Michael Chabon / Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye

Jsme zvyklí číst knížky v určitých souřadnicích, z nichž vyplývají i určitá očekávání. Mám-li to konkretizovat v případě románu amerického spisovatele Michaela Chabona (1963), jsou to nejen žánrová určení, jako tragédie, komedie, westerny, detektivky či špionážní romány (od některých těchto žánrů tu jsou stopy, ale nikoli určující pro takto myšlenou profilaci), ale i třeba prostředí (lékařské, z finančního světa, univerzitní, v našem případě umělecké, a také, což by mohlo být uvedeno samostatně, židovské), určité motivy (motiv dvojníka, ostrov, přátelství, k tomu se vrátím) atd. Kdybychom chtěli hledat alespoň přibližné paralely v české kultuře, zmínili bychom Cirkus Humberto spisovatele a kabaretiéra Eduarda Basse či Román o věrném přátelství Amise a Amila představitele tzv. lumírovské generace, básníka Julia Zeyera. A ovšemže by pak padlo pražské téma se jménem židovského Golema.

Téma přátelství dvou mladých židovských chlapců/mužů, bratranců Josefa Kavaliera, uprchlého z Prahy před nacistickou hrozbou, a Samuela Klaymana, nyní autorské dvojice Joea a Sammyho, kteří pod jménem Kavalier & Clay vytvořili komiksovou figuru superhrdiny Eskapisty, je (v článku na německé Wikipedii) dáváno do souvislosti i s domnělou homosexualitou autora. Vztahy mezi osobami téhož pohlaví autor tematizoval v prvních třech knihách. V první knize Záhady Pittsburgu (1988, č. 2010) to je vztah mezi Artem Bechsteinem a Arthurem, ve Wonder Boys mezi lektorem Terrym Crabtree a studentem Jamesem Leerem a románu, kterému je věnován tento příspěvek, v Úžasném dobrodružství je tu kromě hlavních protagonistů ještě vztah Sammyho k herci Tracy Baconovi. V onom posledním případě (v prvních nevím, zatím jsem nečetl) jde o explicitní homoerotickou zkušenost, kterou se Sammy v dalším vývoji příběhu snaží popřít, u autora zprvu diskuse na toto téma utichly, když se oženil, nicméně v časopise Rolling Stone v roce 2001 přiznal, že ho zajímají „otázky identity a sexuality“ a „vztahy mezi heterosexuálními a homosexuálními muži“, mezi nimiž vznikají velká přátelství“, že lidé jsou komplikovanější než škatulky, do nichž jsme byli dříve strkáni a že on sám měl několik podobných vztahů.

Zmíněné vlákno příběhu Sammyho a Tracyho je ovšem jen jednou vrstvou rozsáhlého příběhu, židovské téma je určitě stejně silné, ne-li silnější, a přichází od počátku vyprávění v Praze, odkud mladý Samuel prchá s pomocí svého učitele, iluzionisty Bernarda Kornbluma, který poslal v dřevěné rakvi fingovanou mrtvolu, ve skutečnosti hliněného Golema v šatech obra Aloise Hory, do litevského Vilna (což je příznačné, Chabonovi předkové byli litevští židé). Odtamtud se Sammy dostal přes Japonsko až ke svým příbuzným v New Yorku. Tato chronologicky počáteční epizoda Sammyho životního příběhu je na začátku první části knihy, nazvané Mistr úniků, vyprávěna už z perspektivy největšího města Spojených států, a v souvislosti s „úniky“ proslulého Harry Houdiniho. Všechny motivy – Sammyho útěk z Hitlerem obsazené rodné vlasti, Houdiniho vyproštění z řetězů a beden, i postava Eskapisty, kterou Sammy s Joem vytvořili jako variaci na už existující superhrdiny Supermana či Batmana – mají společný právě onen prvek úniku. „Clark Kent v telefonní budce nebo Houdini v zamčené bedně pro mě byli jedno a totéž,“ vysvětloval Sam Clay (s. 9). A ovšem, onen motiv úniku je vlastně židovské téma (exod), a kromě toho Houdini byl hrdinou „malých mužů, městských kluků a Židů“ (s. 9). Tím vším Sammy byl. Pro mě pak bylo překvapení, že Houdini byl židovského původu (narodil se jako Erik Weisz v roce 1874 v Budapešti). Eskapista a další hrdinové Sammyho a Joea pak bojovali ve svých kresbách proti Hitlerovi, jak se dále vypráví.

Slovo únik je sémanticky blízké ke slovu skrývat se. V jedné části příběhu se Joe, který se vrátil z dobrodružného válečného nasazení v Antarktidě, kde zabil svého jediného Němce (paradoxně žádného nacistu, ale vědce), po několik let skrývá v New Yorku a ven vychází pouze v převlecích. Nemám to nikde potvrzeno, ale u spisovatele, který si na některých místech hraje s jazykem, by to nebylo nic neobvyklého, kdyby aliterace (tatáž počáteční písmena) u jmén Kavalier, Klayman, Kornblum a Josef K. Franze Kafky nebyla „tajným spojením“ či „skrytým významem“, naznačujícím základní myšlenku celého románu, kladoucího otázku po identitě – jak už bylo řečeno.

K únikům patří rovněž vlákno příběhu, v němž se řeší vztah mezi oběma bratranci k ženě Rose, a otcovství k malému Tommymu. Sam se v době, kdy Joe „zmizí“ z New Yorku, stará o Tommyho a žije s Rose, a teprve když se pak po letech Joe vrátí, řeší tuto komplikovanou situaci.

Páteřní, zároveň i nejviditelnější linií příběhu je nicméně zrod komiksu o Eskapistovi, který Sam s Joem vytvoří pro Anapola, největšího prodejce laciného spotřebního zboží v zemi („největší prodejce klapacích čelistí na klíček na celém Severovýchodě“, 147), resp. agenturu Empire Novelty, Inc. (Anapolovi spolupracovníci jsou Jack Ashkenazy a George Deasey). Eskapista je inspirován právě Houdinim, je schopen se vyvléknout z jakýchkoli řetězů, pout a zámků, v jeho figuře se ovšem setkává celá řada dalších impulsů. Jeden z dvojice autorů, 17letý Sam, je synem Mighty Molecule (Mocné Molekuly) ve Wertzově varieté, 19letý Joe si zase z Prahy přiváží ideu Golema, další inspirací je Captain America, vytvořený Jackem Kirbym (Chabon uvádí, že právě Kirby jej nejvíce inspiroval) či Batman.

Román můžeme rovněž číst jako historii celého žánru, na řadě míst jsou zmiňovány osobnosti s komiksem spojené: Bob Kane, autor autor, kreslíř a redaktor, který společně s Billem Fingerem vytvořil Batmana, Stan Lee, spolupracovník Jacka Kirbyho, autor Kapitána Ameriky, Wonder Woman,  (a později, již mimo časový rámec našeho románu, i Hulka, Iron Mana či X-Men), Joe Shuster, spoluautor Supermana,  Will Eisner, autor termínu „graphic novel“ (ilustrovaný román), původně malíř dekorací v Židovském divadle. Dále například Hal Foster, tvůrce Tarzana, novinový kreslíř Alex Raymond, Gaston Leroux, autor Fantóma opery, ilustrátor Rockwell Kent a další. Řada z nich je přítomná na večírcích, jichž se Kavalier a Clay, když už jsou slavní, účastní, nebo je v textu jen odkaz k nim, např. jako ke vzorům či osobnostem, jejichž díla naši hrdinové četli. Padnou jména konkrétních děl, vedle už zmíněných např. Terry and the Pirates či Bluebird (Marvel Comics), Kapitán Marvel.

Je tu zmíněn boxer Max Schmeling (pro nás zajímavý tím, že jeho ženou byla herečka Anny Ondra, tedy Anny Ondráková), výrazné místo mají i Salvator Dalí, Max Ernst, Orson Welles či Kurt Schwitters, s. 556 (jméno uvedeno chybně, jako Schwitter), naznačující souvislost komiksu s (dobově souběžným) výtvarným hnutím surrealismu (stejně tak se na několika místech upozorňuje na některé podobnosti s filmem). V jistém smyslu je tu panoráma americké kultury, nejen oné specifické, na niž je samozřejmě dán důraz. Jsou tu postavy, které patří k tradici amerického folkloru Paul Bunyan, John Henry, Pecos Bill, Mike Fink, některé filmy, např. film Honolulu Lu. Film představuje (kromě zmíněných podobností v poetice) další pokračování života komiksových hrdinů (tím prvním krokem bylo uvedení v rádiích).

Dále tu je celá řada míst, které k New Yorku patří, a nejsou to jen slavné mrakodrapy, ikony New Yorku, ale i jiná místa – mrakodrap Flatiron Building, tedy legendární „Žehlička“, Christopher Street, místo spojené s newyorskou homosexuální scénou (gay icon), Bowling Green či Whitehall Street, idea mostu přes řeku Hudson. Autor na konci knihy připojil několik stran poznámek v podobě krátkých slovníkových hesel či vysvětlivek, které se jednak stávají jistým způsobem součástí textu, na straně druhé jsou hrou s autenticitou příběhu (hlavní hrdinové i jejich superhrdina jsou ovšem vymyšleni).

Už jsem alespoň zhruba vyznačil impulsy a inspirace, případně alespoň některé souvislosti tehdejšího kulturního kontextu tzv. Zlatého věku komiksu, které vedly i Kavaliera a Claye ke stvoření jejich hrdiny. Daleko podstatnější je možná ale vnitřní motivace, která je vedla tímto směrem. Vyjadřuje ji například tato formulace, kde se – je to takřka na konci knihy a můžeme ji vnímat jako jakési statement, vyznání, shrnující celý předchozí příběh – Joe zamýšlí nad poetikou „laciného žánru“ (škváru, braku), který miloval přes „špatný soutisk barev, mizerně ořezané okraje“ a především sentimentální příběhy:
Protože přišel o matku, otce, bratra i dědečka, o přátele i nepřátele z mládí, o milovaného učitele Bernarda Kornbluma, o své město, o své dějiny – o domov – , připadala mu obvyklá výtka, že komisy nabízejí pouze únik před skutečností spíš jako argument v jejich prospěch. Celý život unikal z provazů i řetězů, beden i pytlů, z okovů i pout, ze států, z náruče ženy, která ho milovala, z havarovaného letadla i opiové závislosti, ze zamrzlého kontinentu, který se chystal zkrátit mu život. (s. 535)
Vzápětí hovoří o komiksu Betty a Veroniky (Betty and Veronica), který našel na toaletě jedné benzínové pumpy a četl někde v lese, přičemž nevadily těžkopádné kresby a primitivní svět otřepaných vtipů. To vše navazuje na golemy v literatuře i folkloru, od rabiho Löwa po Victora von Frankensteina, i je charakterizuje „bezduchá prázdnota i nadliská síla“.

Jinde nalezneme tato slova: Bylo to vyjádření touhy stvořit pomocí několika kouzelných slůvek a šikovných rukou cosi – hloupého a silného tvora, který by lidi uchránil před pohromami, neduhy, krutým zacházením i nevyhnutelnými zásahy vyšší moci. (541). A v jistém smyslu symbolizoval totéž i Houdini. K této intenci směřuje vlastně celá kniha. Už po první stovce stran se říká:
Částečně to byla i touha – společná mnoha stvořitelům nových hrdinů – být někdo jiný, být víc než jen výsledek nesčetných pokusů a sebezdokonalování, které vždy ztroskotaly na jeho věčné neschopnosti nalézt sebe sama, jejíž vinou nebylo koho zdokonalovat. (s. 108)

A Michael Chabon sleduje i postavy Joea a Sammyho, které jsou na jedné neměnné/nadčasové, na straně druhé se stávají historií a legendou, pro samotné tvůrce vzpomínkou, jednu dobu je provází až nezájem, než superhrdinové v nových kontextech opět přicházejí na scénu (ostatně „pokračování“ např. ve filmu můžeme sledovat i po další desetiletí prakticky do dneška). A tak Eskapista či v „převleku jmen“ Max Mayflower n. Misterioso zažívá svá první dobrodružství, když si „Tom Mayflower si obléká masku i i kostým svého zesnulého Mistra a na hrudi se mu skví emblém zlatého klíče …(s. 130), zatímco na konci knihy si komiksy čte Joeův syn Tommy: poslední, šestou část nazval autor „Bratrstvo Zlatého klíče“. Pro hrdiny románu to je zároveň návrat k východiskům, zatímco v jeho středu – Chabon člení knihu po první části Mistr úniků na následné – II. Dva geniální mládenci (nápad a přijetí u Anapola), III. Komiksová válka, IV. Zlatý věk (příběh úspěchu), V. Radista (další vlákno příběhu, Joe v Antarktidě) a zmíněné poválečné dění v VI. Bratrstvo Zlatého klíče – sledujeme vnitřní peripetie osudů obou Chabonových hrdinů.

Museli bychom ještě sledovat „třetí vrstvu“, totiž vztahy mezi jednotlivými postavami románu, abychom se dobrali té snad nejhlubší roviny smyslu toho, co nám Michael Chabon vypráví. Zkusím napsat už jen několik klíčových slov: představivost, ohrožení a „úniky“, rodina, smrt, láska.

Odkazy a další poznámky
Základní odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Chabon
https://de.wikipedia.org/wiki/Die_unglaublichen_Abenteuer_von_Kavalier_und_Clay
https://en.wikipedia.org/wiki/Escapist_(character)

Další odkazy a poznámky, excerpta (neuspořádáno, nechal jsem volně za sebou, jak jsem psal a vyhledával)
Terry and the Pirates
https://en.wikipedia.org/wiki/Terry_and_the_Pirates_(comic_strip) (s.13)

V textu zmíněna též Janáčkova Věc Makropulos, brněnská premiéra 1926 (s. 23).

Hofzinserův klub – Johann Nepomuk Hofzinser
https://en.wikipedia.org/wiki/Johann_Nepomuk_Hofzinser
film Illusionist s Edwardem Nortonem, 2006, napsal knihy, existuje 270 rukopisů – návodů, Kartenkünste (1910) and Zauberkünste (1942) vydal Ottokar Fischer

Novinoví kreslíři - Alex Raymond
https://en.wikipedia.org/wiki/Alex_Raymond

Hal Foster
https://en.wikipedia.org/wiki/Hal_Foster – vytvořil Tarzana

Gaston Leroux (s.125)
https://en.wikipedia.org/wiki/Gaston_Leroux – autor Fantóma opery

Louis Fine
https://en.wikipedia.org/wiki/Lou_Fine

Christopher Street
https://en.wikipedia.org/wiki/Christopher_Street  

Whitehall Street
https://en.wikipedia.org/wiki/Whitehall_Street

Bowling Green
https://en.wikipedia.org/wiki/Bowling_Green_(New_York_City)

Max Schmeling, boxer a film. herec, v muzikálu, manželka Anny Ondra (Ondráková), česká herečka, zmiňuje se souboj s Joe Louisem (jeho nejslavnější souboj)
https://de.wikipedia.org/wiki/Max_Schmeling

Idea mostu před Hudson
https://en.wikipedia.org/wiki/Gustav_Lindenthal
https://en.wikipedia.org/wiki/Al_Smith

Auto, kterým jezdili
https://en.wikipedia.org/wiki/Studebaker

další umělci: Peter Blume
https://en.wikipedia.org/wiki/Peter_Blume

Edwin Dickinson
https://en.wikipedia.org/wiki/Edwin_Dickinson

Joseph Cornell
https://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_Cornell

Uta Hagen
https://en.wikipedia.org/wiki/Uta_Hagen

Na některých místech trochu květnatá řeč – Zakašlal, částečně aby zakryl rozpaky, částečně aby zamaskoval svůj až příliš vemlouvavý tón, který mu nahodila nápověda, krčící se pod jevištěm jeho touhy, ale i proto, že mu náhle vyschlo v hrdle. Ovládla ho zvláštní touha předklonit se – byla drobná, dosahovala mu sotva k ramenům – políbit ji na ústa…“(224)

herečka Dolores del Rio
https://en.wikipedia.org/wiki/Dolores_del_R%C3%ADo

Ferdinand Cheval
https://en.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_Cheval

komiksy
Bluebird (Marvel Comics), Kapitán Marvel
https://en.wikipedia.org/wiki/Bluebird_(Marvel_Comics)

Hrdinové a pověsti národů Ameriky (kniha, s. 368)
ilustrátor Rockwell Kent
https://en.wikipedia.org/wiki/Rockwell_Kent

https://en.wikipedia.org/wiki/Paul_Bunyan Paul Bunyan
https://en.wikipedia.org/wiki/John_Henry_(folklore) John Henry
https://en.wikipedia.org/wiki/Pecos_Bill Pecos Bill
https://en.wikipedia.org/wiki/Mike_Fink Mike Fink

film Honolulu Lu
https://en.wikipedia.org/wiki/Honolulu_Lu

z historie komiksu
https://en.wikipedia.org/wiki/EC_Comics
v E. C. https://en.wikipedia.org/wiki/Bernard_Krigstein

sci-fi které hltal cestou do školy
H. Rider Haggard, John Buchan, E. R. Burroughs
https://en.wikipedia.org/wiki/H._Rider_Haggard
https://en.wikipedia.org/wiki/John_Buchan

Jazz
Stan Kenton album New Concepts of Artistry in Rhythm
https://en.wikipedia.org/wiki/New_Concepts_of_Artistry_in_Rhythm

Důležitá poznámka: s. 517 “Všechno jsem dělal pod pseudonymem.“ při vyšetřování plagiátorství, takže zároveň další hra s autenticitou příběhu

Ještě jeden příklad poetičnosti:
Za ta léta na útěku myslel na Rosu nesčíslněkrát, ale když se jí v duchu dvořil nebo ji objímal, pokaždé její obraz zapomněl dozdobit tečkami pih, kterých měla tolik, a nyní byl omráčen jejich hojností. Objevovaly se a mizely s nevyzpytatelností hvězd na noční obloze. Lákaly k doteku jako samet nebo lesk hedvábí. (s. 529)

Kreslíř Roland Crandall – film Sněhurka
https://en.wikipedia.org/wiki/Roland_Crandall

Michael Chabon, Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, Odeon, Praha 2016