Modrá tráva na Zelené louce

Modrá tráva na Zelené louce
3. ročník country-folk-bluegrass festivalu / 25. července 2015

Extrémní hrátky počasí letos ovlivňují šmahem průběh kulturních projektů open air (na Šrámkově Sobotce se třeba přesouvala autorská čtení ze Zahrady Šrámkova domu do knihovny, ale i přehazovaly a měnily, odpadaly a přibývaly pořady) a neodbytně se přihlásily i coby dramaturg letošního „festiválku na Zelené louce“, tedy na Ranči Bodláka a Pampelišky v Záhubech u Zelenecké Lhoty, když strhly ještě před začátkem produkcí plachtu proti slunci, upevněnou na kůlech před otevřeným prostorem stodoly, který je již potřetí jevištěm tohoto kulturního počinu. Říkal jsem si – a vzápětí Janu Jiterskému, jenž je jeho hlavním spiritem agens – že by se snad klimatický aspekt měl uvádět přímo na plakátu, totiž v „nultém“ ročníku (ještě před „oficiálním“ číslováním v následujícím roce, kdy festival vypukl s plnou parádou, viz i odkaz dole), kterého jsem se neúčastnil, vtrhl na louku přívalový déšť, takže to prý bylo jako na Woodstocku, minule pak slunce pralo hudebníkům do tváří a do nástrojů, které se pak rozlaďovaly, což byl právě důvod přesunutí plachty, dříve vytvářející komfort pro diváky (zatímco „umělci“ se pekli), právě před stodolu.  

Když se prohrabávám internetem, abych si doplnil některé údaje o letošku, vyskakují na mne jako první odkazy na předloňský ročník festivalu (2013, na webnode) a fotky z loňského festivalu (2014 na Rajčeti). Vzpomínám si v této souvislosti na jednu tak trochu obskurní kulturní epizodku, totiž na onom prvním z obou festivalů vystoupila také Petra Černocká se svým partnerem kytaristou Jiřím Pracným (uvědomuju si, že na možná na Rajčeti jsou fotky i z tohoto ročníku), uběhlo pár měsíců a náhodně jsem zapnul televizi (či šel mimochodem kolem ní) a mou pozornost přitáhla architektura, která mi byla jasně povědomá, následovalo pokračování interview právě s Petrou Černockou a komentář, že vystupuje na množství velkých, ale i malých festivalů. Uvědomil jsem si, že záběry byly z lidové architektury místa, kde jsme s Kubou Kazdou rovněž hráli, a že na Zelené louce byli opravdu televizáci. Nechci být jízlivý, zpěvačka byla velice příjemná, na nic si nehrála, prohodil jsem s ní rovněž pár vět, vystoupení bylo sympatické, jen onen televizní pořad byl podle tak trochu mediální masáží, protože sice nemám příliš přehled, na kolika velkých festivalech kdysi kultovní Saxana vystupuje, ale o formulacích, které jsem slyšel v televizi, trochu pochybuju.

Ale o tom jsem se vlastně nechtěl zmiňovat, je to jen kontextuální poznámka. Samotný festival je skvělou záležitostí. Letošní ročník festivalu uvedl jeho pořadatel Jan Jiterský svým vlastním vystoupením písniček s doprovodem na akordeon za pomoci kontrabasu Petra Kůse, který prý taky pár kroků odtud bydlí, a s poznámkou, že se stále ještě považuje za učedníka na tento nástroj. Na vysvětlenou pro neznalé: Někdejší muzikálový zpěvák, výborný muzikant, který utekl z Prahy a se svou krásnou ženou se začali věnovat venkovské škole, původně určené zániku  jejím novým ředitelem otevřené pod názvem Škola Bodláka a Pampelišky (odkazující právě na příběh školy) jako první soukromou školu tohoto typu u nás, vystoupil totiž s harmonikou poprvé už vloni, vlastně po pár týdnech učení, ale s tak dobrým výkonem, že by žádný hospodský harmonikář nevěřil, že Honza dosud hrál jen na jiné klávesové nástroje. Nu a dlužno podotknout, že jsem se zde ocitl – tedy již potřetí – coby člen kapely Jakub Kazda & Přátelé, spolu s Kubovým tátou (kytara, harmonika, kapelník), Zdeněk Vágner (kontrabas) a letos Jitka Chalupníková (zpěv). Vedle houslí a violy jsem si pak vzal tradičně fotoaparát, abych něco málo zaznamenal.

Vedle skupin, které tu tradičně vystupovaly v programu, označeném jako „multiminižánrový festiválek“, jako SPRZ HO či Maňana Bluegrass Band či Tchei-chan, letos zahrála také dvě skupiny, které nebyly původně na plakátu uvedeny.  První z nich, skupinu s názvem Coolna, uváděnou domovsky do Vrchlabí, jsem znal z loňska částečně, prostřednictvím hráčky na dobro Šárky Rotterové, která tu byla i vloni, druhou, Blanket, jsem bohužel neznal ani podle jména, jen jsem překvapeně zíral, když dvě krásné ženy v publiku (jednu z nich znám, učil jsem její dceru) zpívaly s nimi jejich písničky a dokonce pak sypaly z rukávu i biografické údaje o ní, jak dlouho hrají atd. Tož moje chyba, přece jen v české country music nejsem tak zběhlý, byť jsem byl coby posluchač i párkrát na kopidlenském festivalu, Mecce téhle hudební oblasti (vzpomínám například na pozoruhodný Cop) a průběžně jsem se během let ochomýtal v různých sešlostech, které vzešly ze studentské kapely, kde jsem i hrál. Chtěl jsem nicméně dokončit větu takto: kapelu jsem neznal, ale jeden z hudebníků mi byl povědomý svou vizáží, a už jsem se vyptával, kdo je kdo. S Blanketem pak pochopitelně hrál rovněž Petr Kůs, tentokrát na mandolinu (jak se někde komentuje, Petr hraje na všechno), měl bych v tuto chvíli pro stejně neznalé, jako jsem byl do této chvíle já, že hrál ve Šlapetu, ve Fámách a dalších (nechci říkat známějších, abych si znovu nenaletěl) skupinách. A musím říci, že po vystoupení jsem za pány šel a řekl jim, klobouk dolů, dlouho jsem neslyšel tak intonačně skvěle sladěné vokály.

Nu a pak ještě jedna kapela, na kterou jsem se těšil, Báry. Hanku Trnkovou znám z Jičína coby organizátorku „Dobré muziky u dobré kávy“ v kavárně Don Cortéz, potkám ji takřka vždy neočekávaně, jako na jičínském pohádkovém festivalu (mám ji odtud někde na fotce na Rajčeti) či v autobuse, když jsem tuším jel fotit na nějaký pražský koncert a Hanka jela do Děčína s mandolínou na zkoušku právě s Bárami, či z hospody u Jindry v Železnici, kde hrála (já tu byl opět v Kubou Kazdou). Ačkoli Báry hrály i v Jičíně, dosud mi jejich vystoupení unikalo. Vokální trio Brigita Vanická (kapelnice), Lenka Jandová (ke zpěvu též housle) a Vlaďka Štěpánková doplňuje baskytara Ivety Dolanové. S Hankou je „dámská kapela“, jak se uvádí i na jejich webových stránkách s pěknou úvodní fotkou VW „broučka“, kterého zpěvačky a muzikantky táhnou, pětičlenná, v Záhubech hrály výjimečně i s jedním muzikantem mužského pohlaví, který s nimi hrál a kterému se prý stýskalo, takže sem za nimi přijel (jeho jméno padlo, ale nerad bych to popletl, takže se mu omlouvám, bude to jistě jeden z uvedených na stránkách). Na kapele s tradicí od roku 1986 (odkazuju naposledy na webové stránky) je kromě sezpívaných krásných a silných hlasů sympatická i skutečnost, že si české podoby písní textují samy.

Nefotil jsem úplně všechno (tento text je vlastně primárně komentářem ke třem fotoalbům, které jsem z materiálu sestavil), „vynechal“ jsem kapely zdokumentované (v tomto prostředí už poněkolikáté) v minulých ročnících i závěr večera, věřím, že se všichni i nadále skvěle bavili, ale po Bárách jsme vyrazili k domovu.

https://jan-k-celis.webnode.cz/news/country-festival-na-zelene-louce-/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Festival_na_zelene_louce_v_Zahubech/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Festival_Jana_Jiterskeho_v_Zahubech/
https://jicinsky.denik.cz/kultura_region/country-na-zelene-louce-pro-deti-i-dospele-20130729.html

letošní festival
https://nazelo.webnode.cz/

Blanket
https://www.blanket.cz/

Báry, dámská kapela
https://kapelabary.cz/

P. S. Potkal jsem ve městě jednoho z muzikantů, kteří patří do užšího společenství tohoto hudebního světa, a dozvěděl jsem se, že onen banjista, kterému se stýskalo, se jmenuje Pavel Zícha.

Moje fotky
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Country_festivalek_na_Zelene_louce_2015_Petr_Kus%2C_Jan_Jitersky%2C_Coolna/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Festivalek_na_Zelene_louce_2015_Blanket/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Festivalek_na_Zelene_louce_Bary/