Mood Indigo

Mood Indigo
jazzové standardy

Muziku k pozdějšímu jazzovému standardu Mood Indigo napsal jazzový kníže Duke Ellington s Barney Bigardem (1906 – 1980), kreolským klarinetistou, který působil v Ellingtonově orchestru od roku 1928 a spolupracoval s ním 14 let, autorem textu je Michael Parish (1900 – 1993), textař litevského původu, jak prozrazuje jeho občanské jméno Michael Hyman Pashelinsky, který s Ellingtonem napsal rovněž proslulý standard Sophisticated Lady.

Hlavní téma dodal Bigard, který jej měl od svého učitele, klarinetisty neworleanské éry Lorenza Tia. Ellingtonovo nezaměnitelné aranžmá bylo nahráno nejdříve jeho Cotton Club Orchestra u labelu Brunswick (katalog č. 01068). Na nahrávce slyšíme trumpetistu Arthura Wetsola, pozounistu Joe Nantona, klarinetistu Barney Bigarda, u klavíru seděl Duke Ellington, banjo hrál Fred Guy, kontrabas Wellman Braud a bicí nástroje Sonny Greer. Neobvyklé na nahrávce bylo, že Ellington použil pro nahrávku dechové nástroje s dusítky, aby získal kompaktní zvuk.

V roce říjnu 1930 byla skladba nahrána v rámci rozhlasové produkce Ellingtonovým orchestrem a pojmenována Dreamy Blues. Ellington později vzpomínal: Byla to první skladba, kterou jsem napsal pro přenos mikrofony. Teprve ale v roce 1940 vznikla nahrávka s vokálem v podání Ivie Andersonové. Ellington říká, že text napsal Irving Mills. Jak to skutečně bylo, může být otázka. Na anglické Wikipedii je skutečně uveden jako autor textu a je tam zmíněna skutečnost, která v německé mutaci článku je zevrubněji rozvedena. V roce 1987 ve sporu o autorská práva tvrdil v té době 87letý Mitschel Parish, že autorem textu je on. Do té doby platilo, že autory hudby jsou Duke Ellington a Leon Bigard (tj. Barney Bigard a textu Mills. Parish byl už od roku 1929 žádán profesionály, aby dokončil některé nehotové skladby, a je považován za nejznámějšího „textaře-fantoma“ té doby. O Millsovi se říkalo, že disponuje malou slovní zásobou, takže si nechával často vypomáhat.

Z hudebního hlediska je zajímavé aranžmá skladby, totiž vzájemná poloha dechových nástrojů. Je obvyklé, že vrchní hlas je svěřen klarinetu, prostřední trubce a spodní pozounu, v tomto případě Ellington nástroje obrátil. Tento atypický postup, který skladatel použil i u jiných čísel, např. u Solitude (1932) či Dusk (1940), má ve výsledku zajímavý efekt, kdy alikvoty klarinetu a pozounu vytvářejí dodatečnou barvu mikrofonu (mike tone), která činí dojem, že hrají nikoli tři, nýbrž čtyři nástroje.

Skladbu nahrála řada jazzmanů i hudebníků jiných oblastí, mj. Paul Robeson, Ella Fitzgerald, Nina Simone, Nat King Cole, Frank Sinatra, Louis Armstrong, den Boswell Sisters, Charles Mingus, Red Nichols, Kid Ory, Johnny Hodges.

Info
https://en.wikipedia.org/wiki/Mood_Indigo

Muzika
Duke Ellington (1930)
https://www.youtube.com/watch?v=ojamSYmjEs0
Paul Robeson (1937)
https://www.youtube.com/watch?v=bSbRaVhS6FM
Ella Fitzgerald (1957)
https://www.youtube.com/watch?v=jaq9Gx9GT5E
Nat King Cole
https://www.youtube.com/watch?v=gFVrO_hf77w
Charles Mignus
https://www.youtube.com/watch?v=FPN3VsEpkfI
Wycliffe Gordon - s notami -
https://www.youtube.com/watch?v=_JLAeKUpUco