Mejly

Mejly
aspekty coronaviru

Bylo by zajímavé zpracovat mejly, které mně přišly „v době coronaviru“, jako určitou individuální stopu komunikace. Jakkoli by to mohl být sám o sobě pozoruhodný soubor, pokud by měl všechny náležitosti (datum, poukazující k proměně atmosféry či stálým prvkům, textové transkripce obrázků, pokud by soubor měl být veden ve verbálním kódu, informace o odesilatelích, forma zásilky jako buď přímý komentář nebo přeposílaná zpráva, fotografie, sdílení na konkrétních sociálních sítích atd.), je ovšem u každého z nás je ta stopa jiná, takže možná tyto zásilky vlastně mohou vypovídat víc o nás samých než o prostředí pandemie. Kromě toho nějaký takový počin ovšem není v mých silách, jestliže se nemám vzdát „svých“ témat, na kterých pracuji. Tak alespoň řeknu, že jsem si vzpomněl na jednoho výtvarného umělce, který v emigraci, nejspíš také z nostalgie, vytvořil rozsáhlou knihu, zpracovávající podrobně všechny domy na jedné pražské ulici, myslím, že to bylo Václavské náměstí, v každém případě místo, k němuž měl dlouhodobý, možná celoživotní vztah. Takový nějaký podobný korpus by z těch mejlů mohl vzniknout.

Musím se tedy spokojit s obecnou charakteristikou toho, co jsem zhruba počítáno od začátku března 2020 otevíral ve své mejlové schránce, a do tohoto příspěvku zahrnuju pouze elektronickou poštu, nikoli např. mnohdy paralely poznatků z vlastního vyhledávání. Nejdříve to byly různé informace o tom, co to vlastně k nám přichází za nepřítele. Popularizační lékařské či hygienické informace jako třeba manuál z nemocnice Bulovka či odkazy k různým zdrojům, jako je WHO, české ministerstvo zdravotnictví a další organizace, z nichž je možné čerpat informace o průběhu pandemie ve světě i u nás. Zajímavý byl odkaz na stránky Svobodná vlašťovka (https://www.svobodnavlastovka.cz/), který mi poslal kamarád výtvarník z Brna (je derivací blogu Lukáše Berty, na nějž mě vyhledávač při kontrole odkazuje, vlastovka.lukasberta.com), jakýsi rozcestník s řadou adres s nejrůznějším obsahem, rubrikami Potřebuji pomoc v Brně či Chci pomáhat v Brně s telefonními a dalšími kontakty, např. na organizaci, o níž jsem už slyšel v TV – Sousedská pomoc.

Pak se roztrhl pytel s komentáři známých osobností v médiích a zvláště na Youtube, nejen lékařů, ale i herců a dalších veřejně známých osob k epidemii. Jak všichni jsme se strašně mýlili, jak kdosi řekl, přesto mě překvapily názory odborníků, k nimž má člověk respekt (a o to děsivější je pak, když se jejich tvrzeními budou ostatní řídit, byť někteří z nich vzali svá prohlášení zpět. Už jsem na jednom místě komentoval perspektivu času, která obrátila naruby názor, že coronavirus je zhruba totéž jako chřipka, přidám další: Cyril Höschl – Psychóza kolem koronaviru (před měsícem, tedy 25. 2.) nebo Koronavir porazí imunita. Lidé tleskají zákazům, je to komunismus (před týdnem!, 9. 4.), přičemž rozumím tomu aspektu, který má pan doktor na mysli, přesto s ním hluboce nesouhlasím. Takových názorů na druhé straně dokonce přibývá, jestliže v rozhovoru s L. X. Veselým na jeho otázku, zda odevzdáváme zbytečně část svých svobod někdejší prezident Václav Klaus odpovídá, že „pandemie u nás vůbec nezvýšila procento úmrtnosti“ (titulek u videa), pak mi jeho soudy připadají úplně zcestné a mimo rámec skutečné reality („u nás?“, co takhle se porozhlédnout k číslu obětí v Evropě, v níž žijeme, které se pomalu blíží sto tisícům mrtvých, „zatím jsme na velmi tenkém ledě. Na konci dubna očekáváme 11.000 pacientů,“ říká epidemiolog Rastislav Maďar). Už vůbec nemůžu brát vážně Jaroslava Duška, jakkoli jsou zajímavé jeho postoje, které bych označil možná nepřesně jako „zpět k přirozenosti“, ale jestli je argument, že se herec sprchuje studenou vodou a omílané tvrzení, že na chřipku zemřelo víc lidí než na koronavirus, pak je to buď totální neznalost věci (že nakažlivost coronaviru se projevuje před vypuknutím příznaků, počet nakažených je několikrát větší než u chřipky, rovněž smrtnost) nebo ignorace faktů (těm stopadesáti tisíci obětí chřipky, o nichž hovoří Dušek, už Covid-19 dýchá na záda). Opakuju, že rozumím „vyděšení“, „panice“ i obavám o „záklopce“, kdy nově nastavené poměry se stvrdí a těžko se dostávají věci zpět do normálu, ale to bude tak jako tak těžké, možná si to ještě neuvědomujeme, že nepůjde jen o to nastartovat ekonomiku a společnost a vrátit dlhy.

Ale ani já jsem vlastně nechtěl jakkoli poučovat, záměrem byl popsat charakter příspěvků v mejlech. Vedle úvah o nebezpečí nákazy a kritiky vlády zprava i zleva (nejdříve, že se opatření pomoci nerealizují dost rychle, pak že jich je moc a země se zadlužuje, na druhé straně, že prý jinde dávají víc atd. atd.), přicházejí informace o aktivitách umělců (právě jsem dokoukal koncert z iniciativy Kristýny Fialové Náhlovské v Sukově síni na TVNoe), jimiž se chci zabývat v samostatném příspěvku. Kamarád Julek Hůlek téma zpracovává ve svých veselých básničkách, přišla mi řada linků na nejrůznější vzdělávací pořady, možnosti, jak se dostat k různým knihovnám, vtipná videa s kulturním odkazem evropského malířství s „coronavirovým“ komentářem, ale i celé servery, zpřístupňující evropskou kulturní historii (malířství, architektura, kulturní památky), a to v daleko větší míře než je běžné v provozu elektronické pošty, takže jsem musel zvýšit aktivitu, abych zabránil hrozbě zaplnění mejlové schránky. Skvělá je např. už zmíněná iniciativa Lukáše Berty, ale i iniciativy na sociálních sítích, kde nacházím odkazy na desítky akcí, konaných také v souvislosti se současnou situací. Když přehlédnu tu šíři všeho, co se k člověku dostane, od návodů jak ušít roušku nebo ji udělat netradičně či parodie na téma („přišla mi zásilka z Ameriky, je to jednoduché, ochranný oblek a kukla se špičatou kápí“), speciální kuchyňské recepty v době coronaviru, nové a nové hromady vtipů, fotky z prázdných ulic (J. Šibík), ale také zrušení na podzim domluvených setkání a jejich „náhrada“ v mejlové komunikaci, streamované pořady a informace o tom, jak se kdo s aktuální situací vypořádal, je to obrovské množství energie a – i vedle oněch v něčem pochopitelných obav či nepochopitelné nevraživosti – podpory a něčeho nového, co nelze jen tak zahodit.