Na výletě (v Českém ráji)

Toto není komentář k albu Vlasty Redla, jak by někoho mohlo i napadnout (bude tady ještě zmíněn), nýbrž jsou to v podstatě záznamy o trasách výletů z května 2011 převážně po Českém ráji. Je to vlastně tak, že jsou tři řady souborů.
První jsou články, které jsou v základě „tipy“ na výlety, probrané zatím zhruba v sedmi etapách, podle určitých oblastí Českého ráje. I když vycházejí z někdejšího skutečného chození po Českém ráji, je to práce s tím, co se najde na internetu. Všechny se najdou ve složce Český ráj v Archivu materiálů. Druhá řada jsou fotky z nedávných výletů, které jsem víceméně před pár dny publikoval na Rajčeti. Tam jsou v jednotlivých galeriích se samostatnými názvy. A třetí řada jsou tyto krátké textové poznámky v jednom textu, které se vážou bezprostředně k těmto výletům.
Jsou to tedy jakési tři roviny téhož tématu, jednotlivé soubory si vždy přesně neodpovídají a je trochu paradoxní, že tyto texty jsou časově až poslední, ačkoli by to svým způsobem mělo být úplně obráceně: něco naplánovat, popsat trasu, projít ji a pak to vyfotit. Na druhou stranu je ale tento způsob, tedy intence, realizace a textový komentář, zdá se, také možný.

Jarní výlet do Českého ráje
V polovině května se udělalo krásně, tak jsem o víkendu vyrazil do Českého ráje. Začátek trasy určen pod Lázněmi Sedmihorkami, přes něž se chceme vrátit. Nejprve ale kolem výletní restaurace a jezírka vzhůru k hlavní hřebenové (červené) trase, která vede přes Hrubou Skálu do Turnova, tedy jen malý úsek ke hradu Valdštejn, pak jsme na zpáteční cestě odbočili k areálu skalních výtvorů u Kopicova statku, obešli pískovcové plastiky, vyšli nad statkem a vrátili se stejnou cestou k hlavní trase, došli až na Hrubou Skálu (zámek) a odtud Myší dírou dolů zpět k Sedmihorkám.
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Jarni_vylet_do_Ceskeho_raje/
Na Valdštejně skupinky lidí popíjejí na lavičce pivo a jedí klobásky či žebírka ze stánku vedle budovy s občerstvením. Plastiky na mostě, pohledy na skalní skupiny z různých míst, pohodlná cesta od hradu k arboretu, před ním jedna z řady hospůdek, které lákají k osvěze. Nad námi nějaký podivný zvuk, šum, kdybychom se nepokusili jej identifikovat, asi bychom nepřišli na to, že nad námi letí horkovzdušný balón. Viděli jsme ho pak ještě z Hrubé Skály, ale už v dálce. Na zámku připravují nějakou večerní akci, meče šermířů a nádoby na oheň, přenášejí se židle. Rozhledy do krajiny. Svatého Prokopa v záhybu cesty z Hrubé Skály do Sedmihorek se mi nikdy nepodařilo pořádně vyfotografovat. Je tam tma a s bleskem je všechno deformované. Mezi budovami u cesty, po které do Sedmihorek přicházíme, jeden z léčivých pramenů, které byly tím důvodem, proč tady vznikly lázně.

Pokračování jarního výletu do Českého ráje
Týden na to přijela dcera Martina, a víceméně jsme zopakovali trasu z týdne minulého, jen s určitými odchylkami. Nešli jsme na Kopicův statek, ale z hradu Valdštejn jsme pokračovali směrem k Turnovu a došli na vyhlídku Hlavatice. Pohledy na Turnov, cyklisté snášejí kola po schodech dolů. Vedle skalní rozhledny stánek s občerstvením, právě zavírá. Ten tu před léty, kdy jsem tu byl naposledy, nebyl. Zastavil jsem se více v arboretu, rozkvetlé rododendrony, řezby do dřeva, lavičky, objekty. Narychlo si odskočím ještě k Adamovu loži. Týž problém jako se sv. Prokopem ve skalním masivu na cestě Hrubé Skály, musel bych mít foťák se stativem atd., pokud by měly být zachyceny světelné podmínky, jaké tu opravdu jsou. V Sedmihorkách také kvetou rododendrony.
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Pokracovani_vyletu_do_Ceskeho_raje/  

Klokočské skály a Rotštejn
Původně jsem chtěl dojet přes Zelený háj (tj. pod Kozákovem, Zelený háj je křižovatka z Lomnice n. Pop. na Semily nebo do Turnova) do Turnova, zaparkovat auto nad městským parkem (kousek za Skálovou ulicí) a jít k Dlaskovu statku a dál k Zrcadlové koze. V Turnově je ale příjezdová silnice, kterou se dostanete na náměstí shora, rozkopaná (už asi rok ji postupně opravují a teď je neprůjezdná v úseku pod nemocnicí) a nenašel jsem ani úzkou silničku, kterou by se dalo přejet do míst, kam jsem chtěl jet, pak se mi nechtělo objíždět půlku města, i když vím, kudy objížďka vede, tak jsem se otočil a jel do Klokočí. A zase problém. Na jedné křižovatce nad Jizerou. Vždycky jsem se totiž dostal do Klokočí z druhé strany, na této křižovatce chybí jakékoli označení, vzhledem k tomu, že je to uzoučká silnička. Nakonec jsem odbočil „podle čuchu“ správně nahoru (rovně bych dojel do Malé Skály) a zaparkoval u hospůdky u lesa. Dal si minerálku, vrátil se kolem školy k „velké“ hospodě a hned za ní je vstup/výstup nahoru. Po pěti minutách na okružní cestě po Klokočské kuestě (galerie skal je „zvenčí“ vidět široko daleko z řady míst, nebo také u Betlémského mlýna v zatáčce přímo pod nimi, ale odtud značená cesta nevede). Šel jsem nejdřív vpravo směrem k Zdenčině skále a zpět, výhledy na Kozákov, když jsem se vrátil, rozhodoval jsem se, zda ještě dojít k jeskyni Amerika/Postojna, nebo jít dříve průchody k Rotštejnu. Zvoral jsem to, protože od Rotštejna jsem pak už seběhl dolů na silnici a už se mi nechtělo znovu se škrábat nahoru. Průchody mají zcela jiný charakter než vycházková cesta na druhé straně, schody nahoru a dolů, konstelace skal, barev a ploch, hmot… Na Rotštejně průvodkyně, horolezec strhává ze skály nálety, pod hradem místo pro posezení, dlouhé dřevěné lavice a stůl, zrovna tam byla skupina dětí, které měly „ekologickou výchovu“ (dvě fotky, které jsem měl, jsem smazal, špatná kvalita). Zřícenina udržovaná, rozložené materiály o všem souvisejícím. Na nejvyšším místě výhledy na Kozákov a na Trosky.
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Klokocske_skaly_a_Rotstejn_konec_kvetna_2011/
Ještě přidávám pár dalších odkazů (které nejsou v článcích v Českém ráji na adrese
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/putovani-ceskym-rajem-iv-1/ ):
https://vcervinka.superhosting.cz/rotstejn/rotstejn.php
https://www.turistik.cz/cz/kraje/liberecky-kraj/okres-semily/klokoci-okres-semily/rotstejn/

Znovu nicméně dávám odkaz na sdružení, které se o hrad stará. Na jedné fotce je s dětmi i kastelánka, se kterou jsem se bavil:
https://www.hradrotstejn.info/

Na Zbirohy a do Besedických skal
Pod Táborem do Koberov a ze silnice vedoucí dále dolů do Železného Brodu uhnout doleva do kopce, na „trojúhelníkové“ křižovatce se nedat doprava (silnice vede do Malé Skály), ale vlevo do Besedic (východisko k okruhu Besedickými skalami) a ještě kousek do obce Michovka. Podle jednoho blogu, který jsem si přečetl, jsem nechal auto na parkovišti u zastávky autobusu a kousek níže šel po silničce (značka zákazu vjezdu, vyjma dopravní obsluhy) došel do obce Zbirohy a býval bych došel nejspíš až do Turnova, kdybych nepotkal mladého sportovce, který mazal právě přes hrad do Malé Skály. Přehlédl jsem odbočku zeleného značení, které jde od Turnova (prý asi šest kilometrů) a chodec mi přišel do rány právě včas.
Prohlédl zříceninu hradu, vrátil se upravenou vesničkou, poodjel autem zpátky do Besedic a šel nahoru do Besedických skal. Cestou mezi Michovkou a Besedicemi ještě zastavil u silnice u turistického rozcestníku, označující místo jako „U suchého buku“ a informujícího, že „do cíle“ je to 23,3 km v. č., „domů“ 405 km, „do hospody“ 56,8 km, a dále mimo jiné „do pr…“ 11,1 km.
Z parkoviště v Besedicích k rozcestníku pod skalami. Rozhodl se pro okruh po žluté směrem doprava, tedy k Sokolu, vyhlídka s rozhledem na Suché skály, které jsou odtud, co by dohodil kamenem, dále po užší lesní klikaté pěšince kolem skály Sokolík (pozoruhodné, když ji vidíte před sebou v reálu a vedle na informační tabuli, kde se o ní píše). V další části pak by člověk skalami nemohl projít, kdyby nebyly upraveny lidskou rukou. Stovky vytesaných schodů nahoru a dolů, prudká zabočení, prolézání úzkými štěrbinami mezi jednotlivými skálami a pod jejich převisy, několik vyhlídek, na které lze bezpečně vystoupat, protože jsou opatřeny zábradlím či mostky mezi skalami, pečlivé značení, díky němuž se neztratíte, to vše je úžasné dílo, které umožňuje celou část skal projít. Poslední úsek po modré značce, která vede k modlitebně Českých bratří, jsem neprošel a zkrátil si cestu po červené, po níž se dá dojít zpět k rozcestníku (a která na druhou stranu vede ke hradu Zbirohy). Fotku modlitebny jsem nicméně našel na blogu
https://hrubanova.blog.denik.cz/c/103088/Chleviste-a-Kalich.html   

Na Rajčeti pojednáno ve dvou oddělených galeriích, Na Zbirohy a Do Besedických skal.
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Na_Zbirohy_a_do_Besedickych_skal_Na_Zbirohy/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Na_Zbirohy_a_do_Besedickych_skal_Do_Besedickych_skal/

Na Frýdštejn, Pantheon a ke Kopanině
Na místo se z Jičína lze dostat různými způsoby. Buď přes Turnov a sjet za městem na novou silnici na Hrubý Rohozec (nahrazuje průjezd přes město, kdy se vyjíždělo kousek od nádraží do kopce zástavbou, dojelo se k zámku a tam se odbočilo „na Frýdštejn“). V každém případě je to nejpohodlnější, protože silnice je ve velmi dobrém stavu, přijedete na Frýdštejn „shora“ a dojedete pod hrad (je to od silnice půl kilometru). Druhá možnost je jet po krásné široké silnici na Malou Skálu a odtud se první odbočkou vlevo vyškrábat po silnici v dost děsivém stavu, plné děr a výmolů (2011), ale s pěknými pohledy na skály Panteonu, dojedete na stejné místo. Na Malou Skálu jsem se v poslední době dostal několikrát a nejrůznějšími cestami. Od Rakous nad Jizerou, nad Zrcadlovou kozou atd., také zeshora od Besedic kolem Suchých skal.
Tentokrát jsem zvolil druhou variantu z těch zprvu řečených, tedy po té „nejširší silnici“, zpátky jsem pak jel přes Jenišovice a Turnov.
Zřícenina hradu, pod kterým se před časem konaly proslulé folkové festivaly (jednou tak děsivě pršelo a pod stanem jsem si pěkně popovídal s Vlastou Redlem), je jednou z dominant krajiny. Vidíte ji vzápětí, jak odbočíte z Malé Skály do kopce. Barokní kaplička na začátku cesty vedoucí k hradu. Zajímavá konstrukce schodiště vsazeného do hlavní válcovité věže, hrad opravený, v dobrém stavu.
Než jsem se vydal směrem k Pantheonu (nechtěl jsem jít zezdola až z Malé Skály, ale takto „obráceně“), odbočil jsem ještě po modré značce po cestě vedoucí ke Kopanině – pod tuto rozhlednu jsem přejel autem na závěr výletu – udělal pár fotek u stožáru elektrického vedení a průseku severně k dalším kopcům a vrátil se. Cesta dolů je moc pěkně udržovaná, vedle železných zábradlí, která tady byla (jsou čerstvě natřená) je po velké části nové zábradlí ze zhruba otesaných kmínků podél schodů, které provázejí část cesty, kde už se setkáváte se skálami.
O největší skalní hrad v Čechách, Vranov / Pantheon, je rovněž dobře postaráno. Parkán u „kapličky“ se opravuje, takže ta část je nepřístupná, nicméně vlastní skalní cesty a objekty jsou k vidění. Přestože ještě prázdniny nezačaly, už tady bylo docela rušno. Na zpáteční cestě předběhl velkou skupinu německých důchodců, kteří se pilně snažili s trekkingovými hůlkami.
Nu a na závěr, jak zmíněno, jsem vyjel (je to spousta zatáček a značný výškový rozdíl) přes vesnici Rotštejn nahoru (na křižovatce vpravo, vlevo je to na Turnov) do sedla, odkud už pak vede cesta do Jablonce nad Nisou. Rozhledna byla zavřená, mohl bych si ale vyzvednout klíč v domě dole přes silnici. Už se mi ale nechtělo vracet, kdyby nás bylo víc, snad bych tam ještě doběhl, ale šel jsem sám, takže jsem si dal v restauraci frankfurtskou polívku a vyrazil domů.

Fotografie
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Z_Male_Skaly_na_Frydstejn%2C_Pantheon_a_Kopaninu_konec_kvetna_2011/