Modche a Rezi

Byla někde úplně v horní poličce. Nebo vlastně nevím pořádně, kde byla. Ani nevím, kam se během desetiletí poděla. Prostě byla tenkrát, matka říkala, že ji četla, že se četla, takže ona absolutní samozřejmost, se kterou berete tyhle věci, když prostě jsou. Modche a Rezi. Tak to matka říkala vlastně ještě dříve, než jsem tu knížku viděl. To je snad jediné, co si pamatuju naprosto přesně. Že jsem ji četl až potom. A tedy vlastně ani nevím, zda to byl onen samostatný cyklus deseti humoristických příběhů či zda to byl celý komplet Vojkovických a přespolních, nejspíš ano, alespoň i podle toho, co jsem se dočetl nyní po letech.
Je zajímavé, že si nejzřetelněji pamatuju, jak ten soused plival na zem, z toho přesněji zpětně usuzuju, kolik mi mohlo být let, protože jsem už logicky uvažoval o tom, že plivátko, kulturní předmět své doby, existoval, někde jsem ho viděl na nějakém zámku, a zvyklost plivat jsem si dával do souvislostí, později se Švejkem, kde je také jedna pasáž o tom, jak Švejk musel vyhodit nezvaného hosta, protože jim tam plival na zem.
Nečekal jsem, že na internetu najdu nějakou zmínku o této knížce, která se teď nedávno vynořila z hromady starých knih, kterou jsem přebíral, a protože ta původní kamsi zmizela, byl jsem rád, že si ji zase můžu znovu přečíst. Uvědomil jsem si, že jsem díky té knížce znal od dětství povahu židovských vtipů, oné nezaměnitelné komiky, postavené na situačním zvratu, expresívní nadsázce, neustálém každodenním dramatu, vyvěrajícího ze zdánlivých drobností, a nářku na straně jedné, a na jistém smíření se životem a melancholií na straně druhé.
Teprve teď jsem si dal dohromady, že když jsem si přečetl Rothovy knížky, některé postupy vyznívají v jiné zemi a v jiném čase velmi podobně, byť u Rotha ještě samozřejmě dramatičtěji. Idylka minulých dob totiž dávno pominula. Duchem totiž Rakousova tvorba patří do devatenáctého století a tyto povídky opravdu vznikly v letech 1898 – 1902, i když vyšly ve  vydání Vojkovických a přespolních až v roce 1910 a v kompletním třísvazkovém vydání v nakladatelství Obelisk až ve dvacátých letech následujícího století (1926).

Vojtěch Rakous, tedy Adalbert Österreicher či Östreicher, jak zmiňuje jeden webových článků o židovském spisovateli, Čech z přesvědčení, který se narodil ve Starém Brázdímu poblíž Brandýsa nad Labem v roce 1862 (možná!), byl současníkem Ignáta Hermanna. Chudý kluk, který se dostal do Prahy a bydlel tam ve starém, zchátralém domě v zapadlé uličce Židovského Města, přišel k českým „bejmiš“ knížkám, které byly pro obchodníka s knihami odpadem. Hltal Tyla, Prokopa Chocholouška, Jana z Hvězdy, až dospěl k tomu, jak říká ve svých pamětech (a jak to reprodukuje Josef Rumler v předmluvě k vydání Rakousových próz v Edici humoru a satiry v Čes. spisovateli 1958, které je tou vynořivší se knížkou), že bude českým židovským spisovatelem. První povídku donesl do humoristického časopisu Paleček, a příbuzní, kteří byli zprvu uraženi tím, co ten „nepodařená kluk židovská“ vyvádí, jásají, když listonoš přinesl honorář z redakce.
V pražské Libni na Primátorské třídě, kde si otevřel obchůdek, napsal většinu svého literárního díla. Ke slávě mu dopomohl Jan Herben, který si povídek všiml a pozitivně je ohodnotil, a později určitě také Josef Lada, který se stal jedním z jeho ilustrátorů. Kromě toho byl natočen i film, kde hráli tehdy známí filmoví herci. Humoristické zachycení právě zanikajícího světa, to je důvod, proč se i dnes k Rakousově próze vracíme.

O tom, že kniha je populární i dnes, svědčí skutečnost, že před nedávnem (2009) vyšla s ilustracemi Darji Čančíkové v nakladatelství GplusG.

Kniha s názvem Modche a Rezi a jiné příběhy je rozdělena netitulní cyklus, a dále oddíly Kieslerův Lojza, Dědeček a babička, Židé a židovky a Doma. Jednotlivé povídky se jmenují Před svátky, Kterak Modche a Rezi předčasně světili bošhašono, Modche a Rezi na židovském bále, Záselky, Když se okna tloukla, Jak Rezi pekla macesy, Rezina poslední hodinka, Pokrtění, Modche na svobodě a Modche před odvodem.
Pohroma uklízení, jímž vyprávění začíná, ukazuje role, které ve dvojici má Modche a jeho žena. Když dochází k nějakému průšvihu, Modche se raději vytratí před spíláním ženy generála. Legrace je, když přijdou na svátek do jiné vesnice a Rezi peskuje ostatní, že jej nesvětí, nicméně je to o tři neděle dříve. Rezi je pěkná herečka, tváří se, že každou chvíli omdlí, je však vždy dokonale při vědomí. Záselky znamená zaslíbení, tedy zásnuby. Prozrazovat děj povídek by asi připravilo potenciálního čtenáře o pointu, proto prozradíme jen, že nakonec všechno dobře dopadne a Modcheho neodvedou.

Vojtěch Rakous
https://www.maskil.cz/5762-1-12/12/11.htm https://www.obecbrazdim.cz/index.php?nid=1051&lid=CZ&oid=85907
https://www.yivoencyclopedia.org/article.aspx/Rakous_Vojtech
https://www.itok.cz/clanky/historie/vyroci-zidovskeho-humoristy-vojtech-rakous-8-12-18/
Film
https://www.csfd.cz/film/7466-modche-a-rezi/zajimavosti/
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/56058-vojtech-rakous.html?PHPSESSID=6e0177b2a91059181c63f47954771d1b
Nové vydání
https://www.dobre-knihy.cz/detail/121411/modche-a-rezi.htm
https://www.ilustratori.net/darja-cancikova

Na těchto stránkách zmíněno na adrese o židovské literatuře
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/rozinky-a-mandle/