Nemohu si stěžovat…

Nemohu si stěžovat, jak jsem nedávno komusi říkal, nejen že bych neměl co dělat, ale i že by mé současné dny byly šedé a nezáživné. Kromě hromad knížek, které právě pročítám, několika projektů, které jeden kvůli druhému nestíhám, nejrůznějších událostí jedné za druhou, i řada setkání vlastně během několika dnů.

Minulý víkend jsem se setkal na Lipském knižním veletrhu s Jaromírem Typltem, kterého jsem nestihl na začátku roku na jeho vystoupení při příležitosti výročí Josefa Kocourka v Nové Pace, a – byť s nimi nemluvil, poslechl si půl tuctu českých spisovatelů na jejich autorských čteních, při jednom z nichž seděl naproti svému někdejšímu studentovi na drážďanské EOS Romain Rolland, dnes bohemistovi a překladateli do němčiny. Na což jsem ovšem přišel až po návratu domů, na místě jsme se nepoznali, pochopitelně – nebylo tu potřebné očekávání a byl časový rozdíl třicet let.

Pár dní na to v Sobotce ve Šrámkově domě oslava kulatého výročí Karola Bílka, kde mě Alena Pospíšilová přiměla zavzpomínat na léta bádání na Starých Hradech, kde měl historik, autor řady historických publikací a sobotecký patriot, v té době své působiště. A vlastně ještě týž den setkání s někdejšími studenty s řadou různých překvapení, dcera jedné z nich hraje se mnou v tomtéž orchestru, a taky pokec s Michalem Malátným u jointu na zahrádce restaurace.

A hned v pondělí setkání s pozoruhodnou dvojicí ze severního Německa Johannesem Heimrathem a Larou Malien, kteří pro časopis Oya připravují rozhovor s Milošem Šejnem. On se ptal, ona si dělala poznámky do notebooku, zajímavé to bylo jazykově, protože základní linie probíhala v angličtině, čeština a němčina byly další jazyky. Johannes mě zaujal rovněž skutečností, že je skladatel a zakladatel několika souborů buď staré nebo naopak nejnovější muziky. Téma do budoucnosti.

A včera, kdy jsem se konečně dostal k vyřízení lékařského potvrzení způsobilosti řízení motorových vozidel, které jsem si měl dávno obnovit, jsem se v čekárně srazil s profesorem Kvačkem, českým historikem, na jehož přednášce jsem v polovině měsíce byl v jičínské Knihovně Václava Čtvrtka. Chtěl jsem se ho tam zeptat na nějaké aktuální věci, v nichž jsem si chtěl udělat jasno, ale sama přednáška byla nejen velice zajímavá, ale i časově nadstandardní, a tak jsem právě tuhle náhodu přivítal. Z toho, co mohu z rozhovoru prozradit, byla věta, kterou pan profesor komentoval svůj odchod na rentgen o dvě patra níže se svým charakteristickým humorem citací slavné Halasovy básnické skladby „Já se tam vrátím“, což ještě dokomentoval, že znal a učil básníkova syna, a protože k Halasovi chodil v době, kdy tam často býval i známý karikaturista František Bidlo, znal malého mladého Halase ještě, když sedával na nočníku.

No jestli by si člověk takovéhle věci neužíval?