P. M. Magazin 5/1988

P. M. Magazin
Peter Moosleitners interessantes Magazin

Číslo 5/1988

Může auto létat?
Pokusy vytvořit auto, které by bylo schopné létat (tedy podobně jako je určitým hybridem hydroplán, který zase umí přistávat na vodě), se zabývali konstruktéři v Americe poměrně intenzívně. V roce 1947 firma Convair Flying Car vytvořila prototyp, když se testovací stroj zřítil, projekt zastavila. Říkalo se tomu „letadlo s ruksakem“, protože to vypadalo, jako když letadlo pod sebou nese auto. Pokusů bylo více, známý byl Molton Taylor, ten podobné stroje začal vyrábět, ale prodal jich jen sedm. (My pak známe něco podobného z francouzských komedií šedesátých let s Fantomasem.)

Počítače modelují nejrychlejší letadla. Už ve třicátých létech byly měřeny aerodynamické vlastnosti těles v tunelech, dnes jsme o hodně dál – díky počítačům. V Americe je pro Boeing vybudován obrovský komplex.

Tradiční čínská medicína
v moderním pojetí – mezi blyštivým chrómem a kouřícími kořínky. Německá rocková kapela BAP z Kolína nad Rýnem vystupovala v Číně, její člen Christian Keul, zvaný „Kalau“ se před vystoupením nešťastně zřítil z jeviště a bolestí málem ztratil vědomí. Více než samotná událost překvapilo hudebníka to, co se přihodilo poté. Asi 35letý Číňan nabídl pomoc, pohyboval rukou nad poraněným kolenem, aniž by se ho dotkl, zmáčkl palcem jistá místa dole na noze a pak něco imaginárního hodil na koleno a pak zase vzal pryč. Procedura trvala dvě minuty, bolesti rázem přestaly a překvapený hudebník mohl jít na jeviště. Kouzlo či hokuspokus nebo zázračné léčení – nic jiného nás asi nenapadne, pokud neznáme právě čínské tradiční praktiky, které ovšem ovládá jen pár lidí.

Západní medik chce znát měřitelné, ověřitelné skutečnosti, ale právě ty čínská tradiční medicína nepředloží. Podobně mysteriózně působí působení akupunktury, ta ale dnes už je i na německých klinikách (vzpomínám si, jak jsme tajně opisovali knížky na tenkrát až módní téma, zvl. o akupresuře). Dále se popisují v článku dnes už známé věci, které by bylo zbytečné zde opakovat – o principech Yin a Yang, o diagnóze z pulsu, podle něhož zná čínská medicína 28 různých vlastností poukazujících k určitým zdravotním problémům. Ve skutečnosti je nejčastěji používaná metoda v Číně: bylinky. Číňané znají víc než 5700 bylinek. Moderní Číňané implantovali tradiční metody do současné medicíny, příkladem takového směru je čínská univerzita v Hongkongu. Jejich postupy zahrnují nejmodernější analytické metody (lasery, spektroskopii atd.).

Vesmírným tématem tohoto sešitu jsou „cosmic strings“, supertenké nitky, které ale jsou těžší než mléčná dráha. Je otázka, zda se existence strun, které prý pronikají celým kosmem, opravdu potvrdí. Výchozí otázkou, kterou zatím nedokázal nikdo zodpovědět, je, proč není hmota ve vesmíru rozložena rovnoměrně. Jedna domněnka říká, že je to podobné, jako když částečky prachu obaluje voda. Původně mohla být jedna pra-síla (či super-síla), zahrnující všechny čtyři dosavadní, totiž gravitaci, elektromagnetickou sílu, silné a slabé vztahy v atomu (?), bylo by možné předpokládat jedno silové pole. Do toho lze napasovat teorii o strunách, které jsou neuvěřitelně tenké (neumím to přepsat, snad 1^-40, tedy „0,-čtyřicet-nul-1“ (tahle matematická vyjádření jsem už zapomněl, možná je to špatně), nekonečné, tzn. rozprostírající se po celém vesmíru a neuvěřitelně těžké. Kilometr délky by vážil jako celá Země, do klubíčka smotaná struna vzdálenosti deset miliard světelných let (předpokládaná velikost vesmíru) by vážila 10⁴⁴ tun. Pak tu jsou úvahy, co kdyby tu strunu zachytila černá díra, co kdyby se přiblížila kvasaru atd.

Žraloci.
Máme řadu zkreslených představ, především je to několik set druhů zvířat označovaných jako paryby,  od sebe odlišných tak jako třeba kůň od myši, společné těmto zvířatům podobným rybám, které ale ryby nejsou, je konstrukce kostry – zatímco ryby mají kosti, žraloci chrupavkovitý skelet, na r rozdíl od ryb také nemají plynový měchýř, takže musí pořád plavat, prý dokonce i ve spánku, protože pro dýchání je nutný pohyb. Ve vývoji tvorstva je to klíčový moment. U části ryb s kostmi se vyvinul nový orgán, totiž plíce, které umožnily těmto tvorům vystoupit na břeh a přeměnit se v ještěry atd., tzn. vývojová cesta vede až k nám, lidem.

Ohledně nebezpečí, které hrozí člověku, je to rovněž složitější, řada nejmenších druhů se živí rostlinami a malými živočichy, stejně jako patnáctimetrový žralok obrovský (v němčině ž. velrybí, Walhai). Nebezpeční mohou být žraloci bílí, tygří, kladivouni a další. Nicméně za rok není více než 30 nehod se žraloky, takže pravděpodobnost, že vás sežere žralok, je menší než že do vás uhodí blesk. Vděčné filmové horory vše nafukují do neuvěřitelných rozměrů. Jak to vlastně je s jejich zuby? Již řečená chrupavkovitá kostra není ideálním materiálem pro použití svalů, žralok vlastně neumí vyvinout nějakou sílu. Vezmete-li do ruky pstruha, stěží se vám jej podaří udržet, vezmete-li do ruky stejně velkého žraloka, bude na vaší ruce jako mokrý hadr. Nicméně zuby dlouhé několik centimetrů a ostré jako břitva z nejlepší oceli představují hrozivou zbraň. Dolní zuby jsou specializované na to, zachytit a držet oběť, horní rozřežou to, co žralok chytil, na kusy. Dvoumetrový žralok bez problémů ukousne několikakilový kus masa, oceánologové změřili sílu několika tun na čtvereční centimetr. Navíc má žralok zubů několik řad za sebou, tj. nekonečný zásobník nových zubů, které každých dvanáct měsíců mění – zázrak přírody. Superžralok Carcharodon megalodon měl zuby 12,5 cm dlouhé, naštěstí před 50 000 léty vymřel, pokud, jak předpokládají někteří fantastové, nepřežívá někde v hloubkách. Taková bestie by sežrala vola, za předpokladu, že by ho potkala na zelené louce.

S čím bychom měli počítat, to je žralokova větší inteligence, než mají ryby. Dojde-li k útoku, poznáme to nicméně, jak zjistili američtí vědci, podle toho, že nahrbí hřbet a ploutve spustí dolů. Pravděpodobně jsme mu odřízli volnou cestu na moře nebo si nás v černém obleku spletl s nějakým ploutvonožcem.

Co tedy dělat, když potkáte žraloka? Křičet ze všech sil možná platí v případě, že žralok není zvyklý na dynamit, jímž se někde loví ryby. Acetát mědi v plovací vestě působí jen podmíněně, co funguje, je jed mořského jazyka, který žralokovi smrdí. Jinak je nejlepší rada, pokusit se nezmatkovat, nemávat rukama, protože na rychlé pohyby žralok reaguje stejně jako na krev útokem. Když se to podaří, vrazit mu prsty do očí nebo ho „praštit do čumáku“ (to říkají dnes v Čechách někteří znalci).

Jeden článek zkouší popsat různé časové intervaly – nejmenší i největší, systémem 10^-1, tj. desetina sekundy, 10^-2, jedno kmitnutí křídel kolibříka (100 za vteřinu), 10^-3 atd. až 10^-6, jedna mikrosekunda, za niž světlo urazí tři sta metrů, 10^-32, kdy univerzum je několik centimetrů velké (po Velkém třesku), a naopak násobky roků, 10⁴, vznik prvních států (před 10 000 lety), 10⁶, před dvěma miliony let vznikl Homo erectus, 10⁸, před 100 mil. let se proháněli po Zemi ještěři, 10¹⁰, před deseti miliardami let vznikl kosmos, ale pokračují ještě dále po fiktivních číslech – 10⁶⁵.

Další – jak se vyvinul muž z opice a čím se od ní liší – jsem četl jen zběžně, stejně jako 15 otázek o jaru (kvíz), stejně tak nové technologie vypalování CD či řadu dalších článků o technologiích.

Proč zanikl Řím?
Sešlo se sedm osudových okolností, které k tomu vedly. 500 let byl Řím hlavním městem světové říše. Pak plíživě skončil. Důvodem nebyla jen dekadence, jak se lidé běžné domnívají (obrázek opulentních orgií v úvodu, déšť růžových lístků se snáší na opilce). Když sledujeme sedm důvodů rozpadu, vidíme, že se lidé z historických událostí málo poučili. 1. Selhání vedení státu (ryba smrdí od hlavy): Řím vytvořil tři komponenty vlády nad říší, vládce, vojsko a úřednictvo. Rozpad začal nahoře, nejenže vládci páchali zločiny, ale dělali též zásadní chyby. Císař Nero byl karikaturou césara, považoval se za umělce a byl náladový despota, který se nezastavil ani před vraždou své matky a své ženy. Císař Domitian se nechal nazývat Bůh a Pán – Deus et Dominus, vyhnal filozofy ze země a nakonec byl obětí palácového spiknutí. Císař Caracalla zavraždil svého bratra a řadu jeho příznivců, jeden z jeho následníků, Egabal, se raději věnoval svým mladým milencům než říši, vládnout nechal svou babičku. Do vojska se postupně dostali příslušníci barbarů, kteří spíš bojovali za své národy než za Řím, u úředníků bujela korupce a ani záplava nových zákonů nemohla udělat pořádek.

2. Velikost státního celku, který sahal od Španělska až po Palestinu a Mezopotámii, od Anglie a Fríska až po Maroko a Egypt, byla další příčinou rozpadu. Řím naplňoval sice dobrou ideu vytvořit říši kolem Středozemního moře, ale napětí mezi centrálou a regiony narůstaly, nakonec to byla suma měst a provincií. Dioklecián a Konstantin se pokusili upevnit ještě jednou celek, ale druhý z nich přemístil svoje sídlo do Byzance, „Věčné město“ ztratilo svůj trůn, na jeho místo nastoupila nově pojmenovaná Konstantinopol (později Cařihrad, Istanbul). V roce 395 se říše rozpadla na Západní a Východní. 3. Hospodářský propad. Síla měny klesala, nakonec byla nahrazena archaickým výměnným obchodem, typický úkaz rozpadu civilizace. Inflace, zvýšené daně byly jen příznakem téhož.

4. Rozpad státní víry (staří bohové dosloužili). Původní bohové, ochránci domu, se stali oficiálními božstvy, hlavním bohem byl Jupiter, jehož chrám stál na hlavním pahorku Říma, Kapitolu, Mars, původně bůh zemědělství, se stal bohem války. Původně náboženství bylo náboženství „polis“, společenství, města (uros). Namísto něho ale pak nastoupily privátní požadavky, kromě toho přišlo křesťanství, které se staralo o duši. Pronásledování nepomáhalo. Motiv vykoupení byl příliš silný, řecko-římská kultura mu nemohla konkurovat, pokusy Juliana Apostaty (4. stol.), který se pokoušel postavit staré bohy opět na sokl, se nezdařily. 5. Rozpad světového řádu a morálky, zvláště proti šestému přikázání bylo prohřešků příliš, rodina nebyla chápána už jako základ společnosti, stát nikoli jako společná záležitost, v níž by každý měl své místo, s upadající kulturou života upadalo i umění a literatura, bestsellerem byl „Zlatý osel“, v němž Apulejus, pocházející z kartaginské Afriky proměňuje člověka v ušaté zvíře.

6. Americký histori, Will Durant se domnívá, že hlavní příčinou zániku Římské říše je možné najít v biologických faktorech. Je to možná přemrštěné, ale nikoli neopodstatněné. Od druhé punské války (3. stol. př. n. l.) ubylo svobodného římského obyvatelstva, bylo stále méně manželství, více „singles“, méně dětí, a to jak u vyšších vrstev, tak u nižších, vedl k tomu egoistický životní styl. A pak přišli, Germáni, barbaři atd. Řím se pomalu ocital v troskách. 7. Útok barbarů, tedy Vizigótů, Hunů a dalších byl tím pověstným posledním hřebíčkem do rakve. To, co zbylo z říše, převzali Germáni, Slované a Arabové. Vše začalo stěhováním národů, hranice byly zpochybňovány zvenčí, Sarmati v Rusku se dostali na Balkán, Gótové šli proti Dunaji. Římané se pokoušeli nové národy domestikovat, integrovat. To se ale nedařilo, nové národy chtěly budovat své říše. Vizigóti s Alarichem v čele vpadli do Itálie, zapálili v roce 410 Řím, Vandalové překročili Rýn a rozlili se po Galii. V roce 476 byl poslední římský císař Romulus Augustus sesazen germánským vojevůdcem Odoakerem, který se prohlásil za krále.

Spánek – co se s námi děje? Usnout můžeme v těch nejnemožnějších situacích. Ježíš usnul na Genazaretském jezeře při bouři, Alexandra Velikého nemohli před rozhodující bitvou proti Peršanům vzbudit, jak tvrdě spal a císař Marcus Salvius Otho dokonce spal poté, co sepsal poslední závěť, v noci před sebevraždou tak, že chrápal. Nicméně spíše nás bude zajímat standardní proces usínání. Dnes ho mohou zaznamenat přístroje, které na 300 metrech pásku během noci zapíší všechny podstatné děje organismu, tlak, tep srdce, činnost mozku, 20 velkých a 100 malých pohybů při nočním převalování, a dokonce zívání. Rozlišuje se pět fází spánku. I. – Usínání. Nejlépe je lehnout si nebo se opřít, protože svaly povolí. Také včele klesne při spánku hlava, stejně jako těm, kdo si zdřímnou v parku na lavičce. C. Levi Strauss hovoří o podstatném významu této změny polohy z antropologického (etologického) hlediska: Člověk ztratí místo, kde „stojí“, protože v onom vzpřímeném stavu se vymezuje vůči světu, takže ve spánku nezaujímá „stanovisko“. Kromě toho se člověk rád přikryje, psychoanalytici dokonce hovoří o archaickém návratu před okamžik zrození. Jakmile se zavřou oči, začne mozek podle EEG běžet tišeji, s menším napětím – v alfa-taktu (vlny beta mají 12-20 hertzů, alfa 8-12 hertzů). V laboratoři to lze dokonce slyšet na zapisovači, který škrábe tišeji. Vzápětí ale začne jiná fáze, totiž ta, pro niž je charakteristické pomalé rotování očí a rychlý pohyb myšlenek. Říká se tomu „super floating“, v této fázi usínání přemýšlíme o denních problémech. Otáčení očí je známé REM (Rapid Eye Movements).

II. – Lehký spánek. Jestliže svaly sebou cuknou, leckterý spáč se se zděšením znovu probudí. Hovoří se o tom léta, článek zmiňuje filozofy, např. F. Nietscheho. Psychologové to vysvětlují: Už spíme a přesto tvrdíme, že jsme ještě vzhůru. Jak to ale probíhá? Přechod od bdělosti k uvolněnému klidu a posléze lehkému a těžkému spánku probíhá pozvolna. Ale usnutí samotné se udá bleskurychle. Hluboký lehký spánek – sníme a přitom víme, že ještě nesníme. EEG se změnilo. Ukazuje pravidelný vzorek cikcak, „předení spánku“. Pak se začne ručička v prudkém chvění prudké výkyvy. Označuje se to jako „komplexy K“, pak je fáze „non REM 2“ – předtím ovšem ještě „non REM 1“, doba hypnagogních halucinací – vynořují se různé světelné bytosti v kaleidoskopickém celku. Ty jsou příznakem druhé fáze, „rozpadu vědomí“, tzv. disociace, rozklad komplexu všeho toho co víme, našich pocitů, představ atd..

III. – Středně hluboký spánek. Vědomí se vrací, ale transformované v podobě „snového vědomí“. Kdo v tuto chvíli je „vzhůru“, je vizionářem. To platí pro lehký středně těžký spánek, tj. opět první etapu, v hlubokém středně těžkém spánku se vyskytuje tzv. fenomén „Plötzl“. V přechodu k dalším fázím se pak v tzv. „lucidním snu“ člověk stává filmovým režisérem. Moderní badatelé potvrzují, že právě v této fázi je výrazný tvůrčí potenciál. Na jedné straně jsou odfiltrované rušivé vlivy, na druhé straně je vědomí schopno určitý proces „řídit“. Mozart ve středně hlubokém spánku komponoval, německý chemik August Kékulé našel („traumwach“) kruhovou strukturu molekuly benzolu. Hovoří se také o učení ve spánku.

IV. – Hluboký spánek. Ačkoli hluboce spíme, několikrát se v noci vzbudíme a nemusíme o tom vůbec vědět. I zde prochází vědomí různými fázemi.

V. Probuzení. „Vnitřní hodiny“ se naprogramují na dobu probuzení. Někteří lidé jsou hrdí na to, že jsou schopni se kdykoli, kdy si řeknou, probudit. Při probouzení se hluboký spánek krátí, fáze snu se prodlužují, epizody REM jsou ve snech stále delší. Zajímavá je také „lokalizace já“. V závěru je ještě komentář, co má člověk dělat, trpí-li nespavostí. Raději po půlhodině vstát a jít si něco číst.