Magdeburský dóm / Der Dom zu Magdeburg St. Mauritius und Katharina

Dóm sv. Mořice a sv. Kateřiny. Někdejší katedrála magdeburského arcibiskupství, kostel, v němž je pohřben německý císař Otto I., nejstarší gotická stavba na německém území a zároveň znak města. Od doby reformace je dóm evangelickým farním kostelem Evangelické církve ve středním Německu.

Otto I., Veliký, založil v roce 937 klášter sv. Mořice, v roce 946 zde byla pohřbena jeho první manželka Edith. Zřejmě již tenkrát určil německý císař Magdeburg jako místo svého pohřbu a v souvislosti s tím usiloval od padesátých let o zřízení arcibiskupství v tomto městě. Ještě před bitvou na Lechu 955, ještě před svou korunovací 2. února 962, sliboval budoucí císař v případě vítězství v bitvě, že zřídí v Merseburku biskupství, které mělo evidentně přináležet k arcibiskupství v Magdeburku. Lze doložit, že v padesátých létech zahájil velkolepou stavbu. Aby dal najevo svůj imperiální nárok, nechal podle vzoru římských císařů dopravit do Magdeburku řadu vzácností, např. Codex Wittekindeus, evangeliář, který vznikl v klášteře Fulda, nebo antické sloupy, které byly vztyčeny v novostavbě pozdně románského a gotického dómu. První dóm byla pravděpodobně trojlodní bazilika ve tvaru kříže s transeptem na východě, východní kryptou a velkým atriem na západě. Severně, na dnešním Dómovém náměstí, stála druhá, málem stejně tak velká a skvostně vybavená sakrální stavba neznámého patrocinia, která s první tvořila dvojče (stavěly se v nejrůznější podobně v době reformace, např. v Budyšíně, jiná podoba dvou identických, ne ovšem sakrálních budov se nachází na „nejkrásnějším náměstí Berlína“ Gendermenplatz, bývalém Náměstí Akademie). V roce 968 se stal Magdeburg při příležitosti říšského sněmu arcidiecézí a Adalbert z Trevíru (Aladlbert von Trier) se stal prvním arcibiskupem. Kostel sv. Mořice se stal katedrálou.

Na Velký pátek roku 1207 vypukl ve městě velký požár, který zničil jeho velkou část a také dóm, severní kostel a císařskou falc. Arcibiskup Albrecht I. nechal ruinu strhnout a na jejím místě postavil s použitím kamenů ze stavby původní stavbu novou. Arcibiskup studoval ve Francii a tomu lze přičíst rozhodnutí pro moderní gotický půdorys chóru. Přesto nicméně celá stavba vykazuje znaky pozdně románského stylu. Gotické prvky se prosazovaly teprve postupně a například tzv. biskupská chodba je skutečně ranně gotická. Teprve Claristorium, nejvyšší zeď hlavní lodi s okny, je skutečně vrcholně gotická. Orientace základní osy se podřídila hrobce Otty Velikého. Byla sem přenesena rovněž Edita, první choť Otty I., původně pochovaná v klášterním kostele sv. Mořice.

Už během stavby došlo k rozhodnutí stavět výše i rozlehleji. Změny plánu jsou doloženy například u příčné lodi. V druhé polovině 13. století došlo k několikaletému přerušení stavby. S jejím pokračováním souvisí pověst „o ovčákovi u magdeburském dómu“. Podle ní prý Tomáš Koppehele, původem z Gräfendorfu nedaleko od Jüterbogu v Braniborsku při hlídání ovcí našel zlatý poklad, ten přinesl magdeburskému arcibiskupovi a ten mohl pokračovat ve stavbě dómu. Z vděčnosti pak nechal vytesat do kamene kamenný obraz ovčáka, jeho knechta a jejich psů nad takzvanou rajskou bránou, severním vchodem do dómu, kde je dodnes k vidění. Po řadě dalších peripetií byl dóm v roce 1520 hotov.

V době reformace se Magdeburg stal baštou protestantismu, mimo jiné také proto, že zdejší biskup Albrecht z Brandenburku pěstoval čilý obchod s odpustky, čímž si vysloužil nepřízeň občanů. Po jeho smrti v roce 1545 byl dóm na dvacet let uzavřen. V roce 1567 se stal protestantským, když zde byla o prvním adventu celebrována první evangelická bohoslužba. V roce 1631 dobylo vojsko generála Tillyho Magdeburg. Pustošením města byla znechucena celá Evropa. Stovky obyvatel se zabarikádovalo v dómu a přežilo jen díky Reinhardu Bakemu, představiteli dómu, který na kolenou generála prosil, aby všechny nechal při životě.

V roce 1680 bylo arcibiskupství podle ujednání Vestfálského míru sekularizováno a světský majetek přešel jakožto velkovévodství magdeburské na Braniboř. Po roce 1806, když byl Magdeburg předán Napoleonovi, byl dóm používán jako skladiště a stáj pro koně. Mezi léty 1826-1834 nechal Friedrich Wilhelm III. Pruský dóm nákladně restaurovat.

Ve druhé světové válce byl magdeburský dóm těžce poškozen bombardováním. 16. ledna 1945 jej zasáhla bomba, zničila západní fasádu a varhany. Naštěstí byl oheň brzy uhašen, takže zásadní část stavby, totiž krovy, zůstaly do značné míry intaktní. Po restaurátorských pracích a osazení menším varhanním strojem byl dóm v roce 1955 znovu otevřen. Od roku 1983 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce stavby. V roce 2005 byly ukončeny práce na severní věži, v roce 2006 na jižní, v letech 2006-8 byly postaveny nové varhany Schuke a po rekonstrukci varhanního emporu umístěny na původní místo.

V roce 1989 se dóm stal místem pokojné revoluce v Magdeburgu. V současnosti navštíví významnou stavbu na sto tisíc turistů. Od jara roku 2005 je opět veřejně přístupná věž kostela. V roce 2009 proběhly slavnostní oslavy jubilejních 800 let existence pozdně románského a gotického dómu. V této době už více než rok byly odstraněny poslední části lešení.

Text vznikl na základě článku na německé Wikipedii, jehož podstatnou část překládá.

https://de.wikipedia.org/wiki/Magdeburger_Dom
Panoramatický pohled / interiér dómu
https://www.rundherum3d.de/panoramen/dom2011/