Oscar Wilde / Lady Fuckingham

Oscar Wilde / Lady Fuckingham
Vyřazeno

Kniha, kterou mám před sebou, je dokladem proměny světa, ne snad v základních parametrech, neboť lidský život stále ještě vzniká aktem soulože, byť i v tomto ohledu se mnohé reprodukční medicínou, zamraženým spermatem a já nevím, co ještě, změnilo. Spíše v ohledu náhledu na mravnost, totiž není to tak dlouho, co by Lady Fuckingham, již v názvu naznačujícím explicitně své téma, mohla vyjít pouze v bibliofilském vydání erotické literatury, jak to bylo zvykem ještě za první republiky (ostatně, jak uvádí Knihobot, kde je možné knihu získat, byla „poprvé publikována na pokračování v erotické revue The Pearl, která vycházela v prudérní viktoriánské Anglii“), poté pak dlouho vlastně vůbec ne (vzpomínám si na kritiku v Rudém právu tuším Bohumila Hrabala, kterému bylo vytýkáno, že použil, jestli si to dobře pamatuju, slovo „kurva“, což se neslučovalo se „socialistickou morálkou“).

Dnes podobný formát textu nejen není v podstatě nijak předmětem jakéhokoli pozdvižení (stačí se poohlédnout po světové literatuře posledních několika desetiletích, kdy třeba výchozím námětem slavného románu Philipa Rotha je posedlost masturbací, pak asi z poslední doby je proslulá kniha erotické literatury, kolem které bylo jisté pozdvižen Padesát odstínů šedi, a byl by to samostatný příspěvek, kdybychom chtěli pokračovat), ale je možné jej vyhledat na příslušných portálech jedním kliknutím, a ve filmové podobě dokonce po speciálním výběru z požadovaného obsahu, který by zřejmě zahrnoval zadání BDSM (dnes už s rozlišením na nejrůznější „plus“), neboť kniha začíná výpraskem učitelky dívce, která nakreslila ji a paní ředitelku v nedůstojných polohách, které by zase odpovídaly v oněch porno-vymezeních kategorii „piss“, samozřejmě pak lesbický či skupinový sex a snad nemusím pokračovat.

Nicméně autorem knihy je (pravděpodobně), sice pod tehdejším pseudonymem, Sebastian Melmoth, jinak ovšem Oscar Wilde, jehož je Lady Fuckingham ovšem nezveřejněným debutem, a tedy patří do světové literatury. Ovšem, je to stále určité téma pro úvahy, na mysli mám například intimní deníky K. H. Máchy, u nichž svého času proběhla diskuse, zda je uveřejnit v plné míře odtajněné, já jsem se shodoval s tím názorem, že by, vzhledem k tomu, že je básník sám zašifroval, měl být při publikování ohled právě k tomuto momentu. Já sám to mám nastaveno tak, že literární prostředky by měly být funkční, tedy se mně například příliš nezamlouvaly prózy Jana Nováka, které mně připadaly vulgární, v případě, kdy má to či ono slůvko smysl v kontextu, nemá smysl se zbytečně červenat – jako příklad obvykle uvádím heslo k výtahu z podzemí, kde byli uvězněni lidé v podzemí, na utajovaný zemský povrch, který nebyl zamořen, jak bylo všem namlouváno, které znělo „kurva“ proto, že by jej, také příklad úzu, který by už dnes nefungoval, nepoužila žena. Když jsem ten film viděl v němčině, pochopil jsem právě tento moment, protože v tomto jazyku užité zaklínadlo takto nefungovalo.  

Knihu mám v překladu Volodi Miljuchina, brožované vydání v Ottově nakladatelství v roce 1999 (na portálu Mlp.cz je uvedeno, zřejmě chybně, 1992). Na tomto místě zmiňuji proto, že překvapením pro mě je, že na internetu je k dispozici jiný překlad, podle mého vkusu, dokonce lepší, Jakuba Kaifosze, vydaného nakladatelstvím Československý spisovatel v Praze v roce 2011. A další překvápko, na obálce knihy, která leží přede mnou, je na obálce knihy uvedeno Wildovo dílo, nicméně kniha obsahuje „bez varování“ ještě jeden text, totiž Jeana des Carreauxe La Rose d´amour aneb Milostná růže.

Východisko Oscara Wilda, s nímž předchází před čtenáře, je následující: […] „Ploďte a množte se a naplňte zemi!“, což lze najít v knize Genesis, kapitole první. Přirozený pud vštípil našim prapředkům myšlenku, že kopulace je tou nejpřímější a nejpřijatelnější formou uctívání, kterou mohli svým božstvům nabídnout, a jsem si jist, že ti mí čtenáři, kteří nejsou bigotními katolíky, budou souhlasit, když řeknu, že v naplňování přirozených tužeb žádného hříchu není, a proto bychom jich měli plně užívat. Přece jen nás k tomu Stvořitel velmi dobře vybavil.“

Jak se mladý spisovatel, mimochodem, jak víme, gay (možná právě to bylo pro motivaci k napsání Lady Fuckingham důležité či dokonce rozhodující), tohoto úkolu zhostil, nechť laskavý čtenář posoudí sám, Ukázku jsem zkopíroval ovšem, trochu neseriózně, z internetového podání, abych nemusel opisovat text z knihy. Je to část veršů, které jsou uváděny jako text písně:

Budu je šoustat, kouřit, laskat,
do krve honit je rukama,
dokud se každý z nich nevystříká
do kundy, pusy či anála!
Strčím je tam pak všechny zpět,
nebudu od nich chtít za nájem.
Sláva mé kundě, té patří svět!
Sláva všem pěkným ptákům, pane,
budu šukat, co bude tenhle svět,
dokud se mnou nebude ámen.
A doufám, že se, drahý pane,
pak prošukám i rájem.

Stejně tak se zřeknu podrobnějšího rozboru obou překladů a podrobného obsahu literárního díla.

https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/56/20/72/lady_fuckingham.pdf

Druhý text rovněž vyšel také samostatně, v roce 2009, v nakl. Dybbuk, v překladu Voloďi Miljuchina, tedy překladatele ze společného vydání Wilda a Jeana des Carreauxe.

https://www.databazeknih.cz/knihy/milostna-ruze-152821

Autor Jean des Carreaux je však záhadnou postavou – podle dostupných zdrojů jde o pseudonym, a jeho skutečná identita není známa, odpovídá mně AI na můj dotaz, ve vydání knihy v nakl. Dybbuk je mu ovšem přiřčeno autorství i Lady Fuckingham. Že by také Wilde?

Oscar Wilde, Lady Fuckingham; Jean des Carreaux, La Rose d´amour aneb Milostná růže, Ottověo nakladatelství, 1999