Luděk Sobota

28.04.2011 21:35

Hrál to tak dokonale, že jsme mu to chvíli i věřili. Teprve po letech se přiznal, že publikum poněkud nadhodnotil, jenže co jsme si měli myslet, když jsme ho civilně nikdy neviděli. Byl hercem, který dovedl k dokonalosti mimojazykové zvukové projevy, počínaje koktáním přes různé ty ééé-ééé, chvílemi až zpívané jako snad v nějaké experimentální poezii, alespoň tou absolutní svébytností, naprosto už nezávislou na realitě, až po onu živnou půdu, kterou byla překvapující absurdní logika, to znamená naprosto nečekané zvraty do nejneuvěřitelnějších souvislostí. Četli jsme to dokonce i jako kritiku funkcionářského nicneříkajícího blábolu, který jsme slýchali denně v televizi. Blábolu, který jiným způsobem pojednal Václav Havel, když vymyslel jazyk „ptydepe“. Herec divadel Ypsilon a Semafor, partner Miroslava Šimka, Petra Nárožného či … se stal definitivně prototypem naivitou zmítaného mladíka a přitroublého poplety (Wikipedie) ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje (1974). Autoři Smojak se Svěrákem prý řekli, že jim zkazil film. Nespoutaný blbec. Ještě dnes se v určitých partiích můžeme dobře bavit.

Štítky:

legrácky | komici

Zpět

j a n k. č e l i š

Luděk Sobota

Štítky:

Menu

Vyhledávání

Kontakt