Muzeum loutek
21.11.2016 21:19Muzeum loutek
kapitoly z Plzně 2016
O jednu „kolonku“ či „přihrádku“ vedle je další plzeňské téma, totiž loutkářství. Zdejší Muzeum loutek na náměstí Republiky je sice o něco mladší než loutkářské muzeum v Chrudimi, ale tradice tohoto oboru je zde velice hutná. Největší pozornost zřejmě upoutá Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy, který se do Plzně přestěhoval se svými rodiči v pěti letech a po osudových peripetiích zde začal působit mj. s amatérským Loutkovým divadlem feriálních osad pod vedením lidového loutkáře (řezbáře) Karla Nováka, který je autorem Spejbla, zatímco jeho synovec Gustav vytvořil Hurvínka, ale i třeba postavu Švejka) a posléze loutkové divadlo pod jménem obou nejznámějších postav v Plzni zprofesionalizoval (v roce 1930, do Prahy Divadlo Spejbla a Hurvínka přesídlilo v roce 1945). Poznámka na okraj, v plzeňské divadelní kultuře ještě zaznamenáme Františka Noska, autora „vlasteneckého“ Kašpárka a otce řezbářů Karla a Dominika, děda Gustava Noska.
To ale zdaleka není to nejdůležitější, co v divadle návštěvník uvidí. U Josefa Skupy bych měl ale ještě alespoň poznamenat, že v Plzni letos proběhl 32. ročník divadelního festivalu Skupova Plzeň. A teď už k dalšímu. Ještě na stránkách nacházím inzerci výstavy Jaroslava Suchého, otce celorepublikově známějších osobností jeho synů, z nichž Jiří je spojen rovněž s divadlem (Ondřeje samozřejmě rovněž všichni známe).
Ještě před představením expozice dopřesníme z webových stránek komentář, že muzeum je mladší než to chrudimské:
Objekt domu č.23, kde sídlí Muzeum loutek , je ve vlastnictví města, které financovalo i rozsáhlou stavební rekonstrukci, která začala v roce 2007.Náklady na vybudování Muzea loutek se pohybovaly kolem 60 000 000 korun. Investorem expoziční části bylo Divadlo Alfa, které projekt expozice a jeho realizaci připravilo spolu se Západočeským muzeem v Plzni. Kurátory byli Mgr. Daniel Bechný a Mgr. Jana Studená (ZČM v Plzni) a Mgr. Tomáš Froyda (Divadlo Alfa). Muzeum loutek tak vzniklo díky úzké spolupráci a společnému úsilí města Plzně a Plzeňského kraje. Provozovatelem Muzea loutek je Západočeské muzeum v Plzni.
V první části expozice se setkáváme s historií plzeňského loutkářství, jehož představiteli byli Čeněk Škoda, rodina Karla Nováka, František Kočka, a především pak rodina Kopeckých, Jan, otec nejslavnějšího Matěje, jeho synové Jan, Josef, Václav a Antonín, pozoruhodná postava Arnoštka Kopecká, dcera Václava, rodina Dubských aj. Dalším tématem v expozici jsou „rodinná divadla“, o něž se zasloužilo nakladatelství J. R. Vilímka v roce 1894, zajímavé jsou sériově vyráběné Alšovy loutky (vyráběl je Antonín Müngberger). Dalším loutkářským rodem je rod Nosků. K tomu jedna poznámka, kterou jsem se nedávno dočetl, totiž že se Josef Skupa s rodinou Novákovou, s níž zpočátku spolupracoval, později rozkmotřili, „v roce 1927 došlo k vážné roztržce a rozchodu rodiny Novákovy se Skupou,“ píše se v materiálu, k němuž dávám odkaz pod textem. Karel Novák pak šel svou cestou, Skupa svou, zahrnující rovněž profesionalizaci.
K charakteristice expozice přebírám na doplnění část textu z informačního letáku:
Příběh loutek, který muzeum vypráví, začíná již na počátku 19. století, kdy se Plzeňané mohli těšit z divadelních představení kočovných lidových loutkářů. Část expozice je věnována vývoji plzeňského loutkářství na konci 19. století, kdy vzniklo první stálé loutkové divadlo – Škodovo divadlo, které je v expozici představeno unikátním oživeným modelem, který je zhotoven podle dochovaného negativu. Příběh loutkových divadel pokrčuje ve druhém patře, kde se na pomyslné časové ose novým fenoménem stávají rodinná divadélka, ve kterých se při hře setkával svět dětí a dospělých. Významná část expozice je věnována Loutkovému divadlu feriálních osad, v němž působili umělci Karel novák, Josef Skupa a Jiří Trnka. Na jeho jevišti také poprvé stanuly loutky Spejbla a Hurvínka. Atmosféru divadla Karla Nováka v době jeho největší slávy evokuje nově vytvořený „loutkomat“ s vybranými marionetami z původního fundusu.
Mě zaujala i novější historie a současnost v dalších patrech domu, zachycující bohatou loutkářskou tradici Plzně, nové podoby a chápání loutky, včetně jejich odlišných typů. V nejvyšším patře domu je pak jakési interaktivní pódium, kde si děti mohou vyzkoušet vodit loutky, v přízemí vzadu je naopak Skupa Café, jehož interiér je inspirován „podobou dochovaného bytu manželů Skupových, kteří v něm bydlili ještě v 50. letech 20. století.“
Na stěnách schodiště jsme pak procházeli kolem fotodokumentace projektu Putování plzeňského kašpárka, což je pokračování obřího projektu Paměť loutky, který probíhal od roku 2011. Naše loutky se staly průvodci a představily lidem město Plzeň, Plzeňský kraj a belgické město Mons, které je letos také Evropským hlavním městem kultury (Plzensky.denik.cz, 2015)
I když jsem se loutkami nikdy nijak výrazněji nezabýval, vždy mě přitahovaly z řady důvodů. Vnímal jsem nejen „národněobrozenecký“ kontext historického loutkářství, ale i aktuálnost loutek v současném divadle (realizace v královéhradeckém Draku), fascinovaly mě různé podoby japonského loutkového divadla, a konečně je pozoruhodná šíře dnešních animačních technik, které dalece přesahují ony tradiční podoby (i filmové) Jiřího Trnky, Hermíny Týrlové a dalších, a na druhé straně se k tradičním „rukodělným“ maňáskům oklikou zpět vracejí – třeba ve filmu Kuky se vrací nebo nejaktuálněji v Lichožroutech Pavla Šruta a Galiny Miklínové.
Dokladem, který mi řečené potvrzuje i v plzeňském kontextu, je pročítání Žurnálu, Plzeňského kulturního a společenského magazínu (říjen 2016, na www.zurnalmag.cz je možné stáhnout jednotlivá čísla ve formátu pdf), z něhož vybírám novou inscenaci Divadla Alfa, které by stálo i za samostatný příspěvek (myslel jsem, že budu text přepisovat, ale super, šlo to právě zde zkopírovat):
Jako první repertoárová novinka se představí 10. října Cesta do středu Země (sopouchem Milešovky), inscenace inspirovaná dílem francouzského spisovatele Julesa Vernea a filmy světozná- mého režiséra Karla Zemana. Střetne se v ní svět divadla, filmových triků a pochopitelně pravěkých zvířat a rostlin. Dramatik René Levínský sice psal současně jiný text pro Ná- rodní divadlo, ale Alfu rozhodně neošidil. Napsal původní hru, v níž dobrodružství cesty do středu Země prožívá skupina plzeňských skautů. Poprvé se v Divadle Alfa představí režisér Tomáš Procházka (spolupracoval úzce se souborem Buchty a loutky) a scénograf Robert Smolík (držitel řady ocenění a vedoucí katedry scénografie KALD DAMU). Tým doplňuje hudebník Jan Burian ml., vnuk slavného plzeňského rodáka a divadelníka E. F. Buriana. A protože v regionu jsou hned dvě významná paleontologická naleziště u Radnic a u Nýřan, vyzvalo Divadlo Alfa ke spolupráci Západočeské muzeum v Plzni. Muzeum inscenace zaujala a začala vznikat na jeho půdě dílna, která nabídne školám zajímavý projekt navazující na divadelní představení. Tvořivým způsobem bude rozvíjet znalosti daných historických období ve vztahu k místu, kde žijeme. Jedná se o první společný projekt tohoto druhu!
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Skupa
https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=5477
https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=17019
https://www.muzeumloutek.cz/cz/
Rozsáhlý materiál, v němž je popsána historie loutkářství mj. ve východočeském, ale i plzeňském kraji, Plzeňsko je nazýváno po celé jedno století „Mekkou českých loutkářů“. Hovoří se o spolupráci loutkářů s Mikolášem Alešem etc., historie až po současnost
https://www.nulk.cz/files/narodni_seznam/loutkarstvi_nominace.pdf
dům, v němž je umístěno muzeum, historická památka
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFm_n%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD_Republiky_23_(Plze%C5%88)
———
Zpět