Obrazy ze života lidského a vodního

Obrazy ze života lidského a vodního
Karolína Bubleová Berková / Marcel Javorček
Koncertní síň Bohuslava Martinů v Trutnově / 12. června 2013
Dvořákův festival / 58. ročník / 1. – 23. 6. 2013

Lze bezesporu říci, že koncert mezzosopranistky Karolíny Bubleové Berkové a klavíristy Marcela Javorčeka byl nejen jedním z vrcholů letošního ročníku Dvořákova festivalu, ale i zážitkem s mimořádnými kontexty dramaturgickými a obecně kulturními.

Název programu a jeho zarámování skladbami A. Dvořáka naznačuje polohu a náladu celého večera. Náladu pohádkovou, poetickou, plnou i výtvarné představivosti – obě Debussyho skladby jsou z cyklu Obrazy, snad nejznámější skladba Musorgského (která ovšem není na programu) se jmenuje Obrázky z výstavy. Dobově důležitý je nejen výtvarný, ale i literární kontext, Musorgského Dětská světnička je dokonce hudba na vlastní texty skladatele. Autorem textů Griegových písní je norský romanopisec Arne Garborg, Dvořákových Písní milostných Gustav Pfleger Moravský, a skladba Měsíčku na nebi vysokém, jíž večer vrcholí, je operní árie z nejznámějšího díla Antonína Dvořáka. Všechno díla z doby, pro niž je právě charakteristické toto „propojování“ různých oborů umění v „gesamtkunstwerku“. A pak ještě příroda, snění, tedy bytí na pomezí pohádky a skutečnosti. Proto je pochopitelná i ona pohádková struna, přičemž pohádka nemusí být jen pro děti.

Nemusí, ale dětský element, případně vrstvy rodinné a obecně lidské polohy bytí se v konkrétním případě několikanásobně vrstvily a umocňovaly do čehosi úžasného, co se mi ve strohém popisu zřejmě nepodaří zcela zachytit. Nádherný sytý hlas Karolíny Bubleové Berkové, provoněný pokročilým mateřstvím, rezonoval nejen s emotivním obsahem hudby a slov, ale i s dvěma plastikami Olbrama Zoubka nakloněnými po stranách pódia budovy původně novogotického kostela, rekonstruovaného v roce 1980 s proměnou architektonických funkcí (vedle kulturní činnosti slouží i dnes evangelickým církvím), plastikami muže a ženy s názvy Hlas a Naslouchání. Rozezněl se tak významový trs hudebních souvislostí se zvýrazněným lidským aspektem, který jsme mohli sledovat ve vlastním obsahu koncertu.

Karolína Bubleová Berková komentovala příběhy, které byly východiskem hudebně dramatického ztvárnění v malých písňových útvarech, často právě z dětského pohledu, jejich stručným převyprávěním. Tím akcentovala literární obsahovost těchto příběhů, aniž by popírala obsah hudební, který tímto způsobem naopak narůstal, podporován i mimikou a takřka jakýmisi drobnými hereckými etudami zpěvačky, která si celý tento projekt společně s Marcelem Javorčekem vyzkoušela právě v oné rovině „pro děti“ v loňském roce v rámci koncertů České filharmonie Hudba jako pohlazení pro budoucí maminky (což je, jak zmíněno, konkrétně aktuální i v případě jí samé). Smysluplné bylo toto převyprávění písní Griegových i Musorgského i vzhledem k tomu, že zazněly v cizích jazycích (neříkám vždy originálních, Griega zpívala Berková německy, nikoli norsky, Musorgského pak rusky). V případě Griegově, popř. Garborgově, se vyhnula oné vizionářské, symbolistické poloze, v níž je „Haugtussa“, Děvče z hor, někdy interpretováno, a naopak akcentovala dokonce ony prozodické prostředky, které jsou – ještě více u Musorgského – patrné v básnických předlohách písní. Dívka pase kozy, je tu hodně borůvčí, mohl by přijít medvěd, nebo by také mohla přijít liška, nebo vlk, ten by ale dostal po papule, ale kdyby přišel chlapec, tak by dostal také po papule, ale něco jiného.

Dvě skladby Clauda Debussyho z klavírního cyklu Obrazy (nejdříve Odrazy ve vodě z Knihy I, poté Zlaté rybky z Knihy II) v podání Marcela Javorčeka, které oddělily v „koncertu bez přestávky“ pěvecké části na dvou místech, byly velmi vhodně vybrány do programu nejen pro atmosféru, kterou tyto impresionistické skladby vyzařují a kterou klavírista dokázal uvolnit, ale i třeba vzhledem k historickému kontextu: Když byl cyklus, napsaný v letech 1870-1872, uveden v Paříži, vyjádřil se k němu veskrze pochvalně právě Debussy. Celý koncert, i dramaturgicky skvěle vystavěný (včetně vygradování v už zmíněné závěrečné árii z opery Rusalka, melodii zároveň nejznámější, a přídavku z Dvořákových Biblických písní), měl své neuspěchané tempo a přitom stupňující se dynamičnost, což podpořilo jeho dokonalé vyznění.  

A na závěr ještě drobná poznámka na okraj. Kocour v poslední Musorgského písni se v originále jmenuje Matros, tedy Námořník, v angličtině bývá překládán podobně Sailor, v němčině ovšem jakožto Murr (možná v tradici E. A. Hoffmannova „kocoura Moura“), na programu koncertu Ze života lidského a vodního má jméno Chňap.

Jan K. Čeliš
Recenze pro České doteky hudby, červen 2013