Martial Solal trio na Jazzovém festivalu ve Viersen 2007

Martial Solal trio na Jazzovém festivalu ve Viersen 2007
jazzové události / koncerty na YouTube 

Martial Solal (1927) je francouzský pianista a skladatel v oblasti moderního jazzu. Od padesátých let je považován za vůdčího jazzového pianistu ve Francii. Byl silně ovlivněn Budem Powellem, ale sám pak směřoval ve stopách Lennie Tristana. Kritika oceňuje kromě jeho brilantní techniky bohatství nuancí, oblibu silných kontrastů a spontaneitu. Jako skladatel vyvinul „hutnou řeč, plnou barev“, která „překračuje hranice jazzu a současnou vážnou hudbou“, říká jeden z kritiků.

Už jako šestiletý měl Solal výuku u své matky, operní pěvkyně, a od čtyřicátých let se zajímal o jazz. Tento zájem u malého Martiala vzbudili Art Tatum a Fats Waller. Brzy přesídlil do Paříže, kde hrál v místních orchestrech, s Rogerem Guérinem založil vlastní kvartet, ale nahrával i s Django Reinhardtem. Jako stálý pianista v Club Saint Germain (1953, 1957–1959) doprovázel hudebníky, jako byli Don Byas, Lucky Thompson, Billy Byers, J. J. Johnson, Stan Getz, Kenny Clarke, Chet Baker či Sidney Bechet. V roce 1955 založil s Danielem Humairem a Guy Pedersenem trio, s nímž od roku 1959 převážně pracoval. V roce 1960 vyšla jeho první sólová deska, později mezinárodně ceněná alba jako Nothing But Piano (1975), The Solosolal (1978), Bluesine (1983) či Live at Village Vanguard (2009), nominované na Grammy. Vedle toho řídil od konce šedesátých let Solal svůj vlastní big band, který občas znovu probudil k životu (1962, 1966). Na začátku šedesátých let vystoupil Solal jako sólista, s triem či s kvartetem společně vedeným s Rogerem Guérinem a také s neobvyklým triem se dvěma basisty  (Guy Pedersenem a Gilbertem Rovèrem) na významných jazzových festivalech jako Newport, Montreal, Monterey nebo Berlín. V roce 1963 pracoval delší čas v newyorském Hickory House, významném dnes už neexistujícím jazzovém klubu na 52. ulici.

Vznikly nahrávky s tenorovým a sopránovým saxofonistou Lucky Thompsonem, skladatelem, romanopiscem a houslistou André Hodeirem, houslistou Stéphane Grappellim, saxofonistou Lee Konitzem, klarinetistou Michelem Portalem, kytaristou Johnem Scofieldem, houslistou Didierem Lockwoodem a hráčem na harmoniku (ústní) Tootsem Thielemansem. Od roku 1981 koncertuje častěji se svým bigbandem, sólisty jako flétnistou François Jeanneauem, hráčem na dechové nástroje Jean-Louisem Chautempsem,  Rogerem Guérinem či Christianem Escoudé. Později z této spolupráce vznikl jeho soubor  Dodecaband a Newdecaband, v němž působí i jeho sestra, zpěvačka Claudia Solal.

V návaznosti na svou skladatelskou práci pro Godardův film U konce s dechem psal Solal v šedesátých letech více filmové hudby. Jeho přínos je podle teoretika Martina Kunzlera v novém přístupu k filmové skladbě. Dále zmiňme ještě jeho skladby v oblasti vážné hudby, například suitu Rhythmical Escape a Concerto für Piano und Orchester (1981). Psal i komorní hudbu.

Zdroj
https://de.wikipedia.org/wiki/Martial_Solal

Koncert na jazzovém festivalu ve Viersenu
https://www.youtube.com/watch?v=69_MkcYyUhM&index=10&list=PLOyyzqHa5XtMGx3kYJlDZb55s99g4jo8W