Nad pohádkovým programem

Nad pohádkovým programem
Jičín – město pohádky 2012

Vždycky se těším na programovou brožuru jičínského pohádkového festivalu. Jednak je to znamení, že všechny pořady, doprovodné programy, soutěže a hry „a jiné radovánky“ jsou na svém místě a vytvářejí ono „město“, to znamená složitou skladbu jednotlivých programových položek podle oborů, „pilířů“, tedy programových cílů, vhodného umístění i vzhledem k cílovým skupinám (pominu-li, že samozřejmě většina s dvou stovek programů je dávno předjednána, prodiskutována a nasmlouvána a – že celý program je už od července zveřejněn na webu), a jednak je zřejmé, že sám festival už je opravdu za dveřmi. Budoucí návštěvník nevidí, že všichni, kteří se na přípravě podílejí, ještě finišují, že je třeba vlastně do poslední chvíle před vypuknutím mnohé udělat, ale tak to má být.

Jestliže říkám, že se na zveřejnění programu těším, musím říci, že vždy i s určitými obavami. Obavami vůči samotné brožurce. Vzhledem k tomu, že ve festivalovém týmu vládne tvůrčí duch a – i při už tradičních konstantách po oněch více než dvacet let – organizátoři festivalu usilují o to, aby každý ročník byl vždy novým překvapením, také prochází proměnami i formát brožury. A byly případy, kdy se to z nejrůznějších důvodů nepovedlo. Nevýrazné komplementární barvy, malé a tedy takřka nečitelné písmo atd., nechci to příliš rozebírat. Nicméně cestu od knížek či sešitů a skládaček i různých experimentů bylo zajímavé sledovat a je třeba říci, že letošní výsledek je skvělý. Tvůrci dospěli k podélnému šedesátistránkovému bloku, ve kterém se čtenář dobře orientuje, protože je přehledný a přitom koukavý, v obojím pomáhají pastelové barvy, přiměřená velikost písma, struktura textů, výstižná a stručná deskripce pořadů i hravost a vtipnost třeba ve volbě názvů dní (názvy loutkových představení Loutkového divadla Srdíčko, jednoho z letošních jubilantů) a celkový pohádkový a dětský duch, který může být už předochutnávkou samotného festivalového dění. Snad jen „program v kostce“ bych udělal jako samostatnou, větší přílohu, ale to je věc názoru a vím, že každé takovéto vybočení je spjato s technickými problémy a finanční stránkou.

Důležité pro mne je, že festival se drží svých hlavních ideových pilířů, totiž že vedle importovaných programů je věnován prostor regionální a místní kultuře, která je podhoubím celé kulturní identity každého města i vesnice, a především dětské tvůrčí dílny (workshopy), jichž rok od roku přibývá. Letos jsem jich napočítal kolem čtyřiceti, v programové brožuře jim je věnován samostatný oddíl, kromě toho jsou i výrazněji strukturovány podle jejich charakteru i umístění v pohádkovém městě.

Vzhledem k tomu, že festival je od středy do neděle (i když ani to není úplně pravda), nelze posuzovat, zda každý den má večerní vyvrcholení „velkým“ pořadem v divadle či kostele, protože ve středu je zahajovací den s průvodem a sobota už je vyvrcholení s ohňostrojem (to jsou ty momenty, které jsou stabilní kotvy slavností), takže zbývá čtvrtek a pátek. Ostatně byla i silná názorová skupina, že JMP je především dětský festival a „drazí umělci z Prahy“ sem nepatří. Já jsem byl vždy z těch, kteří se domnívají, že známé tváře na festival z řady důvodů patří, nejenže dělají festivalu pověst a i mnohé děti je rády uvidí, ale především festival je, zdůrazňuju, pro všechny, byť východiskem a hlavním zorným úhlem je dětská duše.

 Při stručném přehlédnutí zbývají ještě alespoň zmínit dvě z významných výročí (vedle už řečeného LD Srdíčko, založeného před 60 lety), k nimž se váže i programová skladba: Jestliže je letošním tématem festivalu „loutka“ – vyjádřeno je to v titulu „Pohádkové Pimprlatérium“, pak jeho vhodnost vzhledem ke 100. výročí českého ilustrátora, loutkáře a filmového tvůrce Jiřího Trnky (1912 – 1969) je více než zřejmá. A 90. výročí narození Marie Kubátové, „jedné ze tří sudiček, které stály u kolébky jičínské pohádkové slavnosti“, čestné občanky pohádkového města Jičína, je rovněž významným jubileem, které vnímáme všichni nejen jako pouze jeden den červeně vyznačený v kalendáři.

Jan K. Čeliš