Novoroční koncert Hudebního spolku / Vídeň 2012

Novoroční koncert Hudebního spolku / Vídeň 2012
Ze staré Vídně

Vídeňský Novoroční koncert Hudebního spolku (Neujahrskonzert des Musikvereins) v jeho nejkrásnějším sále, Zlatém sále, je i pro Čechy, kteří si zapnou, v posledních letech už před polednem televizi, příjemným svátečním vstupem do Nového roku. Na programu koncertu jsou skladby bratří Straussů a jiných vídeňských skladatelů, diriguje (někdy i po letech opakovaně) některý významný světový dirigent. Vzhledem k tomu, že lze poslední ročníky novoročních koncertů dohledat na YouTube nikoli už jako jednotlivé skladby, ale jako celek, zpracoval jsem některé z nich jako příspěvky obvyklou formou, tj. odkazem na příslušnou adresu, a komentářem k jednotlivým skladbám, které jsou tentokrát překladem (či spíše převodem, nepřekládal jsem slovo od slova) programu koncertu na vídeňské webové adrese. Zájemce si samozřejmě může pustit i jednotlivé skladby (někdy bývá po okénkem obrazovky soupis s časovými údaji, jinak jsou na televizním přenosu uváděny údaje běžným způsobem); tyto příspěvky jsou tak zároveň zpracováním jednotlivých skladeb, jimž jsou v některých případech věnovány i samostatné články v řadě „Ze staré Vídně“. Začneme koncertem z roku 2012.

Dirigentem byl v roce 2012 Lotyš  Marris Jansons, který řídil Novoroční koncert ve Spolku přátel hudby už v roce 2006. Součástí programu je každoročně i balet, tentokrát byl jediným místem zámek Horní Belvedere (Oberes Belvedere). Na programu byly tyto skladby:

Koncert zahájil Vaterländischer Marsch (Vlastenecký pochod), společné dílo Johanna Strausse II (tj. syna) a Josepha Strausse (zajímavé je, že pravopis křestního jména se uvádí jako Josef, já se budu držet podoby Joseph). Skladba začíná, že byste si ji spletli s Radeckého pochodem (který je pravidelným přídavkem, takže si říkáte, že jste snad na konci koncertu, skladba je plná citací, a k melodii Radeckého pochodu se vrací, stejně jako k citaci rakouské-německé hymny či k Rákoczyho pochodu). Vlastenecký pochod, společné dílo „Schaniho a Pepiho“ je z roku 1859 a byl příležitostným dílem, dnes vlastně takřka zapomenutým. Je fajn, že se opět dostal na pódium.

Stejně tak následující kousek, Rathausball-Tänze, op. 438 (Tance na ples na radnici) začíná takřka jako variace nejznámějšího Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji. Pozdní dílo z roku 1890 bylo napsáno při příležitosti otevření velkého slavnostního sálu na nové vídeňské radnici 12. února. Téhož večera uvedl Johannův bratr Eduard polku Das tanzende Wien (Tančící Vídeň) a Carl Michael Ziehrer hrál valčík Wiener Bürger (Vídeňští občané), který je rovněž na programu tohoto koncertu. Na tomto plese byl Straussův tajný rival Ziehrer úspěšnější.  Jeho valčík překonává Rathausball-Tänze v popularitě několikrát.

Následuje rychlá polka Johanna Strausse Entweder oder! (Buď anebo), op. 403, z operety Der lustige Krieg (Veselá válka), a po ní proslulá Trisch-Tratsch Polka (viz na těchto stránkách samostatný příspěvek). Následuje zmíněný valčík Wiener Bürger  Carla Michaela Ziehrera, komentátor koncertu říká, že některé skladby, valčíky, písně a pochody svým šarmem, poezií a vznešeností mnohdy překonávají slavného „krále valčíků“, a že není v pořádku, že Ziehrer je v jeho stínu.

Albion Polka, op. 102 od Johanna z roku 1851 a Jockey Polka, op. 278, krátký razantní kus od Josepha Strausse, která ukazuje lásku skladatele ke koním, jsou poslední skladby před přestávkou. Po ní následuje Teufelstanz (Ďábelský tanec) Josepha Hellmesbergera ml. a pak opět jedna skladba od Josepha Strausse, totiž polka Künstler-Gruss (Pozdrav umělců), op. 274. Ta byla v programu prvního koncertu bratří Straussů v lednu roku 1870 v nově otevřeném vídeňském Spolku přátel hudby na prvním místě. Také valčík Johanna Strausse Freut euch des Lebens (Těšte se ze života), op. 340, byl napsán k otevření Spolku přátel hudby. Na Novoročním koncertu 2008 zazněl znovu, a nyní opět. Nádherné hlavní téma. K jeho hudbě tentokrát bude tančit balet v prostorách Horního Belvederu.

Také Johann Strauss otec je pochopitelně zastoupen, tentokrát je to Sperl-Galopp, op. 42, jméno je podle prominentního a obrovského tanečního sálu ve vídeňském Leopoldstadtu, kde jej dodnes připomíná název ulice (viz samostatný příspěvek na těchto stránkách). Pro porovnání jiný „galopp“ je Galop kodaňské železnice (Kopenhagen-Eisenbahn Galopp) dánského skladatele Hanse Christiana Lumbye. Ten skladbu napsal při příležitosti otevření první železniční trati z Kodaně do Roskilde, která byla slavnostně veřejnosti předána 18. června 1847. Na tomto koncertu má kromě toho aktuální konotaci – od 1. ledna 2012 je Dánsko pověřeno řízením rady Evropské unie.

Feuerfest znamená v překladu „ohnivzdorný“. Jestliže je to název polky Josepha Strausse, op. 269, pak je to proto, že průmyslník Franz von Wertheim vyráběl ohnivzdorné trezory, na nichž vydělal velké jmění a postavil si na Schwarzenberském náměstí výstavní palác. Při příležitosti vyrobeného dvěstětisícího trezoru v roce 1869 zorganizoval Wertheim zářivou oslavu. Strauss k ní napsal tuto skladbu. Na koncertu budou spoluúčinkovat Wiener Sängerknaben.

Joseph Strauss byl zvláštním specialistou na to, že dokázal opery, které ve Vídni měly premiéru, „zabalit“ do jedné skladby, která se nazývá „quadrilla“ (slovo se obvykle používá též pro tanec „čtverylka“). Bizetovy Carmen se nicméně ujal Josephův bratr, „schöne Edi“ – tedy: Eduard Strauss: Carmen-Quadrille, op. 134.

Petr Iljič Čajkovskij na koncertu? Ptá se komentátor na webových stránkách. Důvod uvedení Panoramatu a valčíků ze Šípkové Růženky se dozvědí diváci až na koncertu. V každém případě je to lyrická změna k dosavadnímu živému programu. A nevadí, že ruský skladatel nemá výročí ani narození ani úmrtí.

Pokračuje se tradičním programem, nejdříve společnou skladbou bratří Johanna a Josepha Strausse Pizzicato Polka, po tomto oblíbeném kousku následuje Persischer Marsch (Perský pochod), op. 289, Johanna Strausse. Skladatel v Persii nikdy nebyl, přesto napsal tuto oslavnou skladbu na Východ a uvedl ji v Sankt Petersburgu v časném létě 1864. Vídeňská premiéra se konala v říjnu téhož roku.

„Pepi“ často svoje vnitřní city vtěloval do své hudby. Ke své ženě Caroline cítil niternou lásku. Vyjádřil ji v mazurce nazvané Brennende Liebe (Žhnoucí láska), op. 129. Před světoznámým obrazem „Polibek“ Gustava Klimta tančí v Horním Belvederu balet na Pas de Deux od Davida Bombany.

Název Delirien není třeba překládat. Je to valčík Josepha Strausse, jímž byla ve Vídni zahájena karnevalová sezóna 1867. Následuje rychlá polka Johanna Strausse syna Unter Donner und Blitz, op. 324 (jí je věnován na těchto stránkách samostatný příspěvek).

Poslední skladbou – samozřejmě před tradičními každoročními přídavky, Dunajským valčíkem (Donauwalzer, tj. Na krásném modrém Dunaji) a Radeckým pochodem – programu byla Tik-Tak-Polka Johanna Strausse syna z operety Netopýr.

Komentátor programu na závěr říká, že absolutním překvapením tentokrát pro něj byl Ziehrerův valčík a že je škoda, že v tomto velice široce založeném koncertu (např. Čajkovskij) chyběla jen nějaká skladba Josepha Lannera, vedle Johanna Strausse otce spoluzakladatele vídeňského valčíku.

Kritika Elmara Leimgrubera (viz odkaz) vyzněla velmi pozitivně. Zatímco dirigenta Novoročního koncertu 2011, Vídeňáka Franze Welsera-Mösta podrobil ostré kritice, Lotyš je podle něj opravdovou osobností. Pochválil i dramaturgii koncertu a náročnou baletní choreografii Itala Bombany. Podobně chválila i Ljubiša Tošic (viz odkaz), když hovoří o preciznosti a zároveň impulsivnosti dirigenta, eleganci jeho provedení, chválí úvod se skladbami s citáty (jak zmiňujeme rovněž) i detailní propracovanost, např. charakteristické akcenty u některých skladeb, které jiní nechají plynout, zatímco tentokrát vynikl i jejich žertovný efekt.

https://www.youtube.com/watch?v=7mD8wRfop9Q

https://planetvienna.wordpress.com/2011/12/05/neujahrskonzert-2012-das-programm/
https://www.redakteur.cc/kritik-neujahrskonzert-2012/
https://derstandard.at/1324501703691/Neujahrskonzert-2012-Vormittag-der-froehlichen-Intensitaet