„Mistério del ángel“ – Tango argentino / ČDH 2018/19

„Mistério del ángel“ – Tango argentino
České doteky hudby 2018/2019

Jakub Jedlinský a Patricie Poráková – koncepce projektu
Patricie Poráková – choreografie
Camillo Caller – perkuse
Michal Kříž – světelný design

Escualo quintet
Jakub Jedlinský – akordeon/bandoneon
Vít Chudý – housle
Petr Beneš – elektrická kytara
Ivan Vokáč – klavír
Jan Prokop – kontrabas

Tangonexion
Patricie Poráková
Javier Antar
Berrak Yedek
Michal Kurtiš

Latinsko-americká hudba má v dramaturgii festivalů Českých doteků hudby dlouhou tradici: koncerty s názvem Ve znamení tanga v interpretaci tria Jaroslav Svěcený, Miloslav Klaus, Ladislav Horák na několika ročnících Dvořákova festivalu, organizovaného rovněž společností ČDH (komentoval jsem např. ty v Mladé Boleslavi 2013 či v Mnichově Hradišti 2016) či vystoupení souboru Bardolino, které má ve svém repertoáru zařazeny skladby tohoto charakteru - ostatně perkusionista Camilo Caller, který byl mezi účinkujícími tohoto večera či akordeonista Jakub Jedlinský, člen Escualo  Quintetu, oba hráli v sestavě Bardolina na koncertu Ivy Bittové v Rudolfinu (koncert ČDH) v lednu minulého roku. A dodejme kontextuálně, že v publiku seděl vedoucí Bardolina, houslista Pavel Fischer, těsně před odjezdem tohoto souboru do britského Manchestru na String festival 2019 do Manchesteru, pořádaný The Royal Northern College of Music, na FB se dočteme: „V sobotu se představíme na orchestrálním koncertu s Temperamenty Pavla Fischera (na stejném koncertě s houslistkou Sophií Jaffé)“, tedy německou houslistkou, která na jednom z minulých ročníků ČDH rovněž vystoupila.

Jakkoli jsem se v poslední části předchozí věty vrhl po jednom vlákně kontextu této hudební oblasti, nemohu pochopitelně zde v pár řádcích postihnout celou tu úžasnou souvislost, kterou sám jenom tuším. „Tajemství anděla“ nicméně, jak je zřejmé i z podtitulu „hudebně taneční večer“, překračuje komorní vymezení právě přesahem od hudby k tanci, čímž činí tento večer něčím v rámci hudebního festivalu České doteky hudby ojedinělým – navíc je to světová premiéra. Přitom bych se zdráhal označovat tento projekt jako crossover (jakých v dramaturgii festivalu nalezneme celou řadu, ostatně v katalogu jsou vyznačeny jako samostatná kategorie) vzhledem k tomu, že v tomto případě spojení hudby a tance je samotnou podstatou tanga nejen coby hudebního žánru, nýbrž kulturního stylu se svébytnou historií od lidových/národních momentů ke koncertním síním, ale i tanečním sálům po celém světě.

Z reakcí Patricie Porákové, která se svým manželem Chavierem Antarem zprostředkovává zážitek tance tanga po celých Čechách (webová prezentace Tangonexion, mám osobní svědectví z lekce v Kulturním imagináriu jičínské Valdštejnské loggie), na jejím profilu FB, je zřejmé nadšení z projektu, který započal spoluprací s Jakubem Jedlinským před několika lety, a které dokázali všichni hudebníci i tanečníci přenést do publika. Podílelo se na tom nejen samotné umění tanečníků a instrumentalistů, ale i choreografie, včetně působivého light designu, který podtrhl jednotlivé příběhy vyjádřené v tanci. Ve vlastní choreografii se střídaly instrumentální a hudebně-taneční vstupy, přičemž – s určitým zjednodušením – lze říci, že ty první na sebe strhovaly pozornost přesahem hudby z jejího funkčního užití („k tanci“) k pozoruhodným hudebním strukturám, které přesahovaly běžnou instrumentaci „spotřebního“ (či mainstreamového) poslechu řadou nápadů, emotivních disonancí, jazzových elementů snoubících se s charakteristickým zvukem „líbezných“ houslí a rozehrávající hru hudebních stylů v protikladech, které pak v číslech tanečních představovaly „elementy“ muže a ženy. V této poloze pak vystoupila krása těl, vášnivost pohybu a zaujetí okamžikem, vedle narativních momentů pro toho, kdo chtěl číst životní příběhy.

Nejsem odborník na tuto oblast, a tak nedovedu posoudit, do jaké míry jsou širší veřejnosti známé další osobnosti tanga, které – vedle naopak velmi oblíbené osobnosti hnutí tanga nuevo v českém kulturním životě napříč různými příležitostmi Astora Piazzolly (žertem říkám, že jeho skladby dnes hrají už „v každé hudební škole“) – prezentoval Esqualo Quintet: u argentinského hudebníka Aníbala Troila (Danzarín), v Buenos Aires hudební ikony (má zde svůj pomník) je to určitě už spřízněnost s bandoneonem, na který hrál po celý večer Jakub Jedlinský, Osvalda Publiese (Fuimos), z jehož poslechu autentických nahrávek na YouTube na mě dýchá atmosféra „dávných zašlých časů“ a jenž ve dvacátých letech minulého století hrál, jak si nyní ověřuji, s jednou z prvních ženských bandoneonistek, Fransiscou „Paquitou“ Bernardo. Mohl bych pokračovat a měl bych zmínit i jméno Lalo Schifrina, proslulého ovšem především v jiné oblasti, totiž filmové hudbě (Mission: Impossible; onen vizuálně narativní moment je společný i jevišti a jeho Tango barbaro představovalo zase další podobu této báječné muziky). A určitě nezapomenu ani na Percussion tango Camila Callera, který hrál na běžnou bicí soupravu, ale také – uprostřed sálu osvětlen pouze kuželem světla – seděl na svém cajonu (měl sebou dva, jeden originál z Peru a ještě jeden další) a vyklepával dlaněmi a prsty své sólo.

V materiálech se neuvádí druhý taneční pár. Byli jím  Berrak Yedek, turecká tanečnice a pedagožka žijící v Praze a Michal Kurtiš, známý ze známé televizní taneční soutěže.

Jan K. Čeliš / leden 2019
Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH