Opatovický mlýn, Kojákovice & spol.

Opatovický mlýn, Kojákovice & spol.
třeboňská témata

Jedno odpoledne letošního třeboňského pobytu jsem si naplánoval trasu v okolí Třeboně sledující v ústřední myšlence stav lidové architektury v okolí. Vycházel jsem z ikonek označujících lidové stavby, které jsem našel na jednom z panelů. Předpokládal jsem tedy, že zachycují něco, co stojí za to vidět, samozřejmě s vědomím, že to nebude srovnatelné s těmi největšími „hity“, jako je komplex v Horažďovicích, zapsaný ve světovém dědictví Unesco, ale přece jen pozoruhodné. Znám přece celou řadu úpravných vesniček, kde je radost projít se po návsi. Volba druhého výrazu v názvu tohoto příspěvku – Kojákovice & spol. – rezonuje s mírným zklamáním, s nímž jsem nakonec z původní trasy odbočil, respektive ji zkrátil, a přesunul se do Borovan, které představovaly poslední zastávku trasy i poněkud jiné téma.
Na náčrtku jsem si poznamenal Opatovický mlýn, od hráze rybníka Svět několik kilometrů po silnici na Nové Hrady (tzn. na konci rybníka doleva, vpravo by to bylo ke Schwarzenberské hrobce), poté vesničku Branná, pak Hrachoviště, odbočit po malé silničce dva kilometry do Kojákovic, kde je Vesnické muzeum, zpátky a dále do Lipnice, když bude čas do Šalmanovic, když ne, tak z Lipnice do Jilovic a pak už směrem na Borovany a druhou stranou zpět do Třeboně (měl bych přijet právě kolem řečené Schwarzenberské hrobky).

Opatovický mlýn je samozřejmě trochu jiná záležitost než lidová architektura,  souvisí se založením kláštera v Třeboni a má zajímavou historii (popsaná na stránkách www.třeboňsko.cz, viz dole) a jeho současné mimořádné místo v kultuře kraje je dáno i několika faktory, jednak je pracovištěm Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky, jednak zde proběhla povedeně (ne nepovedeně jako v mnohých jiných případech) restituce a Pension a farma Mlýnský Dvůr patří k oceňovaným podnikům (štítek u vchodu říká, že Farma Václava Smolíka získala 3. místo v Soutěži Asociace soukromého zemědělství Farma roku 2011) pomohly i evropské peníze. Nabízenou exkurzi do ústavu jsem ovšem nepodnikl, nahlédl jsem pouze do areálu penzionu a restaurace, kde jsem zaparkoval. Tři menhiry v předzahrádce se stylizovanými erby Rožmberků, Švamberků a Schwarzenberků upomínají na historii areálu. Místo příjemných procházek, na rybník z druhé strany za restaurací po obou stranách největšího Opatovického rybníka totiž navazuje řada dalších (Stavidlo u Ovčína, Velké Stavidlo, Malé Stavidlo, Chodec, o dvě stě metrů zpátky k Třeboni pak Kaprový rybník, Štičí rybník, Stromovka atd.), takže se rázem ocitnete v přírodě kulturní krajiny.

U parkoviště jsem si přečetl na tabuli informaci o zajímavém projektu 230 km dlouhé pěší trase podél Lužnice na území České republiky a blízkého Rakouska se sloganem Stezka podél Lužnice nás spojuje. Mohl bych přepsat trasu z fotodokumentace, kterou jsem si udělal, zkopíruju ale odstavec z internetové stránky projektu: Trasa je dlouhá 230 km, vede podél řeky Lužnice od pramene u rakouské obce Karlstift přes města Weitra, Gmünd a Litschau, překročí hranice do České republiky u Chlumu u Třeboně, na Třeboňsku se rozdělí na dvě větve (podél Staré řeky a podél Nové řeky), které se opět spojí ve Veselí nad Lužnicí. Ze Soběslavi trasa odbočuje na výhledový bod Choustník a vrací se k řece v Sezimově Ústí, aby přes Tábor a Bechyni došla až k ústí Lužnice do Vltavy. Stezka má velmi dobrou infrastrukturu v oblasti ubytování, stravování a veřejné dopravy.

První zastávkou za lidovými stavbami byla Branná. U silnice hospoda s teráskou, malá náves kruhová náves s rybníčkem a pěkným jednoduchým kostelíčkem, řada domů původní architektury, z nich opravdu výstavní jeden, s modrými částmi fasády, upravenou předzahrádkou, radost podívat. Ten vedlejší ovšem už mírně zanedbaný, neúhledný, stopa někdejší venkovské slávy. Bohužel řada domů zcela zničených necitlivými přístavbami (zvednuté boční části, které prakticky přinesly místo, ale rozhodily zcela harmonii), svědectví nedostatek peněz atd. Uvidíme dál.

Hrachoviště, pěkná kaple na návsi, je zřejmé, že jsou domy, trochu stranou od silnice, zajímavě uspořádané, nicméně nenašel jsem nějaký větší celek, který by stál za větší pozornost, byť ve vsi není nic z principu pokaženého a pravděpodobně se tu lidem dobře bydlí.

Kojákovice.  Před budovou bývalé školy, kde je dnes vesnické muzeum, evidentně projekt ---- zapáleného člověka, se marně pokouším dostat se do obrazu, zda tedy je objekt už nefunkční, či je náhodou pro nemoc zavřeno, nebo jak to vlastně je. Kolem roztroušené větší zemědělské stroje, za dveřmi je vstrčený lísteček s prosbou, jestli někdo našel sluneční brýle, ať je tam nechá, že si je majitel vyzvedne. Před informační tabulí přibrzďuje dvojice cyklistů v nejlepším věku, dotazuju se, zda nemají nějaké informace, dozvídám se, že ve čtvrtek je tady zavřeno. Kde bych se tohle ale měl jinak dozvědět, když jsem sem extra vážil cestu, nevím.

Trochu roztrpčen, ale nepříliš, se vydávám ještě dále do Lipnice. Mám poznámku – „velice úpravné“,  ale projíždím, než abych se vydával na podrobnější výzkum. (Na Wikipedii se dočítám zajímavou historii obce, založení v souvislosti s cisterciáckým klášterem v Zwettlu – Světlé, atd., viz). Tady nicméně, inspirován cyklisty, kteří pěli na objekt chválu, opouštím smilnicina Nové Zámky a alternativní zastávku Šalmanovice a vydávám se do Borovan, kde si určitě užiju něco poněkud zajímavějšího (Borovanům věnuju posléze zvláštní příspěvek).

Tím se ovšem podaří, že neminu jedno malé překvapení. O malý kousek dál pak na silnici na Borovany obec Jílovice (na Wikipedii se dočítám, že Lipnice patří k obci, podobně jako Kramolín), na první pohled větší obec. Zajímavé, že kostel je zasvěcen sv. Jakubu Většímu (stejně jako v Jičíně na Valdštejnově náměstí), před kostelem dřevěná plastika a především na druhé straně silnice velký dřevěný betlém. To jsou i zajímavé motivy pro fotoaparát. Definitivně nicméně minu obec Kramolín, která se mi nabízela v ukazateli už v Kojákovicích a nyní znovu, ale odolávám a definitivně vyrážím do Borovan.

Ještě jednu souvislost jsem si v souvislosti s dnešní trasou (byť jen velmi zběžně vyjasnil), totiž co je to Zlatá stoka. Narážel jsem na to jméno na řadě míst a už to mě mátlo, protože jsem neviděl žádnou logickou souvislost, a právě u Opatovického mlýna jsem našel vysvětlení. Právě to je naopak logické, protože vodní kanál, který napájí celou rybniční soustavu Třeboňska, byl původně náhonem pro Opatovický mlýn. Vodní kanál byl postaven v roce 1506 podle návrhu Štěpánka Netolického, který předložil v tomto roce vrchnosti nákladný projekt na zásobování celé krajiny pitnou vodou. Projekt se nedochoval, kanál, zásobovaný řadou dalších (cestou jsem na ta jména, obsahující slovo „stoka“, které ovšem neznamená odpadní vodu, nýbrž naopak vodu zásobovací, přiváděnou korytem vytvořeným lidskou rukou, narážel) nicméně existuje dodnes a plní i svou původní funkci.  Tím se ovšem ozřejmuje představa nějakého zeměpisného uspořádání přírodních toků, které přece musí téci nějakým směrem, zatímco v tomto případě samozřejmě „nahoře“ a „dole“ rovněž existuje, nicméně je součástí systému, který by člověk musel prostudovat (lákala mě v jednom knihkupectví jedna asi třísetstránková kniha, která se celou záležitostí zabývá).

Ke zmatenosti, změnám a „jiných směrech“ této cesty přispěl konečně její poslední úsek. V rozporu s původní představou, že se z Borovan vrátím zpátky do Třeboně od jihu kolem Schwarzenberské hrobky a pak stejnou cestou po hrázi až k zámku, mne stavební zátarasa na silnici po pár kilometrech odklonila a dovedla až na silnici na České Budějovice, po níž jsem do Třeboně přijel úplně z druhé strany a trvalo mi pak deset perných minut, než jsem se „podle čuchu“ trefil na správnou silnici, pak jsem to nicméně stejně popletl, ocitnuv se na náměstí a zazmatkovav,  když jsem neprojel příslušnou branou, ale jako idiot znovu vracel a objížděl k hrázi, a teprve pak už se samozřejmě trefil.

Opatovický mlýn, Pension a farma Mlýnský Dvůr
https://www.trebonsko.cz/opatovicky-mlyn-trebon
https://www.itrebon.cz/restaurace/restaurace-mlynsky-dvur_1.html
https://www.itrebon.cz/ubytovani/opatovicky-mlyn_1096.html
https://www.abmarch.cz/opatovicky-mlyn-v-treboni
https://www.mlynsky-dvur.cz/c-9-farma-vaclava-smolika.html

Stezka podél Lužnice nás spojuje
https://www.stezkapodelluznice.cz/

Branná
https://cs.wikipedia.org/wiki/Brann%C3%A1_%28T%C5%99ebo%C5%88%29

Hrachoviště
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hrachovi%C5%A1t%C4%9B

Kojákovice
https://www.trebonsko.cz/venkovske-muzeum-kojakovice

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lipnice_%28J%C3%ADlovice%29

Jílovice
https://www.obecjilovice.cz/

Zlatá stoka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlat%C3%A1_stoka