Ostrava

Kdybych chtěl použít způsob, jakým jsem pověsil jakousi jednoduchou visačku v podobě několika slov jako označení jiných měst, řekl bych asi, že Ostrava je „město bez jednoho centra“. Pravda, neznám dnešní město, které soutěžilo o titul „Evropské hlavní město kultury“ (na rok 1915, kandidatura 2009), tedy neznám jeho prý velmi radikální kulturní proměnu, nicméně něco z té podstaty určitě zůstalo. Budu dokumentovat tento svůj výrok anekdotou z doby mé základní vojenské služby, kdy Ostrava byla, podobně jako Kladno a jiná „dělnická města“, jednou z nevýraznějších ideologických opor tehdejšího režimu a jako takové místech organizování právě těch všemožných ASUTů (to byla armádní umělecká soutěž) a podobných akcí.
Byli jsme v Ostravě, kde bylo ústřední kolo řečeného ASUTu, na několik dní, a kdosi z kamarádů si domluvil s kýmsi z kapely z jiného vojenského útvaru, že se večer sejdou v hospodě na pivu. Nicméně jediné, co jsme věděli, že ta hospoda se jmenuje Beseda a že má být někde ve středu města. Vašek, trombonista, výborný muzikant, si chtěl zahrát na frajera a prohlásil, že tam pojedeme taxíkem. Dobrá, když to budeš platit, proč ne? Vyrazili jsme, k našemu zděšení však reakce řidiče na požadavek „k Besedě!“ reagoval otázkou, dobře, ale ke které. No prostě jeďte, když to nebude jedna, tak to bude druhá. Nastala jízda podvečerní Ostravou. Nebyla to ale ani první, ani druhá, jezdili jsme všemožnými ulicemi, přes různé křižovatky, místy dokonce přes jakési zelené pásy, mezitím se setmělo a při bídném osvětlení a ostravském vzduchu jsem měl pocit, že jsme stále na periferii, chvílemi to vypadalo, že už je to snad nějaké jiné město. Zkrátím to. Po asi třech hodinách jízdy, vystupování a nastupování u nejrůznějších Besed, mám podezření, že už to nebyly ani Besedy, a šesti stovkách na taxametru (to je možná asi deset tisíc dnešních korun, ale pozor!, jen v prostém přepočtu, při dnešních taxách, které si dnes tito dopravci účtují, by to byl možná ještě dvoj- či trojnásobek této ceny) jsme kdesi vystoupili. Už si nevzpomínám na podrobnosti, ale vím, že jsme skončili někdy ve čtyři ráno v jakési nálevně, kde bylo asi deset patnáct horníků, kteří vyfárali a šli rovnou do hospody. Vím jen, že tam byl nějaký utržený rukáv od košile či co, a že jsem měl starost, abych se vůbec byl schopen dát dohromady na odpolední hraní před televizí.

Samozřejmě Ostrava v roce 2011 je úplně jiné město než na začátku osmdesátých let minulého století. Není to depresívní místo v mlze, kde se nezakořenění zbloudilci (všichni v těch hospodách měli supernové šaty, ale smutek v očích) znali jen rachotu a krčmu, v níž se upíjeli, dnes tato absence jednoho centra je multikulturní prostředí s řadou center či je nahrazena excentričností.

Došlo k historické proměně města, které bylo historicky rozdělené na dvě města, Moravskou a Slezskou Ostravu. Samozřejmě i ono tvrzení o městě, které nemá centrum, musí být vždy nadnesené, později jsem párkrát v Ostravě byl a vnímal právě její postupnou, ale poměrně rychlou a výraznou proměnu. Nicméně když zde píšu o městech, „které se mi líbí“, musím říci, že v tomto případě ta formulace není přesná. Tenkrát na mne intenzívně působila ona pochmurná, místy až odpudivá atmosféru průmyslového města, kterým už dnes na druhou stranu Ostrava dávno není, výrazný prvek neestetičnosti či dokonce ošklivosti musíte vnímat právě v okamžicích proměny, která zahrnuje vždy také zánik a dekadenci.
Ta je však právě to, co je na Ostravě přitažlivé, možná dokonce magické. I onu halucinační vzpomínku z doby před více než třiceti lety přirovnávám k filmu Bratři Karamazovi, který vyhrál řadu ocenění. Čestmír Kopecký, producent filmu, byl právě managerem či garantem za Ostravu při řečené soutěži o město kultury. Myslím, že to bylo o fous. Vyhrála to Plzeň, ale kdybych byl kdysi neměl v Plzni holku, fandil bych jednoznačně Ostravě.
Rok před příhodou, kterou jsem popsal, jsme v Ostravě šli do jednoho lokálu a tam jsem slyšel kapelu, která hrála repertoár jen Beatles, a bylo to zjevení. Takhle dokonale jsem to – kromě originálu – už nikdy předtím a nikdy potom neslyšel.
Když kliknu na webové stránky města (což jsem učinil až teprve nyní), potvrzuje se mi to, co říkám. První věc, na kterou narazím, je video s titulkem „Nová Ostrava“ (2011).

Ostrava
https://www.ostrava.cz/cs
https://www.ostrava.cz/cs/turista/prezentace/klipy-film-nova-ostrava/klipy-1
Prohlížím si „kulturní domy“, a zase se mi potvrzuje – Moravská Ostrava, Ostrava-Zábřeh, Ostrava-Vítkovice, to už máme tři Ostravy:
https://www.ostrava.cz/cs/turista/zabava/kulturni-domy
Teď je ovšem otázka aglomerace, tedy když připočteme Bohumín, Havířov, Karvinná, Orlová, to už jsou další „Sedmihorky“ – jen to nejsou jednotlivé kopce, ale velkoměstské okrsky:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostrava
Nebo mě napadá ještě jedna věc. Také u japonského Tokia je to tak, že to vlastně není jedno město.
Podívejte se na mapu městských obvodů. Který z nich je „střed“, „centrum“? (Nová Ves? Ta je „uprostřed“)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Ostrava_obvody.svg
Slezská Ostrava byla povýšena na město až v roce 1920.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Slezsk%C3%A1_Ostrava_%28m%C3%ADstn%C3%AD_%C4%8D%C3%A1st%29
Moravská Ostrava byla sloučena se Slezskou Ostravou do jednoho města v roce 1941.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Moravsk%C3%A1_Ostrava
Moderní Ostrava:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:BaB1.jpg
https://ostrava.idnes.cz/ostrava-postavi-moderni-centrum-pro-postizene-seniori-pockaji-ps4-/ostrava-zpravy.aspx?c=A110617_1604928_ostrava-zpravy_jog
https://www.turistika.cz/vylety/ostrava-moderni-mesto
https://mojeokoli.cz/index.php?a=111
Město kultury: čtyři stálá divadla, mezinárodní loutkářský festival, Janáčkova filharmonie, několik hudebních festivalů vážné hudby a nejkvalitnější festival nonartificiální hudby:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Colours_of_Ostrava
https://www.ckv-ostrava.cz/
https://ostrava.cz247.cz/firmy/kulturni-strediska/
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1183619616-kultura-cz/411233100152006/obsah/152220-rekonstrukce-domu-odborovych-sluzeb-v-centru-ostravy/

A dnes lze už říci, že Ostrava má i své „centrální“ místo: Masarykovo náměstí prošlo generální rekonstrukcí a v roce 2008 se sem vrátila socha sv. Floriána, která po desetiletí putovala po různých místech ve městě.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Masarykovo_n%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD_%28Ostrava%29

Další odkazy
https://www.ostrava2015.cz/web/structure/camillo-sitte-vizionar-moderni-ostravy-67.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zoologick%C3%A1_zahrada_Ostrava