Martin Kavka / Kolik češtin znáš, tolikrát jsi Čechem!

O „českém jazyku“ (jazyku, vyjadřování, slovní zásobě) se toho moc v novinách a časopisech nepublikuje (zatímco o psychologii jazyka, návodů, jak jít k osobním pohovorům či komunikovat s nadřízenými toho najdeme všude hromady). Respektive publikuje, ale z jiných úhlů pohledu, totiž třeba hrozby, jak moderní technologie vedou k demenci, která se v jazyce projevuje omezením slovní zásoby, tím, že nová generace už nerozumí některým běžným slovům atd.

Martin Kavka, s nímž je uveřejněn rozhovor v Instinktu 7/2019 vidí věci jinak. Východiskem je sice také ono rozvrstvení slovní zásoby, jak je známe ze školy (hovorová, ale také nespisovná obecná čeština, slang, argot, dnes rovněž nazývané sociolekty, vedle dialektů, tedy nářečí, citově zabarvená slova atd. atd.), především však k jazyku přistupuje s nadšením, pozitivně a aktivně, což znamená, že sbírá nové projevy jazyka, ale nejen to, ale sám neologismy vytváří (vymýšlí). Když text s názvem Kolik češtin znáš, tolikrát jsi Čechem (autorka rozhovoru Kateřina Pokorná) čtu, uvědomuju si to, co mi připadalo vždy důležité – že totiž obraznost, představivost není záležitostí pouze básnického jazyka, u nějž se stává předmětem rozborů (metafora, metonymie, synekdocha atd. atd., na to jsou celé literárněvědné příručky, u stovky – některých úžasných – analýz básnických děl), ale i onoho základního jazyka, určeného ke komunikaci.

A to, že čeština touto obrazností disponuje v mimořádné míře, a to nejen v minulosti, světě zemědělství a řemesel, ale i dnes, vždy dokládám na příkladu, který všichni známe, totiž zavináč, znaku, v jiných jazycích pojmenovaného jako „znak at“, což označuje podle jedné z teorií „příslušnost k něčemu“, vyjádřenou anglickou předložkou „ad“, jenž vznikl pravděpodobně jako písařská ligatura (spojení dvou nebo několika znaků, jiný krásný historický příklad je „%“ jako abreviatura, zkratka z italského „cento“ ve výraze „pro cento“, tj na sto, což je i u zavináček jeden z možných výkladů, tj. jablka jsou „po“ dvaceti korunách). I když i třeba v němčině máme pro tento znak obrazná označení, „Affenschwanz“ (opičí ocas), jsou to názvy v profesním jazyku, zatímco český „zavináč“ je tzn. spisovný výraz.

Martin Kavka uvádí celou řadu nových výrazů, jejichž vznik je spojen právě s obrazností a hravostí: kérkonoš – potetovaný člověk, samušpulka – selfie, manyžer – „vedoucí pracovník, který je pro firmu finanční zátěží“ či podobně Krakonoš, chcigáro – „vyžebraná cigareta“. Opravdu povedený je mlamoj – „mladý moderní jinoch sotva s maturitou, který má na všechno názor, všude byl a od všeho má třetí klíč.“ Čeština je vtipná. Vysvětlení, proč tomu tak je, má Kafka v tom, že „na ní neleží tíha světového jazyka“. V minulosti se reálně hrálo o to, zda čeština přežije, ale nyní nic nehrozí, patří do stovky největších na světě. Na rozdíl od nejrůznějších puristů Kafka vítá přejímání slov z cizích jazyků, jako problém nevidí snahu o jazykovou úspornost (esemesky, jazyk na sociálních sítích), související s jiným charakterem doby, přinášejícím rychlejší tempo. Problém je dnes v tom, že mezi jednotlivými generacemi je propast, nehovoří spolu, uzavírají se do bublin.

Publicistu a novináře, který se narodil v roce 1977 v Ostravě, napadlo náhodou, při jízdě tramvají, založil internetovou stránku Čeština 2.0 (i sám název je vtipný svým odkazem k upgradům počítačových aplikací) , vydal knihu Hacknutá čeština s podtitulem Neortodoxní slovník dnešní mateřštiny, v současnosti (podle doby publikace článku, každý týden přibývají destítky či stovky dalších) má nasbíraných 13 600 lexémů. Bylo by zajímavé se podívat na řadu z nich, první otázkou je to, kolik z těchto výrazů „přežije“ – což záleží na jedné straně na spjatosti s nějakým motivem dnešní reality, na druhé straně však může být docela iracionální a slovo může existovat další dlouhou dobu. Sám autor říká, že dnes si mladý člověk skoro nedovede představit, jak vypadá disketa, ve své době pro toho, kdo pracoval s počítačem, slovo zcela klíčové.

Nahlížím na stránky Češtiny 2.0 (jak říkají Němci, „abgerufen“ plus datum: 6. 7. 2019) a jako „slovo dne“ je označen výraz bartizán, což je „chlap, který chodí na zapřenou do hospody“ (průhledné zkřížení slov bar a partyzán), horkoholik (editor mi to opravuje na výchozí workoholik, v tomto případě muž, který podává vysoké výkony i při extrémně horkém počasí, které „sužuje Česko“, jak píší noviny).  Nové – a trefné – jsou výrazy apokalypsa („peklo na silnicích“, píší noviny při stovkách oprav, které přijdou vždy na letní měsíce), skvělý je výraz bobrodruh, označující „muže vyhledávající pouze partnerky se zarostlým přirozením“ (souvisí s návratem k této podobě po letech, kdy estetický a erotický ideál byl na opačném pólu představy), na druhou stranu vyplajchovat není nic nového, už moje babička dávala prádlo na sluníčko, aby bylo krásně bílé.

Mohli bychom pokračovat, už bez vysvětlení opíšu ještě několik výrazů, které mě zaujaly (možná tím nalákám někoho, aby se na stránky Čeština 2.0 podíval, i když to původně nezamýšlel; jen poznamenávám, že nejsem nijak finančně či jinak zainteresován): jednohupka, čičibába, prohovnit, chrapučíno, lživotopis, hadrenalín, spoluvidlící, krmohlav.

https://cestina20.cz/
https://cestina20.cz/kniha/
https://magazin.aktualne.cz/rozhovor-cestina-2-0/r~1ce04d0a430b11e89efbac1f6b220ee8/
článek před rokem
https://magazin.aktualne.cz/rozhovor-cestina-2-0/r~1ce04d0a430b11e89efbac1f6b220ee8/