Knižní noviny

Stejně jako byly kdysi k mání Knižní novinky a stály se fronty o knižních čtvrtcích (zvláště vzpomínám na Joyceova Odysea), došlo před nějakým časem k návratu obojího a v médiích byl inzerováno znovuzavedení „knižního čtvrtku“, který má i své internetové stránky, a podobně se mi nedávno do ruky dostaly Knižní noviny (číslo říjen 2016), produkt našeho největšího internetového knihkupectví Kosmas (to jsou zajímavé ty návraty k „papíru“, respektive nová relace mezi obojím, podobně jako mezi alby vydávanými na formátu cédéček a limitovaných edicích černých desek).

Šest listů formátu zhruba A3 je větší rozměr než ten někdejší (otázka, zda to má vůbec smysl srovnávat) a rovněž produkce je, když si vzpomenu na obavy na začátku 90. let o knižní trh (v jistém smyslu ovšem přetrvávají, třeba uzavření knihkupectví Fišer v pražské Kaprovce na konci minulého roku [2016]), rovněž nesrovnatelná je knižní produkce anotovaná v tiskovině, která má podobnou grafiku jako zmíněné webové stránky (ikona „velký knižní čtvrtek“, černobílé řešení textu bezpatkovým písmem, některé souběžnosti ve struktuře, přičemž samozřejmě Knižní noviny mají tu svou.

První strana „Hity podzimní sezóny“ (obdobné internetu) a upozornění na literární akce a nejprodávanější knihy, druhá strana Česká a slovenská literatura, třetí Světová literatura, čtvrtá Naučná literatura, poté na několika stránkách (celém vnitřním dvojlistu) s opakováním úvodní ikony „Velký knižní čtvrtek“ (v mém exempláři z roku 2016 „podesáté událostí, na kterou se těší všichni milovníci dobré literatury. Poprvé proběhl v říjnu roku 2011 [etc.]“ a Hy 9 sezón Velkého knižního čtvrku. Během pěti let vyšlo v jeho rámci více než 120 titulů. Následují další kolonky, „Napětí“, „Nakladatelství Mladá fronta“, „Literatura pro děti a mládež“ (celá stránka), „Historie“, „Osobnosti a osudy“, „Zdraví a životní styl“ a konečně „Učebnice“.

Co z těch informací o knihách vybrat do tohoto příspěvku, to je obtížné.  Snad jen několik málo knih, které jsem měl při nějakých příležitostech v ruce a mohl je prolistovat (někdy trochu zapomínaný způsob „čtení“), slyšel o nich chválu či se ke mně dostaly v nějakém kontextu, ovšemže zdaleka ne všechny, to by asi ani nemělo smysl.

Jiří Hájíček, Děšťová hůl, poslední část trilogie, označovaná kritikou jako „kniha roku“, Zbigniew Czendlik, Markéta Zahradníková, Postel, hospoda, kostel, postava polského kněze, jemuž nelze upřít zajímavost, Petr Stančík, Andělí vejce, autor rovněž chválený a mně přiznám se poněkud odpudivý, alespoň z prezentace na Šrámkově Sobotce, což nemusí vylučovat atraktivitu čtení pro mnohé další, Co se děje se světem Václava Cílka, zde naopak byť je autor mnohde napadán, že žvaní o všem možném, si cením právě onoho integrálního uchopení věcí zvláště v jeho textech. Zajímavá může být publikace V restauraci anebo Příběhy z břicha moderny Christopha Ribbata (nerad bych „se sek“) , román Jezero Biancy Bellové, byť se dle jména nezdá, české autorky, Breviář pozitivní anarchie Vlastimila Vondrušky, který láká svým obsahem, Babička drsňačka Davida Walliamse, považovaného na „nového Roalda Dahla“, Splátka životem Josefa Klímy, který mě zval na křest publikace o hokejových aférách „na pomezí thrilleru a psychologické sondy“, neboť zde jde doslova o život (žel jsem se na ten večer nedostal).

Bylo by co i dále vybírat, nicméně máme k dispozici webový portál, kde můžeme – aktuálněji – pokračovat.

https://art.ihned.cz/c1-65565980-knihkupectvi-fiser-paseka-kaprova-ulice-rozlucka-putna
https://www.velkyctvrtek.cz/