Moravia quintet na DF 2016

Moravia quintet
Dechové kvinteto Moravské filharmonie Olomouc

Jablonec nad Nisou / Městské divadlo
8. 6. 2016, 19:00
Dvořákův festival 2016

Petr Hladík – flétna
Jan Kučera – hoboj
Lukáš Broda – klarinet
Jan Dvořák – fagot
Oldřich Bártík – lesní roh

V nádherné secesní budově Městského divadla v Jablonci nad Nisou musí být snad každý koncert už tím prostředím skvostný, navíc obsazení dechového kvinteta mi připadá, nevím proč, jaksi barokní (bylo by zajímavé o tom uvažovat), i když třeba hrají současnou hudbu. Ředitel festivalu Miroslav Matějka publiku ozřejmil v úvodním slově podíl Čechů na vzniku tohoto útvaru (Antonín Rejcha byl ovšem klasicista a standardní dechové kvinteto v obsazení, v jakém hraje dodnes, vzniklo opravdu až po jeho přesídlení do Paříže v roce 1808, takže je to s tím barokem na pováženou), nicméně Moravia quintet, Dechové kvinteto Moravské filharmonie Olomouc, hrálo obojí, i když, zase musíme korigovat řečené, protože Němci, kteří si na zařazování do stylových období úzkostlivě zakládají, řadí Johanna Christiana Bacha, do období „Vorklassik“, předklasicismu.

V podstatě jsem tím vším měl na mysli jednu věc, která se mi ověřila i v poslední době na několika koncertech, totiž jsou-li špičkoví hráči a kompaktní hudební těleso, snáší se vedle sebe při dobré dramaturgii velmi dobře hudba stará s novou a dokonce můžeme vnímat – přes výraznou příslušnost ke stylům své doby – její vývojové souvislosti. Moravští hudebníci hravě překonali zdánlivou propast bezmála tři staletí mezi vídeňským klasikem v úvodu a francouzským skladatelem, jehož dílo je adaptací původně filmové hudby významných tvůrců, jak filmových i hudebních, a zároveň ještě delší časový úsek nazpět, neboť La cheminée du roi René Daria Milhauda, o němž je řeč, jsou středověké miniatury, vážící se k době titulního krále, který žil v 15. století a jehož socha stojí v Aix-en-Provence (film se jmenoval Cavalcade d´amour, režíroval Raymond Bernard, napsal Jean Anouilh, oba významné osobnosti svých oborů, kromě Milhauda zde zazněla i např. hudba Arthura Honeggera). Ona blízkost přes staletí vyvstane, když si ještě uvědomíme název Divertimento, u Wolfganga Amadea Mozarta název běžný, nicméně dnes už málokdy zřejmý v původním širším italském významu, totiž zábava (dnes bychom řekli entertainment).

A podobným způsobem se k sobě vázaly i další skladby celého večera, před přestávkou kvintet již zmíněného Johanna Christiana Bacha, jedenáctý ze třinácti potomků velkého Johanna Sebastiana a jeho druhé ženy Anny Magdaleny (kdo ze začínajících klavíristů nehrál Knížku skladeb pro Annu Magdalenu Bachovou?), po přestávce pak Trois Piecès Brèves Jacquese Iberta, Studie pro dechové kvinteto Aleše Pavlorka a konečně TicoTico Zequinhy de Abreu.

Flétnista Petr Hladík, který jednotlivé skladby programu krátce uváděl, neopomínal ve svých komentářích zdůraznit vždy i nějaký zábavný (sic!, divertimento, entertainment) prvek, jako například, že Darius Milhaud má zápis v Guinessově knize rekordů, který získal na základě své nejkratší opery trvající pouhých devět minut. Když uváděl skladbu současného skladatele Aleše Pavlorka, s nímž jsou hudebníci moravského kvinteta přátelé, potvrdil tento aspekt jinak kultivovaného hudebního večera se všemi parametry klasického vystoupení ve fracích (pánové měli krásné černobílé motýlky, čehož jsem si coby zároveň fotograf nemohl nevšimnout) souhlasný smích v publiku. To bylo koncertem Moravia kvintetu veskrze spokojeno.

Rovněž mne zaujala osobnost Aleše Pavlorka, původním hudebním školením klarinetisty (Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín), jehož tvorba je nápaditá a neotřelá a přitom posluchačsky přístupná (jak těžké dnes!), podle profilů, které jsem si přečetl, se značným stylovým rozpětím a smyslem pro humor i mezní použití hudebních prvků, technické a výrazové možnosti. Do širšího hudebního povědomí mohl proniknout Koncert pro basklarinet a orchestr (2006), v kontextu našeho příspěvku si dovolím poznamenat, že napsal rovněž Capriccio pro klarinet a orchestr (capriccio může být dalším synonymem za divertimentem v původním významu a dalšími uvedenými či možnými).

Onu spokojenost už jen stvrdila poslední skladba, tak trochu ve stylu přídavku (i když ten pak ještě, taková „ukolébavka“, kterou naopak neznám). Kdo by si neuvědomoval, o jakouže se to vlastně jedná skladbu podle názvu (a z toho vyplývající řečenou příslovečnou třešničku na dortu programu kvinteta i spokojenosti publika), pak mohu jen nepřímo říci, že je to – vedle dalších tří set dalších skladeb narychlo načrtnutých většinou ve stylu brazilského choro – nejznámější hit řečeného Zequinhy de Abreu, geniálního syna lékárníka a později majitele lékárny, který se dokonce stal starostou svého rodného města Santa Rita do Passa Quatro. To samozřejmě nic neříká, stačí ale zadat jméno do YouTube, mně se v interpretaci líbí fenomenální Paco de Lucia.

Když jsem vycházel z postraních chodeb skvostné architektonické práce vídeňského Ateliéru Fellner & Helmer (ve dvoře jsem měl zaparkované auto a tak jsem to měl blíž služebním vchodem), začalo poprchávat a než jsem se příjezdovou komunikací, na niž jsem z hlavního tahu (Praha)-Turnov-Liberec odbočil, do Jablonce, vrátil zpět na ono výchozí místo, odkud to jde už rychle do Turnova a odtud pomalu do Jičína, rozpršelo se přímo ukázkově. Jakmile jsem však dosáhl po nejprudším kopci (silnice je to parádní, od výstavby na konci osmdesátých let coby R35 nahradila někdejší složitou cestu do Liberce, zřejmě i pro parametry zatáčky a stoupání byla zařazena do kategorie rychlostních silnic, přestože se dnes s ní počítá jako se součástí druhého největšího dálničního tahu v zemi) do sedla před sestupem do Hodkovic nad Mohelkou, v němž hlubokým zářezem protíná systémy Ještědsko-kozákovského hřbetu, tedy na jedné straně samotného Ještědu, na druhé Kopaniny, Frýdštejna, Vranovského hřebene, Malé Skály atd. a z nějž se sjíždí směrem k Sychrovu (tam se koná každoročně zahajovací koncert festivalu) a do pestré krajiny kotlin a údolí Českého ráje, rázem jako by utlo. Ani kapka. Kdosi mi pak povídal, jak si krásně užívali celé odpoledne na novém koupališti v Turnově (Maškova zahrada, před týdnem, 1. června, otevřený nový rekreační areál). Pardon, nechtěl jsem dělat reklamu, ale do Maškovny jsme chodili na pizzu. V Jičíně ani nekáplo. I takové kontexty koncerty mívají.

https://jan-k-celis.webnode.cz/news/moravia-quintet-na-dvorakove-festivalu-2016/

Aleš Pavlorek
https://www.ps3youtube.com/v/ale-pavlorek-capricio-pro-klarinet-a-dechov-orchestr-LKep_MJEr2s
https://www.rozhlas.cz/nakladatelstvi/vaznahudba/_zprava/concerto-per-clarinetto-basso-ed-orchestra-ales-pavlorek--419150
https://www.rozhlas.cz/nakladatelstvi/autori/_zprava/pavlorek-ales-nar-1971--464206
https://moravskoslezsky.denik.cz/kultura_region/20090528_hudba_pavlorek_janackuv_rozhovor.html

jkč / Čtení o koncertech / Dvořákův festival 2016