Kdo je ta blondýna s psíkem Hubertem?

Kdo je ta blondýna s psíkem Herkulesem?
studie o identitě vlogů
(v prvním titulu nahoře chybně uvedeno jméno, je to asi součást celého tohoto zvláštního příběhu, který jsem ještě korigoval, nechal jsem jej tam ale, aby byl příspěvek dohledatelný v dalších odkazech a tady jej, s omluvou, uvádím správně)

Na videu má blondýnka psa jménem Herkules, který zpívá (hodně falešně) nějakou písničku.

https://www.youtube.com/watch?v=85UfRxxv2fw

Tohleto bych si asi sám nepustil, ale když už jsem to viděl, začalo mi vrtat hlavou, o co se vlastně jedná. Umím si představit dětské písničky s mluvícími zvířátky, postavičky ve vtipných či spíše zábavných videích typu Největší blbci či „srandovní“ nahrávky na Live Leak, kočky zachycené kamerou při různých vylomeninách, různé plyšáky či dnes módní figurky LPS (Littlest Pet Shop, zvířátka z animovaného seriálu), tohle ovšem přesáhlo mou dosavadní představivost. Když jsem jedno z videí s mluvícím a falešně zpívajícím pejskem a pusinkujícím se s „paničkou“ pustil své pětileté vnučce Barče a jejímu tatínkovi, vypukli, protože mají smysl pro humor, v nehorázný řehot. Tatínek Barči by si klidně tyhle záležitosti mohl přidat do někdejších svých stránek Království bizáru (nevím, jestli je ještě provozuje).

Hledám nějaké výchozí souřadnice, pokouším se si vzpomenout na nějaké konkrétní příklady a zároveň se porozhlédnout po internetu, nějakým způsobem „vykolíkovat“ terén, v němž pak, jak je už nyní zřejmé, bude hrát úlohu fenomén vlogů. Zvířata ostatně mluvila už před dvěma a půl tisíci lety v Ezopových bajkách a mluví v pohádkách z celého světa, takže bude důležité najít tu odlišnost, specifičnost celé věci. A hned po prvních krocích si říkám, ježišmarjá, co si s tím počnu? Přese všecko jsem netušil, před jak rozsáhlým fenoménem stojím. Po prvních kliknutích se nahrnuly všemožné souvislosti. Film 101 dalmatinů, původně animovaný film Walta Disneye z šedesátých let minulého století, jehož remake v polovině let devadesátých (a 2003 animované pokračování) způsobilo rozruch (a přineslo jeden z největších kasovních úspěchů studia za celou dobu jeho existence), tedy příběh, v němž se představují jako hlavní aktéři psi (nevím teď, jestli také zpívají) a který má „americké“ parametry, tedy parametry bláznivosti. Další filmy jako Kdopak to mluví (a Kdopak to mluví II a snad i III či kdovíkolik pokračování) souvisejí jen zdánlivě okrajově. Pravda s „hlasem“, který mluví, je to obráceně než u videí, které jsou naším tématem, tedy děti mluví dospělým hlasem (Malý Mikey […] všechny události okolo sebe komentuje vnitřním "dospělým" hlasem, text na ČSFD), nicméně je tu podobný posun od bytosti nerozumné (či u dítěte bytosti s rozumem ještě nerozvinutým) k bytosti rozumné, organizující celé dění. Nu a potom tu je proslulý Čivava song z filmu Čivava z Beverly Hills, který zněl jistou dobu ze všech rádií, jako snad jen Sliby se mají plnit o Vánocích Janka Ledeckého. Nezkoumal jsem příliš souvislosti, příznačná mi nicméně připadá kritika Marka Olsena v LA Times, kde autor píše o tzv. „komplexu Paris Hiltonové“, kde totiž s dětmi se jedná jako princátky a dostanou vše, co se jim zlíbí. Bylo by toho více, jak je zřejmé, výrazně tu figuruje disneyovská estetika v té pokleslejší formě, v té souvislosti mě pak snad ještě napadají i někdejší kulturní sovětské kreslené filmy „Jen počkej, zajíci!“

https://cs.wikipedia.org/wiki/101_dalmatin%C5%AF_(film,_1961)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kdopak_to_mluv%C3%AD
https://de.wikipedia.org/wiki/Beverly_Hills_Chihuahua
https://www.youtube.com/watch?v=r2y7MIwVKyk

Čivava song
https://www.youtube.com/watch?v=7PLuhK82Xjs
https://www.youtube.com/watch?v=G7QME0bzZuA
Čivava s Dádou Patrasovou
https://www.youtube.com/watch?v=iZLhbMTkOM8

LaraBallerina

Vraťme se tedy k videu, kterým to všechno začalo. Jak se brzy dozvíme, není to video jediné. LaraBallerina, tedy kryptogram (pseudonym) autorky a zároveň kanál, jehož je toto video součástí, má takových výtvorů celou řadu. Video, na němž blondýna svého mazlíčka představuje, má 47 889 zhlédnutí [k 25. listopadu 2017]

O mém pejsánkovi
https://www.youtube.com/watch?v=tvKfDQXlehY

Příznačné a přímo přízračné bylo, kdy jsem si teď video znovu pustil, že v předchozí reklamě na Kostku Footbike zahájil rozhovor pes, který se představil „Ahoj, já jsem César. Miluju pohyb. A tohle je můj člověk.“ V tu chvíli jsem si myslel, že mě snad mámí smysly. Jiný pes? Nikoli. Totéž východisko.

Také Herkules hraje ve videu hlavní úlohu, vystupuje v první osobě a mluví hlasem s použitím zvukového filtru podobného tomu, jako když se člověk nadechne hélia. Na to následujícím videu má přerostlý kožíšek a musí tedy vyrazit do psího salónu. Samozřejmě už to téma svědčí o tom, v jakém světě se pohybujeme.
https://www.youtube.com/watch?v=5LsRm2hTkdQ

Je to jedno z videí, které jejich autorka nazývá „Chlupatá videa – svět očima mého pejska“.
https://www.youtube.com/watch?v=jVXZ9IZtJ2I&list=PLw0CHmUefu_2LsBg_egNh97GkWs1rAjCO
V současnosti zahrnují dvacet čtyři videí,
např. Můj pejsek pro vás natočil video :D, Herkules jde spinkat, Herkules slavil narozeniny nebo Herkules organizuje babičce oslavu narozenin, Chlupatá proměna – tříhlavý vlk zahradní – Halloween. Obskurní povahu celé věci zakrývá právě skutečnost, že subjekt příběhu je přesunut z „člověka“, tedy paničky, na „zvíře“. Ovšemže i samotná tato metonymie (přenesení významu, zde přenesení jednoho subjektu na druhý), je podivná, a můžeme říci, že je téže podstaty, jako bývá u některých reklam na kosmetiku, kde sice nedochází k přenosu subjektu řeči na onu část těla, která má být opečovávána (moje vlasy, moje pleť, moje vagina), ale, podobně, jako tomu je ve stylistice u tzv. nevlastní nnepřímé řeči se „vnitřní subjekt“ na tuto část přenáší (v podobě jakési personifikace, zosobnění, a zároveň pars pro toto, části za celek), zatímco onen celek zůstává ve funkci nadšeného pozorovatele (v zrcadle, kde se proměnila úžasná pleť, vlasy, pravda vaginu reklamy z pochopitelných údajů neukazují). 

Pojďme na okamžik opustit úvahu, co nám vypovídá námět, zřejmý z názvů jako Herkules jde na sestřih kožíšku či na masáž a přesuňme se zpět (toutéž metonymií, na základě které jsme přeskočili na roztomilého bílého psíka, mazlíčka, o jehož lásce k paničce nepochybujeme) k jeho majitelce, označující se jako LaraBallerina.

Stejně jako u pejska nás, jestliže budeme mít trochu trpělivosti, nemine ještě celá řada překvapení. Jestliže si pustíme videa, která nalezneme na následujícím odkaze, s úžasem zjistíme, že tatáž blondýna na nás nejen mluví plynně německy, ale zároveň vystupuje pod jiným jménem, totiž Lara von Mondberg. První jméno naznačuje, že došlo k podobnému transferu subjektu jako mezi blondýnou a psem, ale tentokrát mezi dvěma identitami téže blondýny. Na tomto takto vyznačeném kanále jsou ovšem na prvních místech i poněkud jiná témata než je psík Hubert, totiž kosmetika a móda.

https://www.youtube.com/channel/UCnm64hOSSdk6Mx4CdnYOjvA

Když se pak ještě posuneme z prostoru YouTube do dalších virtuálních prostorů na internetu (vlastně se mi to slovo nelíbí, protože nechci přijmout důsledek, že se jedná o „virtuální identitu“), pak na stránkách sítě www.swaplace.com se dočteme něco víc o ženě, jejíž skutečného jména se dočkáme ještě po dvou třech dalších krocích. Zde už vystupuje jako MondbergVienna (tedy v překladu Mondberg z Vídně, pokud nechceme ještě etymologizovat i jméno Mondberg, které bychom přeložili jako „měsíční hora“ s ozvukem slova „mondéna“) a představuje se zde takto:

Ahoj, jsem rakouská módní návrhářka a sloupkařka českého původu. Žiju ve Vídni se svým manželem Jackem, rodilým Američanem. Zabývám se tématy líčení, móda, lifestyl, sport a miluju svého huňatého pejska Herkula. Ráda dělám tanec na tyči, balet, jógu, pilátes a ráda chodím do fitka. Mluvím plynule česky, slovensky, anglicky a německy, dost dobře rusky a umím základy španělštiny a pár vět z francouzštiny. Studují na WU Wien. Miluju módu různých stylů a ráda experimentuji a kombinuji i správně praštěné outfity. Asi nejoblíbenějším stylem je gothic a retro. Nosím velikost 38 a boty 40/41.

https://www.swaplace.com/cz/user/profile/171

Zkratka WU označuje „Hospodářskou univerzitu“. Skutečnost, že tato žena disponuje znalostí několika jazyků, se potvrzuje dalším nahlédnutím na youtube, kde nalezneme některá videa rovněž v anglické mutaci.

https://www.youtube.com/user/MondbergViennaEN

Zde je kanál označen jako MondbergTV, jeho téma v záhlaví DIY & Crafts, označující autorský ručně dělaný design/výrobky („jak si vyrobit“ obvykle dekoraci, „crafts“ je anglický výraz pro umělecká řemesla, často ve spojení „arts&crafts“). Na MondbergTV je po straně odkaz na německém youtube-kanálu, zmiňovaném v předchozím odstavci, stejně jako na další kanál s označením Wolf Moon, skrývajícím sympatii autorky k vlkům (na jednom videu si vyrazila se svým psíkem Herkulesem do Hamburku ke své kamarádce, která tam má Wildpark, tj. malou zoologickou zahradu, s vlky).

Malé sémiotické zkoumání nám tedy prozrazuje, že k proměnám jména (spojeným s proměnami identity) dochází vždy jen parciálně, částečně, tedy že v řadě jmen si vždy určitou část jednoho jména její nositelka ponechá, jistou změní: LaraBallerina – LaraVienna – Lara von Mondberg – MondbergTV, a stejně tak, jako proměňuje svoje jméno a svou identitu, mění i médium, pokud pod tímto slovem budeme chápat různé prostory webu, různé sociální sítě či platformy prezentace. Tak na Swaplace vystupuje jako MondbergWienna, na Instagramu, stejně jako na jednom z kanálů YouTube jako Lara von Mondberg. Všechny tyto možnosti vyznačují přitom dále různým způsobem provázanost, tak jako jsou provázané i obsahy sdělení („chlupatá videa“, DIY&crafts, móda, prezentace vlastního bytu atd.), zároveň je při tomto "pátrání" nebezpečí, že se v komplikované síti propojí něco, co spolu ve skutečnosti nesouvisí.

Adresa na Instagramu je
https://www.instagram.com/laravonmondberg/?hl=cs,

Jak jsem již řekl, výraz „virtuální“ považuji v kontextu s internetem za nepřesný, protože svádí k představě o někom, kdo ve skutečnosti neexistuje, respektive o falešném profilu (falešné identitě, falešném účtu, kdy se např. na FB někdo vydává za někoho jiného za účelem ho poškodit), podobně jako jsou v dnešním světě falešné i některé podvodné hospodářské subjekty (skrývající se za něco jiného, „bílý kůň“, anonymní akcie, vyvedení financí do daňových rájů etc.). V tomto případě nicméně za osobou, která se v tomto světě prezentuje, sice pod jiným jménem, než je to, které má v občanském průkazu (přezdívky, pseudonymy, kryptogramy a další „figury“, abych to nazval termínem z poetiky, tedy vlastně svým způsobem „básnické obrazy“), stojí osoba fyzická, skutečná –  jakkoli v onom „druhém či digitálním prostoru“ může působit jako pouhý hologram.

Jak je to ale možné zjistit? Jak je možné se třeba jen přiblížit, překročit onu hranici „druhého“ a reálného fyzického světa? Jednou z cest je opět metonymie – tentokrát záměna osoby za její aktivitu: V tomto případě mám na mysli – paradoxně – neexistující místo v onom „druhém světě“, totiž, jestliže vlastník nějakého profilu tento profil zruší. A jak je tohle možné prokázat, není to cimrmanovský krok, kde přítomnost Járy Cimrmana bylo zjištěno na prázdném místě vytrženém z papíru, které sice nedokazuje přítomnost vynálezce, ale nepopírá jeho existenci? Stejně tak, jako když vymažete v počítači soubor, vymazali jste vlastně pouze „cestu“ k souboru a ten tam nadále zůstane, dokud není přemazán (každé přirovnání kulže), lze tento soubor „najít“ i v prostoru „druhého světa“: Blogerka Mondberg Wienna  na www.blogerky.cz je vymazáno, jak jsem nepřímo zjistil, ale mezitím si některé soubory zkopírovala jiná blogerka a na jejím profilu tedy nadále existují: Laskavý čtenář se může přesvědčit (tedy alespoň po dobu, dokud neodstraní tyto soubory i ta osoba, která si je přehrála:)

https://u-sedmikrasky.blogspot.cz/2013/09/tag-100-otazek-na-ktere-se-nikdo-nepta.html

Prostřednictvím této stránky pak je možné (je to trochu složité, ale možné) se dostat zpět k odkazu k „reálné“ Laře: Zatímco majitelka blogu U sedmikrásky odpověděla na otázku číslo  56 ze sta Lařiných otázek na tomto blogu – Čím jsi chtěla být jako dítě? - Bohatá. - sama Lara odpovídá: princeznou, kosmonautem, letuškou, módní návrhářkou a tanečnicí. To lze najít na videu:

https://www.youtube.com/watch?v=Zi6f1FHj7FE 

Jiným zdrojem informací jsou odpovědi na jiný soubor otázek na jiném osobním portále (i on o sobě vypovídá)
https://www.aduliksun.com/2014/11/rozhovor-s-larou.html

Už teď zpětně sám nedohledám, kde jsem zkopíroval toto vyjádření (adresa, kterou jsem zde měl, se nejspíš změnila, resp. rovněž zrušila, protože mě, jak to v těch případech bývá, přehrává na adresu jinou), v každém případě zní takto: „Videoblog jsem ukončila, české sociální sítě jsem zrušila. Děkuji za sledování a přízeň. Natáčet už nebudu, ale videa pro vás nechám veřejná.“ Ne, tak pardon, text je pod videem „Chlupatá písnička 2 – Herkules si zpívá vánoční song“, jímž jsem celý text uvedl.

Je zřejmé, že celá skutečnost souvisí s přestěhováním blogerky a kosmetičky do Vídně, tedy se změnou identity i v tomto ohledu. Jako v předchozím případě ovšem zůstává i zde stopa, na kterou mě navedla zmíněná odpověď na otázku, čím chtěla Lara být v dětství (ovšemže sehrály svou úlohu i další okolnosti). Jsou jím záznamy o podnikání. Zjistili bychom je v obchodním rejstříku (učinil jsem tak, nicméně zde nebudou publikovány - a nebudou tedy veřejně spojovány osobní údaje, které mohou být vnímány jako citlivé, přestože jsou vlastně všechny na internetu veřejně přístupné - budiž to i součástí určité vrstvy tajemství, která patří k podstatě celého fenoménu). 

Vlákno v síti nás dovedlo až k občanskému jménu jeho nositelky, které ozřejmuje celou situaci z řady aspektů: i v tomto případě se zpětně dokládá, že transfer jmen v „druhém světě“ je částečný, že se opírá o původní křestní jméno „Larisa“, zkrácené na „Lara“ (rovněž toto krácení je signifikantní), zrušení činnosti potvrzuje přesídlení podnikatelky do jiné země, podnikatelské zaměření se rovněž pohybovalo podobně, jako pokračují tyto aktivity jinou formou i nadále. Ještě poznámka k občanskému jménu a jejímu zkrácení: znění jména Larisa Dorfmeisterová prozrazuje ruské a německé předky (jak sama v dalších zdrojích uvádí) a s tím do značné míry související i jazykové kompetence a možná i estetické představy, "Lara", (oficiálně) zkrácené podobně jako "Dara" z "Darina" (Rollins), je odkazem ke světu umění a módy. 

Rád bych předeslal, že jsem zcela dalek jakýchkoli představ o případné pochybenosti aktivit LaryBalleriny / Mondberg von Vienny a rád bych to potvrdil i tím, že se zpět vrátíme k videoprezentacím, jimiž jsem tento příspěvek započal. Vedle krátkých, zhruba šestiminutových videí, v nichž reaguje na nové jazykové prostředí a zkušenost z něj nabízí v češtině i pro ostatní v sérii Německé výrazy (tedy provozuje i jakousi veřejně prospěšnou aktivitu), např. na adresách:

https://www.youtube.com/watch?v=3fwZLHfjbWI
https://www.youtube.com/watch?v=TK2UQTJmZls

nalezneme videa delší, dvaceti- či třicetiminutové, kde se jejich autorka svěřuje podrobněji se svým životopisem. Získáme tak informaci o tom, k čemu jsme pracně dospěli v předchozí cestě (nebylo to ale zbytečné, získali jsme tím řadu kontextuálních poznatků), a dokonce plastičtěji než ve zmíněných otázkách, které jsme tak trochu detektivní cestou našli v textové podobě (reprodukovaných u Sedmikrásky). Na jednom videu dokonce nalezneme i audio podobu odpovědí na tyto otázky.

https://www.youtube.com/watch?v=8WpoA54bS9k
https://www.youtube.com/watch?v=OVwhoVnDuEA
https://www.youtube.com/watch?v=Zi6f1FHj7FE

Pokusil jsem se prozkoumat „jméno“, tedy identitu blondýnky s pejskem Herkulem v „digitálním prostoru“ a poté propojit toto jméno (jména) s fyzicky existující osobou. Nyní se znovu vrátím do míst, kde se Mondberg von Vienna (LaraBallerina etc.) pohybuje a budu pátrat po tom, co je vlastním obsahem jejích aktivit, tedy proč to vlastně autorka videí dělá a z druhé strany formulováno, proč se na tyto videa lidi dívají. K odpovědi mohou vést dvě otázky: Jedna by se měla zaměřit na způsob komunikace mezi autorkou a adresátem, druhá by mohla znovu prozkoumat obsah (a rozsah) materiálu, který je prostřednictvím řady kanálů nabízen. Mohl bych v následujícím textu tento postup metodologicky rozdělit, nicméně myslím si, že stačí, když zůstane v mysli vědomí přítomnosti obou otázek.

Jestliže si promítneme několik videí, zjistíme, že autorka používá na začátku každého z nich totéž oslovení adresáta/ů (u „chlupatých písniček“, kde „mluví“ Herkules, to neplatí): Ahojky, světe, ahojky, krasavice, případně Ahojky, světe, ahojky, krasavice a fešáci. Co to vypovídá? LaraBallerina si je vědoma žánrovosti toho, co dělá, i tím, že své vlogy nějak nazývá (např. Chlupaté písničky) dává najevo, že vytváří s určitou dramaturgií promyšlený útvar. Oslovení v obecné češtině a metonymie „světe“ (tj. všichni na celém světě, tedy zároveň hyperbola), která má ovšem kromě toho ještě druhý význam, je totiž zároveň rafinovanou reflexí toho, že se pohybujeme v „digitálním prostoru“ (sic!), vyjadřuje spolu s úsměvem nadšení, tedy emotivní polohu, podporující vstřícnost vůči publiku, které je v oslovení „chváleno“ (krasavice, fešáci, původní příslušnost k argotu podsvětí z předválečné první republiky se z významu samozřejmě zcela vytratila, zůstává ona jistá ležérnost).

Jeden příklad (za všechny)
https://www.youtube.com/watch?v=GGHqBQPScbk

K obsahu tohoto videa, který je svým zaměřením dost zásadní, se ještě za chvíli vrátím, ještě předtím bych si rád všiml rozsahu videí. Když od některého z videí přejdeme na kanál LaraBallerina, případně projdeme další zdroje, zjistíme více, než jsem naznačil na začátku, totiž že se nejedná o pár hloupoučkých videí s falešně zpívajícím pejskem, nýbrž rozsáhlý komplex, jakýsi celý „svět“, reflektovaný, vlastně „beze zbytku“, do digitálního prostoru. Napadl mě výraz „lidská komedie“, samozřejmě srovnání s francouzským klasikem kritického realismu je tak trochu nemístné, nicméně onen totální nárok, totiž úsilí postihnout vše kolem sebe včetně vlastního života, až zaráží dech.

Mezi kreacemi LaryBalleriny nalezneme další videa na témata jak získat sebevědomí, mé oblíbené potraviny (v Rakousku), Má koupelna a WC – jak vedu domácnost (série na přání) – tj. celé řady, tak jako jsou vytvářeny v sériích třeba Harlekýnky a jiné výtvory pokleslého žánru, třeba mexické telenovely, ale dnes už i české televizní seriály (zaregistroval jsem 7 dílů), dále třeba sbírka kabelek atd. Ovšemže nad tou nekonečností začnete pomýšlet na to, že to přestává být sranda, jsou tu „kecací videa“ v počtu 132, zhruba 40 videí věnovaných účesům, „Vánoce“ 26 videí, „Nákupy“ 44, DIY 45 a další řady, zhruba čtyřicet videí v oblasti „Účesů & péče o vlasy“ v řadách „Copy a splétané účesy“, „Drdoly a slavnostní účesy“, „Lokny, žehlené vlasy, fénování“, další řady s cvičením, zmíněnými jazyky, nákupy a související témata na další stovku položek, když budete počítat dále, dospějete k počtu možná půl tisíce videí celkem, celkový úhrn vyznačený před vstupem do kanálu čítá 1161 videí a když postupíte k dalším, německým kanálům, tj. Lara von Mondberg, přibude dalších 516 videí. Nezapočítali jsme kanály MondbergVienaEN (tj. v angličtině) a WolfMoon (též v angličtině), které pravděpodobně nebudou tak početné, nicméně v tomto okamžiku myslím nemá už absolutní číslo smysl.

úvodní stránka kanálu LaraBallerina
https://www.youtube.com/channel/UCYBnWBbPQb-Oe5A96DGrGjg

Důležitější je moment „sítě“, který onomu slovu, které běžně používáme, když říkáme WEB, dává zcela konkrétní podobu, a tedy i náhled jejího fungování. Není ovšem důležité pouze propojení mezi jednotlivými články řetězu tedy na ose horizontální, ale také na ose vertikální, tedy mezi mluvčím a adresátem (dnes se používají i výrazy adresant a adresát), tedy mezi autorem a divákem/posluchačem. To by měl být cíl sdělení, a my můžeme evidovat, jak tohle funguje, kvantitativně, podle počtu zhlédnutí, ale i kvalitativním, totiž dle reakcí pod videem. Na tom tento mechanismus funguje, jak víme a právě on představuje motivaci. Zbyněk Vybíral v publikaci Psychologie lidské komunikace (základy jsou zveřejněny na Wikipedii na stránce Interpresonální komunikace) hovoří o některých motivacích, z nichž zde kopíruju tři následující:

Kognitivní – potřeba se vyjádřit, sdělit něco svému okolí. Chceme, aby byl komunikační partner obohacen o naše myšlenky, aby se něco nového dozvěděl. Výraz kognitivní znamená poznávací, související s poznáním – proto – kognitivní motivace ke komunikaci odpovídá sémantické náplni výrazu.

Sdružovací – potřeba navazovat nové vztahy a kontakty prostřednictvím komunikace, potřeba sounáležitosti, potřeba „někam patřit“ prostřednictvím realizované komunikace.

Sebepotvrzovací – potřebujeme komunikovat a tím budovat svou identitu a své „já“. To modelujeme podle našich reakcí v komunikačních situacích, jimž jsme vystaveni a podobně.

(celý soubor na adrese https://cs.wikipedia.org/wiki/Interperson%C3%A1ln%C3%AD_komunikace)

Když si s tímto aspektem na mysli pouštíte videa a čtete vyjádření těch, kteří je viděli, musíte dospět k tomu, že právě tyto všechny momenty se uplatňují. Na základě reakcí (komunikace není jednostranná, uzavírá se vztah mezi mluvčím a adresátem) vzniká jakási komunita, kterou bych v tomto případě nazval „youtubová či rodinka“. Přepokladem je sdílení onoho světa, které ovšem v případě LaryBalleriny jde za hranice běžného kavárenského tlachání, v jehož podobě by možná probíhalo v běžném fyzickém světě. O to více, že má tuto „zaznamenanou“ podobu (tedy podobu samostatné, kdykoli reprodukovatelné věci) může být až šokující sdílení i záležitostí, které by byly v kavárně komunikovatelné s nejlepší přítelkyní, totiž intimností jako jsou plastické operace prsou či botoxové výplně. Ochota odhalit se v takových problematických oblastech překračuje hranice, kdy vás někdo veřejně na videu (podobně jako na tom funguje několik pořadů v televizi) „pozve do bytu“, jakkoli se takové video zahrnuje do určitého „oboru“ (v tomto případě kosmetika) a jakkoli je „na přání“, navíc stále v rámci „ženské komunity“ („ahojky, krasavice“), což ve všech případech poněkud otupuje hrany toho, co by jinak bylo až exhibicí a úchylným voyeurismem (stejně si tuto otázku budeme klást), je vlastně možná oním předpokladem zvláštního druhu „druhé autentičnosti“, která míří až do hlubin základních existenciálních otázek.

Přidávám výběr komentářů na
https://www.youtube.com/watch?v=GGHqBQPScbk
který podporuje to, co se pokouším pojmenovat:

Ahoj, moc komentářů ti nepíši ale tentokrát to jen tak nenechám. Na tvoje video jsem se dokázala dívat s úplným zájmem, i když bylo video dlouhé. Moc mne překvapilo, že botox si dává i tvůj manžel. Nemyslím to totálně zle, jen mne to překvapilo. Podle mě by se to v Česku odsuzovalo, ale ty jsi v Rakousku (on je z USA) no a tam je to úplně normální. Jen, že mě to překvapilo ale v dobrém! Je hezké, že i muž hledí na to, jak vypadá. Dále jsem ti chtěla poděkovat, že jsi mi také otevřela oči, protože s tou ješitností máš úplnou pravdu. Sama jsem si před tímto videem myslela, že máš jen pusu a prsa. Nos není vůbec poznat a čelo také bych si nevšimla. Rty jsou podle mého velké ale když jsem se dozvěděla, že tvůj spodní ret je tvůj tak si myslím, že to moc není. Protože je tvůj pravý. Snad tě tento komentář nějaký způsobem potěšil. Měj se krásně a přeji ti moc úspěchů do tvé práce.

[…] jedna úžasná ženská! Fakt každý video žeru a doslova každý slovo hltám […]

Mně se moc líbí, že to bereš tak otevřeně a fandím ti. Nad nějakými změnami přemýšlím docela často, spíš jen tak pro sebe, ale myslím, že bych nikdy neměla "koule" do toho fyzicky jít. Však který ženský by se nelíbilo na sobě něco změnit. Mě moc baví makeup a velice ráda se líčím, a tak by se mi taky líbilo mít plnější rty, zbavit se nějakých vrásek a podobně. Ale čím jsem starší, tím lépe se srovnávám se svým vzhledem a spíš jen tak fantazíruju. Rozhodně obdivuju tvou odvahu a že se nebojíš bolesti. Díky za zajímavé video. Dnes jsem dala odběr po shlédnutí některých tvých příspěvků a těším se na další. 

Ještě jeden odkaz
https://porady.sledujufilmy.cz/porad/mondbergvienna/kdo-je-mondbergvienna

Závěr nechám otevřený. Myslím si, že stojí za to se touto problematikou zabývat, nikoli ovšem jako nadšený posluchač falešných písniček psíka Huberta, nýbrž jako ten, komu celá tahle na první pohled pouze praštěná záležitost může položit některé zajímavé otázky. Teď už jen zkopíruju několik vět, které jsem si poznamenal jako ty úplně první moje reakce do jiného souboru a které možná naznačí, co mám na mysli:

Na jednu stranu jsou tato videa opravdu nehorázná pitomost, ale pokud se přece jen nenecháte odradit a poslechnete si příběh ženy, která se po otevření hranic v listopadu 1989 sebrala a vyrazila do Vídně, kde zpočátku pracovala v restauracích, ale tvrdou prací na jazycích a ovšem i s pomocí partnerů dokázala otevřít malou módní firmu, stala se známou blogerkou v Čechách, ale později i v jiných zemích, neboť zvládla dobře přinejmenším dva cizí jazyky a čtyři alespoň v elementární úrovni, usilovala o vystudování vysoké školy atd., pak možná (třeba alespoň do jisté míry) přehodnotíte přezíravý postoj vůči této ženě.

Přinejmenším pro mě jedna z těchto otázek zní: Je ona realita „druhého“ světa opravdu oním pouhým „hologramem“, jak jsem zmínil, nebo je v ní něco z nás? Nebo jsme naopak my její součástí? Nebo tu otázku mohu položit ještě tak, jak jsem si ji položil – provokativně – na jiném místě oněch prvotních poznámek:

Mám vedle sebe 1. svazek Platonových spisů a na tomtéž stole na kusu papíru poznámku se jménem „Lara von Mondberg“. Co s tím? Co je věčnost a co je virtuální realita?