"Nábřeží"

„Nábřeží“

komentář k problematice nábřeží I. Geisslové

Každé zvíře si v přírodě vyšlape svou stezku a tudy chodí. – Kudy chodí v přírodě sloni, tam nemohou chodit ježci – sloni by  ježky zadupali.

stará  moudrost

1)

V souvislosti s novým územním plánem se otevřela jako aktuální problematika „nábřeží I. Geisslové“, jejíž řešení bylo tématem již v minulosti a která vyvolává řadu otázek i dnes, jak o tom svědčí i připomínky občanů, adresované odboru územního plánování a rozvoje. Rád bych shrnul některá fakta a názory a předložil krátkou úvahu na tento námět z širšího pohledu, totiž z hlediska a v zájmu rozvoje města Jičína.

2)

Otázky a odpovědi na danou problematiku se odvíjejí od dopravní struktury ve městě, tedy od toho, kudy povedou hlavní trasy dopravy zvláště na Novém Městě. Nové Město doznalo z tohoto hlediska v posledních dvaceti letech výrazné změny (bytová výstavba, vybudování obchvatu města), téma dopravy v jeho prostoru a návaznosti na komunikace mimo město se v určitých odstupech diskutovalo prakticky 80 let, naposledy tuším někdy před deseti lety. Je tedy zřejmé, že tady je určitý úkol, který se nepodařilo v minulých etapách vývoje města z řady důvodů, které teď nechci analyzovat, vyřešit. Nedávno (na začátku roku) se uskutečnilo  setkání s občany, na němž zazněla řada názorů, ty podle mne především shrnuly určité představy a vystihly značně složitou situaci možných řešení. Naznačily především problematičnost 1) vzájemné provázanosti tras a jejich napojení na venkovní okruh, tedy širší dopravní souvislosti, konkrétně sjezdů na obchvat, 2) čtyř možných cest  uvnitř sídelního prostoru Nového Města. Na ono setkání jsem si šel poslechnout, co tam bude řečeno, a některé z těchto názorů mi potvrdilo moje vlastní předchozí úvahy.

3)

Pokusím se – velmi stručně, v několika bodech – shrnout argumenty, týkající se nábřeží Irmy Geisslové.  

A)

- Nábřeží v každém městě má svou specifickou hodnotu a funkci.– nábřeží by měla být promenáda, korzo, rekreační – společenský prostor. A společenskou hodnotu. Každé město si chrání svoje nábřeží, které tvoří jednu z páteří města – nejvnitřnější – pro chodce.Takto vnímal koridor Cidliny arch. Čeněk Musil, tak bylo vnímáno v následných představách, např. arch. Kouckého*. V Jičíně bohužel bylo dosud nevyužívané, protože je nábřeží teprve nyní dostavěno  či se dostavuje – v posledním půlstoletí tam byla pustina – může se teprve nyní něco takového realizovat. To je první důvod, proč tuto ulici nezatěžovat výraznější dopravou.

- V tomto koridoru Cidliny navazuje nábřeží na trasu, která vede nedávno budovanou stezkou, stezkou pro chodce a cyklostezkou, která vede k rybníku Kníže a dále pak z města ven. Nebylo by moudré zničit tuto souvislou cestu jejím přerušením, dopravním zatížením jiného druhu. Mám pro to příměr – kudy chodí v přírodě sloni,tam  nemohou chodit ježci – sloni by ježky zadupali. A mám na mysli v tuto chvíli i studii Jaromíra Gottlieba, který ve své studii o čtyřech krajinách  varuje, abychom si tyto cesty do krajiny, jimiž je Jičín unikátní, neuzavřeli.  To je druhý, podle mého velmi významný důvod. 

Oba první uvedené důvody se týkají celku města, jeho charakteru, zapojení do krajiny. Jsou otázkou širšího pohledu, nikoli osobních zájmů jednotlivců. Jsou v zájmu celého města. Ale i argumenty těch občanů, kteří hájí také svoje hledisko, mají svou váhu. Podle mého názoru nelze říci, že jiní občané budou hájit zase svoje hledisko, a proto ta první jsou neoprávněná.

B)

Následující argumenty jsou zcela praktické, jak řečeno, týkají se zájmů jednotlivých občanů či jejich skupin .

- Těsně u koridoru Cidliny je zahrada mateřské školky. Zatímco od oken 1. ZŠ je poměrně velká vzdálenost (i to samozřejmě není ideální, stejně jako u dalších škol, které jsou v tomto prostoru), u mateřské školky tato vzdálenost je opravdu kritická.

-  Zdánlivě zcela banální je skutečnost, že obyvatelé přecházejí s odpadky přes silnici. Představa, že tam dítě bude muset překonávat hustý provoz, jaký je u kina, přes zaparkovaná auta, je pro mne nepřijatelná. Ing. Sedláčkovi, který rovněž byl na onom setkání občanů a kterého jsem se chtěl  zeptat na jedno muzikantské setkání, jsem málem zajel psa.

- Nábřeží je vzdáleno od ulice 17. listopadu (uvažované odlehčení provozu tam) několik desítek metrů, nejsem si jist, zda by převedení trasy při dvojím odbočování vozidel urychlilo provoz.

 - Poslední argument je etického charakteru. Samozřejmě se během posledních desetiletí změnila situace. Ale říci někomu, že si kupuje majetek v klidové zóně, a pak změnit pravidla, i když to je nazváno novým „územním plánem“, mi připadá nefér. Je to, jako bych měsíc před maturitou studentovi sdělil, že ho nebudu zkoušet z cizího jazyka, ale z matematiky.

* Pzn. Ostatně v podobném smyslu se vyjádřil i pan arch. Buchta v úvahách o podobě zimního stadionu, když označil zónu koupaliště-zimní stadión-koryto Cidliny za sportovně-relaxační zónu, která by měla mít odpočinkový charakter.

4)

Z předchozího vyplývá můj návrh. Tím je – vyřadit tuto variantu – nábřeží Irmy Geislové z dopravní zátěže a najít jiné, vhodnější řešení.

5)

Na závěr si dovolím obecnější poznámku. Nad plánem města Jičína je patrná důležitost širších souvislostí každého, a tedy i tohoto úseku „nábřeží Irmy Geisslové“, nejen z jednoho (v tomto případě dopravního) hlediska, nýbrž v co nejkomplexnějším pohledu. To znamená, že by jeho řešení mělo zapadat do architektonické vize města Jičína, vyplývající z celkové základní ideje, vize města, (chcete-li snu, „pohádky“), možná představy na 20-50 let dopředu, jak ji měl Valdštejn či Musil, případně k jaké směřují některé dnešní dokumenty. Před lety učinila radnice dvě velmi moudrá rozhodnutí – vybudovat pěší zónu, a vytvořit  průmyslovou zónu. Buďme tedy i nyní v předstihu a řešme tyto věci podobným způsobem.

Jan K. Čeliš

V Jičíně, konec března 2008

   „Nábřeží“, pozměněný text

materiály, podněty, připomínky/03/ jkč 2008