Paní Novák nebo Nováková?

„Bitva o příponu –ová“, jak téma nazývá MF dnes (středa 11. 9. 2019) je další jazyková podoba šílenství posledních let genderového přetahování, k němuž patří všemožné další projevy, komentáře k rozdílným platům mužů a žen u nás, hnutí MeToo, v souvislosti s nimiž bylo už i ve světě kultury několik afér, po zproštění viny herce Kevina Spaceyho (pravda, tam se nejednalo o ženy) teď nově odešel předčasně z Metropolitní opery proslulý operní zpěvák Plácido Domingo (nedávno vystupoval coby dirigent i v Praze), když se – po třiceti letech – ozvaly ženy, které měly námitky proti jeho chování vůči nim.

Řeknu to trochu „machisticky“, já v tom mám jasno. Je to všechno jedno velké divadlo. Samozřejmě si nemyslím, že by chlapi měli ženy mlátit, jak jsme se to dozvěděli z některých „opačných“ afér (třeba Sean Penn), ale držel bych se toho, jak to kdosi už snad před třiceti léty řekl (nebyl to Josef Škvorecký? Nebo Ladislav Špaček?): Je úžasný svět, kdy můžete podržet ženě výtah a nebýt při tom osočen ze sexuálního obtěžování, stejně tak jako je báječné pít čaj z porcelánu a nemuset ho pít z kelímku (ostatně to je jiné téma, ony plastové předměty už začínají mizet). Takže z tohoto vyjádření je snad zřejmé, že ten můj postoj zase až tak „machistický“ není. Ostatně v české kotlině byly – je to vidět třeba ve filmu – obě protichůdné verze. Jedna, film s Jaroslavem Marvanem (na jeho jméno si nevzpomenu, ale pamětníci ho určitě znají), kdy otec rodiny sekýruje všechny kolem, než pozná, jaký to byl omyl. Nu a takové ty mužské typy „pod pantoflem“ by se také našly, jen si na žádný momentálně nevzomenu.

To všechno ale v tuto chvíli nechci řešit, a už vůbec ne některé opravdu vážné problémy zlehčovat či bagatelizovat. V tomto příspěvku se opravdu omezím na jazykovou podobu ženských jmen, o níž hovoří i komentář v MF dnes (kromě toho řada dalších článků, televizních komentářů atd.) a který mě zajímá už z čistě lingvistického hlediska, ačkoli má samozřejmě přinejmenším dvě další roviny, totiž vedle té společenské i právnickou (návrh úpravy zákona o matrikách to vlastně celé odstartoval). Sám přitom znám hned několik žen, které zcela nebo částečně „odhodily“ onu příponu, charakteristickou pro tzv. přechylování. Uvedu aspoň fotografku Janu Plavec, působící několikátým rokem na Šrámkově Sobotce, či příjemnou mladou maminku jménem Lucie Salaba-Morávková, kterou jsem viděl na jedné ekologické besedě jičínského festivalu Jinčí čin, kde hovořila jménem nově otevřeného „bezobalového“ obchodu na Valdštejnském náměstí.

Problematika ženských jmen je samozřejmě jen jedním tématem v širokém spektru vyjadřování, vycházející tak či onak i z mluvnické struktury češtiny, stejně citlivou záležitostí je tradičně třeba přejímání cizích slov. To má tisíciletou historickou rovinu, málokdo mimo řady odborníků si třeba uvědomuje, že taková nejběžnější slova jako je škola není původem české, nýbrž latinské slovo – schola, pro ruská slova, která mají navíc psanou podobu v jiném písmu, existují přesná pravidla převádění (platí i pro vlastní jména, třeba Čajkovskij), velkou úlohu hraje jazykový úzus, takže máme po léta obvyklé Drážďany či Lipsko (paradoxně vzniklé na slovanském základě) a vzpomínám si, jak mě pobuřovaly nabídky čerstvě vylíhnutých cestovek na začátku devadesátých let, když inzerovaly Regensburg, zatímco bavorské město na Dunaji má historicky běžně užívané jméno Řezno (z latinského Castra Regina), a Benátky uměly napsat česky, nikoli Venezia, možná proto, že v Čechách také jedny máme (nad Jizerou). Ostatně po listopadovém převratu došlo v Čechách k malému (vlastně možné dost velkému) jazykovému zemětřesení.

A ovšem, po dlouhou dobu tu byly i ony dvojí vlastní jména, jako Anežka Hodinová-Spurná, ovšem byly tu i mužská jména, třeba (byť jinak vzniklé) spisovatele Josefe Haise Týneckého nebo Karla Matěje Čapka-Choda. Mohli jsme se už tenkrát ptát, jestliže se muž jmenuje pan Švec, zda jeho žena bude Ševcová nebo Švecová. První fáze diskuse o tématu přechylování tu byla myslím, před několika léty, kdy se určitá část pisatelů začala rozhořčovat nad jmény známých osob a zdálo se jim urážlivé, jestliže, platilo to ovšem jen u určitých jmen, někdo použil přechýlené české varianty ženského jména. Takže obvykle nebyl problém se jménem slavné herečky Greta Garbo, u Angeliny Jolie ovšem varianta Joliová už tak jednoznačná nebyla.

Tyto dvě jména použila v jednom rozhovoru Markéta Pravdová, jazykovědkyně z Ústavu pro jazyk český (teď, když to píšu, si uvědomuju další případ, diskusi nad obecnými názvy chirurg/chirurgyně, sbormistr/sbormistryně, rotmistr/rotmistryně, a vlastně v sousedním Německu onen velký jazykový balík, který tohle řešil grafickou podobou Leser/Innen, což znamená Lese rund Leserinnen, čtenáři a čtenářky). Pravdovou jsem slyšel už několikrát v televizi, na internetu jsem teď našel její vyjádření v jednom z článků, kde říká, že jestliže přechylování, tedy přidávání přípony –ová, zrušíme, nic se tím nevyřeší, stejně tak jako ve zmíněném článku v MF dnes. Naopak vznikne, můžeme dodat, i podle vyjádření dalších, komplikace s tím, jak budeme dávat jméno do jiných pádů, třeba jestliže se žena bude jmenovat paní Smetana (nikoli Smetanová), bude pak znít sedmý pád s paní Smetana nebo s paní Smetanou?

Článek v MF dnes uvádí například jména Emma Smetana, která „nosí nepřechýlené příjmení, protože žila ve Francii“, „její teta politička Kateřina Jacques byla partnerkou francouzského vysokoškolského pedagoga“, „Veronika Arichteva si vzala českého režiséra s bulharskými kořeny Bisera Arichteva“. To je opodstatněné, stejně tak jako může být relevantní umělecké jméno Dara Rolins, kterou na začátku její kariéry posluchači znali jako Darinu Rolincovou. Markéta Pravdová uvádí, že přechylování není „českým výmyslem“, tento jazykový jev znají i další slovanské jazyky, ale i řečtina, islandština, lotyština nebo litevština. Doplnil bych pro větší obecnou šíři zacházení s rodinnými vztahy, že každý jazyk má svá specifika, ruština tzv. otčestvo, tj. Michailovič coby syn Michaila jako druhé jméno, podobně tomu je ve skandinávských jazycích, třeba –dóttir, dcera, Stefánsdóttir, Štefanova dcera, je součástí jmen na Islandu atd..  To vše jsou záležitosti tradičních jazykových struktur a pochybuju, že by Islanďané chtěli tuto podobu rušit snad jen proto, že rodinné vazby jsou jiné než před sto lety.

Na druhou stranu nechci vypadat jako urputný tradicionalista, nechť tu je nějaká svoboda, byť bych litoval děti, které budou celý život trpět někdejší svévolí rodičů. U dospělých žen je to trochu jiná věc, některé určitě chtějí nějakým způsobem vyjádřit vztah, do něhož vstupují (ostatně s životní proměnou je to rovněž obecnější problematika, vzpomeňme třeba na Indiány, kteří dostávají jiné jméno, když vstupují, po zkoušce odvahy, mezi muže). Elegantní mi třeba připadalo řešení Ondřeje Brzobohatého a Taťány Kuchařové, kteří si po svatbě nechali svá jména a nový společný prvek vyjádřili přidáním jména matky Ondřeje Hany Gregorové, takže jejich jména zní Ondřej Gregor Brzobohatý a Taťána Gregor Kuchařová.

Na zajímavý aspekt, který mi byl zřejmý od začátku ve srovnání právě s cizími jazyky, vyslovil jazykovědec Karel Oliva, jenž se vyjádřil pro dodržení přechylování jakožto charakteristického jazykového prostředku češtiny, který je zároveň ekonomický: Když použijeme jméno Nováková, nemusíme říkat „paní“ jako v případě, když nepřechýlíme a musíme říci paní Novák, podobně jako to mají třeba Němci, kteří pohlaví musí rozšířit jako Herr Novák a Frau Novák. Jazykovědci pak připadají některé varianty jako vysloveně komické, třeba Eliška Kaplický či Helena Jadrný.

Názory českých politiků jsou různé, od možnosti svobodného rozhodování jako Petr Gazdík až po odmítání „populistických prostocviků“, za něž považuje módní postup Vlastimil Válek, jenž si „příliš váží jazyka Seiferta, Čapka a dalších“. Nu a jak zní dosavadní úprava (reprodukuju dle novin)?
Příjmení si lze částečně zvolit i dnes. Když si třeba slečna Dvořáková bere pana Nováka, může být po sňatku:
Nováková
Nováková Dvořáková
Novák Dvořáková
nechá si rodné jméno Dvořáková
pokud si bere cizince nebo bude žít v zahraničí, může přijmout manželovo nepřechýlené příjmení.

Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

Odkazy
Kevin Spacey
https://zahranicni.ihned.cz/c1-66610060-herec-kevin-spacey-byl-zprosten-obvineni-ze-sexualniho-obtezovani-poskozeny-pred-soudem-odmitl-dale-vypovidat
https://www.lidovky.cz/kultura/kevin-spacey-je-zprosten-obzaloby-jeho-herecka-rehabilitace-se-ale-nejspis-konat-nebude.A190718_152902_ln_kultura_jto
Plácido Domingo – aféra
Děsivé na té věci „z mužské stránky“ je, že ty ženy neuvedly své jméno. To znamená můžete kohokoli obvinit a nestát si za tím, ale to obvinění je platné. Přitom netvrdím (ani nemohu), co se skutečně stalo či nestalo.
https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/2933417-placido-domingo-po-pul-stoleti-skoncil-v-metropolitni-opere-z-obtezovani-ho-vini
https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/clanek/pevecka-legenda-placido-domingo-skoncil-v-metropolitni-opere-celi-obvineni-z-obtezovani-40297614
https://www.novinky.cz/kultura/clanek/pevec-domingo-kvuli-sexualni-afere-opousti-dalsi-operu-40298517

Markéta Pravdová
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ova-prijmeni-marketa-pravdova-ustav-pro-jazyk-cesky-akademie-ved-rozstrel.A190909_152128_domaci_rko

Karel Oliva
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/prechylovani-ova-karel-oliva-cestina_1909050741_pj

další názory
https://denikn.cz/191736/prechylovani-je-symbolicke-ponizeni-zen-at-se-kazdy-jmenuje-jak-chce-rika-lingvistka/
https://www.lidovky.cz/domov/konec-prechylovani-chteji-pirati-podaji-navrh-aby-se-zeny-mohly-rozhodnout-o-pripone-sveho-prijmeni.A190903_133046_ln_domov_zdp
https://www.respekt.cz/spolecnost/prechylovani-relikt-patriarchatu-nebo-spasa-cestiny
https://www.reflex.cz/clanek/divoky-kacer/97362/pripona-ova-u-zenskych-prijmeni-konci-nejsme-majetkem-muzu-rika-bojovnice-proti-prechylovani-blanka-novotny.html