Novoroční koncert Hudebního spolku / Vídeň 2014

Novoroční koncert Hudebního spolku / Vídeň 2014
Ze staré Vídně

Pro tento rok si Vídeňští filharmonici vybrali jako dirigenta Daniela Barenboima, který řídil Novoroční koncert vídeňského Hudebního spolku už v roce 2009. 71letý Barenboim je generálním hudebním ředitelem Berlínské státní opery a hudebním ředitelem milánské Scaly. Repertoár je opět velice nápaditý, jediné, co je možné postrádat, je příspěvek Carla Michaela Ziehrera.

Program

1. Eduard Strauss – Helenen Quadrille, op.14. Program se zahajuje slavnostně a živě, skladbou, která se tak často neslyší, a kterou složil v roce 1865 „schöne Edi“. Bohatými melodiemi a údery do kotlů připomíná skladatel známé motivy z operety Jacquese Offenbacha „Krásná Helena“. Premiéra této opery se konala v Divadle u řeky Vídně (Theater an der Wien) v roce 1865 s legendární Marií Geistingerovou v hlavní roli. Úspěch byl bombastický. Je fajn, že dramaturgie koncertu dala na úvod dnešního koncertu prostor tomu z bratří Straussů, který je mezi nimi vždy až ten třetí.

2. Josef Strauss – Friedenspalmen (Mírové žalmy), valčík, op.207. Další vzácný, málo hraný kus. Tajemně a zároveň harmonicky přichází „z ničeho“ intro skladby. Nepatří bezpodmínečně k těm nejgeniálnějším, přesto zaujme některými pasážemi. Že tento valčík nemá charakteristický slavnostní charakter, souvisí s tím, že skladatel valčík komponoval v roce 1866, krátce po válečné porážce a lidé neměli zrovna bujarou náladu. Tím se vysvětluje i název. Valčík byl uveden v rámci benefičního koncertu ve Volksgarten 18. listopadu 1866.

3. Johann Strauss otec – Carolinen Galopp; op. 21a. Vrátíme se zpět do epochy biedermeieru. Z rané kompozice Strausse otce září radost (např. motiv trubky). Je to rovněž zapomenutá perla. Na konci roku 1827 byl ohlášen tento galopp, přesné datum premiéry není dochováno. Snad to bylo u „Dvou holubů“ (Zwey Tauben). Taneční sál se nacházel nedaleko tehdejšího mostu Carolinenbrücke přes řeku Wien. To by vysvětlovalo i název skladby, jinému mostu, Kettenbrücke (Řetězový most), byla věnována jiná skladba, označená op. 21b. Tento most dnes rovněž neexistuje.

4. Johann Strauss syn – Ägyptischer Marsch; op.335. Strauss syn je v tomto roce výrazněji zastoupen než v jiných letech. První na tomto koncertu je dobře známá a originální skladba. Napsal ji v roce 1869 během svého pobytu v ruském Pavlovsku. Pod jiným názvem Čerkeský pochod se dostala do Vídně. Ten dnešní název dostala v souvislosti s otevřením Suezského kanálu.

5. Johann Strauss syn – Seid umschlungen, Millionen, valčík, op.443.  Pokračujeme další známou skladbou s dech beroucím hlavním tématem. Při hledání názvu se nechal inspirovat Schillerovou Ódou na radost a věnována je nikomu menšímu než Johannes Brahms. Premiéra skladby byla mimochodem tam, kde ji můžeme slyšet dnes, totiž v březnu roku 1892 ve vídeňském Hudebním spolku.

6. Johann Strauss syn – Stürmisch in Lieb’ und Tanz, polka, op. 393. Poslední skladbou Johanna Strausse syna před přestávkou je známá polka, skladatel ji napsal pro ples Concordia, který se konal 22. února 1881 v Sofiině sále. Tento ples byl plesem vídeňských skladatelů a novinářů. Dirigoval ne sám skladatel, nýbrž jeho bratr Eduard. Polka obsahuje melodie z operety „Das Spitzentuch der Königin“ (Královnin krajkový šátek).

přestávka

7. Johann Strauss syn – Ouverture Waldmeister (česky se dílo uvádí pod názvem Mařinka vonná). Opereta samotná se příliš často nehraje, zato předehra ano. Působí nápaditě gejzírem hudebních nápadů, hlavním tématem je melodie valčíku „Trau, schau, wem“. 4. prosince 1895 byla uvedena koncertantně a Strauss sklidil veliké ovace. Další motiv je ostatně polka „Klipp Klapp“, která se vztahuje na motiv mlýna na začátku operety. Strauss si vzpomněl na melodii z mládí a integroval ji do ouvertury. Následně zkomponoval samostatnou skladbu, která v programu následuje.

8. Johann Strauss syn – Klipp Klapp, galopp, op. 466. V roce 1896, 10. února, tedy uprostřed doby karnevalů, uvedl výběr melodií z operety Mařinka vonná na plese Concordia v Sofiiných sálech. Ještě tentýž měsíc se stala polka součástí nedělních koncertů v sále Hudebního spolku.

9. Johann Strauss syn – Geschichten aus dem Wiener Wald (Příběhy z Vídeňského lesa), valčík op. 325. Jeden z nejznámějších koncertních valčíků vůbec. Může se hrát kdykoli a kdekoli a neoposlouchá se. Televizní zpracování dovede diváka do Vídeňského lesa a do kláštera Klosterneuburg. Skladba stojí za samostatný příspěvek.

10. Joseph Hellmesberger – Vielliebchen, polka, op. 1. Roztomilá malá polka s veskrze vídeňským charakterem a něžnými melodiemi. Oddychové intermezzo.

11. Joseph Strauss – Bouquet, polka, op.  188. Vcelku neznámý kousek Pepiho a dobrá volba. Když Gartenbaugesellschaft slavnostně otevírala svůj vlastní kulturní stánek, vyzdobený květinami, přihrál Joseph Strauss na zahajovacím ceremoniálu 26. prosince 1864 tuto polku.

12. Richard Strauss – Capriccio (Mondscheinmusik). Působí zde tak trochu jako cizí těleso – hudebně i koncepčně. Velikán německé hudby napsal operu Capriccio, kterou uvedl 28. října 1842 v mnichovské opeře.  Mondscheinmusik je částí finále tohoto díla. Když skladatel stál naposledy 13. července 1949 u dirigentského pultu, dirigoval tuto hudbu. Takže je to prostě pocta německému tvůrci?

13. Joseph Lanner – Die Romantiker (Romantici), valčík op. 167. Zhudebněná alegorie krásy je jednou ze známějších skladeb možná nejzajímavějšího ze všech vídeňských skladatelů 19. století. Vídeňský balet k ní tančí v prostorách Liechtenštejnského paláce. Premiéra se konala na Tereziánském slavnostním plese (Teresien-Fest-Ball) „U zlaté hrušky“ (in der Goldenen Birn) 14. října 1840. O pár dní později valčík zazněl v sále „Grosser Zeisig“. Následovala celá řada míst a nadšení nad touto skladbou.

14 . Joseph Strauss –  Neckerei, mazurka, op.262. Slovo „Neckerei“ znamená škádlení a je vlastně takřka synonymem názvu následující skladby, neboť „Schabernack“ se dá přeložit jako taškařice. Vídeňáci měli ještě slovo „Jux“ (jestli si dobře vzpomínám, „Einen Jux will er sich machen“, česky Pořádně si zařádit, je fraška vídeňského dramatika lidového divadla Johanna Nepomuka Nestroye).

15 . Joseph Strauss – Schabernack; Polka, op.98. Přes nemoc a občasnou trudomyslnost si udržoval Joseph Strauss v zásadě veselou mysl. To se ukazuje třeba i na této skladbě, která je tematicky příbuzné předchozí mazurce. Uvedena byla ve Volksgarten 3. února 1861 a patří k nejlepším skladbám bratří Straussů v tomto roce.

16. Léo Delibes – Sylvia ou La Nymphe de Diane, hudba z baletu. Tím přicházíme ke druhému skladateli, který se vymyká na tomto koncertu vídeňskému rámci. Delibes na druhé straně stvořil strhující a efektní melodie, které jsou místy s vídeňskými valčíky úzce spojeny. Především valčíky z jeho baletů mají podobnou lehkost jako valčíky z Vídně. Dnes jsou tyto melodie proslulé, často se opakují ve filmech nebo v reklamách. Proč byl zvolen pro tento koncert se ovšem posluchači dozví teprve na koncertu.

17. Joseph Strauss – Dynamiden (Geheime Anziehungskräfte, Tajné přitažlivé síly), valčík, op. 173. Po Delibesově skladbě přichází ke slovu opět Joseph Strauss, jemuž je na tomto koncertu věnována mimořádná pozornost. Tento valčík patří k nejpovedenějším skladbám Pepiho. Básnická zvukomalba tady kouzlí v intru a pokračuje ještě intenzivněji v hlavním tématu. Snění tohoto druhu svede opravdu jen Joseph Strauss. Věcně vzato slovo „Dynamiden“ označuje stavební kameny atomu. Souvislost názvu s alternativním titulem je zřejmá teprve z výkladu skladatele. Atomovou fyziku by Joseph Strauss coby vystudovaný inženýr mohl rovněž úspěšně provozovat. Valčík byl dedikačním dílem pro Průmyslový ples, který se konal v Hofburku v Redoutových sálech a vytištěn byl v roce 1865.

18. Joseph Strauss – Ohne Sorgen (Bez starosti), polka, op. 271. A znovu přichází ke slovu Josephova chuť do života, ačkoli tato polka vznikla v době, kdy skladatel bojoval s těžkou nemocí. Složil ji během společném pobytu s bratrem Johannem v ruském Pavlovsku v létě 1869.  Hraje se ještě dnes.

19. Joseph Strauss – Carriére, polka, op. 200. Druhou Josephovou skladbou vzápětí je rovněž vzácný kousek. Slovo Carriére označuje nejrychlejší krok koně a tomu odpovídá i tempo polky. Premiéra byla v roce 1866 ve Volksgarten, den po porážce rakouské armády u Hradce Králové. To se promítlo do nálady publika, které se nenechalo tímto skvostem strhnout. Upadl v zapomnění a nyní znovu přichází na jeviště.

20. Johann Strauss syn – Na krásném modrém Dunaji, valčík, op.  314

21. Johann Strauss otec – Radetzky Marsch (Radeckého pochod), op. 228

https://www.youtube.com/watch?v=vg11MuHho3U
https://planetvienna.wordpress.com/2013/11/10/neujahrskonzert-2014/
https://www.ascolti.cz/1825/Johann%20Strauss