit za nimi do Kladna (její matka, která by po nepodařeném vztahu našla Emě partnera, mu prozradí adresu; Ema se s matkou kvůli tomu pohádala).

Trochu legrační je epizoda, označená v titulu kapitoly „Dáša mezi čtyřmi varlaty“, za nímž se skrývá sázka Filipa s Davidem, sousedů dívky o to, „kdo ji první položí na lopatky“. David při montáži skříňky shodí, když se provrtá zdí, Dáše zrcadlo, ta se zraní o střepy, on ji odveze do nemocnice. Podaří se to nicméně Filipovi, ale Dáša vzápětí pochopí, že Filip je schopný se bavit jen o robotech, jinak je zcela nemožný a trapný. Jak je zřejmé, toto je samostatný úponek vyprávění (přemýšlíme-li o konstrukci příběhu, řekneme si, že by bylo možné ho vypustit), podobně jako kapitolky s natáčením videoklipu či zadržením Pavla v Číně, při němž jej tamější policie pod nátlakem (ukazují mu fotky dětí) přiměje, aby prozradil nezákonné momenty obchodu a kontakty s lobisty.

Příběh nicméně posunuje falešná identita, kterou vytvoří Markétina dcera Rebeka, když se s pomocí italské SIM-karty vydává za někdejší Markétinu přítelkyni Věru. Na internetu zjistí potřebné informace a nahraje, že je v nemocnici po operaci a nemůže mluvit. Dozví se tak skutečnost, že Pavel čeká dítě s překladatelkou, a bohužel i nešťastnou formulaci, že Markéta Lukáše měla vždy raději než ji a že se tedy smíří spíše s tím, jestliže po rozvodu přijde o ni. To se později samozřejmě velice vymstí. A už teď, když ji Pavel uplácí neomezenou možností utratit na jeho účet v obchodech s ošacením, jí „rupnou nervy“ (v kombinaci s kritičností k vlastnímu tělu) a Pavlovi vyčte, že lže a že bude mít dítě. Následuje vzpoura, Rebeka se nechá ostříhat, zaútočí i na matku – „Jděte všichni do prdele!“ Markéta zatím na radu právníka ofotí tajné dokumenty z Pavlova trezoru, do nějž se jí podaří proniknout.

V části „IV“ nabírá na grádech i Jirkův vztah s Andreou, když se Jirka zjistí, že na Andreino, Krakenovo a Květino telefonní číslo z jeho telefonu odeslal fotku, na které je zachycen orální sex jeho a nějaké ženy. Vysvětlení se čtenář dozví po dvaceti stránkách (fotka odeslána na s. 257, vysvětlení přijde až na s. 278): Jirka sedne na lep dívce Nikole, která manipuluje muži, neustále se vymlouvá, že nemá na zaplacení práce, kterou Jirka udělal (rekonstrukce kuchyně) a „zaplatí“ tímto způsobem. Za okny houká sanitka a tak si nikdo z nich nevšimne, že je viděla její dcera Nela a ve vzteku vyfotila opilou matku a chlapa v montérkách mobilem, který nechal ležet vedle u nářadí. Problémy jsou nicméně obousměrné – Andrea vyrazí na firemní večírek, akci parfumerie Douglas, kterou už coby rozptýlení nutně v jednotvárném životě potřebovala, zvláště když si musela nechat zajít chuť na dovolenou last minute, protože nevyjdou peníze, zatímco Žaneta se těší na dovolenou na Krétě a Květa nespokojeně brblá v lázních, kde rehabilituje a kde jí Jirka ještě zaplatil dvoutýdenní prodloužení pobytu. Andrea se na večírku setká s úžasným chlapem jménem Mikuláš, a ráno se ptá, co všechno dělala, když se na večírku totálně odvázala, Mikuláš ji nicméně ujistí, že je gay. Doma trochu mlží, celou situaci ovšem zproblematizuje Jirkův kumpán Kraken, který Andreu s Mikulášem viděl na ulici. Jirku nenapadne nic lepšího („později toto své chování vyhodnotil jako totální mozkové zatmění“), než že jde do Mikulášova bytu a dá mu pěstí.

Nyní se vracíme k Bertovi, jeho cestě na Havaj i do Kladna, kde se postaví Mrázovi, bývalému partnerovi Emy, suverénnímu gaunerovi, což změní chování Emy vůči němu. Dáša šije knížky (objekty/hračky pro děti), Johana a Ester ji vyženou na Slunce, posléze jedou díky Johanině klukovi do Španělska (překvapivé je chování Johany, která ví, že až se vrátí, se s chlapcem rozejde, protože je „dutohlav“, sice umí úžasně tančit, ale jinak ji nudí jeho „kecy“ o motorkách a fotbale; Hartl ovšem nemoralizuje, úsudek si musí čtenář udělat sám, pouze se dozvíme, že „Dášu její strohý realismus zároveň děsil i osvěžoval. »Ty se s tím teda nemažeš.«“).

Lukáš je naštvanej, protože ho Pavel zklame, když „se moře nekoná“, protože Yan předčasně porodila a jsou další komplikace.  „Za co se omlouváš?! Za to, že máš dítě s cizí ženskou, nebo za to, že na nás na všechny sereš?!,“ ptá se Rebeka. Markéta jede o Itálie a odhalí, že komunikace s Věrou byl podvod, přesto jí děkuje, že má zase kamarádku. Doma pátrá po tom, kdo mohl být strůjcem falešné identity, Pavlovi předkládá od právníka dokumenty, přestože ten se „napruženě“ ohrazuje, že „teď ne“. Když čte, že Markéta nesouhlasí se střídavou péčí, přejde do brutálního fyzického útoku („Takže ty ses na mě připravila…“, „Nesnaž se se mnou bojovat! To se ti nevyplatí!“), nicméně Markéta neuhne ani o píď.

V části „V“ se Květa vrací z lázní, celá natěšená, že změní celý svůj život. Vyhází starý nábytek, rozhazuje peníze. Schyluje se k novému střetu: Andrea tlačí na Jirku: „Možná by jí stačilo vysvětlit, že šetříš každou korunu a nemůžeš si dovolit vyrábět pro ni zadarmo kuchyň!“ Květa se nicméně chová zcela bezohledně, sebestředně. Květa si napsala inzerát „Čilá sedmdesátnice se zbrusu novou srdeční chlopní hledá přítele se smyslem pro humor“, vybírá si mezi nápadníky, nicméně jediný, který se jí líbí, pan Vojtěch, „bývalý krejčí“ s velmi elegantním vystupováním („vypadal trochu jako ropný magnát z nekonečného seriálu Dallas a před revolucí si přivydělával jako model“), zmizel poté, co mu Květa dala peníze (přizná pak, že to bylo čtyřicet tisíc) na zařízení výhodné seniorské dovolené v Egyptě. Přesto se ze zklamání „otřepala a rozhodla se, že se nebude hroutit ani vzdávat“ a chystá se další peníze vyházet za kosmetické úpravy. Jirka už vybuchne: „A to tě nenapadlo, že bys nám třeba mohla nějaký peníze půjčit a nevyhazovat je za blbosti?! Nevidíš, jak s Andreou ryjem držkama v zemi a šetříme každou korunu?!“ Stará paní se ale urazila. A ten den měla zase „bušení srdce“ a ještě v noci její život skončil, když srdce v noci přestalo tlouci: „Kardiostimulátor sice několikrát opakovaně sepnul, aby ho znovu nahodil, ale marně.“

Naďa Andree řekne moudrou větu, když s Emilem přijedou, „Tak vidíš, máš to za sebou! Teď je hlavně důležitý, aby ses uměla radovat a nevymlouvala se, že ti vadí zase něco jinýho.“  Rudolf je pak velkorysý, když jim dovolí, aby si zařídili byt podle svých potřeb, protože on sám je šťastný v horách. A Nadina moudrost se vzápětí ukáže, když už Jirkovi z toho všeho (jeho předchozí selhání, přestože „nic nikam nestrkal“, lítost, že neustál matčino šílení, neustálou práci a existenční tlaky) rovněž povolí nervy, odejde a s Krakenem (který mu radil „Vyser se na ně! Na vobě!“) se ztříská.

Ve chvíli, kdy si Andrea vyčítala, že je „hysterka, se kterou se nedá žít, protože na všem vždycky hledá jenom to špatný“, si ji zavolá do kanceláře Markéta a nabídne jí, aby vzala vedoucí místo za ni, protože zážitkovou firmu prodává investiční skupině na Slovensku. Zdá se, že vztah mezi Jirkou a Andreou se vyrovnává a uklidňuje. Následující týdny jsou ovšem rovněž náročné, protože Andrea je v práci zapřažena na doraz, a když je třeba s Boříkem do nemocnice s rozseknutou bradou, nemá ani jeden z rodičů čas. 

Majetná Karin, která teď žije v Moskvě, půjčí Bertovi peníze na pronájem bytu s Emou. Když půjčené peníze vrátil, Karin mu volala, že má zdravotní problém, našla si bulku na prsu a musí na biopsii. Má jít za ní do nemocnice, Emě lže, když má jít na narozeniny její matky. Situačně jako naschvál jí ukáže byt v okamžiku, kdy se Ema s pokakanou Mambou vrátí domů. Karin se skryje ve skříni, všechno nakonec projde, nicméně Ema ji zavře v bytě a Karin se dostane ven, když si zavolá zámečníka. Ema nicméně něco přece jen tuší a zaslechne tiché telefonování v kuchyni, které Bert zapře a tak spadne do pasti.

Boris už nechce, aby Dáša bydlela v jeho bytě, ta se přestěhuje k Dominikovi a uklidí jeho neskutečný nepořádek (občanku, kterou Dominik před rokem „ztratil“, najde ve spíži v zaschlém medu vedle dvou plesnivých párků). Přátelsky se spolu pomilují, v ničem ostatním si ovšem nerozumějí.  Celou věc vyřeší skutečnost, že Dominik pojede na čtvrt roku do Kalifornie na stáž. Když Dominik odjede, nastěhuje se k ní Rebeka.

Když Lukáš zjistí, jak se věci mají, přestane se všemi komunikovat a vydá se po dálnici pěšky do Brna. Rodiče ho několik dní hledají, vyzvednou ho na policejní stanici ve Zruči nad Sázavou, doma se chlapec uzavře, Pavel se pokouší pocit, že ve všem selhal, smýt čundrem s někdejším kamarádem Vaškem, opije se a málem přijde o život na kolejích. Markéta dělá velkoryse radost svým blízkým, Žanetě uhradí rekonstrukci koupelny, Dáše pořídí byt. Rozvod dopadne podle představ, bez problémů a rychle. U Rebeky nicméně zůstane ona někdejší zpráva z mobilu s falešnou identitou, ani po rozvodu není vše vyřešeno, po konfliktu s matkou se sebere a s batohem odejde k Dáše. Drobný technický problém s pračkou pak sblíží zpět Lukáše s matkou.

V poslední části („VI“) se už zase blíží konec roku. Jsou Vánoce, Andrea dře jak kůň, slovenského manažera přesto nejvíc zajímají jeho vlastní prémie a optimalizace, zatímco nová vedoucí odměny rozdělí mezi všechny stejně a tím spraví vztahy, které po změně její pozice přestaly s ostatními být tak nadšeně kamarádské. Markéta pak k Vánocům zaplatí Andree rekonstrukci, královsky obdaruje i všechny ostatní ze svého bývalého týmu. Andrea dochází k zásadní myšlence, že její „novoroční předsevzetí“ bude spočívat v tom, že nebude snažit nic měnit. Není to demonstrativní závěr příběhu, dozvídáme se to mezi úvahami a hodnocení života ostatních, přesto to můžeme vnímat jako jisté uzavření významového oblouku snahy po dosažení nějakého cíle, vedoucího ke štěstí, na začátku knihy (a v její časové konstrukci od Silvestra do Silvestra).

K uzavření druhého centrálního motivu knihy, za nějž můžeme považovat lhaní a jeho úspěšnost či naopak vratkost ve vztahu k důvěře jakožto základního momentu soužití (a patří sem i pravdivá či nepravdivá interpretace či dezinterpretace skutečnosti, viz např. epizoda s gayem Mikulášem), dojde, když praskne Bertovo krytí návštěvy Karin a nočního telefonátu a Ema mu nevěří, protože prostě nic nechce vidět či slyšet (a ovšem racionální vysvětlování nepravděpodobných souvislostí je takřka nemožné). Je nicméně příznačné pro Hartlovy příběhy (lze to ukázat třeba i na vyznění příběhů v knize Okamžiky štěstí), že jejich hrdinové se nevzdávají. Odbourat představu „Jednou lhář, vždycky lhář,“ jak to formuluje Emina matka, znamená, že se bude „muset obrnit trpělivostí“. A i když Berta již „opouštěly síly“, nakonec ho paradoxně „nakopla“ Karin, která rovněž po operaci prsu „pozitivní nálady a odhodlanosti nedosahovala snadno“ (přes antidepresiva a rozvod, který byl ovšem nakonec osvobozením) a která mu při jeho návštěvě dodá znovu energii.

Na posledních pětadvaceti stranách ještě proběhne řada událostí, podstatné nejsou nicméně další podrobnosti jako spíše skutečnost, že završují předchozí vlákna příběhů do uspokojivého zakončení. Vždy se na nich podílí odhodlání všech udržet hodnoty, které považují v životě za zásadní, a nikdy to není bez překážek či potíží. A zajímavé je, jak důležitá je v tomto ohledu komunikace, včetně té, která patří do našeho věku nových technologií. A tak nejen Bert dostane k Vánocům od Emy jako dárek čepici, kterou upletla a na níž vyháčkovala nápis HU!BERT, ale v nápravě pokažených vztahů pomáhají i ty prostředky, které sehrály neblahou úlohu.  Jsou to nejrůznější esemesky (včetně třeba těch s třemi srdíčky či emotikony či dvojice P♥P♥P / PROSÍM, PROMIŇ… PIČUS), prostředky aktuální komunikace anno domini 2018 jako jsou messengery Viber či WhatsApp, ale třeba také tradiční „tajné kódy“ dětské řeči, kdy se hovoří pozpátku – Ibab, joha! – Ahoj, babi! (kromě toho je tu i ono osvědčené Boříkovo žvatlání, komické s „dospěláckým obsahem“, nebo dokonce v kombinaci obojího: Oj! Íojtuc! – Cukjoví – Jo!), rovněž cizí řeči, přičemž věty v italštině (Věra/Markéta) jsou přeloženy, zatímco větám čínským (Yan k Pavlovi), vysloveným v exponovaných situacích, je ponecháno tajemství exotické řeči. Objeví se tu rovněž morseovka (Filip a Dáša při ťukání na stěnu), a vlastně i lístečky, které si Andrea na radu internetové psychologické poradny hned na první straně textu píše, aby se zbavila stresu. Skutečnost, že hravost má očistnou roli, potvrzuje i explicitně formulovaný kontrast tohoto druhu komunikace, kterou navazuje Andrea s Boříkem („Cukroví si nakradem,“ řečeno pozpátku) s iritující strnulostí Květy, jíž kdysi v zaměstnání přezdívali „Osina v prdeli“: „Jako by láska k vnukovi zpřetrhala Květino sevření a osvobodila dávno zapomenutou hravost.“

A tímto oslím můstkem zakončím tento komentář, když řeknu, že i hravost autora románu Nejlepší víkend (která by mohla některým čtenářům v konstrukcích „megaprůserů“ připadat až vykalkulovaná a kterou jsem nazval na začátku jakýmsi „herním plánem“) má svoji hloubku, když přes tuto zjevnou odlehčenost , „happy end“ i skutečnost, že si pro svůj příběh vybírá takřka výhradně tu úspěšnější část společnosti (jen tak nicméně může ukázat, že ani jí nejde zdaleka jen o lehkomyslnou zábavu) přináší vypravěčsky i jazykově bohatý pohled na svět, který může nejen pobavit, ale být i obohacující. A potvrzují mi to i postřehy, které mají svou iracionalitu (i ta je v knize na několika místech přítomná, třeba záhadné a nevysvětlené klepání), a přes ambice na to, že by mohly být pouhými „hláškami“, mají své kouzlo: V jedné turbulenci s prudící Květou se epizoda uzavírá větou „Pointu to nemá, jenom mě to nasralo.“ (s. 91) A můj komentář k této větě (vzhledem i k dnešnímu jazykovému úzu): Spisovatel může být i „sprostý“, jestliže je onen výraz funkční.

Patrik Hartl, Nejlepší víkend, Bourdon 2018