K. Englichová, V. Veverka & Mucha Quartet / ČDH 2018/19

K. Englichová, V. Veverka & Mucha Quartet
České doteky hudby 2018/2019

Novomětská radnice, 3. ledna 2019, 19.00
Mucha Quartet
Juraj Tomka – I. housle
Jozef Ostrolucký – II. housle
Veronika Kubešová – viola
Pavol Mucha – violoncello

Kateřina Englichová – harfa
Vilém Veverka – hoboj

Ve Velkém sále Novoměstské radnice je příhodný prostor pro konání komorních koncertů, čímž se vytváří určitý protipól velkých koncertních sálů, v nichž se konají festivalové koncerty, jako je Španělský sál, sály Kongresového centra, Smetanova síň či Rudolfinum. V loňském roce tu vystupoval například Dismanův dětský soubor, častým hostem jsou soubory kvartetní, letos zde už proběhl Předvánoční koncert pro děti a rodiče „Hudební pohádky dětem“, ale i jeden ze čtyř slavnostních koncertů, věnovaných 100. výročí české státnosti, tedy koncert Festivalového orchestru České doteky hudby pod vedením Pavla Fischera s názvem Josef Suk a Antonín Dvořák a podtitulem Velikáni české hudby republice.

Do třetice tedy pozoruhodná sestava Muchova kvarteta („přejmenoval“ jsem jej z obvykle užívaného názvu proto, že jeho jméno je podle Pavola Muchy, violoncellisty souboru), harfistky Kateřiny Englichové, která již na festivalu České doteky hudby vystupovala, a hobojisty (horolezce a fotografa) Viléma Veverky. Všichni hudebníci představují interpretační špičku svého oboru. Uvedení jejich jména do titulu posluchačům neprozradilo náplň večera, tu se dočetli až na dalších řádcích dramaturgické skládačky či v programu na příslušné stránce programové brožury a lze říci, že výběr skladeb představuje jakousi dramaturgickou spirálu postupující v čase a různých zemích, když na úvod umělci vybrali Rumunské tance Bély Bartóka, navázali Smyčcovým kvartetem č. 2 e moll „V uherském stylu“ slovenského skladatele Jána Levoslava Belly, vrátili se do 18. století se sonátou pro hoboj a harfu Františka Bendy a celý večer uzavřeli Hrubínovskými proměnami. To je sexteto pro hoboj, harfu a smyčcové kvarteto českého současného skladatele Otomara Kvěcha, jenž zesnul v minulém roce. Tato poslední skladba vlastně „opodstatnila“ zvláštní sestavu interpretů tohoto večera a pro mne byla především obrovským překvapením, stejně jako její provedení, které bylo zcela jistě vrcholem večera, jak to poznamenala ve své recenzi na portále KlasikaPlus (4. 1. 2019) Alena Sojková.

Musím říci, že už o zkoušce mě energické pizzicato s drnknutím o hmatník ne nepodobné slapping basu coby perkusívnímu prvku „funky“ stylu v R&B či hip-hopu, tedy rozhodně ne obvyklé v oblasti klasické hudby, jak jej hrál Pavol Mucha na své violoncello, zvedlo ze židle a s komentářem, jestli svůj jistě drahocenný nástroj chce rozbít, jsem běžel k notovému partu, abych se zeptal, jak tento způsob hry je autorem předepsán. Přečetl jsem si, že je to pizzicato „a la Bartók“. Nejeden z takovýchto momentů, z nichž uvedený budiž příkladem, jsou vlastně dokladem nejen samotné skladby Otomara Kvěcha, ale i energického přístupu a výrazné přítomnosti folklórního prvku vlastně takřka ve všech skladbách. Juraj Tomka, který večer provázel slovním komentářem, upřesnil při uvedení Bellovy skladby, co znamená ono slovo „uherský“, které jsme zvyklí obvykle ztotožňovat se slovem „maďarský“, jež ve folklórní tradici nicméně znamená souhrn vlivů maďarské, cikánské a slovenské hudby. To jsou ony prvky, které v interpretaci kvarteta vedly k onomu výrazu, jenž Sojková nazvala „neakademickým… a přitom technicky dokonalým způsobem.“

Sestava skladeb i večera nicméně kromě tohoto rysu byla rovněž postavena na protikladech. Výrazným prvkem v tom bylo zařazení Sonáty F dur pro hoboj a harfu Františka Bendy, která se z onoho „romantického“ rámce ostatních skladeb svou střídmostí, akcentovanou ještě přítomností „pouze“ dvou sólistů, výrazně ostatnímu repertoáru vymyká. Z řečené „spirály“ času tak vlastně vystoupila triáda různých období – klasicismu, romantismu i nejžhavější současnosti, i interpretačního seskupení – Veverky a Englichové, dvou sólistů, jejichž dvanáctiletá koncertní spolupráce zaznamenala výraznou mediální ozvěnu při vydání společného alba Impressions (Supraphon, 2017, SU 4212-2), pokřtěného 10. května 2017 právě v tomto sále Novoměstské radnice, Mucha Quartetu, a konečně společného unikátního spojení. Na zmiňovaném portále KlasikaPlus vyšel v těsné blízkosti recenze rozhovor s Vilémem Veverkou s názvem „Méně a méně řeším, zda je to či ono avantgardnější“. Ani já jsem nic podobného neřešil. Ty skutečné rozměry hudby jsou totiž jinde.

 Jan K. Čeliš / leden 2019
Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH