Opera v Sydney

Opera v Sydney
významné stavby současnosti

Sydney Opera House je jedna z nejcharakterističtějších a nejslavnějších staveb dvacátého století a ikonou australského města. Je to nejvýznamnější realizace dánského architekta Jørna Utzona, vyznamenaného v roce 2003 Pritzkerovou cenou (Pritzker Architecture Prize). Opera v Sydney byla v roce 2005 zanešena do Seznamu národních památek Austrálie (Australian National Heritage List), zahrnujícího kulturní i přírodní památky, a především do seznamu Světového dědictví UNESCO. Také Dánsko vnímá dnes stavbu jako součást svého kulturního odkazu, a Opera byla tedy zapsána do Kulturního kánonu Dánska 2006.

Prostor Opery je členěn do pěti sálů s úhrnným počtem 5532 míst k sezení. Největší koncertní hala disponuje 2679 místy, operní sál (Joan Sutherland Theatre) 1547 místy, vedlký divadelní sál (Drama Theatre) 544 místy, Playhouse 398 místy a konečně malý divadelní sál (Studio Theatre) 364 místy. Budova má celkem sto místností, v to počítaje pět zkušeben, šedesát šaten, čtyři restaurace, šest barů a různé krámky se suvenýry. Představu o technických parametrech (ne stavebních, o těch ještě bude řeč) naznačuje údaj, který hovoří o 645 kilometrech elektrických kabelů a množství proudu, které by mohlo zásobovat město o pětadvaceti tisíci obyvatelích.

Zajímavá je historie vzniku. Myšlenka operního domu v Sydney, který by měl mít reprezentativní podobu, dozrála ve 40. letech minulého století. Do oka iniciátorům padl Bennelong Point, poloostrov předsazený City na druhé straně mostu do přístavu postaveného v roce 1932. Místo nazvané po původním obyvateli Austrálie bylo využíváno jako středisko oprav tramvají, poté, co ale nahradily tuto formu veřejné osobní dopravy auta, se stávalo industriálním brownfieldem.

V soutěži vyhrál z 233 návrhů v té době ve světě ještě neznámý dánský architekt, pro nějž tento projekt měl být první realizací mimo Dánsko. Přesto se jury, které předsedal proslulý americký architekt finského původu Aero Saarinen, rozhodla pro jeho návrh. Mimo jiné pomohlo i příznivé posouzení australského architekta, původem Rakušana, Harry Seidlera. Utzonův návrh zvítězil i přesto, že uchazeč nedodržel pravidla soutěže, protože poslal pouze hrubou skicu.

Od roku 1957 začal provádět Ove Arup a jeho partneři přípravné práce. statické propočty. Arupovi lze připsat rovněž ve velké míře úspěch při realizaci stavby. Stavební práce začaly v roce 1959. Průběh stavby se však neobešel bez problémů. Zkřivené tvary skořepin střechy činily velké potíže, protože se daly obtížně propočítat (uvědomme si, že tenkrát nebyla k dispozici digitální technika, s níž by dnes řada problémů právě tohoto druhu odpadla). Stavitelé se často dostávali na neprobádanou půdu a problémy byly odstraňovány takříkajíc za pochodu. Návrh se musel mimo jiné přizpůsobit také realitě. Jen komplexní geometrie střechy byly během šesti let dvanáctkrát změněny. Počítače, které tenkrát běžely na bázi dnes neuvěřitelných historických médií, tzv. děrovacích štítků, potřebovaly osmnáct měsíců, než spočítaly všechny tvary a statiku objektu. Zabývalo se jí 44 kreslířů a bylo nakresleno na 1700 plánů.

Utzon měl začít se stavbou ještě dříve, než byly spočítány ekonomické parametry stavby. Zpočátku nebyla u projektu žádná finanční omezení. K financování byla uspořádána loterie, která probíhala s úspěchem. Nebylo možné přesně spočítat náklady stavby ani určit její dobu. Původně stanovené náklady tři a půl milionu liber se vyšplhaly na neuvěřitelných padesát miliónů, tj. na sto miliónů australských dolarů a původní termín otevření musel být přesunut z 26. ledna, což je datum australského národního svátku, 1965 na rok 1973.

Nepředpokládané navýšení nákladů, ale i umělecké rozpory, vedly k roztržce mezi vládou Nového Jižního Walesu s konzervativním premiérem Robertem Askinem a architektem. Nakonec byly peníze zablokovány a architekt nemohl vyplatit své spolupracovníky. V očekávání, že bude požádán, aby se vrátil, opustil Utzon v roce 1966 staveniště. Překvapivé vyústění byl vrcholem rozkolu známého celé veřejnosti. Utzon již nikdy nevstoupil na půdu Austrálie. Místo toho byla oslovena skupina mladých australských architektů. Utzon byl přesvědčený, že kompromisy zničí celou stavbu a při otevření stavby mu kritici dali částečně za pravdu. Kvalitu stavby poškodilo především levné provedení velkých částí interiéru a zhoršená akustika. Dvě třetiny orchestřiště v operním sále leží nyní pod jevištěm, protože musel být přemístěn z větší do menší budovy.

Stavba byla veřejnosti předána královnou Alžbětou II., formálně panovnicí Austrálie, 20. října 1973. Jako projev usmíření byl Utzon pozván v roce 2004, aby se zúčastnil jako poradce při rekonstrukci interiérů. Ve svém dánském studiu navrhl nástěnný gobelín do operního sálu, věnovaný Carlu Philippu Emanuelu Bachovi.  

Dnes je Opera v Sydney vedle mostu Harbour Bridge a přírodní památky Ayers Rock symbolem Austrálie. Ročně jedno z největších kulturních center světa navštíví na čtyři milióny návštěvníků. V Opeře se kromě hudby konají také výstavy, především tříměsíční mezinárodní festival Biennale of Sydney, který se uskutečňuje každé dva roky. V loňském roce (2012) zde proběhla zajímavá URBANSCREEN Light Show.  

https://www.quido.cz/stavby/opera.html
https://www.stream.cz/slavnedny/620415-20-rijen-den-kdy-byla-otevrena-opera-v-sydney

https://www.go2australia.cz/cs/australie/to-nejhezi-z-australie/item/79-opera-v-sydney
https://www.guardian.co.uk/world/video/2012/may/27/sydney-opera-house-collapses-light-show-video
https://www.youtube.com/watch?v=o5ZvCv7yUKk
Program 2013
https://www.opera-australia.org.au/whatson/2013/Sydney