Miles Davis

28.06.2011 12:20

Miles Davis
Legenda jazzové a rockové fúze

Mám takové přirovnání. To, co se odehrávalo zhruba od konce padesátých do první poloviny sedmdesátých let minulého století v nonartificiální hudbě, mi připomíná orogenetický proces, kdy se za obrovských tlaků a teplot vzpříčí proti sobě se posouvající litosférické desky a vzniká nová podoba zemského povrchu, například při tzv. alpínském vrásnění vznikají horstva alpsko-himalájského systému. Rozdíl je v časových poměrech. Tvorba hor se počítá na stamilióny let a celý proces přes miliardu let, proměny, o nichž tu bude řeč, nejvýš na desetiletí. Přesto ten pocit, který mám, je podobný. To, jak vypadala hudba v celé své dosavadní historii, je transmutováno ve fúzi, po níž se už napořád všechno ocitá v jiných souvislostech. Miles Davis byl jedním z těch hudebníků, kteří na oněch převratných proměnách má zásadní podíl.
Černý trumpetista zasahoval do vývoje hudby v podstatě už od čtyřicátých let dvacátého století, byl u zrodu jednotlivých podob poválečného jazzu, tedy hard bopu či cool jazzu, v šedesátých letech nicméně jeho kreativita přesáhla hranice jazzu a propojila jazz s výdobytky rockové muziky, ať již to vnímáme z hlediska nástrojové revoluce (elektrické kytary, nové klávesové nástroje jako Hammondovy varhany a syntetizér, elektrické housle atd.) či jako proměnu rytmických modelů, přebíraných z rocku nebo, což je adekvátnější, jako hluboké prolnutí řady hudebních oblastí do nových podob, nazývaných v té době jazz-rockem či rock-jazzem, či prostě fúzí. Nezapomeňme přitom zmínit, že zmíněné nové podoby hudby nejsou jen záležitostí modelů či nových estetických ideálů, nýbrž především výsledkem spolupráce řady vynikajících muzikantů, jichž se v té době opravdu urodilo, kteří vyvinuli své úsilí podobným směrem. Z těch nejdůležitějších nechť padnou alespoň jména Joe Zawinul, Chick Corea, John McLaughlin, Keith Jarrett, Herbie Hancock, Billy Cobham, John Coltrane, Horace Silver či Bill Evans, jejich uvedení nicméně nevystihuje ono široké zázemí, které nové směřování hudby mělo v řadě dalších muzikantů už jen technicky nesrovnatelně zdatnějších, než tomu bylo v začátcích „bigbítu“ na počátku šedesátých let. V řadě Davisových výpadů do nejrůznějších oblastí pak představují tuto novou úroveň především dvě alba, In a Silent Way und vor allem Bitches Brew, vydané v letech 1969 a 1970 (druhé z nich bylo natočeno již v roce 1969, bezprostředně po proslulém festivalu ve Woodstocku). Tyto nahrávky jsou považovány za iniciační impuls hnutí, nazvaného fúze.

Info
Orogeneze
https://cs.wikipedia.org/wiki/Orogeneze

Miles Davis
Info
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miles_Davis
https://www.myspace.com/milesdavis

Muzika
Blue in Green
https://www.youtube.com/watch?v=PoPL7BExSQU

Cool Jazz
https://www.youtube.com/watch?v=3Ko852-LS9Y&feature=related

Walking
https://www.youtube.com/watch?v=cTfBpKzu6XA&feature=related
Tenderly
https://www.youtube.com/watch?v=ISnrLn4LnZs&feature=related
Time after Time
https://www.youtube.com/watch?v=OddHP8_Em7s&feature=related
https://www.youtube.com/watch?v=tTf_d30Anzk&feature=related 1984

Big Fun
Great Expectaction
https://www.youtube.com/watch?v=MjdevAFJciM (1)
https://www.youtube.com/watch?v=RiMym7Pg0QA (2)
https://www.youtube.com/watch?v=cVJ6fqS23mg (3)

Pár dalších příkladů

S Johnem Coltranem
So What
https://www.youtube.com/watch?v=qlIU-2N7WY4&feature=related
S Herbie Hancockem
https://www.youtube.com/watch?v=x_whk6m67VE&feature=related

Zpět

j a n k. č e l i š

Miles Davis

Menu

Vyhledávání

Kontakt