Lomnické kulturní léto 2015

Původně jsem se těšil, že na tomto místě přičiním poznámky ke třem či čtyřem koncertům festivalu, který se už po jednadvacáté konal, jak říkám, z Jičína „přes kopec“, a který patří k nejvýznamnějším položkám kulturního dění kraje – vlastně bych se tu mohl pokusit o jazykový vtípek, protože Lomnice nad Popelkou, to je už Podkrkonoší, a kulturně tedy (i geograficky, třeba ona příznačná půda červenice) za hranicí, kterou místní označují sami sebe jako „horáky“ či „krajáky“, ale samozřejmě v tomto okamžiku krajem myslím určitou oblast, region, v tomto případě okraj Podkrkonoší. Ale k vlastnímu námětu. Těšil jsem se na něco z festivalu, organizovaného na jedné straně místními především v podobě Divadelního spolku J. K. Tyl Lomnice nad Popelkou (proto také „hudebně dramatický festival“), na druhé straně spiritem agens festivalu, který zde má „chalupu“, skladatelem a hudebníkem Jaroslavem Krčkem, zakladatelem festivalu. Jeho KULNA, tedy Kulturní dílna na Rváčově-Černé, jak si může návštěvník přečíst nad vchodem do „kostelíčka“ u chalupy, který Jaroslav Krček vedle svého letního sídla zbudoval, byla již od svých počátků magnetickým polem kulturního dění v době, kdy jsem jej navštívil poprvé ještě v době coby muzikant Malé Muziky z Jičínska, která nahrála právě pod Krčkovým režisérským vedením audiokazetu a později CD-album Krkokonošských koled – v druhém kostele, totiž v poutním kostele Proměnění Páně na vrchu Tábora.

Vracím se teď znovu k těm symbolům – Tábor je oním kopcem, vlastně horou (678 m. n. m., vyšší je v tomto hřebenu už jen Kozákov, 744 m. n. m., samozřejmě nepočítáme-li Ještěd, který patří k většímu geomorfologickému celku Ještědsko-kozákovského hřbetu, ten je vysoko 1012 n. m.), na jehož obou stranách se nachází město Jičín, odkud vyjíždím na své kulturní výpady, a Lomnice, místo, k němuž směřuji. Nu a pak oba zmíněné svatostánky, Krčkova Kulturní dílna nad Lomnicí na jedné straně a kostel na Táboře, místu, k němuž se váže tento stručný komentář – stručný i vzhledem k tomu, že se nakonec musí omezit na jediný koncert, který se konal v závěru celého festivalu jakožto tradiční nedělní „poutní koncert“ právě na tomto místě – představují dvě protilehlá místa, obě nad městem, kde se nachází většina dějišť pořadů festivalu (Tylovo divadlo, kostel sv. Mikuáše z Bari, Městské muzeum a galerie či před několika lety zrekonstruovaný zámek), a v přeneseném smyslu (protože jinak jsou obě svým smyslem provázána) tradiční a novou podobu kultury, místní a celonárodní (případně mezinárodní, zvláště i v tomto případě) vrstvu kultury, případně i profesionální a amatérskou (tu zvláště v oblasti divadla).

Sama hora Tábor, dominující nejbližší krajině, se svým jménem odkazuje ke stejnojmenné biblické hoře, je magickým místem s řadou pozoruhodných lokalit – vedle prameniště Cidliny, Alainovy věže je to Tichánkova rozhledna na vrcholu z roku 1911, v minulých letech (2006-2007) – po desetiletí obav, že bude třeba ji coby nestabilní budovu strhnout – zrekonstruovaná. Pár metrů od ní se nachází onen architektonicky skromný, ale akustikou skvělý kostelík, v němž se konal tentokrát koncert s názvem Perly světové duchovní hudby. O sopranistce Janě Stehr-Prskavcové, rodačky z Lomnice nad Popelkou, jsem se na těchto stránkách už kdysi zmiňoval (2010, v přehledu nazvaném Lomnické hudební nebe), jejím partnerem na varhany a klavír byl Radek Hanuš. Nebudu opakovat biografická data pěvkyně, která si vydobyla vavříny především v Německu, kde i žije (to je ten zmíněný mezinárodní kontext, Jaroslav Krček ale po koncertu poznamenal, že se Jana Stehrová-Prskavcová pomalu vrací domů). Působila ovšem i v řadě operních či divadelních domů u nás, „venku“ je spojena s kulturním děním v Severním Porýní–Westfálsku (je nositelskou Zemské ceny, zpívala na WRD-Musikfestu, ale to už rozvádím, musel bych se zmínit o Berlíně, Mnichově atd.). Radek Hanuš je ředitelem ZUŠ Karla Halíře ve Vrchlabí, kde se narodil, kulturně je orientován na duchovní hudbu, kterou vystudoval (na JAMU v Brně), s širokou působností jako varhaník, sbormistr, předkladatel projektů na záchranu varhan a v řadě dalších aktivit ve svém rodném městě.

Koncert v poutním kostele Proměnění Páně na Táboře sestával ze dvou částí, v první zpívala Jana Stehr-Prskavcová za doprovodu varhan na kůru, v druhé, kratší, pak dole před publikem s doprovodem elektrického klavíru. Tomu odpovídal i repertoár, počínající pozdní renesancí a barokem v díle Italů Alessandra Stradelly a Giulio Cacciniho a Němce Johanna Jacoba Frobergera, jimž následovalo slavné Panis Angelicus Césara Francka, Mozartovo Laudate Dominum, poté zazněla jedna Seegerova Toccata a fuga (g moll). S klavírem jsme se mohli zaposlouchat do Gounodovy O divine Redeemer a několika černošských spirituálů – Amazing Grace, Sometime I Feel like a Motherless Child či Ev´ry Time I Feel de Spirit. Lze říci, že tedy dramaturgie vycházela ze známých melodií, jak to odpovídá i zaměření takovýchto podniků, s dynamičtějším závěrem. Síla příjemného hlasu sólistky byla strhující, což ocenilo i publikum, a po květinách a dárcích, které účinkujícím předal Jaroslav Krček (byla i květina z publika), museli tito dvakrát přidávat.

Když už jsem nemohl absolvovat z festivalu více, tak alespoň stručná rekapitulace programu. Z plného tuctu (opravdu jich bylo dvanáct) pořadů tohoto ročníku byla snad výrazněji než jindy zastoupena ta divadelní. Kromě toho úvodního, klasického Strakonického dudáka Josefa Kajetána Tyla (pátek 17. 7. v Tylově divadle) následoval hned další den (18. 7., tentokrát ale na nádvoří zámku) Goldoniho Lhář, pro děti (ale i pro dospělé) byla určena adaptace slavné knihy Michaela Endeho Děvčátko Momo a ukradený čas pod názvem Ukradený čas (neděle19. 7., Tylovo divadlo),  „divadlo“ se dostalo i do Kulturní dílny na Rváčově-Černé v podobě autorského melodramatického představení sestavených z textů Federica Garcíi Lorcy a skladeb Isaaca Albénize, Andrése Segovii, Joaquina Rodrigo a dalších španělských skladatelů na kytaru. Tak řečeno bych hovořil o divadelním aspektu či rozměru celého festivalu, neboť i například vlastní Krčkovy hudební prezentace mají určité tématické zaměření, jeden z dramaturgických vrcholů koncertu jeho souboru Musica Bohemica sestavený převážně z Krčkových duchovních skladeb (Agnus Dei ze Mše č. 7) či jeho úprav duchovních písní spojených s Janem Husem (Jezu Kriste, štědrý kněže), který měl titul Kredo Mistra Jana a podtitul Pocta Mistru Janu Husovi, spočíval určitě ve skladbě Miluj pravdu, volně zpracovávající Husovy výroky a zároveň mající v jistém smyslu podobu mše. Doplním ještě poznámkou, že titul koncertu je zároveň názvem Krčkovy skladby, totiž kantáty pro baryton, smíšený sbor a orchestr, která měla nedávno (29. června 2015) světovou premiéru na Smetanově Litomyšli (sólistou byl Roman Janál, účinkoval Kühnův smíšený sbor, Symfonický orchestr Hlavního města Prahy FOK řídil David Švec.

Divadelní či literární aspekt zmiňuje vlastně Jaroslav Krček hned v úvodu katalogu, kde po počátečních obavách z přípravy dalšího ročníku po jubilejním dvacátém konstatuje, že „letošní festival je v mnohém významnější než ten minulý, neboť v sobě skrývá jubilea hned tři“: 190 let činnosti ochotnického divadla v Lomnici nad Popelkou, čtyřicátých narozenin souboru Musica Bohemica a šestisté výročí upálení Mistra Jana Husa. Ve městě, kde socha českého náboženského reformátora stojí coby jedna z nejstarších u nás (starší je snad jen v Jičíně), je to kulturní počin, který je jistě na místě. Nemohl jsem vyčerpat přehled všech pořadů, byť nejstručnější zmínkou, neměl bych ale vynechat ještě alespoň Galakoncert k desátému výročí trvání souboru Musica dolce vita (Daniela Demuthová - mezzosoprán, Žofie Vokálková - flétna, Zbyňka Šolcová – harfa) s názvem 10 let s vámi a skutečnost, že Lomnické kulturní léto ve své multižánrové podobě tradičně zahrnuje také i výtvarné umění – tentokrát to byla výstava Evy Jandejskové a Jana Brabence, první vystavovala obrazy, druhý díla z kůže.

Hora Tábor
https://www.interregion.cz/turistika/vyhlidky_rozhledny/tabor/tabor_rozhledna.htm
Lomnické hudební nebe
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/lomnicke-hudebni-nebe/
Program Lomnického kulturního léta 2015
https://www.dstlomnice.wz.cz/lkl/lkl2015/LKL%20program%202015a.pdf
https://www.nasepojizeri.cz/semilsko-aktualne/festivalem-lomnicke-kulturni-leto-oslavi-mistni-divadelni-spolek-sve-vyroci/?aktualitaId=37917
Jana Stehr-Prskavcová
https://www.janastehr.de/index2.html
https://www.so-ngs.de/

Radek Hanuš
https://www.zus-vrchlabi.cz/o-nas/ucitele/radek-hanus/

Krédo Mistra Jana
https://festival.smetanovalitomysl.cz/3227-kredo-mistra-jana

Moje fotky na Rajčeti
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Jana_Stehr-Prskavcova_na_Lomnickem_kulturnim_letu_2015/