Někdejší seminárky studentů LG

Jak se probírám několika boxy studentských prací, které vypracovali studenti LG mnohdy i před více než dvaceti lety a které jsem si nechal z řady důvodů, ať už pro jejich vlastní hodnotu či prostě „na památku“ na ony doby, ujasňuju si sám i řadu věcí. První je proměna způsobu práce. Zatímco ty ještě předlistopadové jsou psané na psacím stroji a zdrojem jsou odborné či publicistické knihy, vlastní čtenářská či divácká (u filmů) zkušenost, pozdější pak jsou psané již na počítači, jsou svázané v kroužkové vazbě a ty nejlepší mají někdy charakter až krásné výpravné brožury s barevnými fotkami atd. či, výjimečně, i svazku o několika desítkách stran, ty nejnovější, odevzdané někdy před deseti patnácti lety, jsou ze značné části vytvořené systémem Ctrl C – Ctrl V. Neřeším ovšem v tomto případě nijak „původnost“, vzpomínám si, jak mi jeden z mých intelektuálních vzorů, vysokoškolský profesor, říkal, že i kvalitní kompilace má svůj význam, a i to, že studenti měli shromáždit informace chytrým výběrem a pak je i ústně prezentovat, mělo svůj smysl.

S tím souvisí i druhá poznámka. Pod zjednodušeným pojmem „seminárky“ se skrývají vlastně nejméně čtyři druhy prací. Jedna skupina byly ty, které se nazývaly seminárky i v oficiálním programu školy, a předkládaly se jakožto doporučený výstup vzdělání k maturitě z češtiny, kde měly podpořit vlastní výkon studenta u ústní zkoušky (mohla se na téma zavést i debata apod., dnes to vlastně pravidla nových maturit prakticky neumožňují). Druhá skupina byly práce v literárním semináři, kde byly opět součástí toho, jak se v něm pracovalo – student samostatně prezentoval zadané nebo svoje téma podle vlastního čtenářského zájmu. Třetí byly „kompozice“, tj. běžné písemné školní práce, napsané během dvou vyučovacích hodin, s povolenou materiálovou přípravou z domu (rámcová témata z oblasti literatury, filmu či kultury byla předem ohlášena) a čtvrtá (zatím z toho, co jsem z materiálu prošel) byly práce v „projektu Film“, který vznikl tak, že jsem si uvědomil, že studenti mnohá literární díla znají lépe v této podobě, a kromě toho vznikala řada pozoruhodných filmů, které mohly být v té či oné podobě námětem debat v hodinách.

Třetí poznámkou je otázka vlastního zpracování. Až na zatím jedinou výjimku, kdy mám zachované cédéčko a mohl jsem text v úplnosti převzít z něj, jsem text seminárek přepisoval (i v případě, že vlastně i studenti kopírovali), a v podstatě zachoval jejich textovou podobu: Opravoval jsem většinou pouze pravopisné chyby (ty se vyskytovaly i tenkrát, a tak „autentické“ to přece jen mít nemusím), spíš výjimečně něco jiného, někdy jsem (také spíš výjimečně) převzal jen část práce (když se jich sešlo několik, které jsem už předtím nevytřídil, poznamenal jsem to), samozřejmě za své vzala vizuální podoba (někdy pěkná úprava, typografie, formátování, obrázky). Kromě malých „písemek“ jsem uvedl i autora (přemýšlel jsem o tom, zda ano či ne, nakonec si myslím, že je to poctivé vůči nim), v jedné skupině (projekt Film) jsem přidal sám základní odkazy na internet.

Na to navazuje v tuto chvíli poslední moje poznámka. Studentské práce vznikly v různých dobách a prezentuji je nyní. Odstup někdy dvaceti let znamená, že z dnešního hlediska mohou některé být „neúplné“ (žijící autor napsal další knihy, filmový tvůrce natočil další filmy). S tím nic neudělám, doplňovat samozřejmě nebudu. Druhá věc je, že ty nejstarší práce jsou z doby předlistopadové či krátce polistopadové, mohou tedy zaznamenávat stopu tehdejší ideologie (možná dokonce i přesto, že jsem se já sám jí myslím dost vehementně vyhýbal). To je ovšem dost komplikovaná záležitost a zde jsem opět nechal věci být, jak jsou, snad jen jednou dvakrát se mi příčily nějaké ty „budovatelské formulace“ znovu přepsat. I to je tak trochu součástí doby a dokumentem, i když primárně nechci dělat dokumentární práci. Někdejší seminárky jsou „k něčemu“, když si to každý přebere se zmíněnými výhradami, i po oné propasti dnes zrychleného času, i v roce 2013.